Letos jsem poprve spal v hotelu ze site Aman.Je to sit super luxusnich hotelu s velmi malym poctem pokoju. Tato sit ma take svoje skalni fanousky, kterym se rika Amanjunkies. Uprimne receno jsem mel nejdrive trosku skepsi, ale jsem ted taky Aman fanouskem.

Kazdy z hotelu ma unikatni jmeno, ktere vzdy obsahuje slovo Aman. Tento trip report je o hotelu Amanjiwo v Indonesii.

Na letisti v Jogjakarta na nas cekal ridic z hotelu. Transport z letiste uz je soucasti toho pobytu. V aute na nas cekalo obcerstveni, nejaka voda, snacks a chladici rucniky.
Po prijeti do hotelu na nas cekala uvitaci delegace. Nejdrive jsme prochazeli vchodem a mistni zeny na nas sypaly cerstve natrhane kvety a k tomu hrali mistni hudebnici. Tohle dodnes nevim jestli takto vitaji kazdeho hosta nebo jsme zrovna prisli v pravy cas, ale byl to trosku sok. Ono ve stejnou dobu odpoledne vzdy v hotelu byli nejaci mistni umelci, zpevaci nebo tanecnici. Takze to mozna bylo jen dobre nacasovani. Zaroven se nam prisel predstavit manazer hotelu, ktery hned vedel nase jmena a kdo jsme.

Aman je hotel, ktery dela vse proto, aby clovek mel pocit, ze je doopravdy specialnim hostem. Neni to hotel, ze musite jit na recepci a udelat tzv. check-in. Rovnou kazdy vi kdo jste, zdravi vas vasim jmenem a vedou vas rovnou na pokoj. Na pokoji si teprve vzali nase pasy a sami vyplnili formular co potrebuji vyplnit na registraci hostu. My jsme si uz uzivali uvitaci drink a seznamovali jsme se s tim jak to v Amanu chodi.

Pokoje jsou takove vilky s vlastnim bazenem.
Jestli Amanjiwo nastivite tak urcite doporucji vilku c. 24. Ty vilky jsou usporadany do takoveho polokruhu a tato je presne v prostredku s nadhernym vyhledem na ryzova pole a okolni aktivni sopky.
Mate pocit soukromi. Dalsi hosty temer nevidite. Hotel vypada velmi predimenzovane v poctu zamestnancu na pocet hostu. Vetsinou mate pocit, ze jste tam sami.

Pokoj.
Amany jsou vyhlasene svou architekturou. Vzdy jsou zasazeny krasne do okolniho prostredi. A maji takovy specificky styl.
Bazen u naseho pokoje.
Tenhle vyhled na ryzove pole jsem miloval.
Vyhled z pokoje.
Cast koupelny byla pod sirym nebem.

Jestli si chcete vice zaplavat tak toto je hotelovy bazen. Snad ani jednou jsem tam nevidel nikoho lezet. A to je asi hlavni vec proc jsou Aman hotely tak popularni. Ten maly pocet hostu a pocit soukromi.

Ty sluzby tam jsou o detailech. Nekolikrat denne nekdo prijde uklidit pokoj. Treba vecer pripravit vse na spani, rozsvitit svetla, zapalit svicku venku, dat cerstve kvetiny nebo ovoce. Ale vzdy to probehne tak, ze ty lidi nikdy nevidite to uklizeni delat. Nikdo vas nevyrusi. Kdyz odejdete na jidlo tak si to nejak vykomunikuji a okamzite jde nekdo uklidit pokoj.

Ta ochrana soukromi jde tak daleko, ze kdyz date na pokoj cedulku nerusit a odjedete na celodenni vylet tak do toho pokoje nikdo nevkroci. A to i kdyz budou vedet, ze jste na 100% pryc.Kdyz ho budou chtit uklidit tak budou volat vasemu pruvodci a zeptaji se na svoleni vkrocit. Az kdyz to svoleni date tak do pokoje vstoupi.Kazdy zamestnanec zna vase jmeno. Nikdy nemusite nikomu rikat z jakeho jste pokoje. V restauraci nezadate o ucet. Proste i ti cisnici vi kdo jste a kdyz se najite tak vi na jaky pokoj pripsat ucet. Tohle je taky detail, ale zrovna toto jsou veci proc lidi do Amanu radi jezdi.
Amanjiwo ma vyreseno spoustu malych detailu, ktere vam kazdy den delaji radost.
Kazdy den treba dostanete nejaky novy darek. Je to vzdy malickost, ale ma to svoje kouzlo. Treba toto jsou zalozky do knih.

Kazdy darek bylo neco mistniho. Treba indoneske karty na hrani s nadhernymi motivy, slamene klobouky nebo soli do koupele.

Na pokoji byly potreby na malovani. Jak nam vysvetlili, tak hoste muzou treba mit inspiraci si namalovat svuj vlastni obraz.Za mlada jsem maloval. Kdyz jsem zacal podnikat tak jsem prestal. Tak to bylo prijemne s k tomu vratit s timto vyhledem jako inspiraci.

Kazde odpoledne prisla do hotelu mistni pani, ktera tam pry uz chodi snad 10 let. Kazdy den napece nejake mistni buchty a pak vari pred vami zazvorovy caj s lemongrass, lime a dalsimi bylinami.

Aman hotely jsou vyhlaseny svymi programy tzv. experiences. Tech je spousta. Ja mam rad jidlo a byla tady moznost jit do uplne klasicke mistni restaurace jako jedna z moznosti. Byla to mistni vesnicka restaurace, kde nikdo nemluvi ani slovo anglicky.

Nas ridic nam objednava jidlo.
Tady se to vari.,
Takze takto je to mene intimidujici, kdyz vite, ze vas hotelovy ridic zaveze. Prelozi vam jidelnicek. A pak venku ceka nez se najite, aby vas zavezl zpet. A taky doufate, ze snad ta restaurace je trosku proverena.

Dalsiprogram co jsme vyuzili byla hodinova meditace v mistnim budhistickem klasteru. Nejdrive jsme je poslouchali jak zpivaji (chanting) a pak s nimi hodinu meditovali. Aman se vzdy snazi udelat nejaky specialni pristup. Takze jako jedini jsme byli primo v mistnosti ostatnimi mnichy a turisti/nastevnici meli vyhrazenou uplne jinou budovu. Potajmu jsem par sekund nafilmoval. Ale zbytek jsem si uzival atmosfery. Byla to urcite nejdelsi meditace co jsem kdy vydrzel.

Tohle byl jen takova ochutnavka, abych priblizil jake v to Amanjiwo bylo. Aktivit jsme delali vice. Tato oblast je hlavne znama kvuli nejvetsi budhistickemu chramu Borobudur.

Meli jsme fantastickeho pruvodce, ktery dokazel temer do nekonecna prednaset pribehy z historie.

Mozna uplne nejvice na me zapusobila nasteva mistni vesnice. Kazda vesnice ma sveho vudce, ktereho si zvoli a podle toho maji sva pravidla. Nekde si lidi vice pomahaji. Jinde si kazdy resi vse sam za sebe. Nekde se staraji o chude, jinde je nechaji at se o sebe postaraji sami. V teto vesnici se rozhodli, ze si budou vsichni navzajem pomahat. Kdyz si chcete postavit dum, tak prijdou vsichni a pomuzou vam ho postavit. Kazdy mel nejakou funkci a vydelane penize se davali do nejakeho spolecneho fondu. Takovy trosku komunismus. Jinak v Indonesii je treba vyplata $150-$200 za mesic prace v tovarne 6 dnu v tydnu a 10 hodin denne. Takze jsme absolvovali tzv. eco-tour, kdy nam ukazali jak se co ve vesnici pestuje.

Jak chystaji papriky na prodej na trhu. Jednu jsem ochutnal a mel pocit, ze nepali. Pak to prislo asi po 30 sekundach!
Velmi pratelska pani co nas pozvala domu. Ukazala jak vyrabi palmovy cukr a naservivorala caj v jejim obyvaku.
U dalsi pani, ktera vyrabi takovou obdobu smazenych bramburek, ale je to z mouky a krevet.

Ucili jsme se hrat na mistni hudebni nastroje stejne jak se uci jejich deti v mistni skole. Moc me to neslo. Kazdy clovek ve vesnici umi hrat minimalne na jeden hudebni nastroj.
V kulturnim dome vesnice jsme ochutnali mistnisladkosti.
Chapal jsem to tak, ze tech par stovek co stala ta nase eco-tour jsou pro tu vesnici vyborne penize, ktere jim pomuzou zase neco vylepsit pro zivot vsech mistnich. A tak to ma byt.

Mistni trh.

Nebudu to nijak zastirat, ale s tim jak starnu tak ocenuji ten luxus co Aman nabizi a zaroven tu moznost mit pristup do kultury a mistniho zivota. Amany nejsou levne. Nas pokoj stal $1,800 na noc a to je normalni cena. Amany moc slevy nedavaji. Maji ekluzivni image, ktery je znasoben tim, ze hotely maji udajni obsazenost jen 30%. Me to nadchlo hodne. Tesim se na dalsi Amany ktere poznam. Kazdy je jinaci. A kdyz nebudu liny a vam se ten report bude libit, tak jich napisu vice z pristich nastev Amanu. Chystam se ted na velkou cestu po Asii, kdejich poznam vice.

Uz dlouho jsem nenapsalnejaky cestovatelsky trip report. A zrovna tento byl velmi dulezity. Historicky jsem nateto lodi mel zlomovy krok ve vyjednavani o prodejifirmy Shipito. Vyjednavani trvala uz nekolik tydnu.A porad jsme nemeli dohodu na zakladnich bodech.

V te tobe jsem byl zrovna na dovolene v Indonesii. Plavil jsem se na lodi kolem Komodskych ostrovu.

A najednou uprostred divociny byl nadherny signal na mobil. Zkontroloval jsem emaily. Nasel jsem posledni navrh od kupujicicho. Precetl ho a zjistil jsem, ze si porad nerozumime a nejsme se schopni dohodnout. Mel jsem pocit, ze po tydnech intenzivni komunikace, vysvetlovani a navrhu porad nemame shodu nad zakladnimi body prodeje. A uz jsme ztracel trpelivost.

Zavolal jsem memu pravnikovi do USA a rekl mu co presne musi vyjednat. Bral jsem to jako posledni sanci. Ono vetsinou meho pravnika nechci zapojovat dokud nemam jistotu, ze se nejaky deal skutecne zrealizuje. Vim, ze kdyz mu platim ctyri stovky dolaru na hodinu, ze nejaka zdlouhava vyjednavani se me pekne prodrazi. Ale v teto fazi jsem uz to nechtel delat sam. Rekl jsem mu, at to zkusi vyjednat, nez se z dovolene vratim nebo se ten deal neudela. Dal jsem mu presne moje pozice co je dulezite. Z ceho nesmi uhnout a pres co nejede vlak. Rekl jsem mu, ze kdyz to dodrzi tak ze muze deal uzavrit a klidne nejake mensi veci rozhodnout sam. Vedel jsem, ze pozdeji uz nebudu asi na signalu a uprimne se mi to ani moc na dovolene uz nechtelo resit. Strasne nesnasim ruzne smlouvani a nekdy kdyz je clovek moc k dispozici tak je to nekonecne takove to vyjednavani tam a zpet. Ono se ty motivace cloveku zmeni kdyz je v nejakem novem prostredi a najednou ma pocit, ze je dulezite uplne neco jineho nez si myslel predtim. Pravnik vtipkoval, ze na me bude cekat na lestisti s kufrem penez. Takze takto na toto misto vzpominam.

Lod byla stara obchodni lod, ktera drive prevazela koreni. Soucasny majitel ji prepracoval a udelal velmi zajimavy a luxusni koncept. Na lodi je jen jedna kajuta pro hosty. Takze ja a manzelka jsme meli v podstate pro sebe kompletne uplne celou lod.

Nas obyvak na lodi a loznic.

Nase loznice.

Pripadate si doopravdy jako kral. Chcete dnes spat v kajute? Chcete kauju vychladit klimatizaci? Nebo radeji chcete spat pod sirym nebem na palube kde vam muzeme ustlat postel?

Personal vcetne kapitana tvorilo sedm lidi. Takze na dva hosty mate sedm lidi co se o ne stara.

V personalu je treba osobni kuchar, ktery neustale vymysli co dobreho uvarit. Po kazde aktivite udelal nejaky cerstvy dzus s ovoce a vymyslel nejaky snack.

Kuchari jsme rikali, ze chceme jist hlavne indoneske jidla. At hlavne nevari nic ze zapadni kuchyne. A varil skutecne fantasticky.

Ta lod byla obrovska a jen pro nas dva. Kazdy clovek z personalu mel nejakou funkci a clovek mohl doslova vypnout mozek. O nic se nestarat. Vzdy byl nekdo po ruce kdo prinasel obcerstveni nebo pomahal s nejakou aktivitou. Jste absolutni pani a vse se dela jen presne podle vasich predstav.

S kapitanem se udelal plan cesty a pak uz se jen relaxovalo.

S manzelkou se radi potamime. Na palube jsme meli certifikovaneho divemastera. A bylo jen na nas kolikrat za ten den se chceme potapet. Proste si stacilo oblect plavky a cely team lidi vse nachystal. Nalozil do clunu. Vymyslel kam jet. Pokaze nejake zajimave misto. Kdyz jsme skoncili tak vsechno ze clunu vytahali ven. Naplnili vzduchem bomby mezitim co jsme si ochutnavali nejaky dalsi snack.

No nekdy jsem mel pocit, ze to je az moc. Kdyz mi prvni vecer rekli: “Sir, nechcete si jit zapravat pred veceri?” Tak jsem na to kyvl.

Vlezl jsem do vody, ale vidim, ze tam je dost silny proud. Tak jsem udelal par temp a vidim, ze kdyz nebudu usilovne plavat nebo se te lodi drzet tak me to unese kdovi kam. Na to mi rikaji at se urcite pustim a plavu treba na druhou stranu. Ze pak staci mavnout a clunem me vyzvednou. Pustil jem se. Proud me hned nekam tahnul. A mezitim jeden clovek z personalu nachystal clun a nenapadne a z povzdali sledoval kdy mu dam pokyn ze jsem se do sytosti zaplaval a chci jit zpet na lod.

Kdyz jsme udelali vyslap na horu, abysme videli zapad sluncetak nam nedovolili si ani vzit vodu. Vzdy mel nekdo neco takoveho na starosti a automaticky ty nase vody nosil jen abysme nemuseli fakt nad nicim premyslet.

Nas pruvodce, ktery nam zase nosi vody v Komodo National Park.

Mala ukazka z potapeni:

Komodo Islands from John Vanhara on Vimeo.

Z prislych dotazu:

Ahoj,

cetl jsem rodily mezi temi sedadli ve first class https://www.podnikanivusa.com/2015/02/05/rozdily-v-first-class-v-ramci-jedne-aerolinky/

Cerpam mile na letenky u programu od Lufthansy. A hledal jsem sedadla pres seatguru.com take jsem vybiral podle toho co mě tam psali. Vybral jsem si sedadlo flat seat jako že je úplně rovné 180 stupnu, nebo tam bylo sklopitelne na 168 stupnu.

Vybiral jsem flat seat s tí­m, že to je lepší­, ale vidí­m,že to lepší­ být nemusí­.

Nemáš nějaký typ kde by třeba to sedadlo bylo vyfocené? Tak jak to máš na blogu? na seat guru jsem to nenašel a na stránkách lufthansy jednotlivé typy sedadel také nejsou.

Seatguru.com je dobry web jak poznat jake sedadlo bude v letadle. Jen pozor, ze slovicko FLAT neznamena, ze sedadlo bude uplne vodorovne. Ono muze byt relativne rovne jako postel, ale s naklonem. Takze proto tam na Seatguru uvadi ty stupne. Kdyz je 180 stupnu tak je to dobre znameni.

Jen u Lufthansy je hlavne potreba davat pozor jestli urcity let bude mit novou variantu business/first class nebo starou. Ty nove jsou vyborne sedacky. Ty stare jsou dost utrpeni. Paradoxne treba Lufthansa ma v novem letadle A380 klidne starou verzi sedacek v business class, ale novou ve first class.

Postupne se vse obnovuje a lepsi. Cim dal vice letadel ma novejsi variantu sedacek. Ale kdyz chcete mit 100% jistotu tak se da primo na strankach Lufthansy zjistit jakou variantu bude mit konkretni let.

Tady je link, ktery vam ukaze jestli Lufthansa let bude mit novou variantu first class:http://www.lufthansa.com/de/en/First-Class-Product

Nova varianta first class

Link na Lufthansa business class:http://www.lufthansa.com/de/en/Business-Class-Product

Jeste lepe rozepsane najdete na blogu ONE MILEAT A TIMEi s temi obrazky jak ta business class vypada v nove i stare verzi. A vice informacemi jakou mate sanci letet s novou variantou business class.

Napr. kdyz letite pres Munich s letadlemA330-300 tak mate 100% sanci na novou business class. Kdyz s letadlemA340-600 tak 55% sanci.

Kdyz planuji nejakou cestu tak stravim spoustu casu detailnim planovanim. Hlavne me to bavi. Planovat dovolene je takova prijemna a pozitivni vec. A ono se to i dost vyplati poresit kazdy detail, aby z te dovolene mel clovek fakt dobry zazitek. Treba nejenom vybiram s jakou aerolinkou letet, protoze kazda ma jina sedadla a jine sluzby. Ale taky presne hledam jaky tip letadla poleti, protoze i v ramci jedne aerolinky jsou obrovske rozdily jake sedadlo muzete v prvni tride dostat.

Tohle je priklad z meho nedavneho letu se Singapore airlines. Singapore Airlines je mnohymi povazovana za jednu z nejlepsich aerolinek na svete.

Kdyz s nimi letim v prvni tride v nove A380 tak to beru doopravdy jako jedno z nejlepsich sedadel. Nadherne pohodlne. Jak na sezeni tak na spani. Spousta prostoru. Sedadlo je jak hodne siroke tak dlouhe. A tim, ze sedadlo je tzv. suite tak mate i hodne soukromi. Dvere si zavrete jako v kupe ve vlaku. Stahnete rolety v okenkach. Jsem dost vysoky a ta stena mi konci tesne pod bradou. Takze bych si musel vylozene stoupat na spicky, kdybych chtel videt z venku dovnitr.

Parkrat takto poletite se Singapore Airlines v prvni tride a budete si myslet, ze vsechny jejich sedadla jsou takto dobra. Jenze pak treba letite prvni tridou Boeing 777-300ER a bude to sedadlo vypadat takto. Tohle byl muj nedavny let z Incheonu do Singapuru. Jeste jsem v teto konfiguraci prvni tridy neletel.

Muj zaver je, ze to je naprosto nevyhovujici sedadlo. Ono nevypada zas tak hrozne. Je neuveritelne siroke, coz ale moc nepridava na pohodlnosti. Bez problemu by si vedle sebe mohli sednout na jedno sedadlo dva lidi. Problem je, ze nejde moc zklapet. Jen trosicku. A ja nejradeji cestuji v takovem polosede/pololeze. Tohle bud sedite skoro naprimo nebo vam pak z nej udelaji postel. Kompletne ho preklopi dopredu a je z toho vodorovna postel. Coz neni spatny kdyz chcete spat. Ale kdyz mate nejaky denni let tak celou dobu nechcete jen spat. V tomto pripade mate jen dve moznosti. Lezet bez moznosti zvednou operadlo nebo sedet. Doopravdy nevim co ten Singapore s timto sedadlem zamyslel. Ale pro prvni tridu je to pro me nejmene oblibene sedadlo! Takze na toto si uz davam od ted pozor!

Asiana zacala pred nedavnem letat z Los Angeles do Incheonu s Airbusem 380. Kdykoliv vidim, ze na nejake trase se da letet A380 tak se to snazim uprednostnovat. V A380 citim znatelne mensi unavu po letu v A380 kvuli vetsimu tlaku vzduchu v kabine.

Letam rad novymi leteadly protoze majinejnovejsi konfiguraci sedadel. Ono se to kazdych par let vyrazne meni. Jsou to skutecne velke rozdily mezi ruznymi starsimi i novejsimi konfiguracemi sedadel vbusiness class a first class. Je to nekdy az stresujici delat plany na cesty, kdyz se clovek snazi vybadat jaka konfigurace letadla poleti. Neni to jen o tom mit letenku first class. Je to o tom vedet presne jake letadlo poleti, protoze ten konecny zazitek muze byt velmi rozdilny kdyz letite ve stare verzi v porovnani s novou.

Naposledy kdyz jsem letel s Asianou tak uvidite ze ten rozdil v sedadlech ve first class je velmi znatelny. Muzete se podivat na starsi trip report tady.

V nove A380 je sedadlo o dost lepsi nez ve stare verzi. Je to tzv. suite. Mate zaviraci dvere, kdy na sedadle je mnohem vetsi soukromi nez ve stare verzi.

Takto vypada pohled zevnitr kdyz si ty dvere od suite zavrete. Skutecne to poskytuje hodne soukromi. Ono dovnitr je porad videt, ale malo. Po par letech v takove suite pak mate pocit na nejakem starsim sedadle v prvni tride, ze jste strasne na ocich.

Jedine k cemu mam trosku vyhrady je barevna kombinace. Asi to nejak odpovida korejskemu vkusu, ale kdyz vidim jina nova letadla jak jsou krasne udelana tak mi pripada tato barevna kombinace (vse do bezova) takova moc mdla.

V prvni tride je jenom osm sedadel. A obsazene bylo jen pet. Dve z toho ja s manzelkou a pak dalsi tri cestujici. Konfigurace je jedno sedadlo vzdy u okna a dve sedadla uprostred. Kdyz jedete s nekym a chcete si vykladat tak muzete pouze v tech prostrednich sedadlech.

Sedadlo ma Asiana velmi pohodlne. Rekl bych, ze asi jedno z nejlepsich celkove. Je dostatecne dlouhe pro cloveka co meri 194 cm i siroke pro spanek na brise nebo boku. Treba tohle sedadlo je o moc lepsi nez klasicka prvni trida u Singapore Airlines, kterou uprimne po upgradu pred par roky uz nemam rad (myslim, ze snad s vyjimkou Singapore A380 kde to sedadlo maji lepsi). To jejich preklapeci sedadlo je relativne kratke a docela tvrde. Ale zpet k Asiane.

Co se mi taky dost libilo je velikost LCD monitoru. Asiana myslim tvrdi, ze maji nejvetsi monitor ze vsech aerolinek. Je to 32″ HD a doopravdy se na filmy diva dobre. Spolecne s odhlucnovacimi sluchatky Bose je to dobry zazitek.

Ovladani sedadla je jednoduche. Na vyber bud muzete mackat na fyzicka tlacitka nebo pouzit mensi LCD display.

Po nastoupeni do letadla jsem vyfasoval pyzamo a toaletni kabelku. Asiana spolupracuje se Salvatore Ferragamo. Uvnitr bezne vybaveni na let: skraboska na oci, spunty do usi, parfem, kremy, atd. Nekdy fakt premyslim co s temi vsemi kabelkami budu delat. Je mi lito je vyhazovat a nektere (jako treba tato) jsou pekne vyrobene.

Sel jsem se prevlect do pyzama na zachod. Asiana A380 ma pro prvni tridu dva zachody. Jeden obrovsky, kde mate pocit, ze tam je takovy mensi gauc na sezeni. A druhy smerem ke kabine pilotu, ktery je spise maly (resp. normalni velikost).

V Asiane nemluvi letusky tak dobre anglicky jako treba v Singapore Airlines. Takze jidelni servis vypada trosicku jinak nez jsem zvykly. Na zacatku se me letuska zeptala co chci za hlavni chod.Ale pak pak uz nosili skoro vsechno vcetne treba syru a ovoce na zaver, ktere se jindy spise jen nabizi tomu kdo chce. V Asiane si ale rekli, ze vice je asi lepsi nez mene. A asi se nechteli namahat ode me zjistovat jestli si treba dam polevku nebo ne. Takze jistota je donest vse. Ono je to v prvni tride obrad. Jidlo se nosi po chodech. Muzete si postupne menit a parovat vina ke kazdemu chodu. Let pak i mnohem rychlejiutece. Obsluha byla vyborna. S nicim nebyl zadny prostoj. Kazdy chod navazoval za dalsim. Sledovali kdy je potreba dolet vodu nebo vino. S tim mam skoro problem, kdyz si treba chci dat jen jednu sklenici vina, tu vypiju a nez si vsimnu tak mi ji vzdy nekdo znovu dolije.

Jidelni servis zacal s amuse bouche

Jako predkrm davam kaviar. Libi se mi jak v Asiane kaviar neserviruji, ale kazdy dostane svoji krabicku.

Dalsi predkm. Byla to nejaka nakladana zelenina a prosciutto.

Clam chowder polevka.

Salat.

Pomalu pecene veprove s taro a zeleninou.

Na zaver ovoce a syry.

Desert jsem odmitl. Podival jsem se na nejake filmy a sel spat. Tohle je nejvetsi vyhoda cestovani prvni tridou. Moznost se dobre a pohodlne v letadle vyspat. U poslednich letu je mi uz celkem jedno jake drahe sampanske nebo vino ochutnam. Spise se tesim, ze co nejdrive zalehnu a poradne se vyspim. Ten prijezd do destinace ma pak uplne jine grady, kdyz clovek neni z letadla uplne zniceny.

Pekne je jak udelali na strope hvezdicky z LEDsvetel.

Jinak jidelnicek toho obsahoval vice. Moje manzelka si treba dala jako hlavni jidlo klasicke korejske jidlo – Bibimba, ktere vypada takto:

Kdyz dostanete hlad tak si uprostred letu muzete dat i nejake mensi jidla. Tohle se mi libi na Asiane a podobne to dela i Cathay Pacific. A tyto drobnosti na mlsani mam rad.

Zkusil jsem croissant se sunkou.

A jidlo tesne pred pristanim.

V Incheonu jsem prestupoval na let se Singapore Airlines. Letiste Incheon mam rad kvuli tomu jak je velmi rychle a projiti imigracnim a ziskani zavazadel. Mam pocit, ze se to da bez problemu zvladnout behem 15-20 minut. Asiati to fakt dneska umi a udavaji tempo v tom jak by cestovani letadlem melo vypadat.

Zaver: Asiana A380 first class je jednou z nejlepsich prvnich trid a tojak sedadlo tak sluzby.