Uz se na to cestovani prvni tridou po tech letech divam trosku jinak. Uplne nejdulezitejsi vec je dostatek prostoru a klid. Pro me to znamena hlavne hodne prostorne a pohodlne sedadlo (respektive postel). Hned po prichodu do letadla se okamzite prevlect do vyfasovaneho pyzama. Byt v pohodli a v kabine kde neni moc lidi. Vetsinou mam stesti a i kdyz ma treba first class kabina 12 sedadel (jako v tomto pripade). Tak s nami jedou jen tri dalsi spolucestujici.

Korean Air leta let z Los Angeles do Seoulu s Airbusem 380. To letadlo miluji a je skoda, ze ho nema vice aerolinek. Ale je to proto, ze ono je s nim docela tezke vydelavat. A neda se na kazdou trasu nasadit. V A380 je mnohem vice prostoru. Vlhci vzduch. A tim padem i mensi pocit unavy z letu.

Uz nejsem nadseny z toho jist pet chodu jidel s drahym sampanskym. Na jidlo si objednam jen na co mam chut. Vynecham ruzne chody. Vzdy mam dilema u kaviaru jestli si ho davat nebo ne. Nerikam, ze by mi vubec nechutnal, ale zase to nepovazuji za zas tak silenou dobrotu. Takze vaham jestli ho s nejakymi dalsimi chody vynechat a dat si jen presne to na co mam chut.

V tomto letu se me nejvice zalibila Bibimbap (korejske jidlo – ryze smichana se zeleninou a masem).

Zakusek to asi uplne vyhral.

Nebo treba ovoce.

Pak takove ty mensi jidla kdyz mate na neco chut uprostred letu. V mem pripade ramen polevka a pak udon polevka.

Alkohol uz v letadle temer vubec nepiju. Maximalne jednu sklenicku vina. Radeji si vychutnavam ruzne caje.

Tohle jsem videl v letadle poprve, ze zelenina v salatu bylaorganicka (bio). A maso free range kure (kteremu daji trosku vice pohybu).

To cestovani prvni tridou ma vyhodu, ze mate svobodu si urcit kdy chcete spat nebo kdy chcete jist. Takze to je co ted naplno vyuzivam. Mam strasne rad, kdyz letuska rovnou nabidne at je to denni let nebo nocni let, ze kdykoliv pripravi postel. A obzvlast kdyz je prvni trida temer prazdna tak mit moznost pripravene postele na jednom sedadle a stridat si to s druhym sedadlem jen na sezeni.

Jako vzdy rikam, ze jestli mate sanci zacit letat luxusneji tak zacnete s business tridou. Do prvni se moc nezente. Ano, je to skutecne rozdil. A na lepsi se zvyka moc rychle. Protoze kdyz si zvyknete na prvni pak vam bude vadit letat tou business. Me treba uz ted vadi kdyz neletime nejnovejsim letadlem a treba tou A380. Mam radeji asijske aerolinky jako Cathay Pacific, Singapore Airlines, Koreal Air, Asiana, ANA nebo JAL. Zni to smesne, ale kazdy detail, ktery by vam pripadl nedulezity hraje roli. Ten servis a pozornost proste umi delat lepe. A to jak je pohodlna postel (treba ze tam daji dva velke polstare). Tovse hraje roli jak dobre se v letadle spi a odpociva. Takze kamkoliv jedu tak porad vybiram jakym letadlem jakou aerolinkou. Hledam kompromis jak co nejmene prestupovat nebo nekde cekat.

Korean Air ma jeste jednu obrovskou vyhodu, ze davaji prvni tridu i na kratsi lety. Navazuje me let ze Seoulu do Singapuru. Ten let je jen sest hodin, ale je tam plnohodnotna prvni trida. Tzn. zase pyzamo a pohodlna postel, kterou vam ustelou. Na to jak jine aerolinky prvni tridu na spouste letu rusi tak Korean Air ji porad podporuje i na techto kratsich letech.

Jsem nadseny z hotelu Aman. Tak jak se rika uz jsem “amanjunkie”. A kdyz jsem videl, ze se letos otevira novy Aman v Japonsku tak jsem ho chtel okamzite nastivit. Je to Amanemu. Prvni Aman s horkymi prameny, kdy mate k dispozici cely komplex termalnich bazenu a vyvod horkeho pramenu primo na vas pokoj, kde mate svoje privatni lazne.

Spolecenske prostory – knihovna. Kde si muzete jit cist knizky a posedet.

Restaurace. S obrovsky durazem, aby vse bylo naprosto cerstve a co nejvetsi kvalita.

Typicky Bento box – obed. Od vseho trosku.

Tempura.

Ten komplex termalnich bazenu jsem nefotil (nesmelo se). Ale takto treba vypada vana na pokoji. Mate tam kouhoutek na teplou vodu, studenou a specialni kohoutek primo na ten termalni pramen.

To okno slo kompletne odhrnout, takze se kochate vyhledem na krajinu a zaliv Ago. Dychate cerstvy vzduch,nahrivate se v lecivem pramenu a relaxujete.

Aman umi vzdy nadherne zakomponovat hotel do prirody. Mate vzdy pocit, ze tam jste pomalu sami. Ve vyhledu nematedalsi hotelove pokoje. Mate pocit soukromi.

Takto vypadaji hotelove pokoje z venku. Jsou to takove chatky. A kdyz po arealu chodite tak mate pocit, jakoby to byla nejaka vesnice.

V ramci hotelu byl i gym, spolecny venkovni bazen a misto na cviceni Yogy. Kam prijdete tak neni ani noha. Ten pocit klidu je asi ta nejvetsi hodnota za kterou platite.

Ale tim, ze jel hned mesic po otevreni tak jsem videl ruzne pocatecni bolesti. Kdyz to budete cist, tak si reknete, ze jsem blazen. A ono to fakt tak zni. Jeste na tom nejsem tak, ze bych si to neuvedomoval. Stal se nam treba obrovsky problem, ktery se nam v zadnem jinem Amanu nestal.

Housekeeping (uklizecky) v Amanech vzdy jdou uklidit pokoj kdyz v nem nejste. Treba jdete na snidani. Prijdete zpet a je uklizeno. Jdete na obed. Uklidi znovu. Jdete na vylet. Uklidi znovu. V nekterych Amanech se klidne uklizi, vymenuji rucniky, doplnuji vody nebo minimar klidne 5x denne. Minimalne si myslim, ze to je aspon dvakrat. Normalni uklizeni a pak vecer rozestlat a nachystat vse na noc (zatahnout zaluzie, upravit svetla, nekdy zapali svicky, napusti vanu s certvymi kvety,apod.).

Pokoj nachystany na vecer zatahnute zaluzie. Pripravena postel.

Ale ta pointa je, ze o tech uklizecich nikdy nevite. Nikdy je nevidite. Nikdy vam nebudou klepat na dvere, ze chteji uklizet pokoj.

No a presne toto se nam stalo v Amanemu. Uklizeci nam jednou odpoledne zaklepali na dvere. Rikal jsem si, ze tohle prece nikdy v Amanech neni. Clovek kdyz je na pokoji tak ma absolutni klid a nikdy ho nikdo neprijde rusit. To je i duvod proc se plati takove penize za kazdou noc. Nemel jsem chut se moc dohadovat. Tak jsem jim rekl at prijdou uklidit pozdeji. A napsal email, ktery jsem mel z rezervace.

Kdyz jsme pak sedeli na odpolednim caji a drobnych zakuskach (ktery je mimochodem v cene). Tak se nam prisel osobne omluvit front desk manazer. Pozdeji nas vyhledala generalni manazerka se stejnou omluvou, ze tohle se uz doopravdy nikdy nestane. Ze to je absolutne neakceptovatelne. A kdyz jsme se pozdeji presunuli do Amanu v Tokyu, tak tam uz o tom “pruseru” vedeli taky a rovnou se omlouvali za sestersky Amanemu a ze v Amanu v Tokyu se to urcite nestane.:-)

Co na Amanech porad obdivuji jak vetsina zamestnancu vi kdo jste bez toho aby se vas zeptali. Jdete na sklenicku do baru nebo na obed. Nikdy nebudete podepisovat nejake uctenky. Proste si objednate co chcete a pak odejdete. Zamestnanci vi kdo jste a ucet je vzdy v poradku. I kdyz se jim stal ten pruser se zaklepani na dvere, tak manazer prisel za nami do restaurace a rovnou sel k nasemu stolu. Neujistoval se kdo jsme. Proste vedel ze jde na jisto za nami.

V Amanech vetsinou dostavate darky kazdy vecer. Pri prijezdu nebo odjezdu. V Amanemu to bylo trosku slabsi. Tech darku taky moc nebylo. Mozna je to tim, ze teprve zacinaji a vse ladi. Ale tohle mi teda zas tak nevadilo. Jen to zhodnocuji a porovnavam s pobyty v jinych Amanech, kde ty privitaci ceremonie a darky maji treba velmi promyslene.

Dostali jsme origami.

Kazdy Aman nabizi tzv. Expericences. Nektere jich maji hodne. Jine malo. Vetsinou se snazi delat tak ze se dostanete dal nez bezny turista. V Amanemu jsem jeli na prohlidku Ise Jingu. Nejsvatejsi misto v Japonsku. Kdybych nebyl liny a vzal si oblek tak bych se dostal i dovnitr chramu. Ale je to doopravdy velmi omezene a bez formalniho obleceni se tam nikdo nedostane.

Dalsi experience od Amanemu byla nasteva potapecek Ama. Kteri nam vse sve chatce, kam se chodi ohrivat po tom co se potapi (free diving) a lovi morske potvory, uvarili ty jejich dobroty.

Ta pointa je, ze jite nejcerstvejsi moreske speciality. Uprimne jsem mel problem vsechno dojist. A kdyz mi tento snek (Abalone) spadl na zem, tak jsem byl stastny, ze ho nemusim dojidat. Bohuzel potapecka si toho vsimla jake je to nestesti a hodila na gril okamzite novy.

Myslim, ze me to spadlo na zemzrovna pri teto fotce. Jinak v chatce byli na obede dalsi asiati. Do nech to padalo a olizovali se jakou dobrotu jedli.

Tady jsem pry vyhral loterii. Byla to samicka a mela v sobe vajicka.

Hotel zrovna nemel k dispozici vlastni auta nebo ridice (maji sve Lexus RX coz bych jel radeji, ale nejak to nezvladli), takze nam objednali taxika, aby nas k potapeckam dovezl. Taxikar neni liny a vytiskne si takovouto ceduli, aby ho clovek snadno identifikoval, kdyz ho nekde vysadi a ceka na vas. Tohle jsou proste japonci. Neni jim lito resit takove detaily. A to se mi velmi libi.

V Amanemu jsme byli jen ctyri dny a pak jsme se presunuli do Tokya. Na tech Amanech je dobre, ze vzdy dokazou vse zaridit. Zajistit jizdenky, zavezou vas na stanici a zavolaji do Amanu v Tokyu, aby na nas nekdo cekal primo na stanici. Presne podle cisla sedadla vedeli u jakeho okna stat (vlak zastavi vzdy presne na stejnem miste a vse je oznaceno).

Takze po prijezdu do Tokya na nas mavali s cedulkou primo do okna. Prevzali kufry a nechali jsme se odvest BMW 7 do hotelu Aman Tokyo.

Bhutan na me velmi zapusobil.

Himalaje z letadla

Prvni zazitek bylo pristani na jejich letisti. Je to jedno z nejnebezpecnejsich letist na svete a Bhutan vyzaduje, ze kazde letadlo musi mit na palube jejich vlastniho navigatora. Takze i kdyz jsme leteli privatnim letadlem z Ciny, tak jsme museli udelat mezipristani v Kolkate v Indii. Tam jsme nabrali na palubu navigatora z Bhutanu, ktery mel zajistit aby nas pilot dobre pristal.

Letadlo se naklanelo pekne a pusobilo to, ze jsme docela tesne mezi temi horami. Ale pristani probehlo bez problemu. Jinak letiste v Bhutanu neni uplne trivialni kdyz priletite soukromym letadlem. Maji tam jen dve mista na parkovani pro soukroma letadla. Dost casto se stane, ze nedostanete ani moznost tam zustat s letadlem a pilot musi odletet parkovat nekam jinam.

Na letisti na nas cekal ridic a pruvodce. Priletelo nasvice, ale kazdy jsme meli sve vlastni auto a ridice. Co me prijemne prekvapilo, ze nas pruvodce sel rovnou za nami a oslovil nas jmenem. Proste si nas vytipoval mezi ostatnimi lidmi jak vychazime z haly a sel na jistotu. Nevim jak to ten Aman dela, ale zamestnanci velmi casto predem vi, kdo jste. Tohle je detail, ale vzdy me to strasne prijemne prekvapi.

To ze jsme meli pruvodce sebou od prvniho okamziku byla naprosto fantasticka vec. Hned nam zacal vse vysvetlovat o Bhutanu. Cesta do hotelu v Timphu byla zhruba neco pres hodinu. Po ceste rovnou zastavoval na fotky a vysvetloval bhutanske tradice.

Bhutan je nadherny. Proste takova pohadka. Neni tam zadny Starbucks, McDonalds nebo KFC. Teprve nedavno se zacal trosku otevirat svetu, ale i tak velmi opatrne. Turismus je povolen pouze omezene. Nastevnik musi mit vse zajisteno (ubytovani, stravu, pruvodce) a utratit minimalne 250 dolaru denne. To je podminka na udeleni viza.

V aute nam pruvodce predal nas program a informace. Je to napsane na rucne delanem papiru. Dalsi den jsme nastivili primo tu vyrobu, kde ten papir delaji.

Prijeli jsme do hotelu v pravy cas. Zrovna se konal odpoledni program, kdy mistni tanecnici ukazovali ruzne tradicni tance.

V Amankora zase nebyl zadny check-in jak se normalne v hotelech dela. Kdyz jsme prijeli tak nas privital manazer a par lidi. Dostali jsme bile saly na krk v ramci uvitaci ceremonie (ty se davaji na krk lidem pri ruznych oslavach nebo kdyz prijede vyznamna nasteva). Zeptali se jestli se rovnou chceme jit divat na predstaveni. Zadny check-in. Jdete si sednout. Nabidli uvitaci drink. Ja jsem se po ceste dozvedel od pruvodce, ze bhutanci tradicne piji tzv. butter tea (maslovy caj), tak jsem si ho hned objednal. Vzbudilo to usmev, protoze to asi nikdy nikomu z turistu nechutna. Ale nebylo to zas tak strasne. Caj ma v sobe nejake byliny (ruzovou barvu) a je slany.

Pak jsme se proste zvedli a sli na pokoj kam nas obsluha zavedla. Proste se dodivate na predstaveni. Date si drink. A mezitim nekdo odnese zavazadla. Kdykoliv se zvednete ze zidle tak se tam nekdo objevi kdo vas na ten pokoj zavede a presne vi na ktery. Muzete vypnout mozek. Pokoje v Amankora jsou udelany v takovem severskem designu. Na pokoji jsou i kamna, kde vam pred spanim obsluha zatopi drevem na tu atmosferu. Normalni topeni tam je taky.

V Aman hotelech vam neustale chodi uklizet. Trosku se to lisi hotel od hotelu, ale v extremnich pripadech prijdou treba do pokoje petkrat za den. Poznal jsem to tak, ze jsem se treba sprchoval a najednou vidim, ze nekdo znovu vymenil rucniky. Nebo prijdou vecer napustit vanu a roznout svicky okolo vany. Jsou velmi casto schopni ustlat postel v den kdy rano odjizdite. Delaji to ale tak, abyste o tom vubec nevedeli. Kdyz odejdete na snidani nebo na nejakou aktivitu tak se uklizi vas pokoj. Nikdo vam nebude tukat na dvere nebo vas nejak rusit. Tohle dokazou skoro dokonale.

Hotel Amankora Thimphu

Kazdy Aman je trosku jiny a nekdy to je matouci. Nekdy za nejakou sluzbu platite extra a jindy je to zahrnute. V Amankora bylo vsechno jidlo i piti (vcetne alkoholu) zahrnuto v cene. Vecer jsme meli zorganizovanou schuzku a drinks s par zajimavymi lidmi. Ambassador Lhatu Wangchuk (autor UN rezoluce Gross National Happiness). S ambassadorem jsem mel velmi peknou diskuzi presne natema jak propojit ten koncept s kazdodenim zivotem a podnikanim. Intuitivne jsem uz byl na dobre ceste:-). Ve zkratce je jen potreba si uvedomit, ze to neni jen o tom se honit za cisly, zisky a obraty… Ten zivot i podnikani je komplexnejsi a stesti neni jen v tom, ze jdete porad nekam nahoru za dalsimi cily.

Povecereli jsme s clovekem co ma na starosti bhutansky olympijsky team. A s manzelem kralovy sestry, ktery v Bhutanu rozjizdi pet novych hotelu Six Sense (krome spousty dalsich aktivit). Bylo krasne osvezeni jak lide pekne mluvi o mistnim kralovstvi a jak kral (otec, ktery nedavno odstoupil), vse velmi dobre v teto zemi vedl. Jeho syn (soucasny) kral je take velmi oblibeny. Bhutan je velmi mala a chuda zeme. Ale je tam citit, ze je dobre vedena. Bhutan ma jen 700 tisic obyvatel a velikost zhruba polovicni jako Ceska Republika. S rozdilem, ze cestovat po Bhutanu trva dny, protoze silnic je malo a jsou ve spatnem stavu. Hodne lidi taky bydli uplne mimo nejake dostupne cesty. Je celkem obvykle, ze farmar vypestuje ryzi a pak jde pesky tri dny na trh v Timphu. Tam pak tyden spi dokud neproda vsechnu ryzi a pak jde tri dny zpet domu.

Mistni trh v Timphu (hlavni mesto)

Nejoblibenejsi soucast kazdeho jidla v Bhutanu (chili).

Bhutan je nesmirne malebny.

Tohle si lide maluji na sve domy. Prinasi to plodnost a prosperitu.

Pred nastevou muzea me zastavila mistni televize, abych jim poskytl rozhovor. Davali me otazky co se davaji turistum. Proc jste sem prijel? Jak jste se dozvedel o Bhutanu? Co se vam tady libi? Co bysme meli delat jinak nebo zachovat?

Moje odpoved byla asi taky hodne typicka. Prosim vse zachovejte zde vsechno jak to je. Nepoustejte sem moc turistu. Nekomercializujte! No jenze to zrovna mladi lide v Bhutanu nechteji slyset. Nechteji zit jako v muzeu. Jenze tohle je presne co je pro turistu atraktivni, ze ma pocit, ze je jako v muzeu, kde jeste neni nic zkazene turismem a komerci. Treba to, ze kdyz mistni chodi do prace nebo na urad tak musi mit oblecen ten jejich mistni kroj. Mladym lidem se to nelibi. Ale presne tohle vytvari nadhernou atmosferu. Predstavte si to v CR kdyby lidi museli chodit do prace v krojich!!!

V Bhutanu lidi velmi veri na astrologii. Je to zalozeno na vypoctech a statistikach. Neodolal jsem a sel jsem do skoly astrologie, abych se dozvedel o svych minulych zivotech, soucasnosti a i budoucnosti. Ty detaily by byly na samostnany clanek. Vyklad trva zhruba hodinu.

Nechali jsme si take udelat obrad od mnichu na prodlouzeni zivota. Naprosto fascinujici take hodinovy obrad. Tady je mala ukazka. Bylo me hloupe filmovat. Nas pruvodce me povzbuzoval, ze to neni problem, kdyz nebudu filmovat urcita mista (sochu budhy). Tak jsem malou ukazku udelal.

Na zaver jsem odstal pozehnani a porozdaval obalky mnichum.

Nastivili jsme i skolu pro mnichy. Kdyz jste treba velmi chudi nebo se vam narodi dite s nejakym fyzickym defektem tak ho rodice casto daji do skoly pro mnichy. Tim, ze ruzneceremonie jsou velmi zadane tak o mnichy je dobre postarano. Funguje to jako urcita socialni sit. Kdyz vam nekdo umre tak po 49 dnu nechate mnichy at se modli a delaji ritualy pro toho zemreleho. Za to jim musite neco zaplatit a kazdy den donest jidlo.

Kdyz mate dite, ktere je nejak postizeno a nemuze fyzicky pracovat. Tak tohle je sance jak se uzivi a nebude stradat. Stane se mnichem.

Zrovna meli hodinu anglictiny tak jsme jim trosku neco povykladali.

Tento chlapec je reinkarnaci vysoce postaveneho lamy. Nejdrive se trosku stydel a schovaval za dvermi. Pak dostal kuraz. Udelali jsme prednasku o Ceske Republice.

Byl s nami porad nas pruvodce, ktery prizpusobal program nasim potrebam. Kdyz jsme meli pocit, ze uz mame dost kulturnich zazitku tak jsme se ho zeptali jestli se po obede neda nekde vyslapnout na nejakou peknou prochazku. Vzal nas na vystup k jednomu chramu.

Stari lide tam travi cely den modlenim a meditaci. Pripravuji se tak na smrt. Odejdou z vesnice. Postavi si nejaky provizorni pristresek v kopci u chramu. Jejich deti jim jednou za par mesicu prinesou jidlo (hlavne ryzi). A oni pak nachazeji mir a klid v tech modlitbach a priprave na odchod z tohoto sveta. Pro nasi kulturu to je dost nepochopitelne.

Modlitebni prapory.

Vyhled na hlavni mesto Bhutanu – Thimphu z nasi prochazky.

Takto si mistni susi maso (ti kteri nemaji lednicku).

Na prochazce jsme potkali starsiho pana. Ten si s nami chtel povidat. Pruvodce nam rekl, ze to je byvaly ministr zivotniho prostredi. Ten zavzpominal na dobu kdy probihala v Cesku Sametova revoluce. Byl zrovna v Geneve na nejakem jednani a vykladal jak zastupci z ruznych zemi premysleli jak to dopadne. Velmi zajimava diskuze. Ten Bhutan je strasne mala zeme a clovek ma sanci potkat hromadu zajimavych lidi.

Aman ma v Bhutanu dalsi hotely. Po Thimphu jsme se presunuli do Paro a meli tam dalsi program. Muzete se takto presouvat mezi peti udolimi se stejnym pruvodcem a spat v jine casti hotelu.

Amankora v Paro (tema na dalsi trip report)

Na rozlouceni vam v Amanu vzdy daji nejaky darek. Ten dostavate i kazdy vecer. A na rozlouzeni pozvali mnicha, aby udelal ceremonii na dobrou cestu.

Jako spravny duchodce se chystam na cestovani s RV. S timto Airstreamemse chystam pristi rok objet Ameriku. Prave jsem ho vyzvedl od dealera a delim se o prvni zazitky.

Tady mate foto i s futuristickou slunecni elektrarnou v pozadi.

Je to postaveno na Mercedes-Benz Sprinter. Diesel motor s dobrou spotrebou. Ma to kamery z boku i vzadu. Kdyz clovek predjizdi nebo couva tak pres ty kamery vidi jestli vedle sebe neco ma (krome zpetnych zrcatek). Ty kamery jdou dobre i jako security system, kdyz se kempuje. Staci kliknout na ovladac a kdykoliv se podivat na pohled venku na televizi. Ocenil jsem i lane assist nebo kontrola jestli vedle me nekdo nejede, kdyz prejizdim pruhy. Automaticke prepinani dalkovych svetel je taky vec na kterou se strasne rychle zvykne. V USA jsou docela velkoryse parkovaci mista a i s timto RV se da na vetsine normalnich parkovacich mist zaparkovat jako s osobakem. Sice to trosku precuhuje, ale jde to. Tohle beru jako maximalni vyhodu, ze se da parkovat skoro vsude.

Nastavba od firmy Airstream, vse prizpusobeno na cestovani pro dva lidi. V nasem pripade, to bude jeste pes o ktereho doufam, ze nebudu moc zakopavat nebo nebude moc v noci chrapat. Je tam relativne velka lednicka, separatni velky mrazak, plynovy varic, koupelna se sprchou, topeni a klimatizace.

Hodne veci je vymysleno tzv. blbuvzdorne. Treba si vysunete na boku to stinici strechuzmacknutim tlacitka.

Jenze pak treba sam o sobe zacne foukat silny vitr. A nez aby se to rozbilo, tak je tam nejake seijsmicke cidlo a ta strecha se sama zasune zpet. Podobne funguje stresni vetrak. Ten se da nastavit, aby se sam zapinal, kdyz teplota uvnitr presahne urcitou hranici. Kdyz treba manualne nastavite, aby schudky zustaly vysunute tak se pri rozjezdu sami zasunou aby se neposkodili. Tohle Airstream udelal doopravdy velmi pekne a ruznych vychytavek tam je hodne. Z venku mate pripojku na venkovni hadici a sprchu s teplou a studenou vodou. Venku je i pripojka na plyn, takze si takto pripojite venkovni gril, ktery pak cerpa plyn z nadrze v aute.

Koukal jsem co je na trhu. Premyslel nad tim skoro pul roku. Airstream se mi libi nejvice jak je ten interier krasne udelany.

Libi se mi jak toto RV vypada jako normalni dodavka, ze to je takove nenapadne.

Na planu mam nastivitkiteboardingove destinace po USA, narodni parky a Aljasku. Je to teda trosku jine cestovani nez v Aman hotelech, ale myslim, ze to bude mit svoje kouzlo.

Airstream dealeru je relativne malo a nejlepsi cenu jsem dostal od dealera v Las Vegas. Dilema bylo jak ho vyzvednout. Mohl jsem jet autem a pak by manzelka ridila auto zpet a ja Airstream. Nebo letet, ale nemam rad zdrzovani na letisti (prijet predem, zaparkovat, projit security, apod.). Rozhodl jsem zkusit letet Cessnou. Vse bez cekani z malych letist. Vyhled byl taky hezci.

Nasi piloti.

Tohle letani malymi letadly zacina byt v USA velmi dostupne. Vznikaji ruzne startupy, ktere treba nabizeji neomezene letani za pausalni poplatek (napr. SurfAir) nebo moznost koupit jen jednotliva sedadla v privatnich letadlech nebo tzv. empty legs (za par stovek napr. pres JetSmarter). Pristanete na malem letisti. Privolate Uber a za par minut a bez zdrzovani jste na ceste.

Poust po ceste do Las Vegas.

Pristavame v Las Vegas.

Udelal jsem prepadovou kontroluv kancelari, aby videli, ze se tam muzu kdykoliv objevit:-). To bylo prekvapeni pro zamestnance! A pak rovnou k dealerovi.

Rad rikam, ze vsechno jde. Jen se proste musi chtit a najit cesta. Prilezitosti je kolem nas moc. Jen se nesmi cekat, ze nam je nekdo bude servirovat pod nos. Je potreba trosku vynalozit usili. Udelat si pruzkum. Hledat cesty a reseni. Pak budete prekvapeni co vsechno se da zaridit.

Kdyz jsem zacal letat zadarmo prvni tridou za mile, tak hodne lidi automaticky usoudilo, ze oni tu moznost nemaji.

Verte mi, ze po takovychto zazitcich je trauma letat normalni business class.

Ja jsem si mohl dovolit platit faktury za postovne v Shipito pres kreditni karty a ziskat tak stovky tisic mil kazdy mesic. No, ale toto neni jedina cesta. Tech cest je vzdycky vice. V dnesnim veku, kdy jsme zaplaveni informacemi je dokonce spousta cest popsana na Internetu. Takze jedine co to chce nebyt liny, pouzit Google a trosku si pocist.

Americke kreditky davaji obrovske bonusy za to, ze si zaridite novou kartu. Ten bonus je treba 50 tisic mil. Jsou doby, kdy ten bonus byva i vice (100,000 mil u British Airways kreditky). Jeste nedavno se dalo za 100 tisic mil letet z USA do Evropy a zpet v business class. Ted bohuzel dochazi k devaluaci programu (tech mil je potreba vice), ale porad ty principy plati.

Na to abyste dostali ten bonus tak vetsinou musite utratit nejakou castku behem par mesicu. Treba $3,000 dolaru behem 3 mesicu. Kazda kreditka to ma jinak. Nekdy je to i o dost prisnejsi a musi se utratit vetsi castky. Ten problem je jak utratit smysluplne ty penize, aby clovek dostal ten sign up bonus. Protoze za uplne blbosti ty penize utratit nechcete.

Takze vam jedno reseni naserviruji. Angazuji se v pujckach lidem pres platformu Kiva. Jsou to pujcky lidem hlavne v rozvojovych zemich, kteri potrebuji penize na nejakou operaci, rozjezd businessu, vzdelavani, apod. Pujcujete penize lidem, kteri jsou v nouzi. A Kiva pro ne muze byt jedina sance nebo mnohem levnejsi reseni jak vyresit svoji tizivou situaci v porovnani s jinymi moznostmi co maji.

Muzete se zapojit pres tento link do ceskeho teamu na Kiva. Vyberete si pujcky, ktere maji nizke riziko. To je dulezite jestli nechcete moc riskovat, ze o ty svoje penize prijdete. Obecne Kiva pujcky maji velmi malou tzv. default rate. Takto to muzete jeste vice pojistit. Jednoduchy filtr je, odstranit tzv. Experimental partners a vybrat partnery s 4.5 az 5 hvezdickami.

Pocitejte s tim, ze ty penize nedostanete hned zpet. Ale da se to ovlivnit dalsim filtrem a vybrat treba pujcky, ktere jsou na mene nez 12 mesicu.

Nabijeni Kiva uctu kreditem se dela pres kreditni karty. Takze takto muzete utratit $3,000 abyste dostali na kreditce ten sign up bonus. Kreditek muzete mit vice a na kazde bez problemu ziskat ten sign up bonus. Pres Kiva poskytenete pujcky. Pomuzete lidem, kteri pujcku potrebuji. A kdyz penize prijdou zpet tak si je nechate poslat zpet na osobni Paypal, kde nebudete platit poplatek za prijmuti penez.

Na zaver jen chci rict, ze nerad davam takove primocare navody. Vetsinou vse prestane brzy fungovat kdyz se o tom zacne moc psat. Ale skutecne jde jen o pristup a zpusob premysleni. Tech moznosti a reseni je strasne moc.