S tim jak vzrostla popularita cestovani za mile a vylepsila se ekonomika, tak se cestovani za mile zhorsilo. Aerolinky devaluovali nabidky letenke za mile. Na stejny let je najednou potreba mit nasbiranych mnohem vice mil. A rapidne klesla nabidka vyberu letenek, ktere je mozne za mile sehnat.

Lufthansa – najit first class je v podstate nemozne. Jen lide s elitnim statusem snad maji lepsi pristup.
Swiss – stejne jak Lufthansa.
Air France – davaji first class za mile jen lidem s elitnim statusem.
British Airways – taky bida oproti situaci pred par lety.
Cathay Pacific – byvala spousta letenk, obzvlast na posledni chvili. Ted jsou pryc.
Singapore Air – neni to uplne zoufale, ale saver awards jsou taky tezke najit.
Korean Air – posledni stalice, kde je dost letenek za mile.
Asiana – stejne jako Korean Air. Porad dost letenek.
Etihad a Emirates – sem tam se neco najde. Ale zadny nadherny deal to neni.

Ten muj komentar se tyka first class letenek. Treba economy vidim mraky temer vsude.

Na druhou stranu premiove cestovani (business a first class) za hotovost se vyznamne zlepsilo. Jeste pred par lety byly first class letenky prumerne za 13-20 tisic dolaru. Ted se daji sehnat za 5-10 tisic dolaru. Nejlepe jsou na tom letenky, kdy cesta zacina bud z Evropy nebo Asie. Na stejne datumy muzete z Evropy letet do USA nebo Asie prvni tridou za 5 tisic dolaru!!! Me to pripada neuveritelne, ze se da letet za tak malo penez prvni tridou. Jeste si vybirate jakym letadlem chcete letet (A380 apod.). Kdyz date stejne datumy a zacnete stejny vylet z USA tak to bude za 10 tisic a vice. I to je porad levne oproti situaci pred par lety. Ale je videt, ze zakaznici v USA jsou asi ochotni utracet za cestovani mnohem vice nez lidi v Evrope, ze ty ceny jsou o tolik vyssi.

Pekny clanek popisujici kouzlo Aman hotelu. Jen mimochodem, zakladatel Aman hotelu ma ceske koreny (jsem hrdy jak jsme dokonaly narod!!).

Par trip reportu jsem o Amanech psal. Nastivil jsem jich uz jedenact. Z kazdeho jsem trip report nechtel delat, protoze citim, ze uz toho je moc i s temi partrip reporty co jsem uz Amanu popsal. Ja naprosto chapu, ze to je drahy hotel a vetsina lidi se do nej asi nepodiva. Ani me neslo o to se nejak chlubit. Jen jsem se do tech hotelu sam nadchnul a kdyz jsem psal trip reporty tak jsem se o to nadseni chtel podelit.

V komentarich u minulych trip reportu treba zaznelo, ze to nejsou realne zazitky. Coz asi tak nekomu pripada. Ja mam naopak presne opacny nazor. V tom clanku co jsem linkoval na zacatku to definovali takto:

Aman is able to do what it does best: make guests feel connected to local cultures. Aman provides the very wealthy a way to interact’”at the right distance and with the right handling’”with exotic and foreign places but within the cocoon of a five-star hotel.

Tohle je naprosto klicove. Kdyz prijedu do vzdalene oblasti, kde nikdo neumi anglicky, nejsou tam hotely, neni se kde najist, tak jsem jako turista ztraceny. Nejaky zazitek z toho budu mit, ze treba spim nekde po siraku, nekdo se na de mnou smiluje a nekde neco snim. Mozna tomu neverite, ale v mladi jsem cestoval stopem. Treba moji manzelku jsem vzal na cestu stopem do Maroka (jsem si ji tak trosku testoval nez jsem si ji vzal). Pres tri tisice kilometru stopem. Casto bez vody, v horku cekani nekolik hodin u silnice nez nas nekdo sveze, protoze pobliz nic nebylo. Jidlo jen co jsme si nesli v batohach. Low cost. Zadne penize na utraceni jsem nemel. Spani nekde v prikopu. Me to fakt silene bavilo (za mlada). Ale taky jsem treba stravil den chozenim po nejakem marockem meste a neustale hledal kde koupit mapu a mezitim nas vzdy nekdo zatahl do obchodu se slibem mapy a nabizel koberce (a byl nastvany kdyz jsme je nekoupili). No proste to jen pisu jako takovou vsuvku, ze nejsem s tim cestovanim uplne mimo a zazil jsem si cele spektrum. Ale nevim jestli to bylo o tolik realnejsi zazitek (coz si nekteri lidi mysli) nez co zazivam dnes.

Takovychto autentickych zazitku mam trosku mene, i kdyz to k te zemi taky patri, ale je to jen mensina (Indie).

I uznavam, ze mi preferuji spat v dokonale pohodlne posteli s koupelnou kde tece voda pod proudem a vse je krasne ciste. To je co v Amanu ocekavam a ze nemam zadne neprijemne prekvapeni je i soucasti te vysoke ceny.

Naopak takovychto autentickych zazitku jsem diky Amanu zazil vice. Dostat se na mista, kde neni ani jeden turista (jen par mistnich). Kochat se pamatkami s vybornym vykladem od pruvodce, ktery pak ve vhodny okamzik pripravi domaci limonadu na osvezeni.

Kdyz se dostanete na uplne stejne odlehle misto v Amanu tak i kdyz ve vesnici nebude skokro nikdo mluvit anglicky (coz je normalni na spouste mist, kde nejezdi moc turistu), tak mit mistniho pruvodce, co v te vesnici zije a mluvi anglicky velmi dobre je naprosta vyhra. Uz od posazeni do auta z letiste, vam muze povypravet vsechny mistni zvyky, jak se zije, proste cokoliv vas zajima. Samozrejme vas neco musi zajimat a nesmite se bat ptat!

Pozvanka na indicky caj s cerstvym mlekem od vodniho byka. Tohle jsou zazitky, ktere vam luxusni Aman zaridi.

Rodina a ozraly strycek (ostuda rodiny), kteremu bylo lito, ze ho odhaneli, aby nedelal ostudu, kdyz prisla vzacna nasteva. Tak aspon sedel na plote a maval.

Tohle ma pro me osobne neuveritelnou hodnotu, protoze cestuji a chci rozumet. Jenze kdybych se jen koukal a cestoval s batuzkem, tak proste na takoveho cloveka co by mi vse vysvetloval ani nenarazim. Zboznuji diskuze i o citlivych tematech. Zvlastnostech mistni kultury. O nabozenstvi. Proste doopravdy cokoliv. Proste clovek co na toto neni zvykly tak by se takovemu pruvodci snazil utect, protoze by chtel zazit to “autenticke”. A ja naopak jsem nastvany, kdyz takoveho pruvodce nemam, protoze se citim ochuzen jen koukat na autenticke bez moznosti treba mistni lidi oslovit (a mit nekoho kdo to prelozi). Nechci jen videt, chci rozumet. Taky ten mistni pruvodcepresne vi co se hodi a nehodi. Napr. kdy je vhodne fotit a kdy ne. Kdy si sundat boty. Jak se chovat v urcite situaci. Ono se to da sledovat, ale taky je jednoduche se dostat do trapasu, ze proste mistni zvyky neznate.

Tohoto dedecka jsme potkali v Bhutanu pri chozeni po horach. Odesel do hor, aby se mohl cely den modlit a pripravit se na smrt. Bydli tam v male chatrci. Deti mu donesou jednou za tri mesice pytel ryze a kousek masa. Sam si tam pestuje zeleninu. Cim vice se blizi smrt tim vice se chce modlit a pripravit se na ni. A cim dele se tam modli, tim je vice vyrovnany a klidny s tim, ze smrt prijde.

To jak zminuji v tom clanku, ze jste spojeni s mistni kulturou to je treba kdyz chcete ochutnat mistni jidlo a jste pozvani k nejakemu zemedelci domu, kde v dolnim patre domu jsou ustajeny kravy a zvirate. A jste pohosteni s dukladnym vykladem o jidle. Me fakt zajima co mistni lidi ji k snidani, k obedu a k veceri. Jak casto ji maso, apod.

Nasteva u mistniho farmare v Bhutanu a obed.

Aman ma taky svoje chyby. A ne kazdy Aman nabizi ten stejny zazitek. Taky po par dokonalych zazitcich vzroste ocekavani a pak me vadi, kdyz nejaky jiny pobyt neni stejne dokonaly. Proste to meritko se zmeni a divam se na to z jine perspektivy. Ale i pres vsechny nedostatky porad neznam lepsi alternativu jak cestovat a mit ten intimni zazitek s mistni kulturou. Pro lidi co maji obrovske mnozstvi casu a zvladnou se naucit mistni jazyk tak ti zazijou mnohem vice a lepe (kdyz mate cas v zemi dlouhodobe zit tak se tomu nic nevyrovna). Pro ty co maji limitovany cas to je podle me nejlepsi moznost jak cestovat a poznavat. Ale je potreba byt dusevne pripraven. Umet ptat. Nesmi jen cekat co se mu vsune pod nos. Casto nejlepsi zazitek byl, ze treba pruvodci v Amanu rekneme, jestli bysme nemohli nastivit mistni skolu. A on rekne, ze neni problem a jdeme.

A pak si chcete povykladat se studenty, kteri se uci anglicky, ale kazdy se boji promluvit. A znovu jste radi, ze mate pruvodce, ktery prelozi co je potreba a muzete skutecne komunikovat.

Aman je takova kombinace luxusu a tech kulturnich zazitku. Kdyz se chcete citit jako indicky maharadza, tak vam treba uprostred dzungle udelaji veceri jen pro vas. Jdete po ceste ktera je oznacena stovkami zapalenych svicek.

Protoze to je doopravdy uprostred dzungle, tak tam neni elektrina a jite jen za svetla svicek. Kdyz maharadza sel lovita prisel cas na veceri, tak sluzebni vysekali misto v dzungli a pripravili veceri.

I v tomto vidim zazitek. Muzikanti hraji k veceri. Sedime tam sami s manzelkou a uzivame si doopravdy jak nejaky kralovsky par.

No nejak jsem se rozepsal. Zacalo to tim, ze jsem si cetl ten clanek. A pak jsem se proste nad tim znovu zamyslel, proc to nekterym lidem pripada jako neautenticke a co vlastne na tech Amanech sam ocenuji. At si kazdy cestuje jak chce nebo jak mu vyhovuje. Ale pro ty co maji penize penize a nemaji moc casu, tak toto je podle meho nazoru velmi dobry zpusob cestovani. A jestli mate nekdo nejaky typ jak cestovat jeste lepe (bez ohledu na budget) tak mi nevahejte napsat.

Nihiwatu nedavno vyhral, ze je nejlepsi hotel na svete od Travel & Leisure casopisu.Ten hotel je velmi vyjimecny ve spouste vecech, ale nevim jestli bych jej jmenoval, ze je nejlepsi na svete.

To hlavni lakadlo je pro lidi co surfuji. Je na miste, kde jsoudobre vlny na surfovani. Takze kdyz chcete surfovat a byt trosku v luxusu tak to je idealni hotel.

Nihiwatu se nachazi na Sumba ostrove, ktery ma jen 650 tisic obyvatel, ale je pritom dvakratvetsi nez Bali. Denne tam je jen par letu letadlem a to z Bali. Ostrov pusobi, ze ho turisti jeste moc neobjevili. Na ostrove je jen par hotelu.

Nihiwatu maji dobre vyresenu logistiku uz pri odletu z Bali. Maji na letisti sveho zastupce, ktery se nas okamzite ujmul, prevzal zavazadla vyridil check-in. I kdyz na Sumbu leta jen let s jednou tridou (economy), tak se snazi celou zkusenost zprijemnit sluzbami okolo. Takze i s letenkou eocnomy jsme meli pristup do salonku (se kterym spolupracuji), kde jsme cekali na let. Po priletu nas okamzite prevezli do hotelu a pak trosku se zpozdenim druhe auto dovezlo zavazadla.

Nase cestovka se pro nas vzdy snazi vybrat nejlepsi pokoj na ubytovani. V tomto pripade to byla vila Mandaka 1 (tech Mandak vil je pet jako takovy compound). Na vchodu do vily je napis Private residence.

Ten napis tam je proto, ze ty vily pouzivamajitel resortu miliardar Christopher Burch kdykoliv nastivi ostrov. A kdyz v resortu neni tak se pronajimaji hostum. Sesli jsme par schodu dolu a vidime dalsi vchod uz primo do nasi vilky.

Design nadherny.

Vila ma svuj bazen.

Libilo se mi jak zamestnanci vzdy rano otevreli vsechny dvere a vecer zase vse krasne nasvitili.

Nadherny vyhled.

Nihiwatu ma takovy trosku zvlastni system na alkohol. Na pokoji ho mate v cene. Vcetne minibaru, ktery jednou denne doplnuji. Ale v restauracich nebo na baru za stejny alkohol platite.

Loznice.

Loznice ma venkovni koupelnu.

Dalsi sprcha je jeste dole (take venkovni).

Vana na dalsim balkone u loznice s krasnym vyhledem.

Kazdy pokoj (vila) maji prideleneho butlera. Na pokoji mate vysilacku a muzete butlerovi primo volat.

To jsem uprimne moc nevyuzil, protoze nerad komanduji lidi. Mam radeji kdyz jsou proaktivni a treba se nekde objevi u obeda, kdyz zrovna jime. Zrovna s tim jak maji v Nihiwatu zarizene ty butlery vidim trosku nedostatek. Jsou jine hotely, ktere to dokazou delat mnohem lepe a prijemneji. Proste jak pisu velmi proaktivne, kdy i ten butler vi a dokaze zaridit mnohem vice a pritom neni otravny. Nihiwatu, ale ty butlery vyuziva jako normalni pracovni silu, takzenase butlerka vetsinou pracovala jeste v restauraci. Taky kdyz jsem po ni chtel zaridit nejake aktivity tak nejak nevedela jak na to a stejne me odkazala na nekoho jineho. Mozna jsem ten jejich system nepochopil, ale po zkusenosti z jinych hotelu, kde to doopravdy umi na jednicku me to tady pripadalo trosku rozpacite. Treba Como Shambhala na Bali ma jejich personal assistenty dovedene k dokonalosti. Doopravdy vam dokazou zaridit spoustu veci, ale takovym prijemnym zpusobem, ze vas nikdy neotravuji. Dokazou se vzdy objevit na spravnem miste a zaridit proaktivne veci predem.

Na pokoji cekali cookies a rucne napsane prani na privitanou

Jidlo je zahrnuto v cene pokoje, takze bud muzete jist v restauracich nebo si objednavat na pokoj bez dalsiho priplatku. Nebylo to spatne si objednat treba cappucino kdyz na nej clovek dostal chut primo na pokoj.

Hotel byl docela plny a zaskocilo me, ze ve spicce byly skoro vsechny stoly v restauraci obsazene. To se mi v podobnych hotelech nikdy nestava. Tady jakoby nebyli pripraveni na to, ze maji vice hostu. Nekdy to i dost dlouho trvalo, nez obsluha prinesla jidlo. Pritom maji snad jeden z nejvetsich pomeru zamestnancu na hosty. Na zhruba 30 vil ma Nihiwatu 400 zamestnancu (podle jejich slov). Ale ve skutecnosti to fakt nebylo poznat. Spise me pripadalo, ze maji nedostatek lidi.

Jinak tohle je vice pratelsky hotel i pro rodiny s detmi. Mnohem vice nez Amany (jak se nekdo ptal v komentarich u trip reportu z Amanusa). Bylo tam nekolik rodin s detmi.

Trosku me i zaskocilo jak nekteri lidi u jidla kouri. Uz na to nejsem vubec zvykly a znovu to v hotelech kam jezdim normalne nevidim. Ale bylo tam dost evropanu, kde lidi kouri jeste docela dost.

Cenove to je hotel na podobne urovni jako Aman s tim, ze je vice veci zahrnuto (jidlo a akohol na pokoji). Coz znamena, ze to levny hotel v zadnem pripade neni. A celou dobu jsem si rikal, kdo je pro ne vlastne ta cilovka. Byl to takovy zvlastni mix surfer dudes, kteri tam jezdi hlavne kvuli surfovani (plati $100 denne navic, za exkluzivni misto na te jejich jedinecne vlne). K tomu rodiny s detmi a pak pary, jako ja a manzelka. Vetsinou si ty hotely vyberou kterou skupinu chteji jako sve klienty, protoze ono se to docela vylucuje, abyste udelali uplne vsechny zakazniky stastne. Slysel jsem, ze treba drive se surfer dudes nekdy opili a pak tancovali po stolech na nejake veceri, takze to si myslim, ze treba je naprosto OK pro dalsi surfer dudes, ale ty dalsi skupiny hostu to neoceni.

Co ma Nihiwatu vyborne vyreseno jsou ruzne aktivity, coz jsem uz popsal v predchozim clanku. V tom jim davam plusove body, ze nabizi hodne veci co nikdo jiny nenabizi. Ale nedelaji ty aktivity tak exkluzivne jako treba v Amanu. Tzn. vzdy na nejake akci jde vice hostu dohromady. Neni to nejak dramaticke, ale horsi je, kdyz se pripoji nekdo na koho se pak ceka. Tohle bylo k te cenove kategorii taky pro me neobvykle. V exkluzivnejsich hotelech je nepripustne, aby se nechavali hosti cekat kvuli tomu, ze jini hosti chodi pozde. Radeji se zaridi odvoz treba dvema auty, nez aby se nechavali hosti cekat.

Jednu z tech dalsich aktivit co nabizi je idealni pro milovniky spa a masazi. Nazyvaji to Spa Safari. Den zacne tak, ze rano jde ne na 1.5 hodinovou prochazku do jine casti ostrova, kde maji spa centrum.

Pochodujeme pres pole a mistni vesnice. Divame se jak lide ziji a vyhaneji dobytek na pastvu.

Nebo treba jak si mistni lide perou pradlo.

Po 1.5 hodine jsme dorazilido mista kde se nachazi spa.

Nejdrive dostaneme zaslouzenou snidani po te prochazce na miste s nadhernym vyhledem. Ostatne tohle misto je cele kouzelne.

A po snidani se presouvame do mista, kde mame cely den k dispozici maserky. Je to trosku stoupani do kopce.

Jsou to takove jednotlive bungalovy, vzdalene hodne od sebe. Mate totalni soukromi. Muzete si jakkoliv delat prestavky mezi jednotlivymi masazemi. Dat si treba prestavku na obed (ugrilovali nam na ohni vyborne kure a rybu). Nebo si lehnete na chvili ke svemu bazenu. To Spa Safari spociva v tom, ze za jednu cenu ($599 za par) mate maserky k dispozici uplne cely den, takze do omrzeni si muzete davat neomezene procedur co se vam zlibi.

Mame k dispozici i celou vilku, kdybysme treba chteli odpocivat na posteli.

Rikaji ji honeymoon suite.

Ale posobi to skoro zbytecne, protoze taky mame k dispozici maly bazenek a dalsi mista na lezeni venku.

Takze maximalni relaxace.

Zaver: Je to velmi zajimavy hotel, ale jak jsem psal nemaji uplne vyjasnenou svoji cilovku a to si myslim, ze jim skodi. Aktivity co nabizi jsou perfektni.

Ostrov Sumba je jednim z nejchudsich ostrovu Indonesie. Jeste relativne nedavno tam mezi sebou bojovali, usekavali si hlavy, ktere pak povesili na strom ve vesnici jako ozdobu. Mel jsem prilezitost nastivit jednu mistni vesnici a podivat se zblizka jak lide ziji.

Voda je vzacna a casto se musi nosit i ze vzdalenosti nekolika kilometru kazdy den do vesnice. Tuto praci delaji vetsinou zeny. Podle pruvodce to je duvod proc se brzy ozenit, protoze muz by vodu nemel nikdy nosit. Jeho slovy: “It’s no good for man.”

Bohatstvi vesnice se urcuje podlu poctu prasat, vodnich buffalo a koni.

V kazdem dome zije sirsi rodina (bratri sestry, jejich rodiny, rodice). A pred kazdym domem je takova kamenna hrobka. Kdyz nekdo umre tak se odsune kamen a telo se do ni vlozi.

Takto vypada hrobka nekoho velmi duleziteho. Tim, ze nema steny a telo se vklada dolu do zeme. Obrady ve vesnici se ridi podle nabozenstvi Marapu.

Nas pruvodce. Rikal nam jak miluje bojovat v Pasola festivalu. Je to festival kde oponenti jezdi proti sobe na koni a hazeji drevene ostepy. Cim vice krve tece tim jsou stastnejsi, protoze to bude znamenat dobrou urodu.

Jdeme se podivat do jednoho domu ve vesnici. Kazdy dum je rozdelen na tri casti. Uplne dole zije dobytek. Pak je cast pro lidi a horni cast je pro duchy zemrelych. Uvnitr jsou poveseny rohy buvolu, kteri byli zabiti v ruznych ritualech. Kdyz nekdo zemre, tak ho nechaji 4-5 dnu lezet v dome a o mrtvolu se staraji. Pak kazdy den zabijou jedno zvire. Buvolanebo kone a sni ho. Cim dulezitejsi osoba tim vice zvirat se obetuje.

Psi nejsou brani jako domaci mazlicci. A taky jsou casto obetovani v ritualu a snezeni.

Takto se spi. Na tech bambusovych tyckach na kterych lezi jen snad dva milimetry tlusta podlozka. Ptal jsem se jestli je to netlaci. Rikali, ze to je dobra masaz na zada.

Uprostred mistnosti je ohniste. Nad nim v te cerne krabici se schovavaji talire, ktere jsou takove drevene misky. Ty se neumivaji ve vode. Jen se seskrabne jidlo. A tim, ze do te krabice jde kour, tak se ty drevene talire v podstate dezinifikuji. Cim je talir cernejsi tim je pro ne lepsi. Kdyz je bily (predopladam, ze asi kvuli plisni), tak ze to je “no good”. Pod tou krabici vidite zaveseny zbytek masa (takto se maso skladuje). Znovu ten kour z ohne zajisti, ze se nezkazi.

Zavesene maso.

Turisti prijedou a divaji se na to jak mistni lidi ziji. Mistni se stejnym zajmem divaji na nas.

Takto susi Yucca, ktera spolecne s kukurici jsou netradicnejsi pokrmy.

Nasteva vesnice byl perfektni zazitek. Bylo to zarizeno hotelem ve kterem jsme spali a pozdeji o nem napisu review. Ja vim, delam to obracene. Ale ty aktivity me nadchly vice nez to luxusni ubytovani. Hotel take blizce spolupracuje s neziskovkou Sumba Foundation, ktera se snazi vylepsovat zivot lidi na Sumbe. Takze se v ramci programu muzete podivat i na cinnost te neziskovky.

Potkali jsme se s pani co tu neziskovku zastupuje a spolecne nastivili Malaria centrum. Nez to centrum postavili tak nikde pobliz nebyl doktor a lidi proste ani nevedeli, ze maji malariji. Treba si mysleli, ze je tresta buh, kvuli tomu, ze zabili hada. A jsou ted prokleti, a pak zemreli.

Cekarna je plna lidi.

Vysvetluji nam jak se diagnozuje malarie, vcetne kouknuti na do mikroskopu. Zrovna ten vzorek co vidime je pozitivni nalez a mala holiccka ma malarii. Z 15 lidi co za to rano proverili je 7 lidi pozirivni nalez s malarii.

To centrum postavila Sumba Foundation. Je to taky poprve, kdy tehotne zeny muzou videt svoje dite jeste predtim nez se narodi. Jeste do nedavna, proste nikde nebyl sonogram. Ted maji jeden tady, ktere je i prenosny a doktor muze okolni nastivit vesnice.

Tady maji nachystanou mistnost pro doktory co prijedou na dovolenou a chteji treba darovat svuj cas. Napr. maji vybaveni ve skladu pro zubare. Kdyz nejaky prijede a chce poskytnout zdarma osetreni lidem, tak vse nachystaji v mistnosti a lidi muzou jit k zubari.

Uplne nejlepsi aktivita co jsme delali zase se Sumba Foundation je jit podavat obed do mistni skoly. Sumba Foundation ma program, kdy poskytuji obedy uz ve ctyrech skolach. Deti co chodi do skoly muzou privest i sourozence (i kdyz do te skoly nechodi), kteri taky dostanou obed.

Hladove deti nadsene bezi, protoze jsme prijeli jim servirovat obed:-)

Genialni zazitek na dovolene! Vazne!

Jestli premyslite co ji, tak to byli nejake fazole s nejakym protejnem. Vonelo to jak cokolada. Decka si chodili pro pridavek. Vetsina byli takovi hodne stydlivi.

Sumba Foundation pisou na webu co by si prali, kdyby turisti dovezli. Takze jsme nalozili v Americe do kufru pastelky a omalovanky. Predavam to jedne z ucitelek at to pak rozdeli skolakum.

Ukazali nam jak to ve skole funguje.

O hotelu napisu priste. Je na miste, kde skutecne turismus teprve zacina. Krasne luxusni ubytovani, ale v okoli neni zadny dalsi hotel. Jakekoliv aktivity delate tak jste pro ty mistni asi stejna atrakce jako oni pro nas. Kdyz nekam jedeme autem, tak vsude slysim jak na nas nedsene deti krici “DA”. Da je pozdrav neco jako Ahoj (pochazi to s doby kdy ostrov kolonizovali holandane).

Myslim, ze za par let se turismus rozjede a bude zase vsechno jinak. Ted tam mate pocit, ze jste pro ty mistni deti tak strasne zajimava zabava, ze se proste nemuzou udrzet.

Super zazitek bylo i jit na stand up paddle board (SUP) a jet dvouhodinovou projizdku po rece pres ruzne vesnice. Uz kdyz jsme se chystali tak deti bezeli z daleka se podivat co se deje.

A pak kolem reky na ruznych mistech cekali na to az pojedeme kolem. Proste doufali, ze se na SUP budou moci s nami svest. Stacilo kyvnout hlavou a vrhli se do vody a plavali o sto sest k vasemu boardu. Vlezli na nej a vezli se treba 50 metru nez skocili zpet. Predstavte si jak k vam hrnou nahate deticky, malem vas zhodi z boardu, tak tak balancujete a oni maji tak strasnou radost, ze to je uplne nakazlive. Jinak anglicky nikdo z mistnich nemluvi. Oni v podstate ani nemluvi oficialnim jazykem (Bahasa Indonesia). Sumba byl takovy zapomety ostrov, ze v kazde vesnici maji treba trosku jinaci dialekt, podle toho ke kteremu klanu patri.

Preletal jsem z ostrova Kalimantan (neboli Borneo) na ostrov Sumba. A bylo nutne letet pres Bali. Znamenalo to prespat jednu noc a vybral jsem na ni hotel Amanusa. Hlavne kvuli tomu, ze je velmi blizko letiste (20-30 minut dojezd).

Kdyz jedu na Bali tak nejradeji spim v Ubudu. To je kulturni centrum Bali, ale je to 1.5 hodiny dojezd autem. Naopak oblasti blizko letiste (Kuta, Seminyak, Nusa Dua) jsou takove hodne turisticke. Australsti turiste je maji nejradeji, jedou se tam ozrat, na diskoteku do klubu, apod. Jako nejak to nekritizuji a na Bali si kazdy najde to svoje.

Co se neda Amanusa uprit je architektura. Delal jsem fotky jen na rychlo, ale presto je ten hotel neuveritelne fotogenicky.

Jedna z tech hlavnich hodnot je, ze mate pocit, ze jste v hotelu sami. Zasadne teda nejezdime do nejakych destinaci v top sezonach. Treba na vanoce nebo Silvestr je asi hotel mnohem plnejsi. Zatim mam stesti, ze pri kazdem pobytu v Amanu je temer prazdny.Kdyz si chcete jit zaplavat tak ve spolecnem bazenu pri trosce stesti nepotkate. No a kdyz chcete mit doopravdy soukromi tak si vzdy muzete mit vilu s tim vlastnim bazenem.

Takto vypada hotel. Jednotlive vilky oddelene od sebe cestickami a zeleni.

Bar s vyhlidkou.

Libi se mi jak casto maji vystavene nejake umeni. Treba spoustu podobnych vyrezavanych soch.

Mam Aman hotely velmi rad, ale taky uvazuji jestli ja za tu cenu skutecna hodnota. Ale hned po prijezdu jsem si pripomnel v cem ta hodnota je. Jsou to detaily, ktere malokdo umi. Pritom ty detaily moc nestoji, ale efekt maji uzasny.

Na prvnim miste se tam citim neuveritelne komfortne. Proste dokonale uklizenoa ciste. Pokoje jsou neustale renovovane, takze vzdy mate pocit, jako by hotel byl nedavno otevren. Vzdy naprosto neuveritelne pohodlne postele, periny a polstare (z pohledu rozmazleneho cloveka).

A pak to prijeti od zamestnancu. Cekal na nas zastupce Amanusa na lestisti. Mel sice cedulku s napisem hotelu, ale sam se k nam rovnou hrnul, jako by nas znal a vedel presne pro kohoocekaval. Ridic nas zavezl do hotelu a tam nas privitalo nekolik zamestnancu a general manager Mark (puvodne z Kanady). Jen proste slysim od kazdeho:”Welcome Mr. Vanhara”. Jakoby se clovek vracel nekam kde ho znaji. General manager nas zavedl na bar. Nabidlnam welcome drink. Povykladali jsme kde drive pracoval (udajne oteviral Aman v Summer Palace a par let pracoval v Amankora v Bhutanu). Potom nas zavedl jeden ze zamestnancu na pokoj. Na pokoji jsme podepsali papiry k ubytovani. To ze nemusite jit pres recepci a rovnou jdete na pokoj je proste super.

Zavazadla uz byla dovezena na pokoji. Cekalo nas par darku. Tricka na kterych je napsano, ze jsme Amanjunkies (protoze jsme jiz uz par nastivili). Pak nejake ozdobne svicky.

Nase vila byla z bazenem. Vecer kolem neho rozsvili svicky.

Proste nadherna atmosfera. Postaveno tak, ze mate dokonale soukromi a kdyz se do bazenu u sveho pokoje pujdete vykoupat tak muzete klidne nazi. Ne kazdy pokoj svuj bazen ma. Tohle byl pokoj typu – Pool Villa.

Jak rikam pokoj neuveritelne komfortni. Housekeeping ktery prisel uklidit i v den co jsme odjizdeli, behem nasi snidani.

Vnitrni koupelna a venkovni sprcha.

Obcerstveni co nam nachystali pro nas prijezd. Nechybelo rucne napsane prani od hotelu i nasi cestovky at si uzivame pobytu.

Po veceri jsem videl na posteli dalsi darek (vonne tycinky na modleni) s cedulkou, ze Hindu mnich nam muze kdykoliv behem pobytu udelat tzv. Blessing ceremony (pozehnani).

Bylo uz 21.30 vecer, ale presto jsem zavolal na guest services jestli je to mozne udelat druhy den rano. Rekl mi, ze zavolaji knezovia za par minut zavolaji zpet. Po par minutach zazvonil telefon, ze je vse domluveno na 9 rano. Tohle znovu na Amanu miluji. Oni doopravdy moc nic dopredu neslibuji, ale pak mate nejake prekvapeni, ze takto flexibilne dokazou neco zaridit.

Amanusa stoji na kopci, kde stal Hindu chram jeste drive nez hotel.

A kdyz se stavel hotel tak se postavil kolem toho chramu s tim, ze mistni do nej stale muzou chodit. A ten mistni knez chodi kazdy den pozehnat zamestnancum a na ruzna mista kolem hotelu. Proste tradice se neustale dodrzuji a je to fakt krasne. Patnact minut pred obradem nas prisli oblect do tradicniho kroje. Na me teda bohuzel nesedel vrsek (jsem moc velky) takze mi rekli at si vezmu jen bile tricko.

Vedel jsem, ze nekde nejake to pozehnani si nechame udelat a kvuli tomu jsme vzali i par obojku pro naseho Brutuse!:-) Uz se asi smejete. Ale rikal jsem si, proc to jeho uzdraveni trosku nepojistit. Takze knez udelal separatni obrad a pozehnal obojky.

Amanusa nabizi v cene transport z (a na) letiste a snidani. Levnejsi pokoje jsou zhruba $800+, drazsi jako je Pool Villa $1,500+ na noc. Pro milovniky golfu je hned u hotelu golfove hriste. A pro milovniky plazi ma Amanusa plazovy klub (kam vas zdarma preveze) a muzete si uzivate more. Pro me to neni uplne idealni umisteny hotel, takze nepocitam ze bych se do nej vracel, ale i ten kratky pobyt byl velmi pozitivni. I kdyz jsme tam stravili jen jednu noc, tak nas zamestnanci oslovovali jmenem, vedeli co jsme delali za aktivity, ze tam jsme jen na jeden den, v kolik druhy den odletame, aby nam nachystali auto, general manager se prisel privitat, jeho zastupce osobne rozloucit… proste ten servis umi.