Omlouvam se predem, ze uz jsem liny delat poradne trip reporty. Tak jen velmi strucne. Takto vypada nova prvni trida Air France. Je to velmi podobne te starsi verzi, ale novinkou je ten zaves, ktery vytvari kompletni soukromi. Jednoduche reseni. A me osobne se velmi libilo. Na fotce jsem dal jen uz rozestlanou postel. To spani v letadle uz proste povazuji a absolutne nejdulezitejsi benefit. Nic jineho pro me neni dulezite:-).

Co me trosku zaskocilo, ze uz v letadle byli pouze ctyri sedadla pro prvni tridu. Na jednu stranu je to velmi prijemne, ze sedite v kabine ve ktere je jen par lidi. Dodava to velky pocit soukromi. Nevidite kolem sebe proudit dalsi lidi. Na druhou stranu to pak bude cim dal tezsi sedadla v prvni tride najit, kdyz to budou aerolinky neustale omezovat. Coz skutecne omezuji. Prvni trida vymira!

V cem ale Air France exceluje je pozemni servis. Naprosta spicka a neni lepsi aerolinky na svete kdo by to delal tak dusledne. Vzdy kdyz priletite do Parize tak na vas ceka limuzina primo u letadla. V tomto pripade to byl sedmickovy bavorak. Lufthansa to flaka. Swiss v Zurychu mel taky limuziny a taky uz to flakaji. Air France to dela dusledne a vyborne pokazde!

Uz v letadle letuska prisla za nami a rekla, ze na nas bude cekat specialni odvoz a mrkla vyznamne ocima (ostatni lidi cekali na autobus, protoze jsme pristali mimo terminal). Vyvedla nas ven. Vzdy vidim jak lide vystupuji z letadla a maji tazave pohledy proc tam na nekoho ceka auto. A ja mam radost jak se nebudeme cpat v autobuse a kdyz je malo casu na prestup tak si v klidu stihneme jit do salonku. Tam nas odvezli. Air France ma v salonku i imigracniho urednika. Takze si jen sednete. Date si kafe. Asistentka odnese pasy imigracnimu urednikovi. Ten da razitko a vse je vyrizeno.

V salonku nas po obcerstveni vyzvedla a privezla primo k letadlu. Takze znovu neni potreba sledovat hodinky. Vse perfektne nacasovano. At necekame moc dlouho v letadle. Nechybelo to, ze vysilackou zkontrolovala, ze mame nalozene kufry. Pro ten pocit jistoty to mam rad!

Ze salonku byl odvoz v nejakem zvlastnim aute. Asi to mela byt taky nejaka luxusni verze, ale model neznam. Pripadalo mi to trosku divocina. BMW bylo lepsi:-)

Ale kazdopadne je to nejlepsi styl jak prijet k letadlu. Nikde se neprodirat. Necekat. Za me absolutne perfektni. Jidlo v Air France taky vyhovujici. Na tom me uz tolik nezalezi, protoze jim uplne podle nalady. Objednavam z jidelnicku kdykoliv a cokoliv, tak abych nejlepe bojoval s jet lagem. Coz je dalsi vyhoda prvni tridy, ze to tak presne jde. A ocekavaji, ze to tak budete delat. Jdete spat kdy chcete a jite v letadle taky kdy chcete.

Stoji to za to. Cestovani je cim dal vice unavujici (s tim jak clovek starne). Takze doporucuji!

Nekdy chce byt clovek na dovolene aktivni. Nekdy si chce dokonale odpocinout. A na to presne je Como Shambhala na Bali. Nikde na svete jsem si nedokazal odpocinout jako v tomto resortu. Doopravdy je to neuveritelne spiritualni a relaxacni misto.

Jedine misto, kde dokazu cely den relaxovat. Jinde bych se nudil a tady kdyz nedelam vubec nic, tak se nenudim. Nemusim se divat do pocitace. Kontrolovat emaily nebo delat cokoliv jineho. Fakt to misto pusobi silne uklidnujicim zpusobem.

Predstavte si, ze jeste davno nez na tom miste stal ten hotel tak tam vyveraji lecive prameny. Mistni se k nim chodi lecit. A postavili u nich chram.

K tomu prameni se da dojit pesky po trosku prikrych schodech. Je k nim pristup i z blizke vesnice. Mistni si chodi nabirat vodu do flasek a pak ji pouzivaji na nabozenske obrady. Veri, ze voda je leciva. Dokonce tam jsou prameny rovnou tri, kazdy na leceni neceho jineho. A ta stejna voda je v bazenech v Como Shambhala nebo v umyvadle ve kterem si umyvaji hoste ruce nebo ve sprse.

Cesta z hotelu k lecivemu pramenu.

Premyslel jsem jestli to muze byt koupanim v te vode. Fakt tam neco nejak zazracne pusobi, protoze takto vyrelaxovany nikdy nejsem na zadnem miste. Nebo je to temi ruznymi wellness procedurami co si tam muzete zaridit. Je tam k dispozici ruzni odbornici (na Ayuverdu, orientalni medicinu, apod.). Muzete si nechat delat konzultace. Poradit se svymi problemy. Ukazou vam co jak zmenit v zivote. Jak jist, jak cvicit, meditovat, hubnout, relaxovat, apod.  Ti odbornici vzdy maji nejakou prednasku nebo cviceni zdarma. A kdyz chcete vice tak si je muzete objednat na separatni konzultaci.

Ayuverdicka prednaska.

Na zacatku pobytu dostanete rozvrh, kde je napsano v kolik se kona jaka aktivita. Muzete si treba jit zacvicit yogu, pilates, meditovat nebo ty ruzne prednasky. Na vetsine aktivit jsme byli sami nebo maximalne par nejakych dalsich hostu.

Velmi pekna aktivita je treba prochazka po ryzovych polich. Jdete s mistnim pruvodcem, ktery vam pri prochazce rika o zivote na Bali.

 

Hotel se nachazi na uzemi 9 hektaru. Jsou to takove terasy na kterych jsou rozprostreny samostatne vilky.

Recepce.

Pohled na areal hotelu a budovu spa v  dalce.

Cely hotel ma jen 30 vilek, ale i kdyz je plny tak porad mate pocit ze jste tam pomalu sami. Casto jsem sel k hlavnimu bazenu u spa (byl nejvetsi) a plaval jsem v nem sam. A to mel treba hotel mezi 60% a vetsi obsazenost.

Ono je to tim, ze ti vilky jsou v takovych clusterech po trech a jsou u nich dalsi bazeny.

.
Dole v udoli je Ayung reka (nejvetsi reka na Bali). Tohle je pohled na Wanakasa residence (moje nejoblibenejsi vilka je Wanakasa One Suite)

Pohled do udoli k rece.

Takze i kdyz je vetsi obsazenost tak se ti hosti nejak rozptyli a nejsou videt. Tohle je uz samo o sobe krasne a relaxacni kdyz skoro nikde nikoho nepotkavate a mate pocit, ze je resort jen pro vas.

Bazen primo u vilky.

U  clusteru vilek je vzdy i takove otevrene venkovni obyvaky. Kde muzete relaxovat, precist si knizku, apod.

Takto vypada  Wanakasa One Suite. To je fakt moje nejoblibenejsi vilka. Je v balineskem stylu. Jinak kazda vilka ma trosku jiny styl. Nektere maji moderni. Jine s ruznymi tematikami: ohen, prales, voda a vzduch.


Kazdy vecer byl na posteli nejaky maly darek. Vetsinou nejake rucne delane talismany pro stesti nebo na ruzne obrady.

Na privitanou misa ovoce, kterou kazdy den doplnuji. A obrovska zasoba vody. Termoska kdyz chcete byt ekologicti a doplnovat si  vodu sami (muzete si ji vzit domu).

Wanakasa One Suite

Venkovni terasa na relaxovani.

A virivka.

Opicka na nasteve. 

Asi nejvetsi atrakci jsou masaze. Nikde jsem nemel na svete lepsi masaz nez v Como Shambhala. Spa je hodne velke relativne k male velikosti hotelu. Devet masaznich pokoju. Jsou to takove ty masaze co fakt pomahaji s problemy. Proste velmi silne (deep tissue), ale zaroven prijemne. Kdyz boli zada nebo je jiny problem, tak po pobytu je vsechno vyreseno. Muzete mi treba i masaz na pul cesty dolu k rece, kde maji takovou mensi mistnost uprostred dzungle.

Jidlo je taky fantasticke. Naprosto cerstve. Berou prebytky od vesnicanu co pro hotel vypestuji. Podporuji tak mistni vesnicany, protoze od nich vykupuji to nejlepsi, ale za vetsi penize. Na chuti je to poznat. Vse ma nadherne vyraznou chut. Ta cestvost je dokonala.

 

Tohle je tak hotel, ktery dokaze nejlepe realizovat koncept “butleru” nebo-li osobnich asistentu. Hned po prijezdu je vam nekdo pridelen. A ten se o vas stara po cely pobyt. Umi to ale delat naprosto nenasilne. Treba kdyz jdeme na snidani, tak se najednou asistent nekde objevi po ceste a jen se zepta jestli treba neco nepotrebujeme, nebo manazuje ty ruzne masaze a schuzky s odborniky. Neni potreba nikam volat. Nic si pamatovat. Pripomene co mate za aktivitu. Zaridi aby se pokoj uklidil kdyz v nem nejste. Dobry priklad je, ze kdyz jsme odjizdeli, tak za normalnich okolnosti bych volal at nam nekdo pomuze se zavazadly. Resort je rozlehly a je v nem spousta schodu. Takze maji takove golfove voziky se kterymi vas muzou vozit.

A samozrejme pritom odjezdu uz asistent cekal pred brankou do vilky, protoze vedel, ze odjizdime a bude potreba odvezt nas i zavazadla. Ta pointa je, ze vse funguje bezstarostne.

Vstup do prostoru ve kterem se nachazi vilka.

Umi to tam fakt velmi pekne. Ani v nekterych Amanech, kde meli podobny koncept to neumi takto realizovat. Jde o to, ze nemusite nikam volat a vse je pro vas zorganizovano jak je potreba. Ale pritom ten asistent neni otravny. Najit ten spravny balance je doopravdy tezke. A tady to umi.

Z ruznych programu co je k dispozici se mi velmi libil moznost naucit se vice o balineske kulture. Je to takova prednaska pri ktere jsme se naucili vyrabet tzv. offerings. Offerings se pak pouzivaji pri motlitbe. Bali je velmi spiritualni a na uzemi hotelu bylo nekolik malych kaplicek (temple), ke kterym chodil priest a treba zamestnanci davat ty offerings kazdy den.

Je to zase takova dalsi forma meditace. Pripravujete z kvetu ten offering. Pak cely ten ritual je takovy spirtiualni a meditacni. Pusobi to na me vzdy strasne prijemne. Uz jen to, ze nejdrive se treba modlite ke slunci, jako zdroji veskere energie a svetla. Pak treba k bohu toho konkretniho templu. A pak pro cely vesmir! Pratele, ctenari! Modlil jsem se pro blahobyt, mir a vseobecne dobro v celem vesmiru! To zahrnuje vsechny vas! A teprve na zaver muze mit clovek nejake osobni prani. Ne fakt ty jejich ritualy zeru. Strasne se mi to libi.:-)

Po precteni komentaru zadajicich si dalsi trip reporty jsem se rozhodl napsat z nedavne nastevy olympiady v Jizni Koreji. Trosku opozdene, ale je tady.

Cesta do Koreji byla s Asiana Airlines. Jedna z mala aerolinek co neustale dava k dispozici spoustu first class letenek za mile. Dokonce i v tom terminu na olympiadu, kdy jim tam muselo letat spousta lidi ty letenky byly. Coz jsem rad, protoze porad u nich mam hodne mil. Letaji jeste s Airbusem 380, ktery je velmi pohodlny a v prvni tride ma takove polo-privatni koje.

Kaviar.

Bibimbap (typicke korejske jidlo).

Bylo to pro nas prvni zucastneni se olympijskych her. Uz z principu nerad jezdim na nejake masove akce. Nechce se mi nekde cpat v davu lidi, takze pozadavek byl at mame co nejluxusnejsi zazitek. Minimum cekani. Minimum nepohodli. Neztracet nekde cas cekanim nebo presuny. Bez ohledu na to co to stoji. Chteli jsme at mame absolutne to nejlepsi co se da za penize koupit.

Jeste nez jsme odjeli tak jsme se hrozili jak bude velka zima a jak to prezijeme. Premysleli jake si prikoupit teple obleceni nebo takove ty ohrivaci sacky do obleceni nebo rukavic. Co me vzdycky sokuje u toho ultra luxusniho cestovani je jak se pocita s tim, ze zakaznik bude kompletne nepripraven, s cistou hlavou a ti organizatori se musi o vse postarat. V podstate kdyz si na ten system zvyknete, tak zacnete byt podle me uplne nepouzitelni pro normalni zivot. Porad se o vas nekdo stara a premysli nad kazdou malickosti za vas. Treba tim, ze po prijezdu do hotelu nam predali darky. Batuzky kompletne plne obleceni a darku. Bunda, oteplovacky, ruzne vrstvy a vyhrivaci sacky. Obleceni velmi pekne. North Face vse s logem olympiady. Prakticky darek a zaroven pekny suvenyr s olympiady. K tomu odznacky olympiady a ruzne drobne darky. Takze kdybych priletel bez tepleho obleceni tak nezmrznu. Mysleli na vsechno! Tady mate podlozku na kterou si sednete aby vam nemrzl zadek. Tady mate deku. Tady mate vyhrivaci sacky do bot, na nohy, na zada do rukavic. Pred kazdou akci vzdy pridel novych termalnich sacku, ktere pruvodce nosil. Pred kazdou akci nam dali aktualni vstupenky. Hlidali jaky mame schedule, kdy co zacina a jak to nejlepe logisticky resit. K tomu v aute vzdy voda nebo nejake limonady, kdybsme meli nahodou zizen. Proste s cistou hlavou nemusite na vubec nic myslet.

Uz letisti nas vyzvedl pruvodce s ridicem, kteri se nam pak venovali cely pobyt. Pruvodce americky student co prijel do Koreji ucit anglictinu, pak tam zustal deset let a stihl se i ozenit. Tohle pro neho byla dobre placena brigada, protoze s ucenim v Koreji skoncil a s manzelkou se chysta prestehovat zpet do USA. Takze si uzije olympiadu, vydela si a bude mit pekne rozlouceni s Korejou.

V kazde zemi je jina cestovka co ma na starosti prodej vstupenek (v podstate jako monopol). Pro USA je to firma Jet Set Sports pres ktera nam vse zaridila a starala se o nas. V tom nasem balicku, ktery je top co nabizeji jsme platili vstupenky na stejne akce i tomu nasemu pruvodci, aby s nami mohl na akce chodit. Takze pruvodce se takto podiva na olympiadu zadarmo jako benefit. Ridic i pruvodce nam byli k dispozici cely den. Ta myslenka je, ze na cokoliv si vzpomenete tak vam zaridi. Chcete jist nejake mistni jidlo? Tak vas tam zaveze a zaridi rezervaci.

Korejske BBQ v mistni restauraci.

Chcete se podivat na nejake pamatky?

Vylet k Naksansa Temple (korejsky budhisticky chram)

Kdyz nestravite hromadu casu presuny nekde v autobusech, vlacich nebo ve frontach, tak mate taky mnohem vice casu na ruzne aktivity. Pruvodce a ridice jsme meli v ramci balicku k dispozici 12 hodin denne. Kdybysme je potrebovali vice, tak by to bylo za priplatek.

Tak nejvetsi vyhoda je, ze jsme meli velkou flexibilitu a pohodli kdy co delat. Mohli jsme na ruzne akce prijet na posledni chvili a treba odjet drive. Nemuselo se nic slozite domlouvat. Proste stacilo rict, kam chceme prijet. Pruvodce zavolal ridice, ktery nekde opodal cekal a sli jsme delat neco jineho. Vetsina nastevniku olympiady spalo v Seoulu. Od tam jeli 90 minut vlakem, pak presedali na autobus a pak treba pesky k nejakemu sportovisti.

Nase auto melo oznaceni partnera olympiady, takze jsme mohli dojet primo k venue kam jsme potrebovali bez omezeni. Kolem olympijskeho arealu byla odklonena doprava, a uzavrene silnice. Mohli tam jezdit pouze oficialni autobusy a pak omezeny pocet aut organizatoru a oficialnich partneru. Toto strasne usnadnovalo se nekam dostat. Nebyl problem se jit podivat na nejaky sport. Jit si zpet odpocinout do hotelu. Nebo zajet nekam na kafe. A pak vyrazit na dalsi sport. Tohle byla obrovska vyhoda.

Jet Sport je zaroven i oficialnim partnerem, takze jsme mohli pouzivat specialni vchody pro sponsory a marketinkove partnery. Ale korejci to meli zorganizovane fakt dobre a nejake fronty pres security byly uplne minimalni.

Krome nejlepsich listku, specialniho pristupu na sportoviste, pristupu do salonku ma Jet Sport v ramci olympijske vesnicky svuj vlastni salonek.

Ten byl naprosto spickovy. Nez jsme sli do nejakeho venue, tak jsme si dali sklenicku vina a veceri. Varili tam kuchari z Michellin hvezdickovych restauraci. Proste perfektni relaxacni misto kam si zajdete odpocinout a obcerstvit se. Hned prvni den se nam prisel predstavit CEO Jet Sportu. Je to velmi zajimavy pribeh. CEO byl velmi mlady clovek. Rikam mu, ze jsem cekal nekoho starsi a on rika, ze zrovna prevzal rizeni firmy po otcovi, ktery ji zalozil. Jeho otec je imigrant z byvale Jugoslavie. Toho jsme take potkali a povykladali si s nim. Kdyz prijel do USA tak po case koupil malinkou cestovku co pomahala lidem z vychodniho bloku nastivit zeme ze kterych utekli. Protoze Jugoslavie byla vice politicky uvolnena, tak se letalo letadly pres Belehrad. A kdyz v 84 byla olympiada v Sarajevu, tak se na nej obraceli klienti jestli muze zajistit ubytovani pres sve kontakty. A postupne z ni vybudovali ekluzivniho partnera pro olympijsme hry pro USA a nekolik dalsich zemi. Naprosto fascinujici pribeh (taky kontraverzni). Jen pro vysvetleni jak to s listky na olympiadu funguje. Ono proste nejde jit a koupit si treba ty nejlepsi vstupenky na co vas napadne. Ty vstupenky se prideluji. Nemuzete si kompletne vsechno vybrat do posledniho detailu. Jet Sport ty vstupenky kombinuje s hotely. Dokaze zarezervovat to nejlepsi a dlouho predem pred olympiadou. A pak to nakombinuje za ten balik penez pro lidi co chteji to nejlepsi. Ten balik penez co to stoji je ta stinna stranka, ale co je prijemne je to VIP jednani. Uz treba to ze CEO firmy se nam prisel predstavit. Povykladat. Opakovane zjistoval jestli je vse v poradku. Proste nebal se te interakce, ze mu dame nejaky pozadavek co bude muset resit. Proste tenhle osobni pristup k tomu luxusnimu cestovani patri a je to pro zakaznika prijemne. Podobne jako kdyz cestujete po Aman hotelech a prijde vas privitat generalni manazer hotelu (a pak se s vami rozlouci a behem pobytu se nikde neschovava kdybyste se s nim chteli pobavit nebo si na neco stezovat). Zaroven mi ti pripada i jako silene narocne takovy business vlastnit. Musite se vsemi umet jednat. Musite se umet s kazdym bavit, protoze tohle presne ti bohati lide ocekavaji. Nechteji se bavit s nejakym pikolikem. Chteji osobni pozornost od toho CEO. A tito z Jet Sportu to umeli velmi dobre.

Ten system jak detailne se staraji o klienty je taky zajimavy. Pruvodce mel nad sebou dalsi dve sefky. Ti mu dokazali za den mnohokrat textovat a volat a neustale musel reportovat co delame nebo co jsme nekde zminili. Tohle jsem vypozoroval, protoze otevrene pred nami se snazil telefon nepouzivat. Jen jednou rekl, ze se omlouva, ze musi odpovedet na text, protoze kdyz do par minut neodpovi, tak dostane kartac.

Ale sefky se nespolehali jen na reporting od naseho pruvodce. Kdyz jsme rano nebo odpoledne odchazeli z hotelu tak jedna z nich vzdy nenasilne prisla a cekala na nas spolecne s nadim pruvodcem dole na recepci. Vzdy se zeptala jestli je vse v poradku. Jeslti nahodou nemame nejakou pripominku. A kdyz jsme meli tak ji okamzite resila.

Nas pruvodce nalevo. Hodny kluk z Floridy. Jeste jsme na neho byli laskavi a davali mu casto volno. Byl radjak to s nami ma snadne, ze treba jini klienti jsou mnohem narocnejsi:-). Treba kdyz jsme sli na nejaky sport, tak jsme mu rekli at si klidne dela co chce a jde si domu lehnout (bydlel tak 10 minut od toho primorskeho klusteru, kde byli ruzne bruslarske discipliny). On treba hrozne rad sel stat vecer na misto kde natacela NBC s Al Rokerem vecerni shrnuti a casto najizdela do divaku. Tak tam treba stal a maval svym rodicum na Floride misto aby se dival na disciplinu kde mel koupeny od nas listek(!).

Myslim, ze nas mel jako klienty rad. A sem tam mu uklozly nejake drby co si mezi sebou povidali s kolegy o pozadavcich jinych VIP hostu.

Treba jejich jiny klient, miliardar z Ciny se rozhodl, ze chce po zahajovacim ceremonialu jist Bulgogi (klasicke korejske jidlo). Jenze problem je, ze ceremonial skoncil hodne pozde vecer. Byla to trosku logisticka nocni mura, ale klientum se nemuze rikat ne. Tak to nejak zarizovali, kdo jim to o pulnoci uvari. To ze ty detaily vim, je kvuli tomu, ze nas pruvodce je mistni zGangneungu a radil jinemu pruvodci do jake restaurace jit. Ja jsem pak presne vedel o koho jde a mel jsem pak pro neho prezdivku Mr. Bulgogi, kdyz jsem ho nekde zahledl na jine akci. Mr. Bulgogi treba odesel v prostredku zahajovaciho ceremonialu, ze mu byla zima. A s nim bylo asi dalsich 8 lidi (nejaci znami, ktere na olympiadu Mr. Bulgogi velkoryse pozval). Tem se vylozene odejit nechtelo, ale museli, tak nejak pomalu a neochotne se zvednout, kdyz se zavelelo. Tohle trosku odbocuji, ale uz jsem podobne chovani videl kdyz podobnou cestu taky nekdo zaplatil svym znamym. Ti pak byli samozrejme vdecni, ale asi ne dostatecne. A pak bylo videt, ze to trosku skripe.

Jedna z velmi zajimavych cinnosti na olympiade je nastevovat ruzne olympijske domy. Kdyz jsme meli cas mezi ruznymi disciplinami tak jsme taky ty domy nastevovali. Nektere domy jsou verejne. Jine ne. Cesky dum je otevreny pro verejnost, takze jsme meli v planu co nejdrive. Ridic nas tam zavezl a ja se strasne tesil na ten cesky chleba, ktery se tak v ceskych mediich propagoval!

Dali jsme gulas, dali jsme nejake uzene maso. Ptam se jestli nemaji k tomu gulasi ten cesky chleba! Obsluha se obraci do kuchyne a rika jim, ze se ptam jestli nemaji chleba k tomu gulasi. Z kuchyne se ozve: “Ma tam brambory, to staci ne?”. Chleba asi dosel, tak to bylo trosku rozpacite. Ja jsem prave tomu nasemu pruvodci o tom chlebu vypravel a pak nic.

Uprimne jsem mel pocit, ze ta nabidka jidel tam byla chuda. Proste par moznosti na vyber. Asi vetsina lidi tam jde hlavne pit pivo. Tak me to nejak pripominalo ceskou hospodu na stojaka. Takove nepohodlne a omezene. Vejdete. Nikdo vas nepozdravi. Nikdo neprivita. Nic nevysvetli. Objednavate u takove displeje jak ma ted McDonalds. Natukate co chcete. Zaplatite. Donesete listecek obsluze. A ta se prekvapene kouka na listecky, jaktoze jste si neobjednali pivo, kdyz to je asi hlavni vec proc tam kazdy prijde. Podle nekterych lidi co tam to pivo popijeli a meli uz trosku prihnuto to tak vypadalo. No proste takovy jsem z toho mel dojem. A pak tam marne patrate proc tam neni zadny chleba nebo pecivo kdyz to vidite na FB a Instagramu ceskeho olympijskeho vyboru! No bylo to takove zvlastni. Nikdo nic nevysvetli.

Ano jsem zvykly uz vice na ten americky zpusob pohostinstvi. Ze nemusite bloudit. Nemusite premyslet jak co funguje. Hned se vas nekdo ujme. Vysvetli a s usmevem na tvari se o vas postara. A ten kontrast byl strasne videt, kdyz jsme stejny den nastivili Americky olympijsky dum. Ten neni pristupny verejnosti, ale rekli jsme te nasi cestovce jestli by to nedokazali zaridit. Rekli, ze nemuzou slibit predem, ale pak to zaridili (tohle je presne ono co ten Jet Sport umi… zaridit co klient chce. Staci se zminit).

Ten americky dum byl naopak strasne pohodlny. U vchodu se nas ujmuli. Vysvetlili jak co funguje. Hned nabidli nejaky drink. Bylo to jak u nekoho v obyvaku. Taky bylo prijemne, ze vsechno jidlo i piti bylo zadarmo (i bohatym lidem to dela radost ). Byl tam navareny samoobsluzny bufet. Jidlo vyborne. Jeste se nam omlouvali, ze mame 5 minut pockat nez tam vsechno vyskladaji. Pak se prisli omluvit znovu, ze nas nechali 5 minut cekat. Takova ta prijmemna pozornost. Dolevali sklenicky s vinem. Odstranovali spinave talire a smeti ze stolu. Proste vsechno kmitalo. Zorganizovane. S usmevem na tvari. Vsichni prijemni. Potkate americke sportovce. Koukate na velke obrazovky. Vyborna atmosfera. Jite jidlo. Pijete. Rikal jsem si, ze kdybych se mel divat na celou olympiadu odsud tak by mi to vubec nevadilo. Uplne jsem mel pocit, ze jak kolikrat nadavam na americany, ze se nakonec v tom americkem dome citim mnohem lepe nez v tom ceskem mezi svymi krajany.

Druhy den, kdyz jsme nekam jeli autem, tak sef Jet Sportu psal textovku nasemu pruvodci jestli chceme nastivit Cesky olympijsky dum. Ja rikam pruvodci, ze asi ne, ze jsme tam prece byli a stejne ten chleba co jsem chtel nemeli!:-) Pozdeji jsme s tim sefem mluvili a on rika, ze ne, ze tentokrat to bude lepsi. Ze pujdeme do te neverejne VIP sekce v druhem patre. Tak jsme na to kyvli ze ano.

Tohle byla presne ukazka ja Jet Sport funguje. Pruvodce reportoval sefce nas feedback z nastev tech olympijskych domu z predchoziho dne. Sefka reportovala CEO Jet Sportu a ten zaridil, abysme ten zazitek meli lepsi. Kdyz jsme tentokrat vesli do te VIP sekce ceskeho domu, tak to vypadalo jak v raji.

Najednou tam nejenom meli pivo, ale taky spoustu moravskeho vyborneho vina (pro me zahada proc nenabidnout vino i ve verejne casti). Ja treba piju vino mnohem radeji, tak jsem byl nadseny. Spousta peciva. Spousta chleba. Pomazanky. Kolace. Dobroty.

Uz ne mista na stojaka, ale krasne pohodlne mista na sezeni. No proste uplne jiny zazitek. Takovy detail. Stacilo vstoupit do jinych dveri!

Hned se nas ujmula vynikajici projektova manazerka co nas uz ocekavala. Provedla nas, vysvetlila, ukazala.. no proste presne jak se to ma delat. Pak rika, ze ma pro nas darek. A donesla pecen chleba. No uplne jsem se stydel, ze to moje stezovani si na nedostatek chleba se resi na teto urovni!!! Muj feedback na nedostatek chleba byl sdelen nasim pruvodcem jeho sefce. Pak ten feedback sel smerem k CEO Jet Sportu a ten nam potom nabidl lepsi variantu nastevy ceskeho domu a postaral se o to, ze ten chleba uvidime! To samozrejme nikdo nezminil. Jen nam proste dali pekny darek jako takove prekvapeni nam predali pecen. Pak ze pro nas maji dalsi darek a to upeceny kolac.

Zajimalo me jak tam ten chleba pecou tak mi udelali tour i seznameni s pekarem. Ptal jsem se ho jestli by nechtel prijed do ameriky a rozjet pekarnu tady. Rikal mi: “Dejte mi pokoj!”. Ze uz mu ta olympiada staci a tesi se domu:-). Tak bohuzel, zatim jsem pekare pro USA pekarnu nenasel:-).

Tak ted ke vstupenkam. V Jet Sportu rikali, ze tohle byla prvni olympiada, kdy bylo povoleno, aby prodali listky do sekci, ktere jsou rezervovany pro olympijske vybory nebo rodiny sportovcu. Takze to byla vzdy sekce ve ktere jsme meli listek. To bylo fajn. Pekna atmosfera. Vyborne sekce kde sedet.

Taky to byla prvni olympiada, kdy bylo mozne (ale jen velmi omezene) dat pristup do tzv. Familly lounge. To jsou znovu salonky, ktere jsou urceny jen pro olympijsky vybor nebo rodiny sportovcu primo v ramci sportovist. Protoze byla obrovska zima, tak to bylo neco co ten zazitek obrovsky vylepsilo. Treba hned prvni den olympiady jsme se sli divat na skoky na lyzich. Zacinalo to az vecer. Zima jak blazen. Ten salonek nebyl zadny luxus, ale meli navareno jidlo. Piti. Takze cekat v teple a pak jit ven az kdyz vse zacne vubec nebylo spatne. Taky se dalo divat za sklem a vubec nevychazet.

Nalevo byla ta family lounge a pred ni nase sedadla. Takto vypada family lounge. Podle vysacek na krku to tam vypadalo na same lidi z olympijskych vyboru a pak rozhodci.

Ono to je hned snesitelnejsi, kdyz je k dispozici takoveto zazemi. Date si kafe. Pockate v teple. Date neco na jidlo. Ale je to skutecne velmi omezene. I ten Jet Sport tohle mohl nabidnout velmi malemu poctu VIP klientu. A samozrejme za toto privilegium zaplatite silene penize (jen pro predstavu nechci psat presne castku, ale je to zhruba tretina budgetu co mam na rozjezd Pizzouna). Je to takovy ten luxusni segment, kde se uz vubec neda divat na hodnotu. Me treba zajimalo co jednotlive veci stoji. Na vstupenkach jsem videl ceny, ale vse ostatni bylo zakryto rouskou tajemnosti. Zaplatite celkovou sumu za ten zazitek. A luxusni cestovky uplne odmitaji dat ten rozpis co kolik stoji. Podle me kvuli tomu, ze zjistite jak strasne platite za nejakou malickost. Tak to radeji klientum daji do jedne velke ceny (balicku) a at to pak vubec neresi. To je takova moje teorie a asi to jinak ani nejde.

Me treba vrtalo hlavou kolik jsme platili za ten nas hotel. Nechteli jsme dojizdet vlakem ze Seoulu jako vetsina nastevniku olympiady. Chteli jsme byt primo v tom deni. Jenze jak vPyeongchangu (horsky kluster) tak Gangneungu (primorska oblast) je velmi malo hotelu. Ty se rozdelili nejakou loterii mezi ruznymi organizatory a cestovkami. Zrovna k tomu hotelu jsem mel vyhrady. Nejak vyjimecne dobry hotel to nebyl. Takovy prumer. Ale mam pocit, ze jsme za nej museli platit vice nez za pobyty v oblibenych Amanech. Ale Aman to rozhodne nebyl. Jenze na olympiadach je vzdy nedostatek ubytovani tak za to, ze jste nekde blizko se plati obrovske penize. Proste plati nabidka a poptavka.

A jestlize nechcete dojizdet tak to je pomalu privlegium, ze se do toho hotelu dostanete. Ve stejnem hotelu spali prezidenti, politici a ruzni papalasi z IOC. Treba jsem videl zrovna prijizdet presidenta Svycarska. Nebo potkal bodygarda ve vytahu od slovenskeho presidenta Andreje Kisky (ten tam zustal snad cely tyden, kdy naopak vetsina pohlavaru odjela treba hned druhy den po zahajovacim ceremonialu).

Na to, ze to melo byt jedno z top ubytovani na olympiade to bylo na me pomery docela bida. Proste nove otevreny hotel, ktery ma takove ty porodni bolesti. Uklizeci nestihou uklidit. Nebo omylem odnesou papuce nebo zupany. Zapomenou prinest flasky s vodou. To se parkrat stalo. Rekli jsme to nasemu pruvodci. Ten referoval sefce. A treba druhy den Jet Sport najmul kompletne novy a vlastni team uklizecek. Meli evidentne pro sve hosty cele patro a to pak zacali sami ulizet. Videl jsem jak jejich zamestnanci jim stoji za zady a hlidaji kazdy detail, aby vse bylo naprosto dobre uklizeno. V tomto byli naprosto vyborni, ze se snazili vse proaktivne resit. Okamzite nasli nejake reseni a starali se tak intenzivne o svoje hosty. Stacilo se zminit v aute po ceste nekam na nejake venue. A treba manazerka z Jet Sport zaridila by se vse napravilo. Za toto davam Jet Sportu jednicku z hvezdickou!

Treba takovy detail. Kazdy den nam na pokoj dali program na druhy den. Co budeme delat. Jake bude pocasi. Nejake nove korejske slovicko na nauceni. Nejaka zajimavost na pouceni. Proste aby clovek fakt mohl mit kompletne cistou hlavu a vedel, ze vse je zorganizovano za neho.

Olympiada je nadherny zazitek. Uprimne pritom zahajovacim ceremonialu jsem byl uplne emocne dojat. Je to strasne pusobive videt to na vlastni oci. Naprosto krasne a intenzivni. Netravim moc casu divanim se na sporty v televizi. Ale musim rict, ze ta atmosfera videt vse na miste stoji za to. Je to uplne neco jineho byt na miste. Proste to tak na vas vice dychne.

Tento report jsem psal trosku na preskacku. Pisu to s odstupem a neni to presne chronologicky. Hlavne mi slo o ty dojmy a jak to bylo zorganizovane.

Cestovni reporty uz moc casto nepisu. Uprimne jsem docela liny v letadle nebo jinde fotit. Ono to je fakt docela dost prace ten cestovni report pekne udelat!

Jen me ted na poslednim tripu zaujalo jak neuveritelne dobry ma Air France tzv. ground service. Leteli jsme prvni tridou s A380. To letadlo miluji. Je v nem lepsi vzduch. Je mene hlucne. Ale u Air France mi pripada uz docela zastarale. Sedadlo prvni tridy nebylo spatne. I v podstate dost pohodlne, ale neposkytuje tolik soukromi (privatni koje) tak jak uz je dnes casto zvykem.

Ale ten ground service je doopravdy velmi pusobivy. Kdyz prestupujete v Parizi tak vas vzdy vozi k letadlu a od letadla limuzinou. Neni to jak u Lufthansy, kdy se modlim at letadlo pristane na vzdalenem miste od terminalu, kdy je nutne prejizdet autobusem, a pak vim, ze Lufthansa zajisti limuzinu. U te Lufthansy to je tak na 50% kdy vam limuzinu daji a kdy ne. Ale Air France ji dava pokazde.

Ono to je totiz obrovska uspora casu. Kdyz letite do USA tak musite projit dalsi kontrolou pred nastupem do letadla. A to je docela blazinec, ktery zabere hodne casu. U Air France to vypadalo takto.

Prilet do Parize. U vychodu stoji pracovnice Air France. Personal v letadle nas predstavuje jmenem. Ta nas prevezme. Specialnim klicem otevre jeste v tom tunelu co se jde do terminalu vytahove dvere. Sjedeme dolu. Tam ceka Jaguar do ktereho nasedame.

Prijizdime do salonku. V tom Air France nabizi masaze zdarma (maji tam spa). Krasnou restauraci. Ale hlavne neni potreba prochazet imigracnim nebo cokoliv resit. Pracovnice si od nas vzala pasy a rekla, ze vystup ze Schengenu vyridi za nas! Tohle se mi v Evrope nikdy nestalo. Takto se prochazi imigracnimi v rozvojovych zemich, kdy vyuzijeme nejaky VIP program. Ze proste projdete hranicemi a ani nevidite uredniky, protoze vam nekdo jen orazitkuje pas mezitim co si sedite v salonku. Proste zadne zdrzovani.

Omlouvam se, ale moc fotek jsem si z lounge nevyfotil. Nejvice me asi zaujal vyber vod. Proste uz nejde o to, ze mate na vyber spoustu alkoholu, ale mate bar s vyberem vody.

Po prijemnem pobytu v loungi nas stejna pracovnice zavezla primo k letadlu. Na posledni chvili a prekvapive jsme uplne vynechali tu dalsi kontrolu co si americani vyzaduji. Nechapu jak to ti francouzi delaji, ale proste zakazniky prvni tridy uz s tim nechteji otravovat. Tohle Lufthansa neumi a kvuli tomu vas nevozi primo k letadlu kdyz se leti do USA. Po ceste k letadlu volala vysilackou a zkontrolovala jestli jsou nase zavazadla uz nalozena. Proste maly detail a cloveka to potesi, ze se nekdo stara.

Pak dalsi trosku sok kdyz v letadle ten hlavni purser vytahl vytisknuty papir o me z Wikipedie a rikal, ze se snazil to nastudovat, ale ta cestina se mu spatne cetla. Ale ze mi chce ukazat, ze se snazili. Proste koukam na to, ze si v Air France zjistuji kdo jim v tom letadle sedi.

Ten ground service maji vyreseny i v pocatecni destinaci i po pristani v Los Angeles. Cekala na nas dalsi pracovnice a prosla s nami imigracni a pozdeji i celnici (pres frontu urcenou pro personal – crew). Proste doopravdy se o vas staraji od zacatku do konce jako o nejakou celebritu.

Amanpulo je hotel z me oblibene site Amanu. Kazdy Aman je jiny a ma svoje charakteristicke znamky. Jsou to luxusni hotely, kde platite hlavne za soukromi a dobry servis. Amanpulo se na nachazi na soukromem ostrove Pamalican. Na celem ostrove neni nic jineho nez tento resort, ktery ma sve vlastni letiste.

Je to takovy raj na totalni relaxaci.

Aman ma denne dva lety malymi letadly z Manilly na Pamalican. Private jet na Pamalican ostrove pristavat nemuze, protoze maji kratkou runway.

Manila to PamalicanETD: 1300H & 1600HETA: 1410H & 1710H
Pamalican to ManilaETD: 0930H & 1430HETA: 1040H & 1540H

Kdyz priletite komercni aerolinkou tak na vas u vychodu z letadla cekaji zamestnanci z Amanu. Prevezou vas do terminalu pro privatni letadla, kde ma Aman svuj salonek. Date si nejake obcerstveni a pak letite 70 min. let na Pamalican ostrov.

Po prijezdu nas privitali zamestnanci a generalni manazer.

Golfovym vozickem zavezli na pokoj. Kazdy host ma svuj solarne nabijeny golfovy vozik s kterym se pohybuje po ostrove. On ten ostrov je docela velky. Obejit ho myslim trva tri hodiny. A i restaurace a ruzne aktivity jsou dost daleko od sebe, takze se ten vozik hodi a je to zabava ho ridit. Zamestnanci vzdy v nejaky nestrezeny okamzik vymeni rucniky na sedadlech a dodaji novou chlazenou flasku z vodou, kdyz nekde ten vozik necha stat.

Na pokoji na nas cekala flaska sampanskeho a cerstve ovoce (ktere kazdy den obnovovali).

Pokoje jsou takove roztrousene vilky, ktere jsou od sebe i docela dost vzdalene, takze mate hodne soukromi. Nektere jsou primo na plazi. Tzv. Beach casitas a to je presne pokoj, ktery jsme meli. Myslim, ze ty beach casistas 20-27 jsou nejlepsi z hlediska soukromi.

Spousta prostoru kde si lehnout nebo odpocinout.

Od casity vedla mala cesticka na plaz s lehatky.

Takhle to vypada, kdyz se podivate na plaz. Mate pocit, ze jste na tom ostrove sami.

Z aktivit jsme vyuzili jejich centrum na potapeni. S perfektnim vybavenim a vybornym divemasterem. Kazde potapeni bylo vzdy jen pro max. dva lidi + divemaster. Takze je potreba si zabukovat den predem, kdyz prijedete jen na par dnu a mate nejaky specificky cas kdy se chcete se potapet.

Aktivit v hotelu je vice. Muzete jezdit na kole. Hrat tenis. Maji tam krasny gym. Vyborne spa. Ten muj report neni vycerpavajici. Spise tak namatkove co me napadlo nebo co jsem delal. Pro me bylo hlavni zjistit jak se na tom ostrove da kitesurfovat. Informace jsem nemel jednoznacne. Treba jak resit logistiku, kdyz pro prelet tim malym letadlem maji napsane vahove limity, a kdyby si clovek tahal svoje vybaveni tak jak to vlastne vyresit. Ted uz vim, ze vse jde bez problemu a proste je jen dulezite si to dopredu domluvit a koordinovat.

Jednou rano jsem si sel zakitovat s mistnimi zamestnanci. Melo totiz foukat hned brzo rano, tak jsem poprosil jednoho z nich at me vzbudi. Mart z frontdesku, sefkuchar ze Spanelska a dalsi sefkuchar z japonske restaurace chodi skoro kazde rano kitovat pred praci. Tohle je takova hodne zvlastni vec na Amanech, ale casto se hosti se zamestnanci doopravdy zkamaradi. Je to takove specifikum Amanu jak dobre lidi tam zamestnavaji. Tezko se to ale da vysvetlit.

Mart (napravo – vyborny clovek) mi pujcil harness a impact vest:-). Vybaveni jsem mel pujceno od instruktora co prave odjizdel.

Zamestnanci pak odesli do prace a ja jezdil dale sam.

Totalni raj! Nejlepsi sezona pro kitesurfing je prosinec az brezen (nejlepsi vitr).

Jidlo. Moje oblibene tema. Tak jen par obrazku. Amanpulo ma nekolik restauraci a v kazde vari neco jineho.

Aman taky vzdycky umi pripravit krasne vecere, kdyz treba skupina lidi chce mit nejaky zazitek a peknou veceri na plazi.

Kazdopadne se chystame brzy vratit a tentokrat si beru kompletne vsechno moje vybaveni na kitesurfing!