Par fotek z me nedavne cesty do Singapuru. Vetsina jsou to fotky jidla:-). Singapur je snad jedno z nejlepsich mest kam se jet “najist”. Tim myslim vyzkouset vsechny mozne kuchyne a proste si pochutnat. Jestlize tam pojedete pro tento ucel tak si urcite vyberte hotel v oblasti tzv. Orchard Road. Je to komercni a zabavne centrum mesta. Najdete tam tolik moznosti kde se najist, ze vam z toho bude tocit hlava.

Prvni den jsem se kvuli jet lagu probudil brzy rano.Sel jsem se projit na ulici. Mam hrozne rad tzv. “street food”, takze jsem hned vyzkousel tento prvni stanek.

Plnene kapsy kuretem, houbami nebo chobotnicky na spejli byly lahudka.

Takto vypada oblast okolo Orchard Road.

V ruznych obchodnich domech nesmi chybet food court. Ja osobne mam rad jednoduche jidlo a najim se tam lepe nez v nejake luxusni restauraci.

Mam taky strasne rad cinske knedliky. Tady jsem musel jit rovnou dvakrat po sobe na obed.

Takhle jednoduse se objednava (staci se podivat na obrazky).

Mam strasne rad Chinese buns (v pare). To jsou taky takove knedliky, ktere vypadaji vice jak ty ceske. (nejsou na obrazku) Kolega cinan rikal, ze v cine si je hodne lidi loupe (snazi se odloupnout okrajovou vrstvu). Proc? Nektere mista, ktere pry delaji tyto knedliky v pare nemaji dostatecne technicke zarizeni. Takze na knedkliky prskaji vodu pusou. Pry jsou pak uplne chutove nejlepsi 😉

Dalsi oblibene (a jednoduche) jidlo – Chicken rice. Libi se mi jak cinani dokazou vzdy vymyslet nejake luxusni jmeno na restauraci, i kdyby byla sebevice obycejna (Five Star…).

Predkrm – tofu. Jak vidite tak piju kokosovou vodu. K chicken & rice dostanete takovou ridkou polevku. Ta je piti pro chude, kteri si nechteji kupovat nic jineho.

Dva zpusoby jak je kure uvareno.

Moje oblibena pekarna v Singapuru – BreadTalk. Je jich tam hodne a expanduji do jinych mist v Asii.

Japonske Yakitori, ale jako fast food v Singapuru. Naprosto vynikajici. Muzete si koupit treba jen jednu spejli s masem za $1. Jen tak na chut.

Nesmi chybet cerstve dzusy s ovoce, ktere si muzete koupit na hodne mistech.

Hot pot – takovy kotlik, kdy si sami na stole varite polevku a hazete do ni co chcete.

Ukazka surovin pro hot pot.

Takto to vypada v akci.

Vylet do Malaysie. Je to zhruba 30-40 minut autem. Zase jsem neodolal a musel si dat kokos.

Chilli crab – lahudka. Muj hostitel misto pouzivani klesti rozluskoval klepeta zuby.:-) Jsme v Malaysii a seafood je o dost levnejsi nez v sousednim Singapuru.

Jedli jsme toho vice (rybu a drunken shrimp) a hostitele rikali, ze urcite mam davat kosti na ubrus. Takto to vypadalo na zaver.

Takze to je vse z tohohle vyletu.. verte tomu, ze jsem tam i pracoval nejenom jedl

We will give you every reason to fly with us again.

Tohle mi na zacatku letu rekl sef obsluhy na Singpore Airlines letu. A mel pravdu. To jak to ty asijske aerolinky umi je obdivuhodne. Mam v sobe treti sklenicku Dom Perignon. V hlavne me to zacina trosku bzucet. Takze ten pravy cas zacit psat prispevek na blog, ne?:-) Opravuji. Ctvrtou sklenicku. Nestihl jsem dopit do pulky a uz me znovu dolevaji. V Singapore First class se snazi udelat vse jeste predtim nez si clovek dokaze rict.

Nevim jak to delaji, ale vzdy hned kazdy vi, ze jsem Mr. Vanhara. Vejdu do letadla. Vedou me k memu sedadlu tam stoji dalsi letusak a znovu rika: Wellcome Mr. Vanhara. Tohle se pak nekolikrat opakuje kdyz poznavam dalsi lidi co se o nas pri letu budou starat. Nikomu se nemusim predstavovat.

Na zacatku letu nam rozdali toaletni balicek znacky Salvatore Ferragamo.

Pribory a talire jsou od navrhare Givenchy.

Stejne tak pyzamo, ktere vam na zacatku letu rozdaji musi byt taky znackove (Givenchy). Proste vse musi byt dokonale. Je to neuveritelne jak tak mala zeme jako Singapore dokazala vybudovat asi nejlepsi aerolinku na svete. Skutecne to obdivuji.

Tohle letani ve first class s aerolinkami jako Singapore Airlines zpusobi, ze cestovani je znovu zazitek. Zkoumam menu a tesim se co budu vsechno ochutnavat. Zacinam kaviarem a pak se necham unaset dalsimi lahudkami z menu.

Mel jsem nutkani vyzkouset obe varianty predkrmu.

Polevka (ze cim vice chodu jidla, tim ten let rychleji utece).

Na zakusek nezbylo misto. Jsem plny. Tak jen ovoce, zeleny caj a jdu spat.

Spim.

Probouzim se a davam svacinu.

Tentokrat i ten zakusek.

A jen pro zajiimavost takto vypada let zpet. Jedl jsem totiz Japonskou verzi jidelnicku. Mate na vyber Western food (coz je jidlo co asi znate) a pak japonske divociny (dobroty).

Tak a jestli vas skutecne zajima co jsem jedl tak tady si to muzete precist.

Cesta zpet ze Singapuru do Los Angeles
Singapore Airlines maji specialni terminal ktery je uplne oddelen od normalniho terminalu. Prijedete ke krasne budove obklopene palmami a zeleni. Hned u dveri na vas cekaji, odeberou kufy a zavedou ke stolku kde si sednete nez vytisknou boarding pass. Pomer obsluhy k jednomu pasazeru je pet ku jedne. Po vyrizeni odchazite do first class lounge, ale asi abych se citil jeste duleziteji tak me rekli, ze me zavedou to PRIVATE ROOMS. Jakoze, first class lounge pro me neni dost dobra a pani me zavedla do dalsi lounge, ktera je jeste exkluzivnejsi:-). No vazne to s vami umi. To musim potvrdit.

Jen se na me podivejte. Sedim a nechavam se obskakovat.

Co nejvice obdivuji, ze obsluha presne vi kdo je kdo. Muzete kompletne vypnout mozek a az bude cas na boarding tak za vami prijdou a upozorni, ze je cas jit. Tohle si myslim, ze je uplne nejtezsi organizacne zvladnout a tady jim to slo.

Na ceste zpet do L.A. se ke me hlasi jedna letuska, ze me zna. Mr. Vanhara tak letite zpet? Ja si vas pamatuji, naposledy jste sedel na sedadle B1. Taky si me pamatujete? Odpovidam, ze ano (ale uprimne nevim). Je to takovy maly svet, ze? Loni si me pamatovali na Cathay Pacific letu. Ted v Singapore Airlines. Blbost, ale potesi to.

Takto vypadaji sedadla v prvni tride.

Znovu si uvedomuji jake mam stesti. Asi to neni to spravne slovo. Jsem strasne rad, ze me podnikani umoznilo takto cestovat. Me by to fakt nenapadlo, ze si takto budu jednou zit. Jeste pred par roky bych si rekl, ze to je utopie. Ted si to nedovedu predstavit, ze bych cestoval jinak. Je to presne okamzik, kdy si uvedomite jake obrovske moznosti kazdy z nas ma na tomto svete. Jen je potreba je trosku poodkryt. Zpetne vidim, ze jsem vse mohl delat o par let drive. Jen me to skutecne vubec nenapadlo.

Netusil jsem co je mozne a dostupne. Ted to vidim jasne. Taky je zajimave, ze sem tam nekomu radim co ma delat a on stejne vubec nevidi/nechape co mu chci rict. Dokonce i kdyz se rozciluji, argumentuji tak to stejne lidem nedochazi. I kdyz treba rikaji, ze je nejaky problem pali. Asi se kazdy k tomu musi dobrat nejak sam. Otevrit mysl a videt jaky potencial mame k proziti zivota podle svych predstav. OMG, asi jsem fakt asi trosku ozralej a nemel bych ty prispevky na blog psat v tomto stavu:-).

P.S. Vetsinu clanku jsem napsal na palube letadla, ale publikuji se zpozdenim.

Chystam se na dalsi cestu za byznysem uz tuto sobotu a tesim se znovu na let letadlem. Uz jsem si nekolikrat rikal, ze nebudu davat fotky na blog z kazdeho letu. Ale z dokumentacnich duvodu pridam par “food porno” fotek z letu Japan Airlines. Asijske aerolinky jsou naprosta spicka na letani prvni tridou.

Let zacina sklenickou sampanskeho. Dostanete jidelni listek a vinovy listek. A pak zacinaji hody. Ke kazdemu jidlu jine vino a tak. Nejsem nejaky vinovy snob, ale ve first class si to naplno vychutnavam.

Japan Airlines maji novou konfiguraci first class. Nova sedadla jsou o dost sirsi nez puvodni.

Samozrejme nesmi chybet okamzite moznost se prevlect do pyzama, ktere vam nabidnou. V JAL mu rikaji relaxing wear. Na zachode jsem se prevlekl jeste nez letadlo vzletlo. Letuska cekala pred dvermi a dala me obleceni na ramenko, ktere schovala do skrine.

Predkrm

Salat

Hlavni jidlo Ja jsem si dal kachnu.

Manzelka rybu.

Zakusky a zeleny caj.

To je faze, kdy jsem vetsinou tak plny, ze si musim lehnout. Letusky rozestlali postel.:-)

V ruznych chvilkach svacinky. Treba vyborne ovoce.

Nebo ramen polevka.

Nebo yakitori (maso na spejli) s pivem. To jsou moje ruzne jidla na chut pri sledovani filmu.

Kari.. rikate si mozna, ze jsem toho sezral hodne. Mate pravdu, ale jidlo bylo vynikajici a chtel jsem vse z toho jidelnicku vyzkouset. To se mi ale nepodarilo. Moznosti tam bylo moc.

Jidelni listek vypada takto

Palacinka s ovocem.

Tento blog post byl hlavne o jidle. Jen takovy maly detail z first class v JAL. Dostanete takovouto karticku.

Na ceste z Prahy do Los Angeles jsem mel stesti. Letadlo British Airways melo novou verzi First class kabiny. Myslim, ze vetsina letadel stale leta se starsi verzi sedadel. A je to loterie jestli narazite na letadlo s novou verzi (tady je to pekne popsane). Vice fotek a poradna review je treba tady.

Tady jen par mych vlastnich (a trosku nepovedenych fotek):

Co se mi libilo:

– mate takovou vlastni skrinku na bundu, boty nebo osobni veci. To bylo sympaticke.

– hranate okno s zaluzii, ktera se stahovala zmacknutim knofliku (modre nasvicene kdyz si roznete malou lampicku).

Trosku vice soukromi. Ty steny mezi jednotlivymi kojemi jsou docela vyssi nez drive.

Kdyz jsme byli navstivit park se Snow Monkeys tak jsem mel sanci vyzkouset klasicke japonske ubytovani v ryokanu. Rozhodl jsem se napsat trosku zlehcene review, tak ho prosim berte s rezervou.:-)

Hledal jsem na TripAdvisor, ktery ryokan ma nejlepsi reviews. Byl to Shimaya Ryokan, ktery byl na prvnim miste v hodnoceni. Prvni sok byl trosku cena. Ubytovani v klasickem ryokanu neni nic levneho. Pobyt na dve noci vysel na pres 50 tisic yenu. Na vypisu z kreditky to bylo pres $600. To je docela palka. V Tokyu budete spat v krasnem hotelu za $150-$200. Ryokan mel svoje kouzla, ale i nedostatky. Jen se musim priznat, ze jsem nejak podle cen nehledal. Urcite se da najit neco levnejsiho. Spise jsem vzal ten Ryokan kvuli dobrym reviews. A chtel jsem si vyzkouset japonsky styl ubytovani.

Fotka ryokanu z venku:

Takto ubytovani v Ryokanu vypada (japanese style):

Pri vstupu do Ryokanu dostanete pantofle. A nez vstoupite do vlastniho pokoje tak si ty pantofle sundate. Spite v podstate na zemi (na matracich). Na zemi jsou slamove tatami. Dostanete konvici s horkou vodou a udelate si dobry japonsky zeleny caj. Cely pokoj mel jen jednu eletrickou zasuvku. V te byla zapojena televize. Tu jsem nezkousel ani zapinat. Ale kdyz jsem chtel dobit notebook tak jsem ji musel odpojit.

Pokoj mel i takovou terasku na ktere byl i zachod. Koupelna byla na druhe strane pokoje. Jinak na terasce byla zima jak prase, takze ty papirove dvere jsem vetsinou zaviral.

Takhle jsme spali. Neni to videt, ale jsou to dve tluste periny nad sebou jako u babicky. Melo to za nasledek dve veci. Bud me byla zima nebo vedro jak prase. Nic mezitim.

Japonsky styp koupelny. Nesmi chybet kyblicek na polevani. Koupelna mela jedinou chybu, ze tekla jen vlazna voda. To ale nevadilo, protoze v prizemi byli lazne s naprosto varici vodou. V Yudanaka je tolik termalnich pramenu, ze skoro kazdy ma u domu termalni lazne.

Na zachode mate specialni pantofle. Ty si obujete jen kdyz jdete na zachod a nesmite s nimi vyjit ven. Uz se mi to jednou podarilo ve Spa Worldu v Osace. Behal jsem v pantoflich ze zachodu po satne. To je obrovsky trapas. Proto delam osvetu a pisu jak teda v Japonsku chodi at se vam to nestane.

Manzelka nebo nejaka ta geisha vam udela zeleny caj a pak takto sedite a popijite. Ma to neco do sebe! To co mam na sobe se jmenuje Yukata. Muzete v ni chodit po celem Ryokanu a dokonce po venku. Je to normalni. Kdyz jste gaijin jako jak tak vam daji i navod jak si ji oblect.

Co ale bylo uplne nejdulezitejsi byl majitel Mr. Yumato. Se svou japonskou skromnosti me radikalne po telefonu rekl, ze skoro nemluvi anglicky. Ale mluvil (sice ne nejak dokonale), ale mel obrovskou snahu, aby jsme meli maximalni zazitek.

V Tokyu jsme koupili jizdenku na vlak do Nagana. V Nagano musite koupit dalsi jizdenku do Yudanaka. Tento kus cesty je pres soukromou zeleznici (ne pres JR – Japan Rail). V Nagano jsem teda koupili jizdenky a zavolal do ryokanu. Mr. Yumato se hned nabidl, ze nas vyzvedne na nadrazi. At koukam po hnedem autu. Fungovalo to dokonale a byl jsem rad, ze jsem predem zavolal.

V ryokanu nam vse ukazal a vysvetlil. Mel krasne sepsane co delat, kam jit na jidlo nebo co se vse v okoli da delat. A hned nabidl jestli nechceme jit do soukromych lazni s krasnym vyhledem na Yudanako. Bylo to asi 10 minut od naseho ryokanu kam nas zavezl autem.

Privani lazne z venku (do privatnich jsem mohl s manzelkou), jinak je to oddelene muzi a zeny (chodi se na nahato).

Nahrivate se ve vode a sledujete zapad slunce.

V ryokanech muzete mit i jidlo. Tak tuto moznost jsem vyuzil uz jen kvuli tem pochvalnym reviews co jsem cetl. Japonske lahudky jsem si nemohl nechat ujit. Kazda vecere mela nekolik chodu. To byl skutecne vyborny zazitek a tim jidlem se da ospravedlnit vyssi cena za ubytovani (jidlo bylo v cene).

Takto ta vecera zacala a pak prichazely dalsi a dalsi chody.

Druha varianta vecere. Jak vidite vzdy jsme si nejakou cast museli uvarit sami:-)

Na vecere meli takove privatni mistnosti. Obsluha vzdy prisla. Poklonila se. Vysvetlila co to je za jidlo. Odesli. Takto nekolikrat po sobe. Jidlo bylo fakt super. Cerstve, zajimave a chutne.

Na snidane meli zase jinaci mistnost s normalnimi zidlemi. Ja jsem si daval japonskou verzi. Manzelka western. Jak vidite japonska verze obsahuje kousek ryby. Mam pocit, ze me ta strava docela prospela.

Asi nejlepsi byly ty sluzby. Majitel ryokanu byl ochoten kdykoliv cokoliv zaridit. Chcete se podivat na snehove opice. Neni problem. Sednete s nim do auta. Zaveze vas do parku. Zpet muzete jit pesky nebo pro vas prijede. Nekteri navstevnici psali review jak sli zpet sami a ztratili se. Z nejakeho obchudku zavolali do ryokanu a Mr. Yumato pro ne prijel. Nam treba nabizel jestli nechceme jit lyzovat, ze nas tam taky zaveze. Proste nemusite mit strach, ze nebudete mit co delat.