Vratil jsem se po ctyrech dnech hikovani v severni Kalifornii. Ta priroda tam je nadherna. Majestatne redwoods. Plaze na kterych nachodite kilometry a nepotkate zivacka. Ostruziny a maliny tam rostou jak plevel. Idealni teplota kolem 16-18 stupnu Celsia, kdy je ve stinu trosku zima, ale na slunku teplo. Idealni na hikovani, kdy neni tak vedro a velmi svezi vzduch od oceanu. Nadherna priroda a velmi malo lidi. Doporucuji!
Jel jsem se podivat na to jak se pestuje Cannabis ve state New York. Bylo to hlavne ze zajimavosti, protoze znam majitele. A spojilo se to s nastevou a vyletem, takze zarazuji do Trip Reportu.
Nejdrive jsme prespali v hotelu Bedford Post Inn, ktery vlastni herec Richard Gere.
Je to maly hotel s osmi pokoji patrici do site Relais & Chateau. Hotel je velmi vkusne renovovana historicka budova. Velmi pohodlny, ale… Jeste pred covidem byla v hotelu Michelin Guide restaurace. Ta je od Covidu zavrena. Podobne i snidane jen nosi na pokoj.
Je to smutne videt ten upadek jak se nektere veci od toho Covidu uz nevratili do puvodniho stavu. Je videt, ze tam uz neni energie neco manazovat. Richard Gere ma asi jine starost nez ten hotel dale rozvijet:-). Ale porad tam jsou sympaticke drobnosti jako nabidnuti sklenicky vina zdarma odpoledne s nejakym malym obcerstvenim.
Ale celkove to vidim jako nevyuzity potencial. A i kdyz zrovna byly svatky, tak byl obsazen jen jeden pokoj.
Hlavni budova, kde je restaurace, spa a bazen. Ubytovani je v malych chatkach rozprostrenych okolo.
Me to pripada velmi dobry koncept. Ty chatky vypadaji jako klasicke pre-fabricated domy. Asi nejjednodussi a nejlevnejsi zpusob jak neco takoveho postavit.
Takto vypadala uvnitr.
Zadni terasa s vyhledem do prirody.
Za stromy byla slyset reka (chatka cislo 17).
U hotelu je funkcni farma, kde se pestuje zelenina a chovaji zvirata. Ta farma je i atrakce pro hosty. Zamestnanci vas povzbudi at se jdete na vse podivat a treba ochutnat rajcata primo ze skleniku. Byly naprosto vynikajici.
Zelenina se pouziva v restauraci.
Muzete treba jit rano krmit slepice. Pro me super zazitek, protoze jsem slepice z ruky jeste nikdy nekrmil. Prekvapilo me, ze byly hodne opatrne.
Zamestnanci vas povzdbudi at si z kurniku vezmete cerstva vajicka, ktere donesete do restaurace at vam z nich udelaji snidani. Zamestanci vas vylozene takto povzbuzuji a je to velmi pekny detail. Dokonce treba at si ty vajicka vezmete domu.
Restaurace v hotelu. Za me byla obsluha top. Auberge pusobi jako znacka na vzestupu. Az me prekvapilo, ze jsem je vubec neznal a maji tech hotelu vice i na zapadnim pobrezi i mezinarodne. Co obdivuji nejvice byl zpusob jak umi delat sluzby. Treba s cisnikem jsme se bavili a on rekl, ze v okoli Hudson River vyrustal a jestli chceme nejake tipy kam jet na vylet nebo kam se podivat at mu rekneme, ze to tam zna jak vlastni boty . Proste takovy prijemny pocit jako kdyz se bavite s nekym znamym, ale tady je soucasti sluzeb. Auberge to umi a hodne mi to pripomina styl sluzeb jak v Aman hotelech.
Jen takova zajimavost, kdyz jsem se dal do reci s jinym zamestnancem. Sam ma svoji farmu s 30 acry ovocnych stromu a zhruba 30 ovcemi a jinymi zviraty. Letos nechaji vetsinu urody na stromech. Po Covidu nemaji zamestnance. Na sklizeni 30 acru ovoce jim zbyli jen dva zamestnanci. Drive tam meli hodne sezonnich pracovniku z Karibiku (treba z Jamajky). Ale pry je ted obtizne pro ne dostat sezonni viza (v podstate nemozne). Zaroven jsou temer otevrene hranice na jihu USA, kdy do zeme proudi tisice nelegalnich imigrantu. A kdyz sousedni farmy zkousely ty nelegaly zamestnat, tak prisly kontroly a postih. Uroda zustane na stromech nesklizena. Stejne problemy maji i dalsi farmy. Nelegalnich imigrantu je rekordni mnozstvi, ale stat radeji chce ty lidi nechat nekde na davkach. A zaroven tem legalnim se neumoznuje prijet na sezonni praci jak jezdili v minulosti. A pak v supermarketech mame jablka kdovi odkud, a ty lokalni uhnijou na stromech. Rozumi nekdo tomuto?
A posledni nasteva byla Cannabis farma. Mam tam velmi dobre zname a vzdy me zajimalo jak to podnikani funguje.
Nektere rostliny pestuji venku. Jine v otevrenych sklenicich.
Pouzivaji rostliny doplnuji zdravy rust marijuany. Take se podle nich rychleji pozna jestli jsou rostliny pod nejakym stresem.
Pro me byla velka zajimavost jak na vychodnim pobrezi (New York) jsou vice oblibene odrudy Sativa vs. Indica na zapadnim pobrezi (Californie a Washington). Lidi v New Yorku jsou plni energie a chteji ji jeste vice. Lidi na zapadnim pobrezi jsou vice relaxovani a proto zase chteji vice tu Indicu.
Jinak tech cannabis farem vidim v posledni dobe hodne na prodej. Lidi se do toho pustili s nadsenim jako ve zlate horecce, ale po tom pocatecnim boomu uz moc nevydelavaji. Stat napalil tak velke dane a byrokratickou zatez, ze ti nelegalni pestovatele maji obrovskou vyhodu. A ted jsou Cannabis farmy na prodej za mene nez se do nich nainvestovalo.
Mam uz dlouho napsane ruzne clanky, ktere jsem nepublikoval. Takze to trosku oprasuji a publikuji ted.
Van life je pro spoustu lidi sen. Kdyz jsem si koupil RV tak jsem snad mel nejvice komentaru od ruznych znamych a kamaradu jaky je to obrovsky sen a jak moc zavidi. Snad zadna dovolena (i ta nejluxusnejsi) nevyvolala tolik zajmu a presvedceni, ze jde o naprosto nejlepsi zpusob cestovani.
Ta hlavni idea pro me byla predstava svobody. Jezdite kde chcete. Pak nekde zaparkujete na noc a mate veskery komfort (lednicku, zachod, sprchu, umyvadlo, klimatizaci, topeni, generator elektriny, velkou postel, hracicky jako samozaviraci okno ve strese kdyz zacne prset, vetrak co se zapina abych auto sam chladil…).
Jenze to tak uplne jednoduse nefunguje. Generator je pekne hlucny a ani neutahne klimatizaci. Takze kdyz zastavite nekde bez pripojek tak jste radi aby baterie utahla lednicku, cerpadlo na vodu, svetla a to relativne na kratkou dobu (den mozna dva kdyz budete setrit). Solarni panel na strese moc velky vykon nemel. Kdyz se v noci zapne topeni tak je to dost velky randal. Proste ta predstava ze to bude bez starosti byla u me naivni. Po chvili jsem premyslel kde jak co usetrit, kdyz jsem nemel pristup k pripojkam. Ktere svetla rozsvecovat, ktera ne. Jak moc pouzivat vodu. Jestli jit curat na zachod nebo radeji ven at si nezaplnim black water tank. Nebylo to rozhodne beztarostne.
Vse funguje dobre na pripojkach v kempu. Ale na to je zase potreba hodne planovat. Neda se jen tak nahodne nekam prijet a doufat, ze pripojka bude. Casto to nejlepsi mista jsou rezervovana a obsazena. Je jich v kempu jen par. Takze najednou ta svoboda je pryc. Musi se planovat. Musi se dodrzovat plan cesty, aby se vse stihlo.
Vyhody RV jsou, ze si v klidu muzete kdykoliv zajit na zachod, najist se, umit si ruce a je jedno, ze jste treba nekde uprostred nejakeho podivneho mesta s prasnymi ulicemi v Mexiku. Proste ze si vezete to zazemi s sebou. V tomto vyhoda doopravdy byla.
Predstavoval jsem si jak pojedeme kolem krasnych plazi. Budeme se kochat prirodou a sem tam se vykoupeme v mori. Zacatek cesty tak vypadal. Ale jen velmi kratce.
Vetsina cesty na poloostrove Baja California byla pousti, kde neni temer nic. Neda se moc zastavit. Neni tam moc benzinek. Nejsou tam mista kam si zajit na jidlo. A obrovske vzdalenosti. Misto aby silnici udelali u krasneho pobrezi, kde by se dalo divat na to more a sem tam se osvezit, tak ji udelali uprostred pouste, kde jsou silena vedra a pustina. Z urciteho pohledu je to taky krasne a zajimave. Ale more je more. Aspon pro me.
Mexicani maji nejaky zvyk na kazdem miste kde se dalo zastavit vyhodit odpadky a rozbit sklenene flasky. Takze prochazky se psem byli velmi stresujici. Hned na prvni zastavce si rozriznul tlapku. Krvacelo to pekne. A neslo to moc zastavit. Rozbite sklo bylo na kazdem miste kde se dalo zastavit autem!
Vetsina cesty na Baja California je podobnou pousti. Nasim cilem bylo Los Barriles, ktere je jedno z dobrych mist na kitesurfing. Na jedne takove zastavce volam na psa at jde zpet do auta. Nahodou tam nebylo moc skla tak jsem ho pustil bez voditka na probehnuti. Nechtel jit zpet a porad na me kouka a stal. Tak volam durazneji. Prisel a vidim, ze ma v tlapky i tlamu uplne napichanou desitkami nejakych kaktusovych bodlaku. Tou tlamou si to asi zkousel vytahovat z tlapky. A ty bodlaky meli takove krasne hacky co v kuzi perfektne drzely.
Navigace po ceste v Mexiku casto ukazovala, ze treba za chvili bude benzinka nebo obcerstveni. V realite treba benzinka zkrachovala. Byl tam nejaky zbor. Nebo proste ani znamky, ze by na tom miste nekdy nejaka budova stala. Na nekterych usecich to bylo hodne o hubu, abysme dojeli. RV byl diesel, takze dojezd byl velky. Ale sem tam se stalo, ze pri prijezdu k benzince jim treba diesel dosel. To je u benzinek v Mexiku normalni. Jeden takovy dlouhy usek a prejezd pres hory pustinou trval zhruba 10 hodin. Celou dobu mi neco v aute pipalo. Netusil jsem co. V nadrzi je dost dieselu. Neni pichla pneumatika. V manualu jsem nebyl schopen nic najit. Signal na mobil nikde nebyl, abych neco nasel na Internetu. Na displeji se nic neukazovalo. Az po celem dni kdyz jsem mel signal jsem zjistil, ze to je senzor od samozaviraci strechy. Nejak se trosku uvolnilo a auto me na to upozornovalo (to neustale pipani byl fakt stres). Stacilo pootevrit a zavrit tu vysuvnou strechu a spravilo se to. Jenze to jsem cely den netusil a poslouchal pipani uprostred jizdy pustinou. To auto bylo takove inteligentni, ale urcite veci nedomyslene.
Samozrejme byly i krasne okamziky. Mista kde se dalo spat primo u vody (bez pripojek). Ale odhaduji, ze to je tak ctvrtina cele cesty, kde se dalo jet blize u vody. Rano prisla nejaka mistni Mexicanka a vybrala vypalne ($10). Ale tech idyckych mist nebyo moc.
Zajimava zastavka po ceste. Zhruba 10 minut od cesty je jeskyne se starovekymi malbami od indianu.
V jednom z prvnich kempu jsem si fotil zachody. Mel jsem z toho legraci jak vypadaji rozbite. Dokumentoval jsem si to jako AUTENTICKY ZAZITEK z Mexika! Na konci naseho vyletu jsem zjistil, ze to byl v podstate jeden z nejlepsich kempu a jedny z nejlepsich zachodu! Byli relativne ciste. Meli napr. toaletni papir. Tekla voda (aspon v nekterych sprchach).
Po ceste jsme potkavali jsme hodne nemcu co si prevezli svoje RV z nemecka na lodi. Meli na nich ruzne napisy, jako “Living the Dream” a odkazy na sve blogy a Instagramy, kde popisovali sve dlouhodobe tripy. Videl jsem jak si foti na instagram jak sedi se sklenici vina a krasnym pozadim a ziji ten nadherny sen. Bylo to zrovna v jednom kempu v Bahia de los Angeles. Ja osobne kdybych to mel shrnout tak bych tomu mistu dal titulek “shithole”.
Mexicani co kemp vlastnili popijeli pivka u ohne. Ptam se jich jestli maji pripojky. Rekli, ze ne. Ale za maji zachody a sprchy. Tak jsme se ubytovali. Ono na vyber tam dalsi kempy moc nebyly. Jeden zachod ucpany. Druhy rozbity. Treti nesplachoval. Jedna sprcha rozbita. Druha netekla. Treti tekla castecne. Stalo to $10 na noc, jak dostali penize tak si hned sli nekam do vecerky koupit dalsi piva a pak vesele sedeli dal. V kempu odpadky a bordel. Nikdo nic neuklizel ani neopravoval. Mezitim jsem se bavil s ostatnimi lidmi a ti rikali: “No neni to nadhera”? “Jezdime sem roky.” Krasne misto.” “Zijeme sen”. “Vsichni doma nam ted zavidi”. “Maji zimu a my jsme krasne v teplicku v tomto raji”.
Ten vylet s RV se delal hlavne pro me a pak pro pejska, aby mohl jet s nami na dovolenou a nenechali jsme ho doma. Kdo ma pejska tak to chape:-). Tady jsme uz v cili Los Barriles.
Stalo to za to. Samozrejme tady si uz vubec nestezuji na nic a mam euforii. Na kitesurfing je Los Barriles vyborny.
Rano se tam prchazeji kravy po plazi.
Do kempu vozil mistni mexican domaci Tamale, ktere vyrabela jeho manzelka. To byl kulinarsky zazitek. V zivote jsem nejedl tak dobre Tamale jak tam.
Kitesurfing pro me perfektni. Ale dojet na misto jsou krusne 3-4 dny plne rizeni. Coz by se me uz opakovat nechtelo. Pak stejnou dobu cesta zpet. Vetsina lidi co jsem tam potkal rikali, ze treba takto jezdi 20 let. Kazdy rok. Jezdi z Kanady nebo ze severnejsich statu (Oregon, Washinton), aby se vyhnuli zime. Proste to maji jako ritual. Stravi par mesicu na jihu. Kituji. A pak jedou na jare zpatky domu.
Zazitku nelituji. Byla to dobra zkusenost. Uzili jsme si krasne veci. Zjistil jsem, ze to pro me neni.:-) RV uz je dlouho prodane.
To jak je prestupovani v Parizi bezproblemove se stava vyznamnym argumentem proc letat s Air France (prvni tridou) casteji. Uz letadle nas vzdy oslovi obsluha a rekne, ze na nas bude cekat ridic. Pritom vzdy mrknou okem (myslim, ze je to tak uci), aby to vypadalo nejak vice spiklenecky. Ti co leti byznysem se pak jen smutne divaji, kdyz pak nasedaji do autobusu. U te Air France je dobre, ze to auto ceka konzistentne i kdyby letadlo parkovalo u terminalu. (Swiss nebo Lufthansa ty transfery autem maji velmi nekonzistentni a je to pak zklamani, kdyz se clovek nevyhne uplne te brane a boardingu).
Ridic zaveze rovnou do salonku. Tam si vezme pas a vyridi imigracni.
Restauraci tam maji vybornou. Ted mam nejoblibenejsi jidlo takove kolinka se sunkou a truffle. Doopravdy top! Whiskey bar – je fotogenicky, ale nic tam nepiju:-)
Tentokrat jsem priletal do Parize presne v den mych narozenin. Ridic co na nas cekal u letadla a vezl nas do salonku mi hned popral: “Happy Birthday”. Je to mile, ze davaji pozor kdy pasazeri maji narozeniny!
Protoze jsme meli cas na dalsi prestup tak jsme si po dlouhem letu dali v salonku sprchu. To krasne osvezi po dlouhem letu z Los Angeles. V Parizi maji v salonku kompletni spa. Vetsinou nemam moc cas to vyuzit, ale tentokrat za mnou sami prisli jestli nechci masaz. Perfektni. Dodalo to energii. Maserka znovu poprala happy birthday. A pak nakonec kuchar v restauraci popral take.
Na zaver jsem dostal darek (cokolady, marmelady a nejake dobroty).
Taky jsem zjistil, ze neni potreba letet presne na den narozenin. Protoze pri ceste zpet jsem dostal darek k narozeninam znovu:-).
Tyhle male pozornosti obrovsky zvedaji loajalitu u zakazniku. A zas tak moc nestoji.
Kdyz na horach napadne cerstvy prasanek, tak si vsichni nadsenci rano privstanou, stoupnou si do fronty u lanovky a kdyz se otevre tak je prasanek do hodiny kompletne rozjezdeny. Takze kdyz se chcete naucit jezdit v prasanu tak ty prilezitosti rychle mizi.
Da se to delat i jinak. Helikoptera vas vyveze na vrchol hory kam zadna lanovka nevede. Jedete nedotcenym terenem. Hned jak sjedete dolu tak vas helikoptera vyveze na jiny vrchol a jedete znovu. Opakujete cely den.
Tento heli skiing zalozil v Blue River, Kanada rakusak Mike Wiegele v roce 1970. Mike Wiegele ma uz 80 let, ale skoro kazdy den je nekde v resortu videt. Prijde potrast rukou hostum. Prohodit par slov s klienty, kteri se tam opakovane vraci. Pronese uvitaci rec u vecere. Je to rodinny podnik a je to videt v jejich pristupu.
Ja a Mike Wiegele
Par fotek jak vypada ubytovani. Jsou to jednotlive kabiny. Nektere maji spolecne prostory (idealni pro skupiny hostu co se znaji). My jsme spali v kabine, ktera se jmenuje Lookout (cislo 273). Ta zadny spolecny prostor nema, takze je idealni pro dvojici. Ma krasny vyhled do lesu a je i kousek od helipadu. Na pokoji byla vana s virivkou i parova sauna v ramci sprchy.
Vyhled z okna. Chatka z venku. Ma dve separatni casti (horni a spodni).
Restaurace kde se podavali snidane a vecere.
Jidlo vyborne. Kuchar je ze svycarska a doslova vse poctive pripravuje. Pece vlastni pecivo i chleba. V lete si treba necha navozit cerstve lososy, ktere sam vyudi a pak je muzete ochutnat na snidani. O jidle a ubytovani pisu jen aby se nereklo, hlavne tady slo o lyzovani. To ze litate helikopterou je perfektni zazitak sam o sobe. Nadherne vyhledy. Prekrasne hory.
Neustale jsem obdivoval totalni preciznost jak nas pilot dokazal pristavat .. Na jedne strane se vyskladali lyze na hromadu. U nich byly dva male praporky.
Na druhe strane jsme si klekli do snehu a cekali na odvoz. Helikopetra se priritila. Nekdy jsem mel pocit, ze mi pristane na hlave, ale vzdy se zkorigovala a pristala doopravdy pomalu na desitky centimetru presne u tech praporku. A zhruba 1.5 m od nas. Neuveritelna preciznost. A upresnuji, ze podminky nebyly idealni. Treba pristani do svahu (kdy se zvedaji mraky snehu, pres ktery neni videt). V nekterych situacich to byla doopravdy jen takova mala spicka hory.
Kdyz nas helikoptera zrovna vylozila tak jsme chvili pockali nez jeden z pruvodcu vylozi lyze an druhe strane a pak helikoptera odleti pryc.
Nasim pilotem byl puvodem svycar Beat Steuri. A zrovna to byl jeho predposledni tyden pred odchodem do duchodu. Ma za sebou 22,500 letovych hodin, ktere naletal za 39 let! Tomu rikam dostatek zkusenosti!
Zrovna o nem na rozlouceni vysel clanek, ktery si muzete precist zde. A popisuje tam ten zpusob jak pristava.
When you approach a landing all you see is two flags, like two lines on the windshield. That’s the reference from which you have to judge the height, the speed and the approach angle. On the snow below, you see no indication of the helicopter’s movement. Now you have to bring those flags closer and closer to the helicopter till they end up beside the ski basket. If the approach speed in the last 30 yards is too slow, the powder snow will show you what a white out is. If you’re going too fast the helicopter will end up on a place where you don’t want to be.
Doopravy to byl machr, ktery letal naprosto na jistotu. Kdyz nas vylozil nekde na hore tak jsme se pokochali vyhledem, nasadili lyze a sli na to.
Dostali jsme instrukce kam jet. Jeden z pruvodcu jede vepredu. Zjisti jakym mistem je nejlepsi sjizdet dolu (v ledovcich jsou treba ruzne rozsedliny, ktere nejsou pod snehem moc videt) a riziko se tam propadnout. Nebo urcita mista jsou nachylna na laviny tak nam rikal kam nezajizdet nebo kde se nezastavovat.
Zavola vysilackou a po obdrzeni instrukci nasledujeme za nim. Ve skupine nas bylo deset. Ale prostoru je vzdy dost na to aby si kazdy mohl jet na svem nedotcenem prasanu. V podstate pro kazdou jizdu pruvodci rozhodli jestli se stejna hora da sjet znovu a treba trosku jinak nebo se helikopterou presuneme na jinou horu. Jeden pruvodce vepredu. A ten vzadu zase kontroloval, aby se nikdo neztratil.
Mel jsem z tech pruvodcu a cele organizace velice dobry pocit. Ono to v podstate vubec neni nejaky extremni sport. Nikdy jsem nemelo pocit nebezpeci. S touto organizaci bych doporucoval i nekomu kdo je na stredni urovni lyzarskych schopnosti at se neboji to zkusit.
Behem jednoho dne na helikoptera vyvezla treba desetkrat nahoru (je to neomezene podle toho kolik se stihne a jak dlouhe sjezdy se jedou). To kouzlo bylo v tom, ze se ten teren neustale meni. Mike Wiegele ma k dispozici 1.2 milionu akru kam muzou letat. Kazdy den jsme videli jine hory, jine vrcholy a krajinu.
Mike Wiegele nabizi ruzne balicky. Nejlevnejsi je tzv. Deluxe, pak ma Super Elite (kde je garance vetsiho mnozstvi najezdenych vertical feet) a pak si muzete pronajmout celou helikopteru sami pro sebe. Ani jeden den jsem nemel pocit, ze bych toho chtel najezdit jeste vice. Fyzicky jsem toho mel docela dost. Obzvlast ke konci nebo v nizsich nadmorskych vyskach kde snih zacinal meknout jsem mel s tou silou v nohach co delat. To byly presne ty mista kde me asi moje manzelka nejvice proklinala, ale zvladla to dobre.
Na helikopter skiing se da prijet jen na par dnu. Vetsina lidi jezdi na cely tyden nebo trosku kratsi tyden coz byla moje varianta. Takze jsem vybral pet dnu (lyzovani od nedele do ctvrtka) a odjezd v patek rano. Rikal jsem si, ze kdykoliv jdu lyzovat tak po par dnech toho mam dost a stejne si chci odpocinout. Jeden den pocasi nespolupracovalo. Byla obrovska mlha a helikoptery nemohli letat. Uprimne receno mel jsem radost, ze nemusim priznat, ze jsem unaveny a mohl si odpocinout! V takove dny muzete jit do sauny, dat si masaz, zacvicit si v posilovne, zahrat ping pong nebo treba pro nas zorganizovali poker (sef restaurace delal dealera a delal to tak profesinalne ze jsem si pripadal jako v Las Vegas). Foto z doby kdy jsem jeste vyhraval:-).
Proste jen varovani, ze kdyz prijedete na par dnu tak pocasi nemusi spolupracovat a neda se s tim nic delat. Ale porad je zabavy dost.
Prijeli jsme v sobotu (coz je den kdy se meni skupiny). Je to zorganizovane podobne jak na pionyrskem tabore:-). Vetsina lidi prijede v sobotu. Projde se bezpecnostnim skolenim. Vyfasuje se vysilac, kdyby nas zasypala lavina (at se dokazeme navzajem najit). Kazdy jsme vyfasovali batuzek se skladaci lopatou a teleskopickou tyckou. Pruvodci nam ukazali jako co pouzivat. Podepsali jsme legalni papiry, ze si uvedomujeme vsechna rizika. A druhy den v nedeli se uz lyzovalo.
Jen mala odbocka. Bylo pro me zajimave, ze jen mensi procento ucastniku bylo z Kanady a USA. Naprosta vetsina byly evropane a hlavne rakusaci. Mike Wiegele v Rakousku hodne inzeruje a ma tam jmeno. Treba v mem tymu byli ctyri belgicani (kluci po tricitce, kteri vsichni podnikali v ruznych oborech) a dva rakusaci (kteri jsou normalni zamestnanci ve vetsi prumyslove firme). Prvnich par dnu s nami jezdil doktor (kanadan s manzelkou). Ten tam jezdi pracovne pro pripad, ze by se neco stalo tak aby byl hned doktor k dispozici. Pozdeji prijeli dalsi dva rakusaci. Ten socialni aspekt, ze s lidmi co lyzujete taky sedite u stolu u snidane a vecere se mi libil. Po lyzovani jdete na apre ski. Date drink a nejake male appetizery co nachystaji. Dobre konverzace. Zajimavi lide. Perfektni kolektiv. Vyborne jsme se bavili. Kazdy byl naprosto v pohode (asi tim, ze nas spojovalo nadseni z toho lyzovani). Jezdi tam ruzni lide od podnikatelu po normalni lidi co jsou fanousci do lyzovani a na takovy vylet si nasetri treba jednou za zivot. A uprimne ono to fakt stoji za to. Ten sestidenni pobyt vysel zhruba na 10 tisic kanadskych dolaru na osobu (coz je 7 tisic americkych). V cene je zahrnuto i jidlo (krome alkoholu) a dokonce i na ten svah helikoptera doveze obed (polevka, sendvice…). Tak jak je relativne hodne drahe lyzovani v USA mi to pripadalo jako dobra hodnota. Treba nekdo kdo jezdi do Vailu v sezone si to muze parkrat odpustit a pak si zajede na heli skiing coz je zazitek na uplne jinaci urovni.
Tezko se to popisuje. Proto jsem sem dal spoustu fotek i nejaka videa. Rikam si, ze to z toho asi bude citit vice o co jde. Ten zazitek je silny. Sportovne, emocne a tou krasou okolo. Nekdy jsem si to chtel uplne vychutnat a zastavil jsem se a jen poslouchal to neskutecne ticho. Jste uprostred vysokych hor a kdyz neni vitr (nebo nedychate unavou) tak neni slyset naprosto nic.
Ty vyhledy byly neskutecne. Divat se kolem na tu krasu. V tom cistem vzduchu to je uplne high definition. A pak jet dolu cerstvou stopou v prasanu.
Tak doufam, ze jsem udelal radost dalsim trip reportem! A premyslim jestli zkusime zvysit pocet nastevniku z CR a treba nevyhlasime termin ve kterem bysme se na heli skiing mohli v pristim roce potkat! Kdo je pro tak napiste do komentaru:-).
