V USA je docela dost bohatych lidi. Obzvlast v primorskych oblastech v Kalifornii jich muzete potkat docela dost. Kdyz jsou rodice uspesni a chteji zabezpecit svoje deti na cely zivot tak casto zakladaji tzv. trusty. Do trustu se prevede majetek (v podstate cokoliv) a urci se kdo bude tzv. beneficiary (clovek co bude dostavat penize). Treba se urci, ze kazdy mesic dostane vyplaceno z trustu deset tisic dolaru. Ale ten beneficiary nemuze zadny majetek z trustu prodat nebo s nim jinak nakladat. Je to i reseni jak nenechat deti rozhazet majetek, ktery nevybudovaly svymi silami.
Trust ma casto presne definovana pravidla, ktera nelze porusit. Treba rodice zalozi trust a reknou, z trustu budou moci cerpat penize pouze vnuci a vnucky. A kdyz jejich syn nebo dcera zadne deti mit nebudou tak se penize z trustu daji na charitu. Nebo trust muze narustat na hodnote a mit treba miliardy dolaru v hodnote, ale nikdy se nemuze vyplatit vice penez mesicne nez je urceno v pravidlech. Ty pravidla se muzou vymyslet v podstate jakkoliv a legalne to je velmi tezke rozbit.
Asi nejcastejsi vyuziti je, ze se do trustu prevede majetek a pak nekdo dostava pravidelnou mesicni castku. Temto lidem se rika trust kids. Ale zadne kids (deti) to nemusi byt. Je jim treba 60 let a v zivote nezkusili pracovat. Cely zivot ziji jen z penez z trustu. Zajimaje je, ze tito lide, kteri v zivote nepracovali nejsou zadni pohodovkari, kteri by si uzivali zivota. Dost casto jsou protivni, naladovi, vsechno se jim zda drahe, nic se jim nelibi a nejsou vubec stastni.
Kdo by si to myslel, ze? Vsichni se snazime a pracujeme, abysme si mohli co nejvice uzivat. Stoji nas to spoustu casu, ktery travime v praci. Mame pocit, ze neni dostatek casu na konicky, zabavu, rodinu…. A nekdo ty penize ma a neumi si je vubec uzit.
grimword: jj, musim s tebou souhlasit. Pokazde kdyz jedu za rodici, tak to u nich na ulici vidim. Jenom tak postavaji s rukama v kapsach a cekaji na podporu a socialni davky. No a co udela nase vlada? No jeste jim prida, jsou to prece chudaci socialni pripady a maji malo. Chce se mi z toho kolikrat hodit savli. Co me ale nedavno dorazilo, bylo kdyz takovyto "socan", ktery v zivote nikdy nepracoval, nepodnikal, ani nijak nevydelaval penize, jezdi dnes v Mercedesu tridy S! To uz mam kolikrat chut vrazdit. Ne, ze bych mu zavidel toho Medveda, to zas ne, ale vim, ze se ten clovek timto vysmiva vsem poctivym a pracovitym lidem do tvare. Ono az se nekdy narodim znova 🙂 chtel bych mt tmavou barvu pleti. Neberte to prosim jako rasovy utok. Je mi jedno jake barvy pleti kdo je a znam i nekolik slusnych cikanu na ktere nedam dopustit, jen jsou to bohuzel takova ta kapka v oceanu. Tohle vytvari moderni evropa a EU. Bohuzel… 🙁
Ale dost OT.
S penezi je to tezke. Jen chvili me vydrzel pocit, ze mam stejny prijem v CR jako median v USA. Za cenu chozeni do odporneho korporatniho jobu.
Ted si zas myslim, ze jsem chudy.
u toho tveho skladu stoji za parkovanej wv- toureg to je tvuj nebo maš nejaky americky vozidlo !jinak smekam jak ti to jde vše tak dobre ale asi musi jinak by to tu nikdo nečetl takže ty musiš bejt uspešnej už jen kvuli nam.
Pokud se nepletu, tak John má modré Porsche Macan.
Ano, v Ceske republice mame naprosto to same. Akorat se tomu nerika Trust, ale Urad prace. Lide taky nikdy v zivote nepracovali, dostavaji pravidelne penize a jsou porad nastvani jak maji malo $$$. Takze ta USA neni zas tak moc pred nama. 😉
Úřad práce bych zrovna k trustu nepřirovnal 😀
Silne doporucuji zhlednout tohle:
http://www.youtube.com/watch?v=CERfoDIU2Yw
Uz jsem to sem posilal nekolikrat. Vsechno je to o tom co od zivota ocekavame… mno vsechno je to v tom dokumentu. Napiste nazory
Je to jako kdyz zapnes cheaty ve hre, najednou se nemusis snazit, napeti je pryc..uz te to proste nebavi 🙂 Podle me je neco takoveho nejvetsi trest co muze rodic udelat, pumpovat do svyho ditete prachy na celej zivot, aby "nemusel drit" jako on. Totalne zkazenej zivot. Jedina sance je ze dite zacne delat charitu nebo neco cim se naplni jeho zivot jinak.
Proto zastávám názor, že by člověk měl žít život vyvážený, tzn. dosáhnout patřičných úspěchů (touží-li po nich) v materiálním světě, ale taky dbát na duchovní stránku života. Potom totiž najde "sám sebe" a určitý klid a vyrovnanost… Znám dost lidí, kteří žijí spíše duchovním životem, a aniž byste to do nich kdy řekli, jsou často i úspěšnými podnikateli, manažery atd., ale nedávají to na sobě znát, jelikož nemají tu potřebu, a troufám si říci, že žijí šťastný a harmonický život…
Prave toto je velmi zly pristup samotnych rodicov. Dieta si peniaze nemoze vazit, pokial si na ne nikdy nezarobilo. To ze chodime do prace, resp pracujeme a musime si na svoje zivobytie zarobit nam dava silu, ktoru oni nemaju. aj robota ta naplna niecim, co on v zivote nezazije. tito ludia su sami, maju monotonny zivot a to je najvacsi zabijak detskej duse, ktora sa skryva v kazdom z nas a ktoru je potrebne zivit a rozvijat. ja poznam ludi, ktori skutocne problem s peniazmi mat uz asi nikdy nebudu, no i napriek tomu nie su moc stsatni, pretoze si ich nevedia vychutnat. a potom sa pozriete na cloveka, ktory ma 400 eur mesacne a kazdy den niekam ide, neustale si uziva a nevie sa zastavit. peniaze nemozu byt primarne stastie, mozu ho len dopriat. preto je velka chyba tuzit po biznise, ktory zarobi miliardy. je potrebne chciet byt uspesny, resp. dobry v tom, co robite, nech je to aj nalepovanie znamok. ak je za vami vidiet dobra robota, odmena pride sama. ale toto uz aj tak kazdy cital, no i tak to dolezitost a pravdivost tejto myslienky nijak neznehodnocuje. opakovanie je matka mudrosti 😉
To že tito lidé nemusejí jít a zdolávat překážky, znamená že také příliš nevychutnají pocit vítězství když ty překážky zdolají. A ten pocit úspěchu nebo vítězství je motorem k dalšímu postupu vpřed.
Přesto ale víc obdivuji lidi kteří nejsou tak úspěšní (=bohatí, vážení) jako ty, kteří si včas řekli "dost" resp. dokázali vyvážit poměr práce a zábavy, než těch co si vydřeli úspěch, ale nedokážou se zastavit, jedou pořád dál jako mašiny.
Ludi, ktori nikdy nepracovali a ziju z cudzich penazi a chvalia sa cudzim perim, hlboko neuznavam. Pravda je, ze deti niektorych rodicov za to nemozu – mozu za to prave ti rodica.
No a u nas sa tym trust kids hovori zrejme "rentieri" a myslim si, ze dosiahnut tento stav je jeden z velmi peknych osobnych zivotnych cielov.
Bezny jev je , ze spousta lidi chce vyhrat v loterii. V podstate ani nepremysli nad tim , co by s penezi udelali a kdyz by se jim nahodou podarilo vyhrat , prinese jim to vic skody nez uzitku.Kolik takovych pripadu zname, a stejne se najdou lide , kteri si to neuvedomuji.
Ja tvrdim, ze kdo si penize sam nevydela , stejne o ne ve vetsine pripadu prijde , protoze nevi, jak s nimi zachazet.
Ja bych v loterii vyhrat nechtel, ani to nezkousim, chci si to vychutnat…
Vyhrát jackpot, nebo žít z trustu je můj sen. 🙂
Je to o přístupu. Otec jednoho mého kamaráda má zaběhnutou strojařskou firmu vydělávajcí řekl bych slušné peníze. Jeho syn se rozhodl jít na strojárnu a teď když je uř hodně dobrý v práci ze software který používají, tak dělá pro tátu návrhy forem, programy pro CNC a tak. Měsíčně si přijde na cca 25 až 30 tisíc… Na druhou stranu všechny své výdaje si platí sám. Ale spousta lidí mu to závidí. Jenže nikdo z nich nevidí to, že aby se dostal do pohodlí k počítači musel strávit několik let na hale u frézy či čeho… A ačkoli má dost peněz, nevyhazuje je za voloviny, protože ví, co dalo práce je vydělat…
Mať peniaze a nedokázať si ich užiť je ešte smutnejšie ako ich nemať.
Není to klasický příklad svěřeneckého fondu?
Ja by som mal osobny problem cudzie peniaze len tak rozhadzovat. Hanbil by som sa a citil by som sa ako parazit. Naopak vlastne peniaze viem minut aj sem tam na luxus. Mozno to bude ten dovod, preco si ti ludia nemozu peniaze uzit.
Byt financovany rodicema je trest. Mam s timto osobni zkusenosti. Clovek co je od mala zvykly nic nedelat, se hodne tezko pak potyka s realitou. Vsechno ma, nic nemusi, vsechno rodice zacaluji a pro nej je zivot hrzone jednoduchy a leckdo mu to zavidi. Jenze ono neni co zavidet, nerikam ze je to pravidlo ale opravdu vetsinou tento clovek nic nedokaze, nema totiz takovou motivaci jako kluk z chudy rodiny, ktery touzi byt uspesny vydelavat penize uz jen treba kvuli rodicum aby jim dopral to, co nikdy nemeli.
Ja osobne sem byl v situaci, kdy odmala jsem byl dotovan uspesnym podnikatelem, ktery postupem casu musel utahnout kohouty, protoze podnikani uz nebylo tak uspesny jako na samem zacatku. Po maturite jsem nastoupil do prvni prace a byl jsem z toho vykulenej, ze sem se probiral z toho snu jeste dobrych par dnu. Hned po 5ti mesicich se dostaly prvni neuspechy, protoze sem proste nebyl na tenhle zivot zvykly, nebylo to tak jednoduchy jako kdyz mi tatik koupil auto, na to auto bych si timhle platem vydelaval jeste dva roky.
Po dvou letech tvrde reality a denniho 10 – 13ti hodinoveho pracovani se pokousim rozjed prodej elektroniky a importovat a to vsechno jen diky tomu, ze se utahly kohouty a ja nemel nic, vubec nic. To je pak motivace jako hrom a kdyz si pak clovek neco koupi, sakra hodne pocita a vazi si penez, nez se rozhodne a rovnez ma daleko lepsi pocit z koupe a vubec celkove se jinak diva na zivot.
Ja temhle dotovanym detem nezavidim, at si kazdy mysli co chce, ale jsou chudaci svym zpusobem.
Každá věc na světě se dá zvládnout i nezvládnout.
Můžete zvládnout pití alkoholu a udělat si dobrou náladu, a nebo ze sebe můžete udělat opilou trosku, co se válí po příkopech.
Každý z nás má předpoklady něco zvládnout a něco nezvládnout. Je řada lidí, kteří žili z cizích penězí a možná udělali víc, než se zdá (Matka Tereza). Pokud se začtete do historie, tak řada vědců, vynálezců, objevitelů a významných osobností, které posunuly svět kupředy to mohly udělat jenom proto, že byli – slovy Johna – trust kids.
Je obrovská spousta lidí, kteří by tento fakt umělo využít, protože jsou tvůrčí už na základě osobnostních předpokladů – a pak řada lidí, kteří potřebují nucení k tomu, aby něco vykonali. Je to smutné, ale člověk se spíše setkává s těmi druhými, a pak dochází k závěru nesprávnému.
Mimochodem, třeba je statisticky dokázáno, že nejvíce sebevražd je mezi bohatými lidmi a v prosperujících zemích. To je zcela objektivní fakt. Znamená to tedy, že je špatné být bohatý, nebo být v prosperujícím státě?
Myslím, že trefil na hlavičku předřečník. To, že někdo dostává peníze není ten problém. Problém je žebříček hodnot. Bez duchovních a nadpozemských hodnot nelze dopadnout dobře a mít šťastný život. A člověk v 50 letech už má ve tváři napsané své hodnoty jako ve výkladní skříni.
Taky si myslím, že záleži na člověku, peníze nejsou ten problém.
Ale nepracovat, to je smrt, člověk zakrní a stane se z něho troska.
Ano, je to tak. Můj problém zase je, že jsem vydělal dost peněz už jako mladý. Efekt to má stejný. Můžu sedět doma, pořád něco kupovat a čekat na smrt. Myslím, že řešení je prostě donutit se zdokonalovat se, v různých oblastech, překonávat strach a nemyslet jen na peníze.
Mám známého, který pracuje 12 hodin denně, a šetří a hodně investuje peníze s tím, že za 20 let bude za vodou a nebude muset pracovat.
Já osobně mám už zkušenost s tím nic nedělat, mít prachy na účtě, pobírat podporu a dělat si, co člověk chce (byl jsem třeba půl roku na pracáku a k podpoře 15k jsem si ještě 15k z úspor přidal a byl v pohodě).
Problém bylo, že po půl roce flákání jsem byl v depresích. Osobně ani nechci do důchodu, pokud možno nikdy.
Podle mě je hrozné žít s pocitem, že když člověk zítra zemře, tak po něm neštěkne ani pes, protože je nepotřebný.
No tak John už taky vydělal dost peněz a místo užívání si rozjíždí další firmu (pizzerii)…. 😀
V ČR se tomu říká svěřenský fond. Funguje to v podstatě stejně. Někdo ho založí, vloží tam majetek a nastaví pravidla.
Nicméně tihle trust kids jsou zničení zcela pochopitelně. Člověk ke štěstí potřebuje nějaký cíl, jít nějakou cestou. Vědět, že nic nemusím, totiž taky znamená, že nikam nemířím, nic mě nečeká a ničeho nedosáhnu. Tihle lidi si po těch desítkách let uvědomí, že celej jejich život vlastně neměl pořádně smysl. A to si člověk za peníze nekoupí, na tom musí pracovat a jít si pro to.
Já myslím že tohle je docela jednoduché, kdybych třeba nemusel chodit do práce, přišlo by mi jednoduché najít si nějaký cíl.
Cestovat po světě – i když to asi člověku vydrží max. pár let. Potom dělat nějaký sport, věnovat se rodině atp.
I když ono je to asi hlavně o té výchově, pokud se rodiče o ty děti nijak nestarají, nenutí je např. vystudovat nějakou školu atp. potom je nic takového nezajímá.
Bohatství tě nemusí udělat šťastným, chudoba tě nejspíš udělá nešťastným.
Otazka nad kterou casto premyslim. Jak nastavit tu rovnovahu – kolik detem dat a kolik je nechat si vydrit vlastnima silama, vcetne neuspechu a nepohodlnych casu. Jako matka samozrejme nechci moc videt jak si moje deti nabijou drzku, je to tezky, ale je to potreba do urcity miry. Takze jak moc nedostatku a neuspechu a tezkosti jim “doprat” a co jim “dat zadarmo”? Mam teprve 3 a 4 lety a uz delsi dobu pozoruju, ze cim vic dostanou tim horsi vliv to na ne ma. Strasne se vztekaji, kdyz neco nedostanou, kdyz maji neuspech (i kdyz jde o uplnou blbost) nebo se vzdavaji predcasne. Proste se s tou situaci neumi vyrovnat a musej se to ucit, ze to je soucast zivota. Kdyz jim vsechno dopreju, tak se tyhle dulezity veci nikdy nenaucej a udela jim to zivot spis tezsi. Az jednou budou vypusteny do sveta, tak na to vubec nebudou pripraveny se potykat s takovou realitou a dopad bude tvrdy. Vidim to hodne kolem sebe u tech matek, ktere nikdy moc nemusely pracovat a nechapou vubec, ze normalni lidi proste musej, i kdyz se jim nechce. A bohuzel presne tohle uci i sve deti, ze prece nebudou delat neco co se jim nechce, proc by mely? Uz v utlym veku jsou ty decka zvykle ze se kolem nich skace jak pisknou. Prestoze jejich rodice maji casto ty nejlepsi umysly a chteji jim dat vse, tak z nich nevedomky vychovavaji fracky a snowflakes, ktery se rozsypou s prvnim problemem. Co budou tyhle deti delat az zjisti, ze je treba sedet v praci, ktera neni zabava, aby se zaplatily ucty, bude nekde nejaky prudici sef nebo nespokojeny zakaznik nebo vlada, ktera vydava narizeni… Vsechno je to opruz a tyhle deti na to nebudou vubec pripraveny, dostat najednou takovou facku. Urcite nechci sve deti vychovavat v nedostatku jaky jsme meli za komancu, to je druhy extrem. Obcas je nechat si neco doprat, ale at maji radost z te vyjimecnosti nebo z vitezstvi po dlouhodobem usili. Taky nechci, aby po dokonceni studii zacinaly zivot s mnoha tisicovym dluhem jak to je v USA docela standard. Do jejich zivota a co budou studovat jim kecat nechci, ale vzhledem k tomu kolik to tady stoji asi budem muset hledat kompromis co a kde budou studovat. Takze otazka na konec, jak nastavit tu rozumnou rovnovahu, jak to mate vy?