Toto je dotaz co prisel emailem:

Ahoj,

vim, ze jsi psal prispevek na blogu, jak travis den.

Nicmene nemel jsi nekdy pocit diky tomu, ze jsi vnitrne neuspokojeny?

Ne, ze bych byl milionar, ale celkem me to zajima. Vsak dnes kazdy kdo ma v Praze nemovitost, tak je prakticky, kdyz je setrivy zajisteny.

Tak co s tim? Podle me clovek musi byt mezi lidmi a neco stejne tvorit. Ne?

Treba muj kamarad je zajisteny, a stejne premysli, ze by sel do prace, protoze ten svet tak proste funguje.

Byt doma a cekat na manzelku neni ta vyhra.

Ale zase chodit do prace, aby clovek zabil cas a nebyl sam je taky zrudnost.

A jen chodit na masaze, to je prazdny.

Takze ve final clovek musi delat asi nejaky non-profit, trenera, masera nebo neco takoveho, ne? Proste pomahat nejak lidem.

Neresil jsi to nahodou? Nevis o nejake knizce na toto tema?

Co delaji milionari kolem tebe?

A jen Kitesurfovat, to si preci pak clovek prijde zbytecny, ne?

Diky

Tohle je velmi zajimave tema na diskuzi. I je to velmi casty dotaz co dostavam: “Johne, to musi byt strasne, kdyz naplno nepracujes”. Me treba fascinuje to presvedceni vetsiny spolecnosti, ze vlastne clovek bez prace musi byt nestastny. Nekdy si rikam, jestli to neni nejaky spolecensky brainwashing, aby ta spolecnost kolem nas fungovala. Proste je potreba aby lidi chodili do prace a byli presvedceni, ze to je zpusob jak byt stastny. Jinak se ta spolecnost kolem nas rozpadne. Fakt hodne lidi predpoklada, ze musim byt nestastny a ptaji se na toto tema casto.

Ale nechci generalizovat. Tohle ma kazdy clovek individualne. Kazdy at si dela co chce a dela ho stastnym. Podle me si to skutecne kazdy musi ujasnit v hlave sam. A asi se to taky bude menit podle veku nebo prace co dela. Proste nekoho bude bavit porad pracovat a nekoho jineho ne. A je to naprosto v poradku. Nekdo bohuzel bude muset a ani tu moznost na vyber nema. Ale tohle tady neresime. Dejme tomu, ze mate finance a mate moznost se rozhodnout co delat se zivotem.

Ja se na to divam z pohledu, ze nikdy jsem nemel pocit, ze mi chybi neco na zaplneni casu. Neprobudim se a nereknu si, jak by to bylo super kdybych mohl odejit nekam do prace a stravit tam treba cely den. Presne naopak. Vzdy jsem mel pocit, ze bych chtel mit vice casu na neco jineho nez praci.

Ono je strasne jednoduche si zadelat zivot ruznymi aktivitami (praci) a byt v tom stresu, ze neni cas na veci co clovek skutecne chce delat!

Dokonce to chce i nejakou sebedisciplinu se nevrhat do kazde voloviny. Takto to vidim aspon u sebe. Ten cas se da zaplnit strasne rychle ruznymi zavazky. Prilezitosti vidim spoustu. V tom problem absolutne neni. Ja se musim se svym nadsenim drzet zpet, protoze jinak bych mel doopravdy kompletne zaplneny kazdy den a byl bych ve stresu.

Filozoficky se na to divam nasledovne. Kazdy z nas mame pocit, ze budeme zit vecnost. Proste si nikdo nepripousti to datum, kdy zemreme. Tim ze to datum nezname, tak ma clovek pocit, ze na vse ma porad moc casu. Jestli promarni rok, dva roky nebo deset let nehraje roli. Vzdy ma pocit, ze ma jeste na vse dost casu za sveho zivota zvladnout. Takze neni problem odkladat a rikat si, ze to co chci skutecne delat, budu delat nekdy v budoucnu. Jenze pak treba prijdou problemy se zdravim nebo jine prekazky. Ale to clovek zjisti az uz je pozde. Uz sportovat nepujde. Uz se mu nebude chtit cestovat. Uz nebude mit chut se ucit nove veci. Proste prijde stari a to co se odkladalo uz nepujde realizovat. Kdyz se delali pruzkumy co nejvice mrzi lidi na smrtelne posteli, tak nikdo nerekl, ze lituje, ze trosku vice nepracoval. Ze nestravil vice casu v praci nebo ze nevydelal vice penez. Kazdy litoval, ze nemel vice casu na svoji rodinu, ze vice necestoval, nedelal nejake konicky nebo veci co ho zajimali. Tohle je realita na kterou hodne lidi prijde az uz je pozde.

Z tohoto vychazi moje pomucka jak nad tim premyslet a rozmyslet si co je skutecne dulezite. Zkuste se zamyslet, ze nebudete zit “vecne” ale nejakou kratsi dobu. Na toto cviceni je to celkem jedno jake obdobi si urcite Treba 5 let, 10 let… Nebo klidne do extremu jeden rok nebo i par mesicu. Nebo budete zit jeden den. Co presne byste delali, kdybyste byli na tomto svete jen jeden den. Sli byste do prace, aby ten posledni den zivota nestal za prd? Aby ten zivot nebyl neuzitecny a beze smyslu? Tohle si kazdy musi odpovedet sam. S kym by ten den stravil. Co byste delali za aktivity. Pak si prestavte stejnou situaci kdyz to bude par mesicu, pak na par let, apod. Tohle vam krasne odpovi co delat.

Ja mam spoustu veci co delam rad. Podnikani pro me vzdycky byl nejrychlejsi zpusob jak vydelat penize, abych mel svobodu a mohl delat co chci. Ale podnikani nikdy nebylo to hlavni cemu bych chtel dat veskery svuj cas. Takze praci nezavrhuji, ale jsem opatrny kolik casu mi zabere. V soucasnosti delam projekt na pizzerii Pizzoun. Taky stavim sklady. Bohate mi to staci. Kdybych je nedelal, tak se taky nic nestane. Nejak nestastny bych nebyl. Jine veci co bych nemohl delat by me mrzeli mnohem vice (treba sportovani).

Naprosto miluji ten pocit, bez velkych zavazku. Nechybi mi mutnosti si psat do kalendare s kym mam schuzku, kde mam byt, komu mam volat. Nechci mit velky seznam ukolu co je potreba kazdy den plnit. Naopak chci mit ty otevrene moznosti co delat. I kdybych je mel vyuzit nejakym flakanim nebo ctenim knizky, tak to je paradni. Klidne me bavi resit nejake obchodni dealy, ne kvuli tomu, ze musim vydelat penize, ale protoze me to bavi nebo mam chut. Ale delam to s rozvahou aby se z toho nestaly velke casove zavazky.

Ale jak jsem psal. To jak si ma kazdy zaplnit zivot je nejlepsi si udelat to mentalni cviceni. Vysledek bude individualni. Kazdy najde naplneni v necem jinem. A treba pro nekoho bude naplneni nejaka kazdodenni normalni prace. A je to v poradku! Ja jsem radeji vydrzel vetsi stres s podnikanim a intenzivnejsi pracovni nasazeni, ktere mi umoznilo byt financne nezavisly. A ted si uzivam tech plodu prace a bavi me to!