Bhutan na me velmi zapusobil.

Himalaje z letadla

Prvni zazitek bylo pristani na jejich letisti. Je to jedno z nejnebezpecnejsich letist na svete a Bhutan vyzaduje, ze kazde letadlo musi mit na palube jejich vlastniho navigatora. Takze i kdyz jsme leteli privatnim letadlem z Ciny, tak jsme museli udelat mezipristani v Kolkate v Indii. Tam jsme nabrali na palubu navigatora z Bhutanu, ktery mel zajistit aby nas pilot dobre pristal.

Letadlo se naklanelo pekne a pusobilo to, ze jsme docela tesne mezi temi horami. Ale pristani probehlo bez problemu. Jinak letiste v Bhutanu neni uplne trivialni kdyz priletite soukromym letadlem. Maji tam jen dve mista na parkovani pro soukroma letadla. Dost casto se stane, ze nedostanete ani moznost tam zustat s letadlem a pilot musi odletet parkovat nekam jinam.

Na letisti na nas cekal ridic a pruvodce. Priletelo nasvice, ale kazdy jsme meli sve vlastni auto a ridice. Co me prijemne prekvapilo, ze nas pruvodce sel rovnou za nami a oslovil nas jmenem. Proste si nas vytipoval mezi ostatnimi lidmi jak vychazime z haly a sel na jistotu. Nevim jak to ten Aman dela, ale zamestnanci velmi casto predem vi, kdo jste. Tohle je detail, ale vzdy me to strasne prijemne prekvapi.

To ze jsme meli pruvodce sebou od prvniho okamziku byla naprosto fantasticka vec. Hned nam zacal vse vysvetlovat o Bhutanu. Cesta do hotelu v Timphu byla zhruba neco pres hodinu. Po ceste rovnou zastavoval na fotky a vysvetloval bhutanske tradice.

Bhutan je nadherny. Proste takova pohadka. Neni tam zadny Starbucks, McDonalds nebo KFC. Teprve nedavno se zacal trosku otevirat svetu, ale i tak velmi opatrne. Turismus je povolen pouze omezene. Nastevnik musi mit vse zajisteno (ubytovani, stravu, pruvodce) a utratit minimalne 250 dolaru denne. To je podminka na udeleni viza.

V aute nam pruvodce predal nas program a informace. Je to napsane na rucne delanem papiru. Dalsi den jsme nastivili primo tu vyrobu, kde ten papir delaji.

Prijeli jsme do hotelu v pravy cas. Zrovna se konal odpoledni program, kdy mistni tanecnici ukazovali ruzne tradicni tance.

V Amankora zase nebyl zadny check-in jak se normalne v hotelech dela. Kdyz jsme prijeli tak nas privital manazer a par lidi. Dostali jsme bile saly na krk v ramci uvitaci ceremonie (ty se davaji na krk lidem pri ruznych oslavach nebo kdyz prijede vyznamna nasteva). Zeptali se jestli se rovnou chceme jit divat na predstaveni. Zadny check-in. Jdete si sednout. Nabidli uvitaci drink. Ja jsem se po ceste dozvedel od pruvodce, ze bhutanci tradicne piji tzv. butter tea (maslovy caj), tak jsem si ho hned objednal. Vzbudilo to usmev, protoze to asi nikdy nikomu z turistu nechutna. Ale nebylo to zas tak strasne. Caj ma v sobe nejake byliny (ruzovou barvu) a je slany.

Pak jsme se proste zvedli a sli na pokoj kam nas obsluha zavedla. Proste se dodivate na predstaveni. Date si drink. A mezitim nekdo odnese zavazadla. Kdykoliv se zvednete ze zidle tak se tam nekdo objevi kdo vas na ten pokoj zavede a presne vi na ktery. Muzete vypnout mozek. Pokoje v Amankora jsou udelany v takovem severskem designu. Na pokoji jsou i kamna, kde vam pred spanim obsluha zatopi drevem na tu atmosferu. Normalni topeni tam je taky.

V Aman hotelech vam neustale chodi uklizet. Trosku se to lisi hotel od hotelu, ale v extremnich pripadech prijdou treba do pokoje petkrat za den. Poznal jsem to tak, ze jsem se treba sprchoval a najednou vidim, ze nekdo znovu vymenil rucniky. Nebo prijdou vecer napustit vanu a roznout svicky okolo vany. Jsou velmi casto schopni ustlat postel v den kdy rano odjizdite. Delaji to ale tak, abyste o tom vubec nevedeli. Kdyz odejdete na snidani nebo na nejakou aktivitu tak se uklizi vas pokoj. Nikdo vam nebude tukat na dvere nebo vas nejak rusit. Tohle dokazou skoro dokonale.

Hotel Amankora Thimphu

Kazdy Aman je trosku jiny a nekdy to je matouci. Nekdy za nejakou sluzbu platite extra a jindy je to zahrnute. V Amankora bylo vsechno jidlo i piti (vcetne alkoholu) zahrnuto v cene. Vecer jsme meli zorganizovanou schuzku a drinks s par zajimavymi lidmi. Ambassador Lhatu Wangchuk (autor UN rezoluce Gross National Happiness). S ambassadorem jsem mel velmi peknou diskuzi presne natema jak propojit ten koncept s kazdodenim zivotem a podnikanim. Intuitivne jsem uz byl na dobre ceste:-). Ve zkratce je jen potreba si uvedomit, ze to neni jen o tom se honit za cisly, zisky a obraty… Ten zivot i podnikani je komplexnejsi a stesti neni jen v tom, ze jdete porad nekam nahoru za dalsimi cily.

Povecereli jsme s clovekem co ma na starosti bhutansky olympijsky team. A s manzelem kralovy sestry, ktery v Bhutanu rozjizdi pet novych hotelu Six Sense (krome spousty dalsich aktivit). Bylo krasne osvezeni jak lide pekne mluvi o mistnim kralovstvi a jak kral (otec, ktery nedavno odstoupil), vse velmi dobre v teto zemi vedl. Jeho syn (soucasny) kral je take velmi oblibeny. Bhutan je velmi mala a chuda zeme. Ale je tam citit, ze je dobre vedena. Bhutan ma jen 700 tisic obyvatel a velikost zhruba polovicni jako Ceska Republika. S rozdilem, ze cestovat po Bhutanu trva dny, protoze silnic je malo a jsou ve spatnem stavu. Hodne lidi taky bydli uplne mimo nejake dostupne cesty. Je celkem obvykle, ze farmar vypestuje ryzi a pak jde pesky tri dny na trh v Timphu. Tam pak tyden spi dokud neproda vsechnu ryzi a pak jde tri dny zpet domu.

Mistni trh v Timphu (hlavni mesto)

Nejoblibenejsi soucast kazdeho jidla v Bhutanu (chili).

Bhutan je nesmirne malebny.

Tohle si lide maluji na sve domy. Prinasi to plodnost a prosperitu.

Pred nastevou muzea me zastavila mistni televize, abych jim poskytl rozhovor. Davali me otazky co se davaji turistum. Proc jste sem prijel? Jak jste se dozvedel o Bhutanu? Co se vam tady libi? Co bysme meli delat jinak nebo zachovat?

Moje odpoved byla asi taky hodne typicka. Prosim vse zachovejte zde vsechno jak to je. Nepoustejte sem moc turistu. Nekomercializujte! No jenze to zrovna mladi lide v Bhutanu nechteji slyset. Nechteji zit jako v muzeu. Jenze tohle je presne co je pro turistu atraktivni, ze ma pocit, ze je jako v muzeu, kde jeste neni nic zkazene turismem a komerci. Treba to, ze kdyz mistni chodi do prace nebo na urad tak musi mit oblecen ten jejich mistni kroj. Mladym lidem se to nelibi. Ale presne tohle vytvari nadhernou atmosferu. Predstavte si to v CR kdyby lidi museli chodit do prace v krojich!!!

V Bhutanu lidi velmi veri na astrologii. Je to zalozeno na vypoctech a statistikach. Neodolal jsem a sel jsem do skoly astrologie, abych se dozvedel o svych minulych zivotech, soucasnosti a i budoucnosti. Ty detaily by byly na samostnany clanek. Vyklad trva zhruba hodinu.

Nechali jsme si take udelat obrad od mnichu na prodlouzeni zivota. Naprosto fascinujici take hodinovy obrad. Tady je mala ukazka. Bylo me hloupe filmovat. Nas pruvodce me povzbuzoval, ze to neni problem, kdyz nebudu filmovat urcita mista (sochu budhy). Tak jsem malou ukazku udelal.

Na zaver jsem odstal pozehnani a porozdaval obalky mnichum.

Nastivili jsme i skolu pro mnichy. Kdyz jste treba velmi chudi nebo se vam narodi dite s nejakym fyzickym defektem tak ho rodice casto daji do skoly pro mnichy. Tim, ze ruzneceremonie jsou velmi zadane tak o mnichy je dobre postarano. Funguje to jako urcita socialni sit. Kdyz vam nekdo umre tak po 49 dnu nechate mnichy at se modli a delaji ritualy pro toho zemreleho. Za to jim musite neco zaplatit a kazdy den donest jidlo.

Kdyz mate dite, ktere je nejak postizeno a nemuze fyzicky pracovat. Tak tohle je sance jak se uzivi a nebude stradat. Stane se mnichem.

Zrovna meli hodinu anglictiny tak jsme jim trosku neco povykladali.

Tento chlapec je reinkarnaci vysoce postaveneho lamy. Nejdrive se trosku stydel a schovaval za dvermi. Pak dostal kuraz. Udelali jsme prednasku o Ceske Republice.

Byl s nami porad nas pruvodce, ktery prizpusobal program nasim potrebam. Kdyz jsme meli pocit, ze uz mame dost kulturnich zazitku tak jsme se ho zeptali jestli se po obede neda nekde vyslapnout na nejakou peknou prochazku. Vzal nas na vystup k jednomu chramu.

Stari lide tam travi cely den modlenim a meditaci. Pripravuji se tak na smrt. Odejdou z vesnice. Postavi si nejaky provizorni pristresek v kopci u chramu. Jejich deti jim jednou za par mesicu prinesou jidlo (hlavne ryzi). A oni pak nachazeji mir a klid v tech modlitbach a priprave na odchod z tohoto sveta. Pro nasi kulturu to je dost nepochopitelne.

Modlitebni prapory.

Vyhled na hlavni mesto Bhutanu – Thimphu z nasi prochazky.

Takto si mistni susi maso (ti kteri nemaji lednicku).

Na prochazce jsme potkali starsiho pana. Ten si s nami chtel povidat. Pruvodce nam rekl, ze to je byvaly ministr zivotniho prostredi. Ten zavzpominal na dobu kdy probihala v Cesku Sametova revoluce. Byl zrovna v Geneve na nejakem jednani a vykladal jak zastupci z ruznych zemi premysleli jak to dopadne. Velmi zajimava diskuze. Ten Bhutan je strasne mala zeme a clovek ma sanci potkat hromadu zajimavych lidi.

Aman ma v Bhutanu dalsi hotely. Po Thimphu jsme se presunuli do Paro a meli tam dalsi program. Muzete se takto presouvat mezi peti udolimi se stejnym pruvodcem a spat v jine casti hotelu.

Amankora v Paro (tema na dalsi trip report)

Na rozlouceni vam v Amanu vzdy daji nejaky darek. Ten dostavate i kazdy vecer. A na rozlouzeni pozvali mnicha, aby udelal ceremonii na dobrou cestu.