Pekny clanek popisujici kouzlo Aman hotelu. Jen mimochodem, zakladatel Aman hotelu ma ceske koreny (jsem hrdy jak jsme dokonaly narod!!).
Par trip reportu jsem o Amanech psal. Nastivil jsem jich uz jedenact. Z kazdeho jsem trip report nechtel delat, protoze citim, ze uz toho je moc i s temi partrip reporty co jsem uz Amanu popsal. Ja naprosto chapu, ze to je drahy hotel a vetsina lidi se do nej asi nepodiva. Ani me neslo o to se nejak chlubit. Jen jsem se do tech hotelu sam nadchnul a kdyz jsem psal trip reporty tak jsem se o to nadseni chtel podelit.
V komentarich u minulych trip reportu treba zaznelo, ze to nejsou realne zazitky. Coz asi tak nekomu pripada. Ja mam naopak presne opacny nazor. V tom clanku co jsem linkoval na zacatku to definovali takto:
Aman is able to do what it does best: make guests feel connected to local cultures. Aman provides the very wealthy a way to interact’”at the right distance and with the right handling’”with exotic and foreign places but within the cocoon of a five-star hotel.
Tohle je naprosto klicove. Kdyz prijedu do vzdalene oblasti, kde nikdo neumi anglicky, nejsou tam hotely, neni se kde najist, tak jsem jako turista ztraceny. Nejaky zazitek z toho budu mit, ze treba spim nekde po siraku, nekdo se na de mnou smiluje a nekde neco snim. Mozna tomu neverite, ale v mladi jsem cestoval stopem. Treba moji manzelku jsem vzal na cestu stopem do Maroka (jsem si ji tak trosku testoval nez jsem si ji vzal). Pres tri tisice kilometru stopem. Casto bez vody, v horku cekani nekolik hodin u silnice nez nas nekdo sveze, protoze pobliz nic nebylo. Jidlo jen co jsme si nesli v batohach. Low cost. Zadne penize na utraceni jsem nemel. Spani nekde v prikopu. Me to fakt silene bavilo (za mlada). Ale taky jsem treba stravil den chozenim po nejakem marockem meste a neustale hledal kde koupit mapu a mezitim nas vzdy nekdo zatahl do obchodu se slibem mapy a nabizel koberce (a byl nastvany kdyz jsme je nekoupili). No proste to jen pisu jako takovou vsuvku, ze nejsem s tim cestovanim uplne mimo a zazil jsem si cele spektrum. Ale nevim jestli to bylo o tolik realnejsi zazitek (coz si nekteri lidi mysli) nez co zazivam dnes.
Takovychto autentickych zazitku mam trosku mene, i kdyz to k te zemi taky patri, ale je to jen mensina (Indie).
I uznavam, ze mi preferuji spat v dokonale pohodlne posteli s koupelnou kde tece voda pod proudem a vse je krasne ciste. To je co v Amanu ocekavam a ze nemam zadne neprijemne prekvapeni je i soucasti te vysoke ceny.
Naopak takovychto autentickych zazitku jsem diky Amanu zazil vice. Dostat se na mista, kde neni ani jeden turista (jen par mistnich). Kochat se pamatkami s vybornym vykladem od pruvodce, ktery pak ve vhodny okamzik pripravi domaci limonadu na osvezeni.
Kdyz se dostanete na uplne stejne odlehle misto v Amanu tak i kdyz ve vesnici nebude skokro nikdo mluvit anglicky (coz je normalni na spouste mist, kde nejezdi moc turistu), tak mit mistniho pruvodce, co v te vesnici zije a mluvi anglicky velmi dobre je naprosta vyhra. Uz od posazeni do auta z letiste, vam muze povypravet vsechny mistni zvyky, jak se zije, proste cokoliv vas zajima. Samozrejme vas neco musi zajimat a nesmite se bat ptat!
Pozvanka na indicky caj s cerstvym mlekem od vodniho byka. Tohle jsou zazitky, ktere vam luxusni Aman zaridi.
Rodina a ozraly strycek (ostuda rodiny), kteremu bylo lito, ze ho odhaneli, aby nedelal ostudu, kdyz prisla vzacna nasteva. Tak aspon sedel na plote a maval.
Tohle ma pro me osobne neuveritelnou hodnotu, protoze cestuji a chci rozumet. Jenze kdybych se jen koukal a cestoval s batuzkem, tak proste na takoveho cloveka co by mi vse vysvetloval ani nenarazim. Zboznuji diskuze i o citlivych tematech. Zvlastnostech mistni kultury. O nabozenstvi. Proste doopravdy cokoliv. Proste clovek co na toto neni zvykly tak by se takovemu pruvodci snazil utect, protoze by chtel zazit to “autenticke”. A ja naopak jsem nastvany, kdyz takoveho pruvodce nemam, protoze se citim ochuzen jen koukat na autenticke bez moznosti treba mistni lidi oslovit (a mit nekoho kdo to prelozi). Nechci jen videt, chci rozumet. Taky ten mistni pruvodcepresne vi co se hodi a nehodi. Napr. kdy je vhodne fotit a kdy ne. Kdy si sundat boty. Jak se chovat v urcite situaci. Ono se to da sledovat, ale taky je jednoduche se dostat do trapasu, ze proste mistni zvyky neznate.
Tohoto dedecka jsme potkali v Bhutanu pri chozeni po horach. Odesel do hor, aby se mohl cely den modlit a pripravit se na smrt. Bydli tam v male chatrci. Deti mu donesou jednou za tri mesice pytel ryze a kousek masa. Sam si tam pestuje zeleninu. Cim vice se blizi smrt tim vice se chce modlit a pripravit se na ni. A cim dele se tam modli, tim je vice vyrovnany a klidny s tim, ze smrt prijde.
To jak zminuji v tom clanku, ze jste spojeni s mistni kulturou to je treba kdyz chcete ochutnat mistni jidlo a jste pozvani k nejakemu zemedelci domu, kde v dolnim patre domu jsou ustajeny kravy a zvirate. A jste pohosteni s dukladnym vykladem o jidle. Me fakt zajima co mistni lidi ji k snidani, k obedu a k veceri. Jak casto ji maso, apod.
Nasteva u mistniho farmare v Bhutanu a obed.
Aman ma taky svoje chyby. A ne kazdy Aman nabizi ten stejny zazitek. Taky po par dokonalych zazitcich vzroste ocekavani a pak me vadi, kdyz nejaky jiny pobyt neni stejne dokonaly. Proste to meritko se zmeni a divam se na to z jine perspektivy. Ale i pres vsechny nedostatky porad neznam lepsi alternativu jak cestovat a mit ten intimni zazitek s mistni kulturou. Pro lidi co maji obrovske mnozstvi casu a zvladnou se naucit mistni jazyk tak ti zazijou mnohem vice a lepe (kdyz mate cas v zemi dlouhodobe zit tak se tomu nic nevyrovna). Pro ty co maji limitovany cas to je podle me nejlepsi moznost jak cestovat a poznavat. Ale je potreba byt dusevne pripraven. Umet ptat. Nesmi jen cekat co se mu vsune pod nos. Casto nejlepsi zazitek byl, ze treba pruvodci v Amanu rekneme, jestli bysme nemohli nastivit mistni skolu. A on rekne, ze neni problem a jdeme.
A pak si chcete povykladat se studenty, kteri se uci anglicky, ale kazdy se boji promluvit. A znovu jste radi, ze mate pruvodce, ktery prelozi co je potreba a muzete skutecne komunikovat.
Aman je takova kombinace luxusu a tech kulturnich zazitku. Kdyz se chcete citit jako indicky maharadza, tak vam treba uprostred dzungle udelaji veceri jen pro vas. Jdete po ceste ktera je oznacena stovkami zapalenych svicek.
Protoze to je doopravdy uprostred dzungle, tak tam neni elektrina a jite jen za svetla svicek. Kdyz maharadza sel lovita prisel cas na veceri, tak sluzebni vysekali misto v dzungli a pripravili veceri.
I v tomto vidim zazitek. Muzikanti hraji k veceri. Sedime tam sami s manzelkou a uzivame si doopravdy jak nejaky kralovsky par.
No nejak jsem se rozepsal. Zacalo to tim, ze jsem si cetl ten clanek. A pak jsem se proste nad tim znovu zamyslel, proc to nekterym lidem pripada jako neautenticke a co vlastne na tech Amanech sam ocenuji. At si kazdy cestuje jak chce nebo jak mu vyhovuje. Ale pro ty co maji penize penize a nemaji moc casu, tak toto je podle meho nazoru velmi dobry zpusob cestovani. A jestli mate nekdo nejaky typ jak cestovat jeste lepe (bez ohledu na budget) tak mi nevahejte napsat.
JJ podle mě je to skvělý způsob cestování.
Nevím teda co je super na batůžkářském zbůsobu cestování (kromě ceny), když člověk musí většinu času řešit kde se nají, vyspí, jak se dopraví tam a tam nebo kde si vypere prádlo… 🙂
Nenech se odradit hatery! Piš dal svoje trip reporty. Mě, přestože jsem baťůřkáž strašně baví. Přesně jak píšeš, pro někoho je to otázka věku. 8 let cestuji stopem nebo na motorce. Ale s přibývajícím věkem mě to také přestává bavit a chci svoje pohodlí. Tvoje reporty jsou úžasná inspirace. Navíc jsem právě dal výpověď v hotelu kde jsem pracoval jako průvodce a noc stojí $800 na osobu. Řetězec se jmenuje Explora, něco jako Aman ale v jižní Americe. Takže jsem to viděl u z druhé strany. Vždy jsme se turistům snažili ukázat autentickou kulturu, mluvit o citlivých tématech a pod. Ale samozřejmě je to všechno zkomprimované do několika dní. Je to pro lidi kteří nechtějí na každém místě trávit měsíce, učit se místní jazyk a poznat ty správné lidi také nejde přes noc. Takže prosím piš dal. Baťůřkářských webů a blogů je na internetu mraky ale tvůj styl je unikátní a jsi Čech, který začínal s holou prdelí takže se s tvým příběhem můžeme lépe ztotožnit.
Opravdu jsi mel mliko z byka? 🙂
🙂
Uprimne jsem nevedel jak prelozit Water buffalo
No nevím, stojí to spoustu peněz ale poznání nic moc. Copak v džungli rostou svíčky? Chtít se cítit jako Maharadž mi přijde trochu hloupé. Protože prostě nejsem Maharadž. A jak mohou odpovídat děti ve škole někomu na úrovni např. ředitele? A právě skrze tento vzor v jejich hlavách budou jejich odpovědi modifikované. Čili o jejich žité realitě se člověk mnoho nedozví.
Nevím dost dobře proč, ale když se řekne nejlepší jídlo, vybaví se mi prostá babka v Thajsku na ulici, co mi usmažila nějaké rizoto. Prostě jakýsi ‘žunderground vztah” či co. Když jím v lepších restauracích ‘“ mě to prostě nechutná.
V Indii snad žebrá skoro každý. Až je to bylo pro mě tak znechucující, že jsem se zařek, že už žádnému žebrákovi nic nedám (ostatně i místní vzdělanější domorodci mi při rozhovoru o tom dávali za pravdu). Ale dostala mě jedna snad šestiletá holčička, na vlakovém nádraží. Chovala nějaké živé novorozeně. Koukala na něj láskyplně, jak na panenku. A byla opravdu krásná. Přistoupila ke mně, natáhla ruku a ‘žpipi”. Co, jaký pipi?! Tak jsem jí dal pár rupií. Sice si je vzala, ale nikterak nadšená nebyla. Tak co tedy chceš? ‘žPipi”. Tak pojď ukaž mi to tamhle na krámku. Ukázala prstem kamsi nahoru. Tak jsem jí tam nahoru vyzvedl. Aha, Pepsi. Tak jsem jí koupil Pepsi. Vzpomínám, s jakou touhou po ní sáhla. Konečně má vytoužené Pepsi! A pak mi ručičkou naznačovala jako už jdi, teď si to chci užít sama. Musel jsem se tomu v duchu smát. Byla krásná a nic nepředstírala. Bylo to velmi milé.
Nebo jsem čekal asi 8 hod. na nádraží, na další vlakový spoj. Na lavičce. Splynul jsem tak nějak s tou lavičkou. A mohl jsem pozorovat dva kluky, asi desetileté. A zjistil jsem, že opravdu, co si nevyžebrají, nemají. Jejich každodenní úsilí, kolize s nádražním personálem, kde spí, kde se myjí, kde a co jí. Od té doby jsem dával peníze každému dítěti, které si řeklo.
Nebo Bombaj. Rodinka, co bydlela přímo na ulici, skoro nahá. Když jsem je míjel, všimnul jsem si toho nuzného chlápka, asi třicetiletého, s jakou láskou chová a dívá se na své mimino. Představil jsem si v té situaci Evropana. S jeho mentalitou a starostmi. Absurdní.
Atd., atpod. Prostě baťůžkář, osamělý low-budget traveller. To, co John sporadicky nalézá přežvýkané za těžké peníze, já jím ze zdroje po hrstech. Nebo ne?
Tak ja si nemuzu pomoct, ale pokud jde o vetsinu z toho co popisujes, tak na to proste nepotrebujes byt ubytovany v Amanu. Ja osobne miluju tropy, ale kvalitu ubytovani v podstate neresim – cestuju hlavne kvuli prirode a pak rovnez kvuli poznavani mistni kultury apod. A prave proto bych za hotel tolik penez proste nezaplatil (ani kdybych je mel), protoze tam akorat spim (pripadne jim). Pred odletem se podivam na prehled mistnich pruvodcu a jejich reference a s nejakym se domluvim. Jestli to chapu dobre, tak v Amanech je to v cene, ale ta cena celkove mi proste prijde uplne zbytecne vysoka.
Namatkou na Seychelach zacinaji ceny treku s mistnimi pruvodci (s vybornymi referencemi) na 40 EURech a to neni zrovna nejlevnejsi zeme. Taky tam znam luxusni hotel, ktery mj. nabizi “komentovane vychazky s mistnim prirodovedcem”, jenze v te cene za ubytovani bych tu prochazku nekolikanasobne preplatil.
Jsou samozrejme i lide, kteri nekam jedou a pak pulku pobytu stravi vysedavanim na hotelu, ale nejak jsem pochopil, ze do teto kategorie nepatris…
Jinak jeste mi nejak neslo z hlavy tady toto:
” A pak jsem se proste nad tim znovu zamyslel, proc to nekterym lidem pripada jako neautenticke…”
Tak jsem se nad tim zamyslel a kdyz vezmu v uvahu i vlastni zazitky z cestovani, tak bych rekl, ze asi chapu proc. Demonstroval bych to na prikladu navstevy beduinu – jsou oblasti, kam proste prijedes, reknes, ze chces navstivit tabor beduinu a oni vse zaridi (pruvodce, ctyrkolky apod.). Nereknou ne, protoze to platis. A protoze ten tabor je proste turisticka atrakce, ktera z toho zije.
A pak jsou oblasti, kam prijedes a musis byt beduiny pozvan (tech uz teda bohuzel moc neni). Kteri z tech beduinu jsou “autentictejsi”?
Kdyz to ted zevseobecnenim a vztahnu na Amany, tak ja osobne bych tam mel pocit, ze mi ve vsem chteji vyhovet jen proto, ze ja jsem ten bohaty platici klient. Ale ze ve skutecnosti treba z nejakeho meho pozadavku ti lide vubec nejsou nadseni. Udelaji to, protoze to “nemuzou neudelat” vzhledem k tem cenam, ktere si tam uctuji. Nejsem si jisty, zda jde uplne pochopit jak to myslim, ale snazim se to formulovat co nejsrozumitelneji. S timto bych bojoval a taky mel sve pochybnosti o tom, nakolik jsou urcite zazitky “realne”.
Mam to jinak nez Zdenek, me treba v “lepsich” restauracich chutna hodne, ale i tady plati, ze od urcite urovne uz ten rozdil v cenach zacina byt nesmyslne velky- Pokud si nekde v tropech dam humra v prepoctu za cca dva tisice a jsem z nej naprosto nadseny, tak proste nebudu chodit na humra na v prepoctu za cca deset tisic, jen proto, ze ten druhy bude treba servirovany v nejakem superluxusnim prostredi na zlatem podnosu a s malym diamantem na krunyri nebo tak neco. 🙂
S tím jídlem je to zajímavé. Když od Googlu (v začátcích) odcházel jejich nejoblíbenější kuchař, tak v rozhovoru řekl, že podstata jeho úspěchu spočívala v tom, že pro ty lidi vařil s láskou. Nu a kolika rukama prošlo jídlo v restauracích? A jaký ti lidé mají k té práci vztah?
Nejvíc si pochutnám, když si jídlo uvařím sám a hned ho ‘“ ještě horké – sním :-). Stačí něco úplně obyčejného. Možná to nějak souvisí s předáváním energie z rukou? Vždyť dříve se běžně léčilo přikládání rukou na nemocného. Anebo jsem prostě trošku ujetej :-).
Já nepodnikám, ale Johnovo blok si rád přečtu, kvůli autenticitě. Dřív jsem bělal v bance, bílý límeček, hodně jsem si vydělal. Pak jsem s tím seknul a mnoho let jezdil po světě. Penízky došly a z různých důvodů už se k původní profesi vrátit nemohu. Tak jsem vzal práci jakéhosi pomocníka v obchodě. No ale proč o tom píšu.
V tom obchodě dlouhodobě pracovala jedna moje známá, se kterou jsme v mládí sportovali v jednom oddílu. Nu a tato moje známá, spolu s ještě dalším zaměstnancem (víc nás na krámě nebylo) dokázala zahrát na našeho šéfa (který se tam objevil jen na asi hodinu denně) dokonalé divadlo. Vtípky, legrácky, šéf měl pocit, že ho mají rádi. Ale v podstatě ho nenáviděli. A toto své chování považovali za naprosto normální, že ani nic přede mnou neskrývali (jen jim bylo později podezřelé, že jsem na šéfa po jeho odchodu vlastně nikdy nenadával). Ale jinak jsme si my tři zaměstnanci docela rozuměli, tak jsem tuhle jejich chování prostě nějak vypustil (osobně však nesnáším lži, tedy ani pokrytectví). Až jednou jsem se s těmi dvěma pohádal kvůli úplný blbosti a nastalo dusno, několik dní. Šéf to zpozoroval, vzal jsi mě stranou a domlouval mi, že se musím srovnat. A já jsem si uvědomil, že tam vlastně dělat vůbec nechci a v klidu jsme se šéfem domluvili (byli jsme si vzájemně jinak docela sympatičtí a respektovali se), že si za mě najde někoho jiného. Kamarádku jsem uklidnil, že jsem jí opravdu neprásknul. Vzduch se vyčistil jako dřív, protože jsem si uvědomil, že za tu hádku mohu já, totiž moje podvědomí. Objevil se nový zaměstnanec a já jsem odešel.
Šéfovi jsem o tom divadle nikdy neřekl a myslím, že by mi ani nevěřil. Protože já na jeho místě bych ty zaměstnance také neprokoukl, tak dokonale to na něho hráli. Přitom ve svém podnikání byl ten člověk docela v obraze, dařilo se mu (naopak zaměstnanci vůbec neměli tušení, jaké má starosti, jak někdy musí riskovat atd. a mysleli si, že má prostě jen štěstí a nedělá skoro nic). Já bych tedy se šéfem v žádném případě neměnil, navíc jsem získal tuto zkušenost (kterou nelze předat). Ale chtěl by šéf vůbec slyšet pravdu? Neboli modifikovaně ‘“ chtěl by John cestovat bez Amanu? Vždyť není to úžasné, cítit se jako Maharadž?
🙂
Je to asi jako mít holku, která s tebou je proto, že máš peníze. Snaží se, aby to pro tebe bylo co nejvíc “reálné”, ale ve skutečnosti z tebe těží jen peníze. A na druhé straně je mít holku, která s tebou má “autentický vztah”. I přes všechny snahy v tom prvním případě je to jen pokrytecký vztah. I když pro chlapa je to “méně práce”.