Predstavte si, ze mate k dispozici jakekoliv zdroje. Jakekoliv mnozstvi penez. Muzete pouzit par tisic nebo klidne miliony. Muzete ty penize vyuzit jakymkoliv zpusobem chcete. Najmout lidi, utratit za reklamu, proste cokoliv.
Mate svoji firmu a cilem je dosahnout maximalniho uspechu (vygenerovani co nejvetsiho zisku).
Vasi investori vam veri a maji pro vas penize. Nedaji vam vsak ty penize najednou. Kazdych sest mesicu se s nimi sejdete a reknete kolik penez chcete na dalsich sest mesicu. Ukazete co jste za 6 mesicu dokazal. Vyrostla firma. Vydelavate vice penez. Mate vice zakazniku. Dokazala investice skutecne vyznamne pomoci? Jestli ano tak je vse v poradku. Takze muzete pozadat o dalsi investici. Vystvetlite jake mate cile na dalsich 6 mesicu, co chcete s investici dosahnout a kam se firma posune.
Takto se budete schazet kazdych sest mesicu a pokazde muzete dostat vice penez. Ale ta investice kterou vyzadujete musi odpovidat vysledkum ktere chcete dosahnout. Nemuzete treba rici, ze vase firma ma cil mit obrat $100,000 a chtit investici milion dolaru. To by ten vysledek vubec neodpovidal vynalozene namaze (investici). Musi platit selske pocty. Kazda investice musi davat smysl. A za kazdeho pul roku musi byt videt ten rozdil jak se posunujete kupredu.
Tohle si myslim, ze je nejvetsi priblizeni reality jak premysli investori a jak musite premyslet jako podnikatel. Kdyz to vase podnikani bude mit smysl tak vam investori budou trhat ruce a mate skutecne pristup k temer neomezenemu kapitalu. Je to zaroven obrovsky tlak na podnikatele. Protoze dokazat prinaset vysledky v takto kratkych casovych intervalech neni uplne trivialni.
A kedze John sa nepyta len tak do vetra, tak…
V tomto stadiu tvojich biznisov by okrem udrzania pozicie a nepolaveni (ako tu a inde uz bolo spominane) mozno stalo za to uvazovat nad posilnenim znaciek. Prinasat aktivity, ktore by neboli narocne na peniaze a ludi, no zhmotnovali by danu sluzbu a vytvarali by tak nieco hmatatelne v ociach kazdeho zakaznika (hoci aj potencialneho, ktory sa len rozhoduje). Priestor pre kreativitu je neobmedzeny. Vysledkom by okrem ineho mohol byt aj zivsi obsah a vacsia interaktivita so zakaznikom.
A co sa tyka maximalizacie zisku, momentalne mi napada nieco pre shipito, ale bolo by potrebne to spocitat priamo na mieste.
Nezdá se ti Johne, že je amerika tak trochu "rychlejší".
Co třeba výplaty? Máte asi týdenní, že?
Rozhodně je motivující mít výplatu každý týden, než jednou za měsíc.
Pak i ta firma jede rychleji, vše jede rychleji…
Tyzdnove vyplaty su super vec! Mam osobnu skusenost z anglicka.
Johne je rozdíl mezi zaměstnanci v ČR a USA?Několikrát jsi zdůrazňoval. že jsi v Čechách nechtěl zaměstnance, delegovat jsi se naučil až v USA. Je to tím, že mají zaměstnanci jiný přístup k práci???
Od několika lidí jsem slyšel, že v ČR lidé dělají jen tak, aby je člověk nemusel vyhodit…
Podle mě se tu moc lidé cítí. Když vám, v USA, visí "nad hlavou" bič v podobě, že můžete být kdykoliv vykopnuti, tak je to jiná motivace makat dobře.
A nebo to ti lidé prostě berou více seriózně.
češi jsou prostě flákači, kteří se rychle naučili za komančů přijít do fabriky, píchnout si čas, zašít se v podniku kdo ví kde, zdlábnout oběd a píchnout si a jít domů. Bohužel s tím nic neuděláme snad x-tá generace po nás se toho zbaví. Věřím že lidé v americe jsou motivovanější a pracují lépe než líný našinec (vím, že nelze házet všechny do jednoho pytle, ale vychcánků a ojebávačů je bohužel většina). Možná i proto si Johne v USA vybudoval to co máš a co funguje:-) . Nedovedu si představit že bys měl stejný byznys v čr, který by šlapal bez tvé účasti a každodenních kontrol pracovníků
Jano: zkus hledat v archívu nebo určitě v Johnově knize odpověď najdeš.
No rozdil mezi moralkou lidi v CR a USA bude asi markantni … kazdy kdo kdy tady delal v nejake vetsi firme asi vi sve
Na tema pracovni moralka zamestnance ve vetsi spolecnosti existuje relativne zajimava knizka s nazvem "Lennosti bud pozdravena". Francouzska autorka popisuje svoje zazitky z prace ve velkych francouzskych firmach.
Obsah funguje dobre jako sebereflexe pro asi kohokoliv, kdo vi jak to v Ceske republice chodi.
"Pokud jste zamestnanec nejake velike korporace, obracejte znamenko u cehokoliv co se vam korporace snazi sdelit."
"Povedlo se nam zvysit obrat o x = jsme ve ztrate o y".
Nabizi zajimave navody jak se ulejvat
"Pokud nekam jdete, noste s sebou vzdy velikou slozku papiru."
Akorat ke konci sklouzava k mirne hysterii a opakovani se. Ceska republika v tom urcite neni sama.
Pozoroval jsem ted jednoho americana, ktery pusobi v Bratislave ve velmi, velmi velke korporaci na vylozene ulejvaci pozici.
"No no, I don't want to go back to Maryland. It's extremely tough to get a job there".
A jeste to doplnim o zkusenosti s mymi prateli ze Cincinnati. Jde o mlady manzelsky par (26), ktery je na cele US velmi nastvany a obdivuje Nemecko a jejich socialni system.
Oba maji college, oba zhruba odpovidaji zivotni urovni ceskym spatne placenym vysokoskolakum.
Dostal jsem od nich "nalejvarnu" z prvni ruky. Pobyl jsem v jejich rental apartment, pojedl ze spolecneho hrnce a prespal na jejich kanapi.
Nedavno psali, ze se konecne s ulevou stehuji kamsi k Bodamskemu jezeru.
Problém České republiky a potažmo i Evropy je v šíleně rozvinutém sociálním systému a také ochranářské politice vůči zaměstnancům. Pokud chce člověk propustit zaměstnance nemá k tomu v podstatě jinou možnost než z orgranizačních důvodů (tedy dát 5 měsíčních platů). Tedy samozřejmě existují různé formy nátlaku, apod. aby zaměstnanec odešel sám, ale pokud vezmu čistě etický a legální způsob zbavení se nepotřebného zaměstnance tak je to výpověď z organizačních důvodů. Tohle je pro firmu ale hodně často smrtící. Pokud budu chtít v době krize propustit člověka a tak se zachránit, musím mu dát na rozloučenou 5 měsíčních platů. Tohle tu firmu většinou zabije. Pokud nemám na výplatu tak prostě nemohu mít ani na 5 výplat. Tenhle systém navíc lidi nemotivuje (rozuměj nenutí) k odvádění kvalitní práce. Naproti tomu v USA řeknete – už Vás nepotřebuji, zítra nechoďte a je vyřešeno. A právě díky tomu se podle mě USA rychle z krize dostanou, zatímco v Evropě budou její důsledky doznívat ještě hodně dlouho.
Já tím samozřejmě nechci říci, že by v USA bylo všechno super, ale prostě pro podnikání je to asi opravdu ta nejlepší země, stejně jako třeba Kanada, kde mám příbuzné. Teta ze strejdou tam tehdy utekli v roce 1980 a do 3 let z nich byli milionáři díky tomu, že šili lidem záclony do bytů a domů. A to přitom teta nebyla vůbec vyučená švadlena ani záclony šít neuměla – jenom doma v ČR zašívala a spravovala hadry pro svou rodinu (tak jako všichni ostatní). Měla ale odvahu udělat něco se svým životem, odešla do Kanady a tam ze své domácí práce udělala super živnost. Nakonec firmu prodali a dnes si užívají se strýcem důchodu.
"Ale ta investice kterou vyzadujete musi odpovidat vysledkum ktere chcete dosahnout." – tohle nedošlo většině lidí, kteří přišli nabídnout investici do svého projektu v pořadu Den D (ČT). Lidé chtěli strašné peníze, vůči tomu, co by jim to vydělávalo. Vůbec nemysleli, že investor bude chtít (min.) svou investici zpět a nebude čekat desítky let.
Ty týdenní výplaty, co tu padlo, to vypadá zajímavě 🙂
Mně ty příspěvky o líných Češích připadají nereálné. Jen jestli hlavní rozdíl proti USA není v tom, že Amík by se dřív propadl než by si stěžoval, že jeho zaměstnanci špatně pracují. Ano, máme zkostnatělý trh práce, ale relativně levná pracovní síla nám dává do rukou spoustu jiných výhod.
Každý by se měl především zamyslet nad tím, proč má líné zaměstnance, a co udělal pro to aby pracovali. Začít může u přijímacích pohovorů, systému ohodnocení, znění pracovní smlouvy, vnitřních předpisů, systému pracovního hodnocení. A pak taky jde nadávat na zákoník práce 🙂
Mart: mohl bys to trochu rozvést? Myslím, že tento weblog je dobrým workshopem.
Standa: Tak chtěl jsem hlavně říct, že víc "české" je říkat, že Češi jsou špatní, než se snažit nějak bojovat s neduhy, které tu tvoří zákoník práce.
Předně je třeba při přijímacích pohovorech uchazeče "vystrašit" tím, že se ve firmě skutečně vyžaduje práce 🙂 Vypadá to banálně, ale většinu povalečů zvyklých na prostředí anonymní velké firmy podobné hlášky dostatečně vyděsí a zájem z jejich strany poleví.
Druhá věc je hledat při pohovoru lidi, kteří se budou realizovat při dané práci. Je to diametrální rozdíl oproti "hledám někoho, kdo by toto za peníze udělal".
Další tipy:
– pracovní poměr na dobu určitou např. 1 rok
– do pracovní náplně obsažení frází typu "a jiné činnosti vedoucí k dosažení cíle", + seznámení uchazeče s tím, že pracovní náplň je variabilní, předejde se nedorozuměním ohledně náplně
– stanovení výkonnostních kritérií přinejmenším u zaměstnance, který evidentně nechce pracovat; při nesplnění kritérií oficiální výstraha, kterou lze následovat výpovědí
– vytvoření vnitropodnikových předpisů, jež lze vnímat jako nadstavbu zákonům a lze do nich zabudovat mnoho organizačních pokynů vedoucích k požadovanému pracovnímu výkonu
– ale hlavně, pozitivní motivace formou hodnocení výkonu s vlivem na mimořádné odměny, přidělování měsíčních/čtvrtletních nepovinných prémií v případě výrazného pracovního úspěchu, podněcování lidí k aktivitě namísto stavění byrokratických překážek, atd.
Kdo nadává, že mu zaměstnanci nepracují, vlastně říká, že jako manažer selhal. Každopádně, pokud se mi někdo ve firmě fláká, rozhodně se tím nebudu chlubit jako někteří místní přispěvatelé 🙂
Skvělé nápady!
Na druhou stranu, pokud se zaměstnanec jen honí za odměnama a prémiema, tak to také není dobře. Pak je zbrklý a kvantitě dává přednost před kvalitou.