Co je lepsi? Myslet si, ze nic nejde nebo verit ze vsechno jde, ale musi se chtit?
Napriklad:
- Ucil bych se jazyky, ale neleze mne to do hlavy.
- Podnikal bych, ale nemam penize.
- Chtel bych si najit lepsi zamestnani, ale vim, ze to co chci delat nebo za jake penize chci delat tak me stejne nevezmou.
Nebo… vite, ze vsechno jde, ale nic neni zadarmo. Muzete dosahnout na sve cile, ale vite, ze to da dost prace. A taky vite, ze si muzete dat hodne velkoryse cile… a pujdou splnit. Jde jen o to jak moc se vam chce makat (ucit se, pracovat, delat kompromisy, venovat energii a cas).
Takze co si myslite, ze je lepsi? Ja myslim, ze varianta cislo jedna:-). Nemusite nic delat, nemusite se snazit… a vite, ze vam nic neutece. Protoze stejne nic nejde. Ta druha varianta je trochu frustrujici. Vite, ze jde vsechno a uvedomite si, ze to jen zalezi na vas. A ze cim vetsi cile mate tim vice prace to bude.
Jsi uplnej filozov.
Priklanim se k variante cislo jedna.
To je na mě příliš filozofie takhle v pátek ráno a ještě před kafem 🙂
Já bych řekl, že v rámci "mírného pokroku" je lepší varianta dva, ale ta první má víc lákadel 🙂 Pujdu si asi ještě lehnout a trochu o tom popřemýšlet 🙂
sedet a narikat nebo nekecat a makat, kdo toho vic dokaze :o)
Pekny post : )
Doporucuju na toto tema dokument Status Anxiety – http://www.youtube.com/results?search_query=statu…
Vzdycky je to o tom jak si to nastavim v hlave. Podle me muze bejt clovek stastnej tak i tak.
Ten dokument krasne ukazuje co se nam v hlave snazi nastavit spolecnost. Vsechno a (skoro) vsichni jsou dnes hnani penezma. Kdyz nemam Aston Martin a 100 mega v bance znamena to ze nemam bejt stastnej se svym zivotem? Dokaze si clovek nekdy rict "Tak a ted uz mam dost.."
Podle me ne, i kdyz si to hodne z nas mysli.
Me hodne pomaha se obcas podivat na dokument o nejaky Aficky zemi.. Mam co do huby, kde spat a takovej luxus jako mir v zemi v ktery ziju..Bohuzel abych byl opravdu svobodnej a mohl delat pouze a jen to co chci ja k tomu jsou potreba penize. Musim se proste vykoupit z "Rat race". To me zene dopredu..
To ja si troufam rict, ze vsechno teda rozhodne nejde. Kdyz uz pominu to, ze kazdy clovek ma jiste dusevni i fyzicke hranice, za ktere zkratka jit nemuze, pak tu je jeste nejaky trh, ktery se z jednotlivce na zadek neposadi. Jedina cesta jak uspesne podnikat, je podle me mit spravne a realne odhady prilezitosti a rizik, a tedy umet i priznat, ze neco nejde. Ve smyslu, ze projekt nema realnou sanci uspet. A naopak do toho, co sanci ma, pak investovat energii, tedy vedet, ze kdyz bude chtit, tak to pujde.
Jak rika Looky, kazdy ma prece jen svoji kapacitu. Proto clovek musi byt schopny udelat jakysi prunik – viry ve sve schopnosti a viry ze dokaze co bude chtit. Pak pokud se nachazi vas cil v pruniku techto dvou presvedceni a pokud se vira ve vase schopnosti zaklada aspon trochu na realite(mate to v hlave v poradku-tj. respektujete zakonitosti tohoto sveta), je tam hodne velka sance ze cile dosahneme 🙂
Vse jde, jen to clovek nesmi vzdat hned pri prvni prekazce nebo neuspechu. Je to jen o sile vule. Uspeji jen ti, co opravdu chteji neceho dosahnout a nehledaji jen vymluvy. Podivejte treba na Johna 😉
Souhlasím, nejlepší výchova dětí je realita