To byl ale vikend. Zacalo par gastronomickymi zazitky. Nejdrive v sobotu v peruanske restauaraci. Vyuzil jsem znamosti v peruanske komunite a nechal si vse krasne vysvetlit o jidle v Peru. Vyzkousel jsem tri jidla, ale nejvice na me zapusobilo CEVICHE. Neco jako salat z morskych potvor, ktere nejsou uvarene v klasickem smyslu, ale pouze nalozene ve stave z citronu (prekvapive dobre).

Vyzkousel jsem si docela velky kus ovoce ROCOTO. Prvnich par sekund chutnalo vyborne, pak jsem myslel, ze se udusim jak strasne palilo. Moji znami se divili jak jsem odvazny, ze si beru tak velky kus. Ale jejich varovani jsem zaregistroval az docela pozde… kdyz uz jsem mel vse v puse a rozkousane. Ted se na webu restaurace dovidam, ze rocoto je zname jako (raising the dead nebo Gringo killer). 🙂

V nedeli jsem hral 7 hodin plazovy volejbal. Byla to velka party u prilezitosti narozenin jedne japonske kamaradky. Popijely se piva, jello shots a jedla pizza, kterou jse si nechali dovezt na plaz. Jak? Pouzili jsme ulici a popisne cislo nejblizsiho domu. Pak jsme videli jak obyvatele toho domu jsou vyplaseni, kdyz jim privezli asi 15 pizzas a nechapali kdo to objednal. V tom okamziku jsme si nastesti vsimli, ze to je pro nas.

Volejbalovy turnaj ktereho se zucastnilo asi 40 lidi a ja jsem byl ten kdo vyhral. Ani jsem netusil jak jsem dobrej. Ze bych mel radeji profesionalne hrat volejbal misto podnikani? Zni to lakave:-) Ne, bylo to spise stestim. I kdyz jsem treba hral v tymu co prohral, tak jsme meli vzdy hodne vysoky pocet bodu. A secital se pouze pocet bodu u kazdeho jednotlivce (tymy byly pokazde jine).