[photopress:shutterstock_2052265_1.jpg,thumb,pp_empty] V nedelnich Los Angeles Times vysel pekny clanek o milionarich ze Silicon Valley, kteri vyrazne zbohatli na budovani internetovych firem a rozhodli se, ze prestanou pracovat. Nekteri z nich procestovali svet, koupili si draha auta a domy… Ale nakonec zjistili, ze jsou v depresi a nevi co v zivote delat.
Prachy nejsou vsechno a jakmile je clovek ma, tak zjisti, ze “stesti si za penize nekoupis”.
Podle toho clanku je to asi takto:
1. Clovek pracuje a vyda obrovske usili, aby to nekam dotahl a ty penize vydelal.
2. Pak vydela penize, nakoupi si vse po cem touzil a najednou zjisti, ze to zas tak moc neznamena. Lepsi auto a dum zas tak moc stesti nepridaji.
3. Prestane chodit do prace, protoze nechape smysl, proc rano vstavat a nutit se neco delat, kdyz uz nemusi (protoze penize ma). Ma problem najit si motivaci pracovat. Protoze hlavni motivace bylo vzdy vydelat to obrovske mnozstvi penez. Takze proc vlastne pracovat?
4. Upadne do deprese.
To je podobne jako v RPG hrach. Dokud ma clovek pred sebou vidinu skveleho smaragdoveho mece a krasneho nejlepsiho mythriloveho brneni, tak ho ta hra bavi. Ve chvili, kdy se dopracuje k nejlepsi veci ve hre a ma tolik penez, ze nevi co s nimi, tak ho to pochopitelne bavit prestane.
Ja mam rad hry, kde si clovek dobre zahraje. Nemusi projit kazdou lokaci, nemusi pokorit kazdeho bosse a nemusi ziskat ten nejlepsi prsten. Proste si jde svou vlastni cestou, ktera se mu zda zajimava. A to bez toho, aby ho hra nutila k farmareni (farming==nezazivna cinnost, slouzici k vydelavani hernich penez).
A v zivote by to melo byt stejne.
Preji vsem kvalitni hru a co nejmene "farmeni" 🙂
Na tohle trochu fylosoficke tema musim zareagovat 😉 Nemam miliony, ale dokazu si zivota uzit vic nez, ty co ty miliony maji. Letos jsem byl temer 30 dnu v Alpach… A kam jedu za par dni ? Ano, do Alp 🙂
Nepisu to sem kvuli tem Alpam, myslenka je v tom, ze nechodim z prace sedrenej, mam relativne hodne volnyho casu a relativni dostatek penez na to, abych si ten volnej cas mohl uzit.
Naprosto chapu ty obavy, kdy clovek dosahne kyzeneho zivota, kdy nemusi do prace a na amazon.com si muze koupit vsechny knizky… A mam z toho docela strach, snad me to jednou nepotka, brrr…. 🙂
Ne tohle fakt neni april
Cece, vydelavam v porovnani s tebou nebo tema milionarema ze SV fakt par supu a presto mam hodne velky problem kazdy rano najit smysl, proc vstat a jit pracovat 🙂
A ja se tatovi porad snazim vysvetlit, ze kdyby vyhral v ty jeho loterii, tak mu to zkazi zivot. Nedba a porad sazi… 🙂
Presne to same je u mne. Obzvlaste kdyz to znamena dochazet do jedne z nejvetsich softwarovych spolecnosti na svete. Pred 2 roky jsem prodal podil ve sve firme, rok cestoval a flakal se a pak jsem si rekl, ze nasbiram zkusenosti zde. Po roce prace jsem tady z toho tak otravenej, ze to ani neni mozny. System na nic, procesy na nic, byrokracie jak za Rakousko-Uherska, nepracuje se zde tak, aby firma prosperovala a tak byl odmenen i zamestnanec, ale tak, aby se co nejlepe proplouvalo ve firemnich strukturach. A ten, kdo to umi, je king. Vsude vladne politika a politikareni. Manazer ti u piva rekne, ze si mysli, ze je to na ho…, ale kdyz prijde do prace drzi hubu a krok, protoze ma hypoteku a dve deti. V pondeli se vsichni tesi na patek. Nicmene nebudu zde vecne, pristi tyden zakladam opet svoji firmu, protoze tohle pro mne neni. Za podporu pro toto rozhodnuti dekuji i temto strankam. A nakonec bych dodal, ze nezijem , abychom pracovali, ale pracujem, abychom mohli zit.
Predpokladam, ze jde o tento clanek:
http://www.latimes.com/business/la-fi-silicon1apr…
Jeste bych dodal: Penez neni nikdy dost.
A to si ještě představte, že je před vámi smrt. Dříve nebo později, ale je TAM. Není lepší se jít rovnou oběsit? ;))
Dle me by si mel kazdy najit neaky zivotni cil.Muj cil je vybudovat "neco" velkeho co by po me zustalo.Tim se vlastne stanete nesmrtelny :))
Jinak jsem nazoru,ze pracovat se musi,ale prace by mela cloveka i bavit.
Jak rekl:Henry Ford
Byznys který nevytáří nic víc než peníze je ubohý byznys.
Zaver:Milionar by mel umet dve veci:1)Vydelavat ty penize.
2)Odreagovat se a uzivat si tech penez,nebo mit neaky zivotni cil.
koupili si draha auta a domy…
To je presne ono co bych jako milionar chtel delat. Skupoval bych limitovane serie Ferrari nebo Lamba a pak bych je se ziskem preprodaval arabskym sejkum. Mezi to nejaka ta spekulace na rust ceny zamku ve Skotsku, hotel na pate avenue, k tomu nekolik domu na kolonade v Karlovych Varech…
Hmm… no tak zpatky na zem, pokud mam vsechno stihnout, tak budu zase makat do 2 a.m.
To spekulovani neni zadna sranda.. Kdyz to clovek chce delat dobre (a neprodelat) tak to je znovu prace (a hodne narocna, vse zjistit, naucit se, delat pruzkumy, apod.). Kdyz to bude delat bez toho pruzkumu tak penize rychle prodela.
To John: jasne ze je to prace a hodne tvrda prace, mel jsem prilezitost byt zamestnan u jedne investicni skupiny a byla to sakra vetsi makacka nez bezny job na 8 hodin denne.
Ale ja bych asi nevydrzel lezet na plazi a utracet uspory. Je to prace, kterou chci delat, pokud nebudu limitovan fianancema. Mira rizika takove cinnosti je samozrejme znacna, ale jako nevysloveny predpoklad je, ze bych mel cca dvakrat tolik bezpecne investovano jinde (sam neriskuji vic nez 1/3 z toho co muzu ztratit).
PS: To samozrejme nemam, proto makam jeste v 10 p.m. 🙂
V USA je hodne lidi, kterym se rika tzv. TRUST KIDS. Ale nemusi to byt zadne deti, treba jim je 50-60-70 let… ale za cely zivot nikdy nezkusili pracovat.
Jejich rodice treba vydelali hrozne moc penez. Dali je do TRUSTU, na ktery se nemuze sahnout a penize z neho dostat, ale detem se cely zivot vyplaci treba $100,000 mesicne. A takto se to dedi z generace na generaci. Penize v trustu treba jeste rostou a nikdy se nevycerpaji.
Tech trust kids je relativne hodne… ale maji ten stejny problem… deprese z toho ze nic nedokazali a neschopnost najit si motivaci pracovat, kdyz uz ty penize maji… Ono to je fakt tezky se donutit pracovat, kdyz kvuli penezum pracovat nemusite…
Ono je možná lepší mít deprese z toho že jsem nic nedokázal než z toho že nedokážu vydělat dětem ani na sešity do školy 🙂
Ale vážně – vždycky jsem si myslel že mám dost bujnou fantazii, ale do představy že nemusím celý žívot hnout prstem a přesto každý měsíc dostanu $100,000 se fakt vžít nedokážu.
(Ta moje první věta předchozícho příspěvku možná nemusí být úplně jasná. Myslel jsem to tak, že je možná mít deprese z toho že mám moc než z toho že nemám nic.)
Jedna moje znama vlastni firmu co se stara o soukroma letadla (udrzba, apod.). A ta mi vykladala, ze vetsina jejich klientu jsou ti trust kids… Maji letadla, domy, penize… ale jsou vecne strasne protivni a nastvani na cely svet:-) A v zivote nepoznali co to je pracovat.
2 Dominik: Bohuzel pro spoustu lidi je porad jeste “podnikatel” skoro to same jako “podvodnik”. Zavist je svinstvo a sopusta lidi nevidi to, co clovek pro uspesnou firmu musel udelat, ale vidi pouze ty jeho penize a hned rekne, ze to beztak nekde nasmelil nebo nakradl. Vetsinou tyto slova vyjdou z ust tech lidi, kteri v zivote nic nedokazali. Je to smutne ale bohuzel je to tak… 🙁
Je sice pravda, ze nejvetsi zavist vzdy vane od tech nejmene uspesnych. Na druhou stranu, podnikani je samozrejme narocna cinnost, ale co si ma pomyslet takovy obligatni ucitel nebo vedec, ktery ma za sebou mnohdy rozsahlou publikacni cinnost nebo praci, ktera je nejakym zpusobem globalne prospesna a pritom je rad, ze zaplati mesicni najem? Jiste, dokazal mnoho, ale za to si jidlo nebo dovolenou nekoupi. Problem je ten, ze ve spolecnosti jsou cinnosti, ktere jsou financne mnohdy extremne preceneny (coz vzbuzuje onu zavist) a pak jsou cinnosti, ktere jsou az zalostne nedocenovany.