Jeden ze ctenaru me poslal tip na tento clanek od Daniela Docekala. Je to dobre tema na zamysleni.
Premyslel jsem nad svou vlastni vizi. I nad tim jak se vyvijela. Myslim, ze mam urcity plan a prave ty kazdodenni malickosti a detaily resim podle toho jak zadaji do celkove vize. Neztracim cas necim, co vim, ze do budoucna neni to co chci delat. Setrim tak obrovske mnozstvi casu, ktere se da venovat dosahnutim toho co chci.
Dostavam se tak do situaci, kdy nekteri lide v okoli nechapou proc nejsem ochoten necemu venovat cas. Jenze je to presne o tech detailech, ktere vas pohlti a ve vysledku maji minimalni vliv na tu dlouhodoby uspech.
Naopak dennodenne vidim vetsinu lidi, kteri se nechaji pohltit temi malickostmi. Treba kvuli egu. Nebo pocitu, ze to tak musi byt, protoze se to tak dela. Nebo aby je nekdo nezkritizoval. Proste maji spoustu ruznych duvodu, ktere ale nejsou zadnou vizi. Je to jen snuska pocitu, ktere na ne navalila okolni spolecnost. A mysli si, ze vse musi delat tak jak to rika ta spolecnost kolem nich.
Doopravdy verim, ze clovek dosahne cehokoliv co chce. Ze kazdy mame obrovskou prilezitost vylepsit sve zivoty. Je to tom vedet kam chceme jit, delat podle toho denni rozhodnuti a nenechat se zahltit temi malickostmi.
Souhlas, jenze kdyz ma clovek vizi, ma napul vyhrano. Mit vizi vyzaduje mit nemale zkusenosti, ktere cloveku rikaji, co je v jeho situaci mozne a JAK je to mozne, chce to samozrejme obrovske mnozstvi sebekazne (uz jen si vizi vytvorit).
Myslím že John měl spíš na mysli neřešit každou maličkost a když už tak se před jejím řešením zamyslet jaký bude její dlouhodobější efekt.
Tohle v podstatě řeší GTD (Getting Things Done) . Kde se v týdenním zhodnocení díváš zpátky na to co jsi udělal a zhodnocuješ které činnosti neměly smysl.
Vojtěch Vrbka: A 99% vše není mít vizi, ani neřešit maličkosti, ale 99% všeho je vědět, co je ta maličkost, kterou máte neřešit, a co je ta důležitá věc, kterou máte řešit.
A na nejasnosti v tomto rozdělení jdou skoro všechny neúspěchy.
Pokud máte v nějakém oboru zkušenosti, můžete si dovolit poměrně přesně vizi odhadnout. Zkušenosti se nedělají ovšem počtem let v oboru.
Pokud zkušenosti nemáte, je třeba být ve vizi trochu flexibilní, a umět jí opravovat, korigovat, případně zcela předělat.
John klidně může za týden o své plány i obchod přijít, stačí nedomyslet nějakou maličkost, či naopak zanedbat maličkost, která byla podstatnou věcí. Jisté to nemá nikdo.
Jinak bylo velmi mnoho lidí s vizí, a naprostá většina neuspěla.
Pokud máte vizi a nemáte detaily, pak hrajete o štěstí.
Pokud máte detaily a nemáte vizi, pak je Vaše činnost mrtvá, impotentní. Žijete z minulosti, a smete Vás první vlna. Pokud jste dostatečně bohatý, můžete třeba začít korumpovat (viz nepřizpůsobení se audio/video nakladatelství digitálnímu světu a následné kopání kolem sebe a zatěžování států mnoha zbytečnými soudy jen kvůli zastrašování).
Nicméně cokoli bez vize/ideálů je mrtvé a dříve, nebo později to umře. Jako stát, který žije jen ekonomikou, ale vše ostatní prodá – to má za pár. Jako firma, která změní firmu jen na neměnné procesy.
Nicméně ideál bez detailů, zkušeností a správné rozlišení maličkostí a velikých věcí je impotentní rovněž.
Miroslav: Ja bych rekl ze 50% je mit vizi, jit si za ni a 50% je schopnost poucit se z chyb a nevzdavat se. To co dlouze popisujes je vysledkem toho jak se clovek dokaze ucit z chyb. Dulezity je ji verit a kdyz nevyjde zaujmout spravny pristup. Jinak je to zaracovany kruh, jinak ty zkusenosti neziskas.
Plus "Jinak bylo velmi mnoho lidí s vizí, a naprostá většina neuspěla." – bez neuspechu to nejde, to neni konecna, ale soucast procesu. Troufam si odhadnout ze naprosta vetsina z techto lidi kteri se poucili a vytrvali uspeli se svou 3., 4., 50. vizi(vcetne me). A jinak to nejde, malokdo muze bez zkusenosti prijit a uspet v necem hned napoprve. Ale je spravne si verit ze uspeju i napoprve, jinak bych nic nedodelal. Uspech jsou vzdycky minimalne ziskane zkusenosti(pokud se z nich poucis)..
A co se tyka Johna, opravdu je to jak rikas s tou vizi, lidi ti do hlavy nevidi a tak nechapou protoze oni maji svoji predstavu o tom jak podnikat(je jedno jestli tomu rozumi nebo ne). Proto je dulezite mit necemu cemu veris, za cim si jdes a "odsekavat" vetve ktere couhaji mimo tvoji vizi. Clovek ktery si neni jisty a zkousi delat veci podle toho co si mysli ostatni nema bohuzel na to dotahnout nejaky projekt do konce. Ted nemyslim nazory zakazniku – ale opet pokud je nazor tak checkuju jestli to nemeni smer kterym jdu nebo jestli je to naopak prinost pro vizi.
Pavel: Souhlasím se vším, ale
Buďme upřímní, je třeba si také dát pozor mezi vizí a závislostí na vizi.
A další věc, že řada věcí chce dost strategicky chytrého člověka a předpokládá řadu schopností, které ne vždy každý má.
Ve skutečnosti jen zlomeček lidí uspěje, byť s vizí. Z pohledu diskuse úspěšných lidí pod úspěšným Johnem to vypadá jinak.
Navíc potřebujete schopnosti, prostředky, místo, vhodný čas, příležitost i štěstí.
Takový John také mnohokrát napsal, že třeba v Česku by jeho podnikání bylo daleko těžší, ne-li vůbec možné.
Je to o sebeovládání. Většina lidí využije zlomek svých možností své vize naplnit, protože se neumí poučit, myslet objektivně, něco si namlouvá ale někde tuší že je to k ničemu nebo by měl dělat něco důležitějšího i když to není tak zábavné… Jsem v tom sám?
Kdyz jsem prijel do USA tak moje vize byla vydelat co nejvice penez s co nejmensimi investicemi . Dalsi podminka byla, ze to musi byt prilezitosti na jistotu. Zadne riskovani. Vedel jsem, ze si nemuzu dovolit delat chyby a proutracet penize, ktere by chybeli. Chtel jsem se zabezpecit na cely zivot (pres investice do nemovitosti). A nechtel jsem mit zbytecne starosti a maximalni svobodu (cestovat, apod) – takze jsem nechtel zadne zamestnance ( po zkusenostech z CR). Na toto jsem pozdeji nazor zmenil. Jak vidite, zadna vznesena vize to nebyla.. ale vyplnila se.
Ja se k te Johnove vizi take pripojuji, travit cas nad zbytecnostmi nema zasadni smysl, zkusil bych ale hranice teto uvahy posunout jeste dal. V posledni dobe jsem mel nekolik zkusenosti s "kamarady". Znate takove ty lidi, kteri se s Vami prateli, travi s vami svuj okrajovy cas a nic moc do toho nedavaji. No to pak clovek zacne premyslet PROC vlastne travit cas s nekym, kdyz vim, ze nase budoucnost spolecna nebude. A tak radej namisto stravim cas nez s nimi se svym psem, ten je aspon oddany.
A myslim ze takhle je to se vsim, kdyz z toho clovek nema obohaceni at uz citove, financni, radost, nebo jen neco co cloveka uspokoji, tak nema smysl se stim zabyvat. Ale clovek si na to kazdy musi prijit sam a implementovat si to do sveho zivota.
Nejtěžší je uhájit si svoji vizi a věřit jí i přes to, že ostatní jí nevěří nebo nikomu podobná věc nefunguje.
K tomu je potřeba hodně sebekázně a tvrdý tah na branku a hodně často je to tak jak říká Miroslav Ponkrác, že prostě není jednoduché uhodnout co je a co není důležité.
Když to vztáhnu na můj překladatelský business tak co je důležitější – poslouchat klienty, kteří remcají nad vysokými cenami a udělat z firmy takovou holku pro všechno, kde si vyberou všichni (což samozřejmě v určitých případech znamená slevit z kvality) anebo držet vyšší cenu a kvalitu ale s tím rizikem, že budeme postupně přicházet o klienty, kteří se nechají levnější konkurencí ukecat a začnou překlady nakupovat u nich, i když budou o tři řády kvalitativně horší. Moje vize je "preference kvality nad kvantitou" jenomže kvality se člověk nenají a v Čechách je velmi obtížné klienta přesvědčit k tomu, aby si koupil dražší ale kvalitnější překlad.
Vembl: Nejdříve bych zjistil kolik je za překlad ochoten dát a podle toho to nabídnout. Když někdo k tobě přijde, že chce levný kvalitní text, moc na něm nevyděláš, jenom starosti, tak proč mu věnovat čas? Soustředil bych se na firmy a zákazníky, kteří berou překlady pravidelně a respektují cenu za kvalitu. Jinak se budeš trápit pořád nad tímhle a na důležité věci nezbude čas.
Jen drobná poznámka: je pro mě více než vtipné, když o absenci vize ve firmách píše pan Dočekal, který nikdy žádnou firmu nevybudoval…
Reálně tady vidíme obrovský rozdíl toho, když něco řekne někdo, kdo má za sebou zkušenosti s vlastní firmou a její vizí, a někdo, kdo se v tématu "vize" odvolá na Apple.
Stejná slova prostě nejsou vždycky stejná slova.
Ale to jen tak na okraj.
Misha: však to není nutné – divadelní, či filmový kritik taky nemusí být renomovaným autorem, aby byl oprávněn o jiných dílech fundovaně psát 😉
Misha: O absenci vizích ve firmě mohou také psát zaměstnanci, kteří si chyby majitele, managementu odnesou často tvrdě na svých bedrech – daleko tvrději, než leckdy majitel a vedení sám.
Stejně tak ženy kafrají leckdy mužům do toho, jací by měli být, ačkoli mužem nikdy nebyli.
Lidé kritizují politiky, aniž by většina z nich kdy politikem byla.
A také kritizuji vrahy, aniž bych kdy někoho zavraždil.