Predstavte si, ze jste vybudovali firmu, ktera dobre funguje a vydelava. Trvalo vam to par let tvrde prace. Ale dosahli jste sveho cile. Firma vydelava tak, ze bez problemu uzivi vsechny vase pozadavky na osobni utraty a jeste mate dostatek penez na nejake investice. Zijete si luxusnim zivotem. Ne nejak extremne vystredne, ale dovolit si muzete skoro cokoliv. Nic vam nechybi jen vam v koutku duse trosku hloda, ze vzdycky by mohlo byt jeste lepe. Tak to je asi vzdy. Dosahnete nejakeho cile a mate pocit, ze by to mohlo byt jeste lepsi.
Jenze posunout to dale znamena vice riskovat. Riskovat tak, ze muzete prijit o to co jste vybudovali. Bud budete mit temer pohadkove bohatstvi nebo prijdete temer o vsechno. Dopredu vite, ze sance na uspech je 50%. Proste pul na pul. Bud z vas bude miliardar nebo chudak.
Jake postup vam vice imponuje? Co je chytrejsi? Jak se rozhodnete? Na zaver vam treba napisu jak to vidim ja.:-)
Ono hodně záleží na tom jaké povahy to riziko (riskování) je – jsou rizika, která neovlivníme a jsou rizika, která naopak můžeme předvídat, eliminovat, řídit, … navíc co je rizikem pro jednoho nemusí být rizikem pro druhého. A tedy na povaze toho člověka – někdo má přirozený sklon k "riziku" a nebojí se ho, druhý může mít k němu averzi a když cítí riziko jakékoliv povahy tak raději nedělá nic. To samé, nedá se říci předem co je chytřejší – pro jednoho může být něco naprostá hloupost a druhý z toho samého dokáže vytěžit maximum.
Nicméně i kdyby to bylo v té černobílé rovině (50:50 bez dalšího upřesnění), tak já jsem pro riziko. Ne kvůli té "výhře", ale kvůli "radosti ze hry / z další výzvy".
Přesně toto jsem řešil a občas mě to stále nahlodává. Samozřejmě že vždy to může být lepší. Ale je potřeba si uvědomit kolik navíc získate. Riskoval jsem v začátcích a vyšlo to. A dále riskovat když už máte solidně prosperující firmu se mi nezdá jako dobrý nápad. Je to čistě můj osobní pohled na konkrétní situaci. Možná že mě to bude hlodat tak dlouho že časem podlehnu a znovu si zariskuji 🙂
v Cechach vetsina lidi jde po jistote. Ale vezmi si, ze startem Shipita jsi sel taky do rizika, potreboval jsi to posunout dal a zaplnit sklad.
Kdyz jsi koupil dalsi sklad, tak jsi sel taky do rizika – sice vynuceneho nedostatkem mista, ale precejenom rizika.
A uz tu byl kdysi myslim odkaz na clanek o tom, ze pomaly rust je jista smrt.
Riskujeme kazdy den ked sadame rano do auta 🙂 ale co sa tyka podnikania pokial nieje nutne riskovat alebo ked to inak nejde tak potom tkz. volba mensieho zla.
Pokial seba dokazem zabezpecit a niesom nuteny riskovat tak to neurobim, alebo to riziko musi stat za to.
Priklad pokial mam 1 milion a riziko je 50% / 50% a mozem zarobit 10+ milionov ok stoji to za zo (samozrejme nedam milion do loterie ale na skor by som to videl na dlhodoby investicny plan ktory mozu ovplivnit veci ako kriza a pod. comu sa nevyhnem) Na druhej strane pokial teda niesom nuteny riskovat tak budem hladat investicie s co najmensim rizikom.
Je to taka uvaha ktora ale potrebuje konkretny priklad lebo pokial som uz raz dokazal z nicoho postavit firmu ja neviem za 5 rokov a to riziko tu je ze bud zarobim alebo zbankrotujem tak otazku polozme takto "Co najhorsie sa mi moze stat ?" neinvestujem vsetky eura do posledneho neham si cca 10 000 eur ako rezervu napr. a ked som dokazal vybudovat raz nieco za 5 rokov tak druhy krat to dokazem vybudovat za polovicny cas, tj 2 – 3 roky sa budem musiet uskromnit. a ak toto je to najhorsie co sa mi moze stat a riziko je 50% na 50% a zisk stoji za to tak by som do toho siel.
Podobnou otázku jsem řešil cca. před 4 lety. Pracoval jsem u jedné nadnárodní firmy v německu, k tomu jsem podnikal a docela slušně vydělával, A najednou jsem si začal vážit volného času. Rozhodl jsem se z toho kolotoče vystoupit, ukončil jsem podnikání a teď pracuji v jedné menší firmě. Plat se mi pohybuje mezi 140-180.000 kč měsíčně, včera večer jsem byl s dětma na kole o víkendu jsem si byl zahrát golf, prostě si raději užívám života…
Je pravda, že jsem měl asi před měsícem nabídku od jiné firmy, která byla o cca. 20% vyšší. Docela jsem o tom přemýšlel, ale tak nějak jsem si řekl že mám zaplacený barák, auta a večeři sním stejně jenom jednu…
Pri pravdepodobnosti 50:50 neni chytrejsi ani jedno :), rozhodnuti se tedy bude odehravat v emocni rovine a tady hraje dulezity prvek na misce vah to, ze pokud jsem se z chudaka stal vlastnim pricinenim tim cim jsem nyni, pak to mohu zopakovat vzdycky, tedy pripadna chudoba bude jen docasnym stavem, nez se zase vyhrabu zpet.
Tedy: zvolim risk, protoze mi ve skutecnosti nejde o penize, ale o to, jak naplnit cestu ze soucasneho stavu k miliardari a pokud to dopadne krachem, ceka me ta sama cesta, ale z nuly k financni nezavislosti – dobrodruzstvi je v obou pripadech stejne.
Cilem ve skutecnosti je samotne vytvareni, nikoliv cilova castka.
(Jina situace by byla, kdybych svuj soucasny majetek napr. pasivne zdedil, pak bych do toho rizika nesel, protoze pripadny krach by me dosmrti nechal bez prostredku.)
Souhlas s Mirun, dalším kritériem je věk, nebo životní energie. Pro třicátníka v plné síle bude případný neúspěch a nový začátek lépe překonatelný než pro padesátníka, kterému už se do ničeho moc nechce.
Nikdy bych neriskoval všechno na hod mincí. Ani kdyby šance byly lepší než 50/50. Člověk taky nepůjde do casina a nevsadí všechno najednou na jednu barvu. Na druhou stranu v praxi skoro nikdy o hod mincí nejde, takže buď to riziko můžu nějak ovlivnit svými schopnostmi, prací a tak. a pak bych do toho šel, nebo bych hledal jiné možnosti jak vydělat s rizikem které není tak veliké nebo je rozložené. tj. nevsázím na jeden hod mincí ale třeba na 100..
To je jasne: nejen chlebem ziv je clovek :-). Vykaslal bych se na riskovani, pokud by mi mohlo prinest jen penize. Neco jineho by bylo, kdyby se treba moje firma najednou mohla nositelem skvele inovace nebo neceho objevneho… to uz je pro me mnohem vetsi prinost nez dalsi prachy
2 Honza: V kasinu u jedna barvy je pravdepodobnost <50%! Otazka je, na co sazis u 100 hodu minci. Pokud vsazis vsechno na to, ze padne vice nez 50 krat jedna strana mince, je to horsi, nez kdyz vsadis na jeden hod.
Myslim, ze firma, ktera si uz sama zije je utopie. Podnikatel tomu vzdy musi venovat nejaky cas, konkurence nespi, produkty i sluzby morlane zastaravaji. Tim nerikam, ze vetsinu prace neudelaji zamestnanci, nicmene nekdo musi urcovat smer.
A riziko 50% je myslim neakceptovatelne, ja osobne bych do toho nikdy nesel. Urcite se daji najit reseni, ktera nejsou tak rizikova a firma se da posunout dal. Veci nikdy nejsou tak cernobile.
Rozdil kvality zivota mezi tim byt "chudak"-"milionar" a byt "milionar"-"miliardar" je v privnim pripade propastny, v druhem uz nikoliv, tudiz clovek by vic ztratil nez ziskal.
Je jasne, ze v zacatcich podnikani je ten risk mnohem vetsi, nicmene nikdy to neni gambling.
Veverka, no zrovna na to, ze padne vic jak 50% jedna strana mince bych si vsadil ;)…
když hodíš 6x tak to bude téměř vždy 4:2. Ale to už jsme v jiném tématu…
Asi bych do šance 5:5 nešel. musel bych tomu věřit natolik abych tu šanci viděl alespoň 8:2 a pokud bych do toho měl dát opravdu všechno, tak by mi i to bylo málo.
Proto raději pujdu s desetinou svého majetku do šance 4:6, ale můžu to zkusit 10x 😉
to Rammi: samozrejme jsem mel na mysli jedna a tataz. Pravdepodobnost, ze padou obe strany jsou nula :-)) A samozrejme mas pravdu, ze 4:2 je nejpravdepodobnejsi, pokud nekonkretizuji stranu.
Jasne ta posledni veta je rozumna. Kdyz jsem hraval kostky, do rizika 4:2 jsem sel vzdy s celou vsazenou castkou. A to jsme hravali i o nasobky meho tydeniho prijmu (na gymplu, majetek jsem nemel).
Podle mě, když je člověk miliardář tak to ani v nejmenším neznamená, že má šťastnější život než kdyby byl jenom milionář. Pokud si už teď můžu dovolit více-méně všechno co chci, tak nemá smysl vsadit všechno na to, abych měl PENÄšZ ještě víc. Mohlo by mít smysl riskovat kvůli seberealizaci, kvůli pocitu úspěchu. Ale tenhle pocit si člověk může zajistit i tak, že rozjede startup z nuly.
Takže z mého úhlu pohledu… pokud jsem zajištěný a nudím se, tak bych preferoval pustit se do dalšího startupu než vsázet to co už mám.
Jsou dva aspekty – jeden je uspokojení osobních finančních potřeb, ty má každý nastavené někde jinde. Obdivuju majitele Student Agency, ale moc nechápu proč se tak dře. Je mu 37, vypadá na 50, musí zažívat neuvěřitelné stresy. Můj otec říká, že je lepší bejt hvězda okresního přeboru než se trápit na chvostu první ligy :-))
Druhým aspektem je řekněme přirozená lidská hravost/soutěživost – mít více peněz, větší firmu, něco budovat zažít úspěch, nenudit se.
Odlozit si rezervu vo vysokej vyske, ktora mi zaruci bezproblemovy zivot aj nadalej. So zvyskom penazi potom riskovat akokolvek.
Jsem konzervativní, sice rozum říká, že je lepší riskovat (zvednout kapitál z milionů na miliardy při 50% šanci je dobrý risk, ale já bych neriskoval.
Spíš bych rozjel ještě něco dalšího, ať se člověk nedostane už dolů.
Myslím, že jestli má člověk moc peněz a nebo vlastníš půl planety je jedno. Kolik jídel můžeš sníst a kolika tryskáči letět? Hlavní je, aby pro něj peníze už nic neznamenaly (aby si mohl koupit to, co se mu líbí), což má svou hranici v penězích, a pak už je to jedno…
Mirun: S těmi pravděpodobnostmi přece nejde jen o ně, ale i o výši sumy, kterou můžeš ztratit či vyhrát (když pominu další hodnoty typu, že staří nebudou chtít vsadit, mladí naopak jo, či že někdo riskuje z principu.
Sázka typu:
50/50
Obrat buď z 1M na 0 a nebo z 1M na 2M
Je vyvážená.
Ale tady mluvíme o jiné sázce typu
50/50
Obrat buď z 1M na 0 a nebo z 1M na 1000M
A v tomto případě je logické volit tuto variantu, ale právě KDO to udělá (já ne, protože bych nechtěl být na nule, mi toto stačí…)
je to jako by jsi házel korunou a když prohraješ zaplatíš korunu a když vyhraješ dostaneš tisíc korun…
Taky to vidim tak ze 50/50 je spis gamble, samozrejme ze novy projekt je svym zpusobem taky gambling 🙂 Ale asi se to nema delat tak, aby to v pripade neuspechu stahlo komplet cloveka sebou…. Souvisi s tim vsechno co pisou ostatni, jako je vek..A taky zivotni priority. Je zivotni priorita mit co nejvic penez? Nebo treba si procestovat svet a a delat co me bavi(podnikani je toho soucasti)? Rika se ze vzdycky je dobre prorazit svou comfort zone, jinak clovek nevyroste. Takze z osobnostniho hlediska rustu bych do toho sel, protoze to je jedna z mych dulezitych priorit. Ale ne pokud by to byl gambling ze by to bylo nejak na vode, to bych se snazil vytvorit tu prilezitost jinak. Kdyz do neceho jdu tak si musim verit ze to dam, i kdyz mi rikaji ze je sance 1%. Ale pro me ta sance musi byt tak 95-100%(v sebeduvere). Ano, az velmi nezdrava sebeduvera 😀 Ale tak jsem naprogramovan.
Ahoj Český Honzo, Americký Johne, a všichni ostatní…
jsem tu úplně nový, ale v posledních několika dnech jsem přečetl většinu tvých článků z tvých zkušeností a marketingu a musím říci že se s většinou stotožňuji a jsou pro mne velmi inspirativní …. třeba se i já někdy rozepíši o mém začínajícím podnikání v zahraničí.
Nicméně jak vidím já tuto teoretickou situaci:
Mslím si že hodně záleží na tom, v jaké rovině vědomí se člověk nachází. Sám vím že v Čechách by hodně lidí šlo po jistotě, ale v zahraničí by to pravděpodobně bylo naopak. Hodfně záleží na tom kde se člověk ve stavu mysli zrovna nachází. Jistota je jistota, ale pakliže má člověk už takřka všecko a ví také že může dosáhnout na většinu věcí, pak potom stagnuje, nevyvíjí se. Proto kdybych já byl v podobné situaci, musel bych se asi přiklonit k risku a zkusit něco víc, jít dál….
A jestli je něco chytřejší či ne….? Prostě někdy člověk musí dělat to co cítí že je to pravé….:-)
Fandor: to s tím okresním přeborem je dobrý.
John: věta "Nic vam nechybi jen vam v koutku duse trosku hloda, ze vzdycky by mohlo byt jeste lepe." je největší problém naší civilizace, na který jednou zhyneme. Nikdy nám nebude stačit to co máme, neustále budeme přemýšlet co by kdyby, promýšlet mnoho kroků dopředu, analyzovat a trápit se nevyužitými příležitostmi a nakonec si stejně nebudeme nikdy jisti, že každé z naišch rozhodnutí bylo správné.
Když si připustíme, že to co máme, nám nestačí ke štěstí, tak nikdy štastní nebudeme. A to platí v práci, ve vztazích, v tom co máme rádi…
Myslím si, že nejšťastnější jsou vždycky ti, kteří tuhle větu dokáží ze svého života elimonovat.
Myslim, ze fiftyfifty je cisto teoreticka rovina. Na svoju stranu musis pripocitat nieco, comu mozme hovorit – tvoja historicka skusenost, cize tvoje byznis-skusenosti , vnutorne nastavenie i to kde chces svoje hranice posunut. Pozorovanim tychto vnutornych atributov u teba by som mohol povedat, ze uz si niekde na 75% v pluse, cize tvoj naskok hned poskocil na 50%. Z mojho pohladu, ak mas napad kludne do toho hupni. V prvych kolach ta mozno budu pocitat, ale myslim, ze si dost silny nato, aby si sa vzdy otriasol a pokracoval dalej az do finisu v ktorom ti zivot dvihne ruku na znak vitazstva a pride novy vyzyvatel.
Fandor: okresni prebor ma neco do sebe. ALE!
Kdysi davno v mem rodnem meste spadli hokejisti z druhe ligy do krajskeho preboru. Po te mizerii, co hrali nekolik let nebylo divu. Omladilo se druzstvo a v kraji hodne vyhravali. Bezne dvoucifernym rozdilem. Kdyz se po nekolika malo sezonach vratili do 2 ligy, rikali jsme si neco podobneho – neni lepsi celo kraje nez chvost druhe ligy? Par let tam hrali a vypracovali se. Trikrat hrali baraz o prvni ligu (2. nejvyssi soutez) a nakonec se tam dostali. A zase stejne pochybnosti. A dalsi rok byli v popradi 1. ligy a napresrok dokonce 2. v dlouhodobe casti. Tohle je moje sportovni zkusenost (i kdyz jen jako divaka). Nakonec nekteri z tech hracu co tam hrali byli v repre i NHL (a to i mistni kluci).
Takze zaver: okras je pohodlnejsi, ale neni krasne hrat extraligu? 🙂 I v byznysu?
doplneni: ted hraje Trebic 1. ligu uz 12 sezon.
Myslim, ze rozumne v tomto pripade je, hledat jinou investici, ktera me privede k jeste vetsimu majetku. Volil bych radsi rocni cekani a hledani vhodnejsi investice, než sazet vše na jednu kartu. Radek
Myslím, že drtivá většina z nás napíše, že by neriskovali ztrátu toho co dosáhli (velice dobrý život). Ale z větší části to asi bude tím, že jsme nedosáhli na takový úspěch jako ty. Tzn. ty jsi svůj cíl (sen) splnil a teď hledáš kam to posunout dál.
Ale já jsem nenapsal ani slovo o nespokojenosti třeba se stavem věcí kolem sebe, ale výhradně s nespokojeností s tím co mám – protože pokud ta motivace bude pouze a čistě osobní (nemohl bych se já mít ještě líp?), tak to štěstí opravdu nepříjde.
Přece když vám nic nechybí (a bavíme se hlavně o materiální stránce věci, ale patří tam třeba i zdraví nebo mezilidské vztahy), může mít člověk spoustu jiných motivací měnit svět, a třeba i přostřednictvím podnikání. Třeba jen ta nejjednodušší, že ho to prostě baví a přináší mu to uspokojení.
Takže odpověď na Johnovu otázku vlastně vyplývá automaticky – bude tě to naplňovat, bavit, přinese ti to radost? Pak klidně riskuj, podnikej ještě ve větším měřítku, rozjížděj nové firmy.
Pokud to budeš dělat jen pro to, aby ses měl ještě líp a patřil do jednoho procenta nejbohatších lidí na zeměkouli, tak se nikdy stejně líp mít nebudeš.
od jiste vyse bohatstvi je uz celkem jedno o kolik vic vydelas.
rozdil mezi 10M a 100M je mensi nez rozdil 10M a -10K na uctu.
Ten priklad co pise John me prijdede trosku extremni . No jedine , ze by John jakozto majitel zajetych firem s rocnim obratem X mil. vsechno prodal za za castku dejmetomu 5 mil. , to pak vzal a odjel do Kolumbie , kde by za vsechny penize nakoupil kokain . Pak uz by se budto stal miliardarem , nebo sedel jako chudas , anebo lezel pod drnem … jako byvaly milionar 🙂
Jinak pokud by John chtel firmu pozvednout nekam dal , pak tu jsou investori , kteri investuji a vezmou to riziko na sebe . John by jen zaboreny v lenosce v klidku sledoval , jak se mu mu zhodnocuje majetek .
Na uvod a uvolneni nalady – doufam ze to neni dusledek prekmysleni ohledne investicni nabidky od Centralway:-)
Myslim ze tady konci ekonomicka teorie i terorie podnikani a vstupuje zivotni postoj a zivotni priority. Podle me k tomuhle uvazovani dospeje velice nepatrne procento lidi a je to urcite k oceneni se dostat do takove situace.
Ja jako vetsina tady co nikdy nebyla v te situaci bych zustal urcite ve stadiu jedna – protoze to je i tak o dost met vys nez na cem jsem ted. Proste to mysleni clovek podle me nema dokud neni v te situaci a vlastni pili/stestim nedospeje do inkriminovaneho stadia.
Penize jsou motivaci jen pro lidi kteri je nemaji. Ten kdo se dopracuje k urcite financni svobode vetsinou zjisti, ze penize cloveka neudelaji stastnym, ale mohou cloveka udelat nezavislym a svobodnym (v tom smyslu ze mohu delat to co chci a ne to co musim abych prezil).
Pro vetsinu lidi co podnikaji v tom co je bavi nejde ani tak o penize jako o dobry pocit z podnikani. Ted jde o to v cem John podnika – jestli je to "zakladani startupu a investice do nemovitosti" a nebo chce Shipito dotahnout nekam dal. Mozna John uvazuje o vstupu firmy na burzu nebo o nejakem jinem zpusobu vstupu kapitalu a rozjet to ve velkem.
Muj nazor na toto riskovani je takovy, ze bych do toho sel s jednou tretinou sveho kapitalu, zbytek bych si nechal pro klid v dusi (a pripadne na klidne stari kdyz se to nepovede) v dobrych investicich (nemovitosti, akcie).
Jake postup vam vice imponuje? Co je chytrejsi? Jak se rozhodnete?
Pokud firma slape i bezemne, jak to Johnovi slape a mel bych te prace plny zuby jak bych mel po urcite dobe jak se znam dal bych firmu do dobrych ruk aby se mi o to starali. Sebral bych 1/3 zisku a pustil bych se delat jinej biznis, bud ktery by mi pozvedl jeste vic spolecnost ktera vynasi nebo se pustil do neceho jineho, co by me bavilo. Cili bych se hral. Kontrolu bych stejne mel nad firmou. Otazka 50/50. O biznis clovek muze prijit akymkolvek spusobem a to nemusi udelat ani zadnej pruser. Vid Island.
To DaN: Nedavno jsem v knizce Rich Dad, Poor Dad od Kyosakiho cetl ze podnikani se ma provadet zejmena a jedine za ucelem ziskani penez, to nevim jestli je zcela pravda ale myslim ze i kdyz clovek podnika v cem ho to bavi podnikat, tak je motorem hlavne financni odmena, alespon do doby, nez se stane financne nezavislym….
To Misha: Taky myslim ze kdyz to cloveka bavi, proc nejit dal, nezkouset vice veci!
Myslim ze podnikani je jak kupa sena, nekteri se podnikateli nikdy nestanou, protoze jim seno nevoni a boji se ze se o nej poipichaji…nekteri ale radi uzivaji zivota a tak se senem provrtaj, poskacou v nem a kdyz je po vsem tak se proste usadi nahore a uzivaj slunce….a tak je to podle me i s podnikanim….a i s Johnovou otazkou…protoze priste clovek vleze do vetsi kupky sena, protoze shora se lépe kouká na svět:-)
Tak přesně tohle jsem zažil na vlastní kůži. Před 3 lety jsem si každý měsíc vydělával v klidu na živobytí a neměl jsem v podstatě žádné starosti. Jenom mě už pořád nebavilo věčné překládání, protože je to poměrně stresující podnikání a navíc – jako poslední článek řetězce – má překladatel obvykle na všechno nejméně času a je tlačen do nereálných termínů. A tak jsem se rozhodl, že půjdu do internetového podnikání. Namlsal jsem se počátečními úspěchy, kdy jsem na některých projektech vydělal i pětinásobek původního vkladu a začal jsem investovat v trochu větším měřítku. Dvakrát jsem neuspěl s internetovým obchodem a prodělal pár desítek tisíc abych nakonec koupil jeden slibně se vyvíjející projekt, který nakonec nevyšel a stál mě v důsledku řady chybných rozhodnutí několik set tisíc. Dvakrát jsem do projektu nalil peníze a když přišla poslední rána, zbyl v něm dluh, který budu splácet celý rok. Nikomu bych to nepřál. Nejsem člověk, který by se nějak stresoval nebo nespal hrůzou a i většina lidí, kterým něco dlužíme na své peníze trpělivě čeká (a dočká se), ale rozhodně to není příjemný pocit a budeme celý rok obrazně řečeno o chlebu a o vodě, abychom to splatili. Naštěstí mám nenáročnou rodinu a nepotřebuji již dělat žádné další investice, tak se z toho zase vyhrabu, ale kdyby se mi to stalo před 5 lety, asi bych si hodil provaz.
Nicméně v tomhle případě ani nešlo tak o to, že bych riskoval všechno. To vyplynulo až následně, kdy došlo jednak k věcem, které jsem nemohl ovlivnit (penalizace, chyby v aplikaci) a jednak k věcem, které jsem vyložene pokopal sám (různé speciální akce, unáhlený prodej, apod.). Paradoxní je, že jsem dostal týden poté co jsem ten projekt koupil nabídku na to, abych ho za půl miliónu prodal. Měl bych na tom tedy více než 100% zisku. Odmítl jsem a byla to chyba.
Ale tohle "skolné" bylo skutečně tak drahé, že si podruhé investici do něčeho takového hodně rozmyslím.
Ještěže mi zůstaly ty překlady, které mě dnes opět živí.
2 Vembl: zrovna dnes jsem ten tvuj popis cetl. Mam k nemu jeste jednu pripominku – ten "autor", nebo spis bastlir mohl (kvuli tomu, ze jsi nemel ftp) napriklad i podojit ty ucty a pres svuj ucet vysavat prachy. Skoda, skolne bylo skutecne hodne vysoke. Asi i vic nez MBA. 🙁 Ale je to zkusenost.
No človek nežije 892728728 rokov, takže riskovať padnúť na nulu kví´li vidine o ničo luxusnejšieho života a o niečo lepšieho spoločenského poznania nemá cenu.
Lebo ak niekto padne na nulu tak sa z toho vyškrabať už nemusí.
Co se tyka me. Tak vybudovat cashflow tak abych byl zaopatren ja a rodina. A zbytek dat do nejake charitativni akce, kterou budu mit pod kontrolou. Tj. radeji nez poslat penize organizaci, tak proste vyrazit do Afriky nebo na Haiti a tam to "rozfofrovat" dle uvazeni…
Ak som pozorne cital,tak v clanku je napisane toto:".. a jeste mate dostatek penez na nejake investice…". A presne toho by som sa drzal. Neriskoval by som ale premyslal by som nad novymi moznostami investovania (najlepsi sposob ako sa uchranit pred upadkom je diverzifikacia), pricom by ma to nebolelo keby to nevyslo . Ak by sa zacalo darit, potom zo sance 50:50 by kludne mohla byt 90:10. Ked ma clovek peniaze a vidi, ze sa mu zacina v nieco darit, moze spravne zainvestovat a vyrobit za kratky cas slusny balik.
Peniaze pre podnikanie by som bral ako akcelerator.
Koniec koncov, nejaky ten rok cakania stoji za to aby clovek nemusel zbytocne riskovat.
misha>
ja si naopak myslim, ze toto je motor ludstva, ktory nas pohana dopredu.
2 marto: naprosty souhlas. Kdo je na svete nejstastnejsi? Napriklad lide mentalne postizeni. Oni si svuj stav neuvedomuji a jsou stastni za kazdou drobnost. Ale pro lidstvo toho moc neprinesou a koneckoncu ani sobe.
Lenost a nespokojenost je motor. Lenost v tom smyslu, ze si chci usnadnit to, co delam. Nespokojenost v tom smyslu, ze vzdy muze byt lepe.
Jinak jsme jeste na stromech a John v CR jako Honza.
Ale uznavam, nekdy velke chteni pusobi sebedestruktivne.
‘Shoot for the moon. Even if you miss it you will land among the stars.’
Filipe: diverzifikovat znamena ze penize rozflakas mrkni na Bufeta, on nediverzifikuje
Radšej prvý v provincii ako druhý v Ríme.
Jak jsi sam nekolikrat psal, dobrych projektů a prilezitosti je dost tak proc tak blbe riskovat?
Polozil bych si otazku zda bych sel do opravdove ruske rulety. Tedy ze bych si z revolveru vyndal pulku naboju, prilozil si ho k hlave a stiskl spoust…
To by musela byt naprosto extremni situace kdy by mi slo o zivot abych tohle udelal. Urcite to neudelam v situace kdy jsem zabezpeceny a delat takove hlouposti mne nic nenuti…
Laco: Buffet diverzifikuje, ale mene nez ostatni. On nediverzifikuje kvuli replikaci trhu, ale vybira nejlepsi firmy. Kdyby nediverzifikoval, tak bde mit akci jedne firmy.
neriskovala bych. ale je to zalozeno na tom, ze jsem zena a nechtela bych riskovat kvuli detem… verim ale tomu, ze muj muz by do toho sel. 🙂 pak bych ho podporila…
Vembl: Mal si ist radsej s nami do toho Francuzska, ako sme si pisali 🙂
Riskoval bych už jenom kvůli zábavě, je děsná nuda mít své jisté – vlastní zkušenost. V životě nejde o majetek, ale o zábavu, nějakou činnost, probudit se ráno, mít své jisté a nemuset nic dělat přece není super život, ale pěkná nuda.
Krom toho, o zkušenosti nepřijdeš nikdy, záleží taky asi na věku, mě je 26, takže to vidím takhle, ale chápu, že někdo ve 40ti už prostě chce jen dožít.
urobil by som to tak jak som to urobil. miesto toho aby som stavil vsetko na jednu kartu a snazil sa vybudovat miliardovu firmu, zisky vyberam a snazim sa rozbehnut dalsie nove firmy..
miesto 1x $10, je lepsie 10x $1 = zisk mas rovnaky ale riziko omnoho nizsie.
a ked sa ti dari teraz, neznamena ze sa ti bude aj za 5 rokov.. sak to sam dobre vies..
zober si kolko firiem je na burze a kolko z tych malych sa dostane do s&p 500, alebo sa len vobec udrzi na tej burze dlhsiu dobu a neskrachuje.. je omnoho lahsie vybudovat X malych firiem jak jednu obrovsku…
a v shipito nemas ziadnu extremnu barieru ani konkurencnu vyhodu, teda keby dotoho niekdo chcel ist vo velkom tak ta prevalcuje…
"Je hloupý ten, kdo nezná svůj poslední cíl." (Tomáš Akvinský)
"Potkal jsem v Kalkatě řidiče rikšy jménem Rinzai, který ač byl smrtelně nemocen a byl tak chudý, že musel před smrtí prodat svou kostru, přesto byl plný vnitřní radosti a víry. Uvědomil jsem si, že jsem potkal mystika, on žil a já jsem byl mrtvý." (Anthony de Mello, Cesta k lásce)
‘žv shipito nemas ziadnu extremnu barieru ani konkurencnu vyhodu”
Má. Znalost češtiny a českého prostředí a přítomnost v USA.
Uznávám, že ve velkém se dá i bez toho, ale ‘¦
Igor: To jsem tedy měl. Jenomže jsem namísto peněz kapajících po kapkách chtěl hned celou řeku a nakonec jsem si vykopal z průšvihu rybník.
Njn, holt kdo nic nedělá nic nezkazí, ale toto jsem tedy podělal řádně. Už brzy snad ale bude líp. A pokud máš stále zájem o tu Francii, třeba časem budu schopen trochu pomoci.
Já bych si vzpomněla na pohádku o rybářově ženě, které nestačil ani císařský palác a nakonec skončila zpátky v chatrči 🙂
V tomto případě by to u mně asi bylo o tom zjistit, jak to udělat, abych byla spokojená s tím, co mám teď. Jasně, že pokud by se našla nějaká normální (s běžným rizikem) cesta, jak podnikání rozvíjet, tak bych do toho asi šla. Ale asi nikdy ne z toho důvodu, abych měla ještě víc peněz, protože chci víc. Pak se člověk nikdy nezastaví a nebude spokojený ani když bude mít všechny peníze na světě. Případně skončí zpátky v chatrči 🙂
Vembl: Francúzsko stále platí, keď budeš mať čas a chuť, napíš maila.
No nevím, přijdete mi tady jako banda přizdisráčů, když to mám říct takhle – podnikání není kasino s předem danými pravděpodobnostmi, ale hra plná lidských faktorů.
Hrajte pod svoje možnosti, zlenivíte a zemřete. Hrajte nad ně, a za běhu se spousta naučíte, pochopíte, a i ta pravděpodobnost výhry se bude zvyšovat – to jak se jeden snaží je strašně moc ovlivněné výškou cíle.
Neříkám že je dobé jít all-in bez jakékoliv rezervy, ale kdyby byl John povaha které stačí první místo v okresní lize, tak teď nemá XYZbikes ani Shipito.
Ale to je z mé mladé perspektivy, chápu, že pak s věkem přijde moment, kdy se člověku změní hodnoty, a říká si – mám to všechno zapotřebí když už mám stejně dost? Ale u Johna mi přijde, že ho to ještě pořád byví, a bez výzev by se nudil :).