Coca-Cola kupuje britský řetězec kaváren Costa za 3,9 miliardy liber (zhruba 112 miliard korun).
Coca-Cola koupí firmu Costa od britské společnosti Whitbread. Ta řetězec získala v roce 1995 za 19 milionů liber (necelých 550 milionů Kč). Řetězec tehdy provozoval pouze 39 kaváren. Dnes je jejich počet stonásobný.
Tohle je model, ktery neustale vidim jak se v historii opakuje. Najit fungujici retail model. Namnozit ho tak, ze se oteviraji nove pobocky. A timto vytvorit obrovskou hodnotu.
Svym zpusobem i velmi jednoduche. Je to hlavne o tom dokazat to delat ekonomicky, aby ty cisla fungovala. Hlidat naklady. Delat ty pobocky na vhodnych mistech. Mit fungujici business model. Predevsim je to organizacni prace a operativa.
Znam cloveka co ma vyborny fungujici business model na kterem by to mohl udelat. Chtel po me pred dvema roky konzultaci jak na to jit. Tak jsem s nim stravil asi ctyri hodiny. Vse vysvetloval jak presne na to. Vypadal nadsene, ale pak po par mesicich mi rekl, ze to zni jak hodne MRZENI, jebani se zamestnanci a proste moc prace a misto toho sel delat jine veci (odvazet stare zelezo do sberu, kupovat levne fiky nebo levnou granitovou dlazbu).
To nekritizuji. Aspon dela neco uzitecneho a neni treba na drogach. Jen rikam, ze je spousta krasnych prilezitosti kolem nas, ktere jsou svym zpusobem jistoty. Jen to chce hodne prace se vsim prokousat.
Tak třeba to Tukový rohlík vydělá na něčem jiném 🙂
Krásně jsi ho popsal i když nejmenoval 🙂
Málem jsem umřel smíchy
Vysvetli mi nekdo unikatnost te Costy? Obcas zajdu v Praze na Chodově do jedné z nich, clovek si musi prinest objednane veci sam, na baru ceka jak dacan, nez tam pokazde jina obsluha dobojuje s presovacem, to vse za silene ceny… Asi nechapete, proc tam teda chodim, duvod je uplne jiny, je tam bocni terasa, kde se daji diskretne probirat obchodni zalezitosti.. Ale to je specifikum toho konkretniho mista… Nebo jak to funguje třeba v US, je ta Costa jina?
Asi jako Starbucks, jen sila znacky a trend. Nevidim v tom jinak nic, normalni predrazena kavarna.
Já jsem pochopil unikátnost v zahraničí na místě, kde nebyla zrovna espresso kultura. V celém městě kafe nebylo k pití, pojmu “ice coffee” ani přes horka nikdo nerozuměl. Obsluha neuměla nikde anglicky atd.
V Costě jasně daný standard, usměvavá obsluha, ice coffee přímo v nabídce, kvalitní wifi, čisté prostředí.
V Praze se to těžko docení, protože skvělé kavárny jsou tu dnes všude, navíc kdo tu žije, tak ví, kam jít.
Ale je to stejný princip jako McDonald’s, prostě víte, co v Costě dostanete, ať jste kdekoliv na světě. Nikdy to nebude to nejlepší, ani to nejhorší. Ale je spousta míst, kde budete za Costu nebo i ten Mekáč rádi.
Srovnání se Starbucks není moc na místě… Costa Coffee je sice také self-service řetězec, narozdíl od Starbucks ale kávu připravují školení baristé ručně (mletí, temování, teplota, délka extrakce, mléko). Jen nastavení espressa a mlýnku je věda. Ve Starbucks nebo McD Cafe jde jen o mačkání tlačítek na automatu. Čímž nesnižuji kvalitu kávy, v McD si třeba dávám espresso rád.
Tak zrovna nedávno mi to kamarád říkal o těch šílených cenách, ale já si to nemyslím. Když jdeme s kamarádem na čaj, tak oba dáme 65 Kč, v Chodově na střeše, luxusní kavárna, pohodlná křesílka, Wi-fi, zásuvky.
Takže 130 Kč / 1,5 hodiny pronájem místa na relativně rušném místě v Praze. A to není tak špatná cena. Člověk se na to nemůže dívat očima kolik stojí to kafe nebo čaj, ale očima toho, kolik stojí to místo k sezení.
Na tu diskrétnost bych moc nesazel. Vzhledem k tomu, ze to je oblíbené a proflaklé místo, kde se potkává pražská galerka státních úředníků a ti co jezdí z východu po D1, počítám, ze tam má kde jaká instituce jako PČR, BIS a možná i leckdo privátní, více méně stabilní a kontinuální napichnuti :-))
Konkretne v Londyne mi Costa unikatni moc neprijde. Snad jen jejich panini v nabidce je odlisuje. Tady to ted valcuje Pret a Manger. Costa je spis v chudsich castech Londyna. Starbucks je obchodne valcuje a Caffe Nero kvalitou taky. Spis je to o tom, ze Britove musi mit po ranu svou kavu a nebo caj a kvalita je tolik netrapi, takze je tu idealni trh.
Tento styl zosietovania je asi najvacsi biznis rozdiel medzi USA a EU. Pre mna ako zakaznika, milovnika dobreho jedla a domackeho pristupu viac tesia male majitelske zariadenia, kde to je o super jedle “az” na druhom mieste po genius loci. Ked cestujem, tak sa prave sietarinam smazim vyhnut.
Na druhej strane, moja podnikatelska mysel je presne opacna – vybudovat najsamsuper skalovatelny produkt 😀