Reaguji na komentar u minuleho clanku
“Bez ohledu na zkusenosti, ten pristup je nejdulezitejsi” ‘“ ja nevim, ale tohle mi prijde takove’¦ Prijde mi, ze se na odborniky divas se zbytecne velkym despektem. Tvoje blogy jsou po urcite strance velmi motivujici, ale asi zalezi i na cilovce. Kdybych tohle cetl jakozto clovek, ktery to teprve chce ve svem oboru nekam dotahnout, tak by mi to naopak prislo strasne demotivujici. Protoze jaky smysl by pak vlastne melo na sobe tvrde drit a snazit se stat tim odbornikem, pokud by takhle premyslel kazdy?
Nemel bych zjednodusovat. Ale divam se na to optikou cloveka co buduje firmy. A z tohoto pohledu si cenim uplne jinych vlastnosti a schopnosti u kazdeho cloveka co pro me pracuje. Kazda firma co zacina je strasne krehka. Velmi zalezi na kazdem rozhodnuti. Zalezi na kazdem zamestnanci, ktery se najme. Je to doopravdy mnohem vice vyhrocena situace nez u zabehle a velke firmy. Tam kdyz nekdo udela nejaky mensi prusvih, tak to firmu nepolozi. Kdy se zamestna par neschopnych lidi tak to ani neni poznat. Proste se to ztrati. U zacinajici firmicky i maly prusvih muze znamenat brzky konec. A ten prusvih je treba i ztraceny cas a neefektivita. Kdyz se bude ztracet cas na spouste meetingu. Ve velke firme to je naprosto v pohode. Patri to k tomu. Ale kdyz v male firmicce budou vsichni jen neco resit (bez te realizace), tak proste garantuji, ze ta firma velmi brzy skonci.
Takze proti skutecnym odbornikum nic nemam. Je to perferktni, kdyz se nekdo zameri na nejaky obor a exceluje v nem. Ale taky jsem za svuj zivot potkal spoustu radoby odborniku, kteri stravi vice casu tlachanim a vymysleni slozitosti. A vidim, ze kdyz chci aby firma byla uspesna, tak musim trvat na te realizaci. Musim mit jistotu, ze kazdy clovek co najmu premysli stejne. Dokud se vse nerozjede a nezavede spravna firemni kultura, tak je na kazdem cloveku ve firme obrovska odpovednost jaky ma pristup. Takze to jen na vysvetleni.
Az kdyz jsem dopsal tento clanek, tak se objevil vyborny komentar od Pavla Simona, ktery to vysvetluje jeste lepe nez ja:
Tu ale ide o nepochopenie toho čo John píše: Prečo by mal Baťa (John) robiť prácu za stavebníka? Prečo by mal mať architekta na stručné zadanie. Ak chceš byť ten odborník, tak tá odborná práca má byť na strane dodávateľa. On má PLNíš zodpovednosť za dodanie diela, a preto mu Baťa dal len jasné a teda stručné zadanie.
Ako to robiť už len nechal plne na staviteľa. John píše vlastne o tom, že sa dnes každý mieša do roboty toho druhého a obmedzuje jeho možnosti. A tým sa aj ta zadávajúca strana obmedzuje v možnosti ‘“ pracovať na svojej robote (robí dodávateľovu robotu), dostať riešenia, na ktoré ani neprišli, zaplatiť jednorázovo za odbornú prácu a nemusieť platiť paušálne odborníka na svojej strane (keďže je potreba iba občas), ‘¦ A je to aj o rozdielnych jazykoch. Tak ako je čeština, angličtina, ‘¦ rovnaká, tak ale architekt rozpráva inak ako ten čo stavia, programátor rozpráva inak ako užívateľ, redavač inak ako kupujúci.
A tu v tomto kontexte je aj ten rozmer, že dodávatľ videl na druhej strane “amatéra” a teda nemohol sa spoliehať na to, že to bude po ňom ešte niekto kontrolovať. Musel odovzdať plnohodnotnú prácu. Len vtedy bola aj iná “stavovská česť”.
A to, že potom mal Baťa aj projekciu je zasa dano tým, že už robil aj tú stavárinu. Tú zodpovednosť zobral stavbárom a tí už boli len vykonávatelia.
Johne líbí se mi tvůj přístup. Jako stavař absolvent jsem asi nejspíš odborníkem, ale líbí se mi věci dělat jednoduše, nehledat zbytečný problémy. Možná je někdy lepší i ta malá nevědomost než velká vědomost.
Vidis, me zase naopak od detstvi “ucili” hledat slozita reseni. 🙂 Protoze ta jednoducha jsou v tech slozitych obsazena + se naucis spoustu veci navic, ktere pak v pripade potreby muzes pouzit. Ale jinak chapu jak to myslis.
Diky za reakci Johne, ani jsem necekal ze tomu venujes cely prispevek na blogu. 🙂 Chtel bych upresnit, ze jsem reagoval predevsim na ten zaver, tzn. na:
“Tohle je presne jak to citim, kdyz rozjizdim nejake nove podnikani. Odbornici me to zeslozituji, protoze jsou zvykli to delat urcitym zpusobem. Ale zamestnat nekoho mladeho, kdo ma velkou snahu, chce se ucit, hleda cesty a neboji se realizovat je podle me vyhra. Bez ohledu na zkusenosti, ten pristup je nejdulezitejsi.”
A ted, kdyz pises:
“Kazda firma co zacina je strasne krehka. Velmi zalezi na kazdem rozhodnuti.”
a zduraznujes to, tak mi ten zpusob mysleni “bez ohledu na zkusenosti” prijde o to vic kontroverznejsi. Protoze kdyz to nejakemu tomu mlademu “strelci” bez zkusenosti nevyjde prave v takove firme, tak to bude mit znacne katastrofalnejsi dusledky, nez kdyz mu to nevyjde ve firme jiz zabehnute, ne?
Kdyz to rozpitvam jeste trochu vic, tak proc by se treba nekdo mlady vubec mel chtit ucit – prece vetsina z nas se uci a sbira zkusenosti prave kvuli tomu, abychom se v danem oboru stali odborniky… a pokud by pak k zamestnavani odborniku kazdy pristupoval takto, pak by to cele vlastne nedavalo az tak uplne smysl. Taky ta uvaha tak nejak tise predpoklada, ze jak se nekdo uci a sbira zkusenosti, tak soucasne prestava hledat nove cesty apod. Jenze i mezi lidmi, ktere uz lze povazovat za odborniky, panuje velka konkurence – takze spis je podle me otazkou, do jake miry lze povazovat za odbornika nekoho, kdo jaksi “ustrne” v urcitem bode a uz dal nic hledat nechce. Ale jsou to casto prave ty zkusenosti, diky kterym nejakou novou cestu najde – ve spouste oboru nejprve potrebujes mit perfektni znalosti “zakladu” a teprve pak muzes zacit vymyslet neco noveho… je-li postup obraceny, ve vetsine pripadu to dopadne dost spatne.
Nu, trochu jsem se rozepsal, takze to asi uz ukoncim. Jinak druhy odstavec uz je zcela OK, ze existuje i spousta radobyodborniku je samozrejme pravda.