Velmi zajimavy komentar co mi poslal Rudy ohledne minuleho clanku. Myslim, ze to hodne trefil! Napsal to v anglictine, protoze v anglictine psychologii studoval.
What you are describing is power struggle. Tenant is trying to be in control, so are you. Not sending you rent on time is a message – nothing else. If they communicated this prior to being late it would also be a message, but a different one. You sending them invoices is also message from you to them. But the unconscious message is your anxiety. And they unconsciously know it – which gives them satisfaction. So when it comes to power, they are winning. You may deny right now the anxiety (as that is what our defenses do), but your anxiety is obvious. You sent the invoice. You stated that you ‘feel responsible to warn them’, why? From your initiative you sent them invoice, why? I am sure you have conscious justifications, but at the end you are trying to relieve your anxiety. Your mind is spending on this quite a bit of energy. You are justifying. Your mind goes into ‘invoices used to go to other employee so they can overlook the invoice, so you are trying to remind them’, why? Do you really believe that they are not aware of this? This whole thing is about you, not them. You actually wrote a blog article about this. Writing things down (journalling) is a healthy way to release anxiety by expressing feelings through a conscious transformation into a language. People that don’t know how to do that usually act out.
So back to you and your problem. The healthy thing to do is to set boundaries and be consistent. Inconsistency is the worst thing. The legal document sets the boundaries. If you allow the tenant to cross them without consequences, then it will happen again, and they will feel in power. You certainly don’t have to charge them penalty, but it is warranted as they crossed the boundary. If you don’t create a consequence, they just won a power struggle. If you charge them the penalty it will be a message that boundary crossing is unacceptable. Now, after sending them invoice with the penalty (thus another message) if they try to negotiate or basically use resources (e.g. time, their own anxiety) to ask you to forgive them, then that may be enough of a consequence for them to realize that boundary crossing is not acceptable, at which point it will be at your discretion to reduce or eliminate the penalty. If you don’t create consequence for boundary crossing, they won the power struggle and it will repeat in this or another form again.
Having said that, there is also a reason why this situation arose to begin with. Yes, they could be financially struggling and within their own insecurity having hard time admitting it and thus are in a denial in which they just ignore your invoices – thus this situation having nothing to do with you. However, you mentioned that ‘these people piss you off little bit’, so I see that you already had a power struggle between each other before and this is just a continuation of it. Something happened last time, and now they are pushing back to get control back. And it is working!
Tyhle kecy znám z domova – dcera taky studuje psychologii. Podívej, daleko pravděpodobnější je, že tam mají jednoduše “bordel”. Na termín zapomněli a tvoje upomínky nedostali, protože jak jsi psal, měnil se tam zaměstnanec. Věci bývají většinou jednodušší než se zdají.
JJ taky jsem toho názoru – shit happens… 🙂
velmi dobre napsany… ten text se neda pausalizovat viz jak to komentuji Lukino s Claytnem. dulezita je tam ta rovina co to vyvolava v Johnovi a je jedno jestli to je sklerotickou ucetni, insolvenci a nebo personalnima zmenama. O to tam jak i pise Rudy vubec nejde.
Prečo by som mal mať satisfaction z toho že niekomu spí´sobujem anxiety?
Pretoze ‘desire and want’ su dve rozne veci a niekedy ‘we desire what we don’t want’, takze i ked chceme byt uspesnym ‘we really do not desire it’ a preto uspech nam vzdy unika. Je jedno kolko knich precitame, kolko seminarov prejdeme, kolko mentorov mame, uspech proste neprichadza, pretoze podvadomy ‘desire’ nie je kompatibilny s tym co chceme vadome. Ale nakoniec: ‘we always get what we desire, not necessarily what we want’. If you don’t align the two, you’ll always struggle, not knowing why, which brings the question ‘why would you have satisfaction by causing someone anxiety’. And there is your answer.
Cize tvrdis, ze podvedomie je vzdy silnejsie ako vedomie? Maju aspergry vyvynute podvedomie viac ako normalni?
ten článek jsou fakt kecy. Prostě nemají prachy nebo mají takovou politiku, platit vše co nejpozději. Což je pravděpodobnější. Naúčtoval bych jim teď to penále. Možná bych jim ho později odpustil, pokud by se to snažili vyjednat slušně a hned doplatili dlužný nájem.
No ved to presne napisal Rudy.
Vubec si nemyslim ze jsou to kecy. Delaji naschvaly. Lidi si pamatujou a vetsina nedokaze hodit putku, ktera druhy strane prijde bezvyznamna za hlavu. Treba sou nasrany na vysi najemnyho, nebo duslednost ve vyjednavani smlouvy nebo treba jen protoze ze John je z Evropy. A chteji mistrovat. Chtej to trosku vratit. Boj o moc se to da zazvat, presne jak se pise v clanku. Chtej mit navrch, mastej si ego. Vzijte se do toho.
Podle mě se v případě nájmů má objevit po termínu na místě vlastník, že jde přezkoumat situaci ve svém majetku.
Upozornit z očí do očí zodpovědného zástupce nájemce, že platba nedorazila.
A zahrát divadlo o řešení situace, aby pokud možno nikdo nebyl zbytečně uražen.
1. Svést to na chyby nižšího zaměstnance – platba proběhne pod dozorem manažera do 14 dní a penále bude odpuštěno.
2. Firma nemá teď okamžitě peníze, vyjednat výjimečné několikaměsíční splátky s komerčním úrokem bez trestné pokuty.
3. Zjistit během řeči, že firma je na tom opravdu špatně, a připravovat se na jejich vyhození po měsících urgencí a vyhrožování, a mezitím hledat nového nájemce a připravovat možnost rychlého soudu, pokud je šance na vyplacení mezi prvními věřitely dokud ještě něco zbývá.
Zároveň pokud by se skutečně jednalo o výše zmíněné psychologické hry.
Tak je tímto trestně urazím, že je od pohledu považuji za výjimečné ochrany potřebné chudáky, co nemají ani na nájem 🙂
V podobných připadech se vyplatí postupovat naprosto systémově a vůbec nepodléhat emocím (smlouva je daná). Pokud se nájemník opozdí o více než měsíc, posílám urgenci emailem/SMS, pokud nereaguje, volám následující pracovní den, případně jej navštívím přímo v objektu (nebytové prostory) osobně/nebo přes svého zástupce, ještě se mi nestalo, aby se dále situace nevyjasnila. V případě, že by byl nájemník v prodlení o více než dva měsíce a nereagoval, posílám výpověď z důvodu neplacení nájmu ve smluvené výpovědní lhůtě a posílám návrh na insolvenci krajskému úřadu, který jedná bez odkladu a subjektu, ať už fyzické nebo právnické osobě do několika pracovních dní zablokuje účty dokud dluh nevyrovná, v tom případě už musí nájemník chtě nechtě situaci řešit. Penále vůbec nepoužívám, asi jsem ještě nenarazil na ustavičného neplatiče. Přesto s neplatiči a prolukami v placení nájmu je třeba dlouhodobě počítat. Kdybych nebyl zaměřen čistě na komerční nemovitosti, určitě bych penále řešil, u bytů je daleko více problémových nájemníků a často větší fluktuace.