Jsem nadseny z hotelu Aman. Tak jak se rika uz jsem “amanjunkie”. A kdyz jsem videl, ze se letos otevira novy Aman v Japonsku tak jsem ho chtel okamzite nastivit. Je to Amanemu. Prvni Aman s horkymi prameny, kdy mate k dispozici cely komplex termalnich bazenu a vyvod horkeho pramenu primo na vas pokoj, kde mate svoje privatni lazne.

Spolecenske prostory – knihovna. Kde si muzete jit cist knizky a posedet.

Restaurace. S obrovsky durazem, aby vse bylo naprosto cerstve a co nejvetsi kvalita.

Typicky Bento box – obed. Od vseho trosku.

Tempura.

Ten komplex termalnich bazenu jsem nefotil (nesmelo se). Ale takto treba vypada vana na pokoji. Mate tam kouhoutek na teplou vodu, studenou a specialni kohoutek primo na ten termalni pramen.

To okno slo kompletne odhrnout, takze se kochate vyhledem na krajinu a zaliv Ago. Dychate cerstvy vzduch,nahrivate se v lecivem pramenu a relaxujete.

Aman umi vzdy nadherne zakomponovat hotel do prirody. Mate vzdy pocit, ze tam jste pomalu sami. Ve vyhledu nematedalsi hotelove pokoje. Mate pocit soukromi.

Takto vypadaji hotelove pokoje z venku. Jsou to takove chatky. A kdyz po arealu chodite tak mate pocit, jakoby to byla nejaka vesnice.

V ramci hotelu byl i gym, spolecny venkovni bazen a misto na cviceni Yogy. Kam prijdete tak neni ani noha. Ten pocit klidu je asi ta nejvetsi hodnota za kterou platite.

Ale tim, ze jel hned mesic po otevreni tak jsem videl ruzne pocatecni bolesti. Kdyz to budete cist, tak si reknete, ze jsem blazen. A ono to fakt tak zni. Jeste na tom nejsem tak, ze bych si to neuvedomoval. Stal se nam treba obrovsky problem, ktery se nam v zadnem jinem Amanu nestal.

Housekeeping (uklizecky) v Amanech vzdy jdou uklidit pokoj kdyz v nem nejste. Treba jdete na snidani. Prijdete zpet a je uklizeno. Jdete na obed. Uklidi znovu. Jdete na vylet. Uklidi znovu. V nekterych Amanech se klidne uklizi, vymenuji rucniky, doplnuji vody nebo minimar klidne 5x denne. Minimalne si myslim, ze to je aspon dvakrat. Normalni uklizeni a pak vecer rozestlat a nachystat vse na noc (zatahnout zaluzie, upravit svetla, nekdy zapali svicky, napusti vanu s certvymi kvety,apod.).

Pokoj nachystany na vecer zatahnute zaluzie. Pripravena postel.

Ale ta pointa je, ze o tech uklizecich nikdy nevite. Nikdy je nevidite. Nikdy vam nebudou klepat na dvere, ze chteji uklizet pokoj.

No a presne toto se nam stalo v Amanemu. Uklizeci nam jednou odpoledne zaklepali na dvere. Rikal jsem si, ze tohle prece nikdy v Amanech neni. Clovek kdyz je na pokoji tak ma absolutni klid a nikdy ho nikdo neprijde rusit. To je i duvod proc se plati takove penize za kazdou noc. Nemel jsem chut se moc dohadovat. Tak jsem jim rekl at prijdou uklidit pozdeji. A napsal email, ktery jsem mel z rezervace.

Kdyz jsme pak sedeli na odpolednim caji a drobnych zakuskach (ktery je mimochodem v cene). Tak se nam prisel osobne omluvit front desk manazer. Pozdeji nas vyhledala generalni manazerka se stejnou omluvou, ze tohle se uz doopravdy nikdy nestane. Ze to je absolutne neakceptovatelne. A kdyz jsme se pozdeji presunuli do Amanu v Tokyu, tak tam uz o tom “pruseru” vedeli taky a rovnou se omlouvali za sestersky Amanemu a ze v Amanu v Tokyu se to urcite nestane.:-)

Co na Amanech porad obdivuji jak vetsina zamestnancu vi kdo jste bez toho aby se vas zeptali. Jdete na sklenicku do baru nebo na obed. Nikdy nebudete podepisovat nejake uctenky. Proste si objednate co chcete a pak odejdete. Zamestnanci vi kdo jste a ucet je vzdy v poradku. I kdyz se jim stal ten pruser se zaklepani na dvere, tak manazer prisel za nami do restaurace a rovnou sel k nasemu stolu. Neujistoval se kdo jsme. Proste vedel ze jde na jisto za nami.

V Amanech vetsinou dostavate darky kazdy vecer. Pri prijezdu nebo odjezdu. V Amanemu to bylo trosku slabsi. Tech darku taky moc nebylo. Mozna je to tim, ze teprve zacinaji a vse ladi. Ale tohle mi teda zas tak nevadilo. Jen to zhodnocuji a porovnavam s pobyty v jinych Amanech, kde ty privitaci ceremonie a darky maji treba velmi promyslene.

Dostali jsme origami.

Kazdy Aman nabizi tzv. Expericences. Nektere jich maji hodne. Jine malo. Vetsinou se snazi delat tak ze se dostanete dal nez bezny turista. V Amanemu jsem jeli na prohlidku Ise Jingu. Nejsvatejsi misto v Japonsku. Kdybych nebyl liny a vzal si oblek tak bych se dostal i dovnitr chramu. Ale je to doopravdy velmi omezene a bez formalniho obleceni se tam nikdo nedostane.

Dalsi experience od Amanemu byla nasteva potapecek Ama. Kteri nam vse sve chatce, kam se chodi ohrivat po tom co se potapi (free diving) a lovi morske potvory, uvarili ty jejich dobroty.

Ta pointa je, ze jite nejcerstvejsi moreske speciality. Uprimne jsem mel problem vsechno dojist. A kdyz mi tento snek (Abalone) spadl na zem, tak jsem byl stastny, ze ho nemusim dojidat. Bohuzel potapecka si toho vsimla jake je to nestesti a hodila na gril okamzite novy.

Myslim, ze me to spadlo na zemzrovna pri teto fotce. Jinak v chatce byli na obede dalsi asiati. Do nech to padalo a olizovali se jakou dobrotu jedli.

Tady jsem pry vyhral loterii. Byla to samicka a mela v sobe vajicka.

Hotel zrovna nemel k dispozici vlastni auta nebo ridice (maji sve Lexus RX coz bych jel radeji, ale nejak to nezvladli), takze nam objednali taxika, aby nas k potapeckam dovezl. Taxikar neni liny a vytiskne si takovouto ceduli, aby ho clovek snadno identifikoval, kdyz ho nekde vysadi a ceka na vas. Tohle jsou proste japonci. Neni jim lito resit takove detaily. A to se mi velmi libi.

V Amanemu jsme byli jen ctyri dny a pak jsme se presunuli do Tokya. Na tech Amanech je dobre, ze vzdy dokazou vse zaridit. Zajistit jizdenky, zavezou vas na stanici a zavolaji do Amanu v Tokyu, aby na nas nekdo cekal primo na stanici. Presne podle cisla sedadla vedeli u jakeho okna stat (vlak zastavi vzdy presne na stejnem miste a vse je oznaceno).

Takze po prijezdu do Tokya na nas mavali s cedulkou primo do okna. Prevzali kufry a nechali jsme se odvest BMW 7 do hotelu Aman Tokyo.