Hodne problemu nebo situaci ma velmi jednoduche reseni. Nekdy staci opravdu strasne malo a clovek dosahne sveho cile. A to dokonce v situacich, ktere vypadaji, ze jsou strasne slozite.
Jenze ma to hacek. Kdyz bych o tom reseni treba tady na blogu verejne napsal, tak se to pokazi a prestane to fungovat. Najde se vzdycky dost idiotu, kteri si informaci vezmou a nejak ji zneuziji (nebo blbym zpusobem vyuziji). Nebo i staci, ze o necem vi hodne lidi tak to prestane fungovat.
Nekdy mam chut neco napsat, kdyz vidim jak nekdo o necem pochybuje. Mam hroznou chut rict… Hele, staci takhle malo a uvidis, ze to funguje. Jenze vim, ze kdyz to zverejnim tak tu moznost zlikviduji.
Kazdy si musi najit svou cestu. Je potreba neustale zkouset a zjistovat co nejlepe funguje. A pak si najit svuj unikatni zpusob jak vse delat. Radit se v tom moc neda. Kdyz se me nekdo pta na reseni ruznych problemu nebo nazor jestli si myslim, ze neco bude fungovat tak muzu rict jen, ze on sam je klicem k reseni.
Tohle je jediné fórum, do kterého píšu, protože tvůj styl podnikání je inspirací. Kdybych hledal řešení a nenacházel, určitě bych tě požádal o zprávu do mailu a pokud by to za to stálo, věřím, že by sis našel čas na pár vět.
Snad všechny diskuse, které jsem viděl, slouží části svých přispěvovatelů k ventilování vlastních pocitů nedostatečnosti. To bohužel znechucuje ty, kteří mají co říct.
A přesně o tom to podnikání je. Hledat cesty, které fungují a opouštět slepé uličky. Já jsem si hodně dlouho myslel, že prostě, když člověk lidem řekne nějaký nápad nebo poradí jak co udělat, tak to lidi vezmou s rozumem a bude to vydělávat třeba všem. Bohužel jsem se šeredně mýlil a často na to těžce doplatil. Proto dnes již na svůj blog nepíšu žádné "citlivé" informace o svých úspěších a raději se "chlubím" svými neúspěchy, abych vypadal jako naprostý diletant.
A je to přesně tak jak říkáš a píšeš na tvém blogu, který hrozně rád čtu, protože mě – stejně jako mnoha jiným tady – dodává energii a sílu pokračovat dál, i když se třeba zrovna nedaří.
Někdy k úspěchu stačí i taková blbost jako je například pojmenovat tvůj produkt úplně jinak a najednou člověk zjistí, že je v daném segmentu třeba nejlevnější a lidi mu doslova trhají ruce.
Někdy to ale tak snadné není, ale prostě o tom to je – o neustálém hledání cest vedoucích k úspěchu.
Ano, často může stačit i maličkost. O které si lidé myslí že je to blbost, že to nemůže fungovat. Tak tu maličkost, tu blbost ani nezkusí. A pak se diví, když to jinej zkusí a má s tím úspěch. A pak mu strašně závidí.
Přiznám se, taky to tady čtu kvůli různým jiným pohledům na snad známé věci. A snad taky dokážu nahlédnout, jak se to dělá tam za tou velkou louží. Jsou to zajímavé inspirace, snažit se jít jinou cestou, která je tady u nás často neznámá.
V podnikani je velmi dulezite vedet, o jake informace se podelit a s kym, od koho cerpat a jak moc filtrovat prichozi podnety.
Jasne. Nicmene pokud clovek neni pripraveny na tu ci onu vec, tak stejne ten potencial informace nevyuzije.
I v business segmentu plati: nehazte perly svinim.