Kdyz jsem nedavno cestoval po Asii tak jsem nejdrive navstivil Cinu. Tohle je Beijing. To co vidite ve vzduchu je smog. Pocit to byl asi stejny jako kdyz na horach v severni Kalifornii pres leto radily obrovske pozary. Neda se dychat. Ve vzduchu je citit kour. A vsude je takova mlha pres kterou neni moc videt. Jen to neni mlha, ale znecisteny vzduch.

Po Cine jsme pristali v Bhutanu. Nadherne horske prostredi. Cisty vzduch. Minimum turismu. Proste bylo to jak v nejakem raji.

Cina se ekonomicky dokazala vysplhat nahoru. Obrovske mnozstvi lidi se dostalo s chudoby do stredni vrstvy. Ale ta cena ve forme znecisteneho prostredi, vody a vzduchu je strasna. Rakovina plic je ted na prvnim miste vsech rakovin v Cine. A alarmujicim zpusobem roste pocet lidi co jsou diagnozovani i prestoze klesa pocet lidi co kouri. Je otazkou kde a jak se to znecisteni jeste projevi. Tohle jsou veci co vezmou desitky let nez se projevi a pak uz je vetsinou pozde.

Jeden vecer jsme meli vecer setkani se zajimavymi lidmi v Bhutanu. Jednim z nich byl Ambassador Lhatu Wangchuk. Ten mi vysvetlil bhutansky koncept “Gross National Happiness”. Shodou okolnosti je to presne on kdo prednesl o tomto konceptu rezoluci v Organizaci Spojenych Narodu.

Bylo to paradni mit informace primo od zdroje. Ten koncept je hlavne o tom, ze nemuzeme merit uspech jen podle zjednodusenych formuli jako je obrat, zisk nebo GDP. To je strasne zjednoduseny koncept, ktery ma obrovskou vadu. GDP/zisk/obrat nemuzou do nekonecna rust. Predstava politiku nebo podnikatelu, ze jde neustale rust vede k spatnym rozhodnutim. Mel jsem pocit, ze mi to uplne otevrelo oci. Obzvlast po te nasteve Beijingu, kdy jsem videl jak sice cinani zbohatli, ekonomika sla nahoru, ale ta cena je totalne znicene zivotni prostredi.

Ten koncept Gross National Happiness vychazi z principu Budhismu. Vse co delame ma nejake dusledky. A nad temi je potreba premyslet. Koho nase jednani nebo rozhodnuti ovlivni a jak.

Intutivne mam pocit, ze spoustu veci co jsem v podnikani vzdy delal byla zalozena na podobnem principu. Nez ciste jen jit za ziskem nebo obratem jsem premyslel nad celkovym balancem. Jak to delat, aby vsichni byly relativne spokojeni. Zakaznici, zamestnanci a ja. Hledal jsem rovnovahu. A nakonec se mi to vyplatilo mnohem vice nez treba konkurenci co se zamerovala na rust nebo zisk. Tim, ze se zamerovali na ten vymezeny cil tak casto nevideli ruzne dusledky ktere to jejich jednani zpusobilo. A nakonec to pro ne melo negativni efekt.

Me se ten koncept hrozne libi pro to rozhodovani. Jit spise podle srdce nez ciste premyslet nad nejakymi business formulemi a zpusoby jak si odbornici mysli, ze se ma podnikat. Ty business navody jsou vetsinou priserne zjednodusene a skoro az stupidni. Svet je mnohem komplexnejsi a to co jsem se dozvedelt v Bhutanuje dobry pristup jak nad uvazovat nad podnikanim.