V posledni dobe vyjednavam s korporatnimi lidmi a uplne me to deprimuje. Doopravdy vidim, ze ja jsem clovek co buduje firmy z nuly, ale ten korporatni svet me nesedi.

Rychlost rozhodovani. Kdyz vyjednavam tak presne vim co chci. Kdyz to vyjednam, tak to schvalim a je rozhodnuto. Korporatni tipci nevi co chteji. Radi vyjednavaji, ale to vyjednavani nema jasny cil. I na primou otazku k nejake tematice nedokazi dat primou odpoved. Nekteri pouzivaji strategii dlouhych odpovedi, kdy me doslova utlucou strasne dlouhymi a nic nerikajicimi vetami.

Pravomoci vyjednavani. Nikdo nemuze nic rozhodnout, ale zaroven to nechce priznat a tvari se, jako ze muze rozhodnout vsechno. To asi kuvli egu. Ale ve skutecnosti nemuze rozhodnout nic. Takze i kdyz se na ferovku domluvite tak to stejne nemusi platit, protoze jednate s nekym kdo vlastne ani nemusi mit rozhodovaci pravo. A to rozhodovaci pravo v podstate nema zadny jednotlivec at uz ma u jmena jakykoliv titul.

Komunikace. Drzi se velmi optimisticky pristup ke vsemu. To aby se nikdo nikoho nedotkl. Tohle se ukrutne snazim i kdyz mam pocit, ze nejake otazky nebo komentare jsou jak u debilu.

Samozrejme nikdo nesmi rict co si poradne mysli, protoze to by byl pruser. Musi se poradne politikarit. Vedet presne kdy prijit s jakym nazorem. Byt opatrny na co rict ano nebo co napsat do emailu. Nebo nekolikaclenna protistrana radeji ani nekomunikuje poradne mezi sebou, takze chodi s protichudnymi pozadavky. Trham si vlasy.