Korporatni pristup – dokazat oduvodnit argumenty a presvedcit ostatni, ze nejake rozhodnuti je to nejlepsi. Je to uplne specificky set schopnosti toto umet delat. Vedet, ktere rozhodnuti pujde dobre vysvetlit a ktere ne. A dokazat byt vzdy na te spravne strane. I kdyz pro firmu to muze byt na nic. Sem patri i argumentace, ze se neco nejakym zpusobem dela uz dlouho, tak proc to menit.
Podnikatelsky pristup – udelat to nejlepsi rozhodnuti pro dany okamzik a problem. A je uplne jedno jestli se to da vubec nejak vysvetlit nebo ne. Nejdulezitejsi je, jake rozhodnuti je skutecne nejlepsi pro firmu. Ne jak to oduvodnit. Bohuzel cim kontraverznejsi rozhodnuti tim mene tomu budou lidi rozumet. Takze v tomto je to tezsi, kdyz ma clovek nad sebou nejake lidi s korporatnim pristupem. Pak je to riskantnejsi pristup.
ad “kontraverznejsi rozhodnuti”:
Nejsem grammar nazi, tohle uvádím spíš protože mi to přijde zajímavé:
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6134
A k článku: v korporaci jsem pracoval 2 roky a fungovalo to tam ještě o dost jinak, než popisujete 🙂 ale nechci zobecňovat…
No jsou to uvahy z me perspektivy.. zadne absolutni pravdy. Kazdy to muze videt jinak. A treba to co me sere, nekdo jiny muze milovat… Diky za ten link s tou kontroverzi
A pak ještě:
Startup přístup – nějak se rozhodnout, čekat na reakci (zákazníků) a podle toho udělat další rozhodnutí 🙂
Ked vojak za komunizmu nastupil do armady dostal zakladnu radu: ,,Nic nemusis robit a nic nemusi fungovat, ale vzdy musis vediet vierohodne odvodnit preco to nefungujje.” Myslim, ze na podobnom principe funguje i korporatny system a hlavne politici s bankarmi. Zodpovednost davu, ale uspechy len pre seba.
,Nic nemusis robit a nic nemusi fungovat, ale vzdy musis vediet vierohodne odvodnit preco to nefunguje.” = tak to žiaľ funguje dodnes. Nielen v biznise, ale aj v politike.
Ja v tom vidim spis rozdil mezi vizi a politikou. Lidi, kteri maji vizi a chteji firmu zlepsovat, si za svym cilem pujdou a okoli s nimi nemusi nutne souhlasit. Pokud jsou zaroven vlastnikem firmy, plati to o to vic 🙂
A pak jsou lidi s politickym cilem, ktery obvykle maskuje cile osobni (ziskat moc, prezit) a tem zas az tak moc o rozvoj firmy nejde. Zameruji se spis na to, aby byli vzdy na spravne strane a aby vypadali vzdycky “busy” a “important”. A pak to casto dopadne tak, ze stale dokola opakuji ty same chyby a odmitaji se poucit … vic treba tady http://bit.ly/1bJXkZU
Hele ten prvni odstavec, to je takovej ten bullshit, co se dneska nosi. Jit si za svym cilem, nezavislost, vize a podobny sracky.
Kdo skutecne kdy byl zaroven vlastnik a manazer nejakyho byznysu, tak proste vi, ze tak to NEFUNGUJE. Je to samozrejme idealni synergie z hlediska projektu, byt manazer a vlastnik a jsem si jistej, kdyz vidim ty hruzy kolem, ze to je ta nejefektivnejsi forma, ale…
Jde o to, ze manazer-vlastnik je skutecne nejbliz k maximalizaci zisku a efektivite, protoze ho to boli, ale to znamena, ze takovej clovek toho musi nejvic zkousnout, a prave se nechova jako nejakej dosazenej manazer, kterej proste nezkousne, ze neprotlaci ego skrz svy uzasny vize a bude trhu vnucovat neco, o co neni zajem.
To nejsou zadny vize omfg co dela dobrej byznys. Vzdyt to i tady John pise o xyzbikes. Co je na tom za vizi proboha. Nebo na posilani baliku. Je to prave o exekuci. O malych vecech, kde clovek reaguje citlive na to na co narazi a nevymysli vize z televize.
Budu osobni a hodne osobni – koucove jako ty v tom delaji poradnej bordel, protoze presne radi to, co se NEMA delat. Sorry, bez urazky, jak koukam na tvuj web tak ty jsi presne ta korporatni kancelarska krysa, co nikdy zadnej byz nedelala a vzdycky na tebe nekdo seshora slapal. Kdyz na cloveka seshora neslape nikdo az na jednu vyjimku, a tou je trh, veci vypadaji skutecne hodne jinak a na nejaky vize neni cas. Firmy manageovany vlastnikem rostou, protoze jejich majiteli jde o zisk a ne o vlastni vize. Koneckoncu pokud by nekdy byla firma, ve ktery managementu jde o to samy (a pochybuju ze takovej ukaz existuje), tak by to taky fungovalo.
Veci jsou skutecne velmi jednoduchy, neni potreba do toho patlat ty vzneseny fraze. Staci se zajimat o cashflow a cloveka ta maximalizace zisku a minimalizace ztrat dovede na spravny misto. Samozrejme nejde o ucetni zisky a ztraty, ale o ekonomicky, clovek musi chapat vestinu vydaji jako sazky a delat hodne veci jako pruzkum bojem nejdriv v mensi skale a pak se do toho oprit.
Secteno a podtrzeno – hlasas zlo chlape a uz bys na to moh prijit.
tak jo, dik
Tak nevim, jestli to mam brat uprimne, nebo jako “prezentační a komunikační dovednost”. Asi mam zustat v nejistote a dal se neptat a nechat to zahrany v autu..
ne, fakt dik, precetl jsem, zapremyslel si a nemam s tim problem. ve vetsine veci se shodnem. takze pro me celkem uzitecna zpetna vazba, ktera mi pomuze vic, nez poplacavani po zadech a pomlouvani za rohem 🙂 moje prace me bavi a snazim se ji delat tak, aby z ni meli klienti uzitek. pokud ji delam blbe, tak me trh semele a vyplyvne a ja se budu moc v klidu vratit ke svoji kariere kancelarske krysy 🙂
aha, uz jsem paranoidni
aha, jsem paranoidni
Mne celkom nesedi nadpis – korporacia nie je podnikatel? Podla mna to nie je o tom aka velka je firma, ale ako je manazovana. Poznam z prvej ruky azijsky, americky aj europsky system korporatneho manazmentu a samozrejme, ze mentalne mi je najblizsi ten europsky, pretoze ten mi dava sancu konfrontovat aj z pozicie nejakeho uradnicka v kancelarii 1000 kilometrov od HQ napr. niekoho z boardu. Keby som toto urobil v US firme tak je to politicka samovrazda, ze som neeskaloval cez svojich 3 nadriadenych pekne schodik po schodiku pyramidy. V Azii je to jednoduche – mozes kontaktovat svojho manazera. Nic viac. V Azii sa ten system aj najviac podoba tomu co hovori John o systeme rozhodovania v mensich firmach – tam manazer urobi rozhodnutie, aboslutne nikomu pod sebou nic nevysvetluje, vacsinou ani nikomu nad sebou, rozhodnutie vyslo = bonus, rozhodnutie nevyslo = koniec kariery. Ak niekto rozhodne ze outsourcne Operations do externej firmy a po 2 rokoch sa zisti, ze to stalo 200 milionov pricom interne to bolo za polovicu, tak ten manazer skonci a tak jednoducho si uz podobny job nenajde. V US firme clovek potrebuje konsenzus aj na objednavanie papiera do tlaciarne, ked sa papier osvedci tak TO SOM JA OBJEDNAL!!! ale ked sa bude krcit v tlaciarni a robit jam party kazdych 15 minut tak TENTO KROK NAM NEVYSIEL, NIEKDE SME UROBILI CHYBU!.
Zapomínáš tam dát klíčové podmínky.
Jestli se manažer pěstuje přímo ve firmě a postupně povyšuje, nebo jestli je najímán zvenčí, a jestli má možnost na záměrně špatném rozhodnutí vydělat.
Jinak se při maximalizaci zevšeobecňování klidně říkat i že každý je podnikatel a všechno je politika či obráceně.
Manazer ma vzdycky moznost na spatnem rozhodnuti vydelat nebo spis ma vzdycky moznost nepocitit jeho dusledky v plne vysi a to uplne “staci” a to je podstata neefektivity korporaci http://en.wikipedia.org/wiki/Principal%E2%80%93agent_problem
Ani “mom and pop” firmy se tomu nevyhnou, ale je to mene vyrazne nez v akciovkach.
Korporatni pristup – bullshitting over and over. Zpusob mysleni, ktery ignoruje hodnotu a prilezitosti na trhu a snazi se vzbudit jen zdani trzni prilezitosti. Pristup, kterej je odpovednej za vytvareni bublin, protoze to je to, na cem se snazi prizivit. Dalsi dusledek je napriklad totalni rozesrani hlav (mladych) lidi, kteri si mysli, ze tohle je podnikani a takhle se dela zisk. Tezko vysvetlit, ze to tak neni, kdyz to “funguje”. Jenze nakonec bublina praska…
Jinak tohle je uz asi 30tej Johnuv clanek na to samy tema. Zjevne mu to lezi v hlave, no nedivim se. Byt neustale konfrontovan s timhle shitem a s tim, ze lidi ode me ocekavaji prave to korporatni rizeni, kdyz – koneckoncu – shipito je korporace, je jiste strasne tezky. Korporatni pristup je proste politika. Hrani si s lidma, s jejich nadejema a predsudkama a snaha z toho neco vytriskat pro sebe/firmu. Trh je v tom dulezitej asi jako za planovani za socialismu. Nekde tam je, ale je to velka neznama, se kterou se zachazi fundamentalne spatne a nepokorne (napriklad misto toho aby se s pomoci penez zkusil osondovat a najit investicni prilezitost tak se vrazi budget do reklamy atd.).
jo bojuji s tim porad.. zrovna vcera mi po telefonu rikali, ze uz nejsem “mom & pop” firma, ze uz je Shipito korporace tak at to delam jinak…
coz tak trochu boura ten mytus o americe, jako o zemi, kde se byznys meri striktne skrz penize a vysledky