1. Muzete podnikat, ale na vite, ze nejblizsich 15 let budete strasne drit. Odrikat si. Budete mit miniaturni vyplatu. Ale za 15 let firmu prodate za brutalni penize.
2. Mit vybornou vyplatu jako zamestnanec a jistotu, ze vam ta vyplata nejblizsich 15 let neklesne. Penize tim padem v klidu muzete utratit, protoze vite, ze pristi rok budete mit stejnou praci a neni potreba setrit.
Co vas vice motivuje?
To má být nějaká selekce čtenářů tohoto blogu, nebo se chceš jen ujistit, že píšeš pro správnou cílovku? 🙂
podle me to souvisi s tim bonusem… jinak rozhodne 1.
ano, protoze z meho pohledu je to ten stejny priklad
Je a není. Pokud během 15 let buduji firmu, které se věnuji a měl bych jí za brutální peníze prodat, určitě generuje zisk, kdy si budu moct jako majitel, pokud budu nutně potřebovat, prostě něco vzít z vlastního koláče. Pokud je to ze strany zaměstnance, on si nebude moct z penzijka vzít část peněz na nějakou nenadálou věc. Jasně, hraje tam roli i i průběžné šetření z výplaty atd, ale skladníci asi nebudou mít takový plat, aby měli bůhví jaké rezervy.
Myslím, že 99% lidí, kteří čtou tento blog budou souhlasit s variantou 1 (já také).
Jednoznačně 1. Jen bych to nechtěl za 15 let prodat 🙂
Brutalne peniaze su k nicomu ked ich nebudem mat kde utratit. Skor by som volil cestu ako sa stat New Rich. http://www.fourhourworkweek.com/blog/introduction/
Jednička.
Ale muselo by se to týkat něčeho, co by mě bavilo. Pže když mě něco nebaví, nevydržím u toho dlouho sedět, natožpak patnáct let. 😀
Ještě před pár lety bych řekl jednoznačně “1”
Aktuálně mám ale dvě děti a hypotéku, nemám v záloze bohaté rodiče nebo někoho, kdo by mé děti nakrmil, kdyby “podnikatelský záměr nevyšel”.
Nicméně možná právě proto tolik fandím těm, co zvolili možnost “1”.
To ale neznamená, že s dětmi a hypotékou musíš až do konce života pracovat na někoho jiného. Důchod se stejně očekávat nedá, hypo je na 20-30 let a je větší pravděpodobnost, že přijdeš o práci nebo dlouhodobě onemocníš, než že vyloženě podnikání krachne. Je možnosti při práci něco začít a v případě, že to má smysl tak jen pokračovat.
Jasne, ale nie kazdy, kto je schopny si svojimi schopnostami ako zamestnanec zarobit slusne peniaze, by bol rovnako uspesny, keby si zalozil vlastnu firmu. V pripade zamestnanca sa moze koncentrovat na svoju oblast a stat sa specialistom, co zaraba dobre prachy. Ako podnikatel, hlavne na zaciatku, okrem toho musi zvladnut asi milion dalsich veci – sales, zakony, manazment ludi, fundraising a este z niecoho zit a zivit rodinu.
Podla mna sa da zalozit firma v dvoch fazach zivota – pred zalozenim rodiny, idealne pocas alebo hned po skole, ked nasledky neuspechu nie su take zle, a clovek v podstate riskuje, ze si bude musiet najst pracu, a ma podporu rodiny, kde byvat atd.
Alebo ked deti trochu odrastu, partnerka sa vrati do prace a zarobi tolko, ze si mozu dovolit experimenty so startupovanim.
S tímto přístupem to opravdu nejde 🙂 to je pravda. Jsou tisíce případů lidí i s rodinou (i v mém okolí), kteří založili podnikání, matky od rodin, tátové z domova, co pro podnikání pracujou jen pár hodin denně a přitom vydělají víc než v práci. Vždy se dá něco vymyslet a proto bych to rád nerozváděl dál, akorát se budeme dohadovat.
Vaclav, ak mas zenu na materskej a male deti, bez obrovskych uspor, ktore ti umoznia rodinny zivot na urcitej urovni aj bez toho, aby si najblizsich 12-24 mesiacov nezarobil ani korunu, kym nerozbehnes novy biznis, tak mi ver, ze nikto novy startup nezalozi, pokial do toho nie je tlaceny okolnostami = nevie si najst ziadnu inu pracu.
To nie je o myslienkovom nastaveni a pristupe, ale o zodpovednosti voci ludom, co na tebe zavisia, lebo sa z nejakych pricin nevedia o seba postarat.
Na zaklade tvojho komentara predpokladam, ze rodinu este nemas, oprav ma, ak sa mylim.
Já nemluvím za sebe, ale za zkušenost lidí, kteří rodinu a podnikání mají. A to podnikání s kterým začali až v době, kdy rodinu měli. Samozřejmě, že jsou třeba úspory na několik měsíců pro zachování standartu. Nicméně pro rozjezd podnikání jsou třeba minimální náklady ve většině oborech, je možnost si to ozkoušet i při práci, jak už jsem psal a je možnost práci opustit – pokud to šlape jak má.
Mně se líbí jak mluvíte o zodpovědnosti, ale většina lidí, kteří mají rodinu si hned naflákají hypotéku na 30 let dopředu a auto, nebo i dvě, do toho živí manželku a dítě…. Tam je mnohem vyšší pravděpodobnost, že si tímhle krokem zničí celej život, než kdyby začali s podnikáním a na nějaký rok se uskromnili.
Přesně takto začali i rodiče, viděli příležitost, ale měli prostě malý dítě, rezerv tolik nebylo a tak se našla cesta, jak ušetřit za bydlení (malý byt) a uskromnit se, aby mohli zkusit nový start – povedlo se a za několik let se měli mnohem líp než kdyby zůstali v práci.
A to platí dvojnásob na nějakém menším městě, kde je prostě plat v poměru k nákladům nic moc – do dnes nechápu, jak to někdo dělá se vším tím co musí platit …
Auto nemam, hypoteku nemam 🙂 Inac dost casto ta ta hypoteka vyjde mesacne menej, ako najomne, ale to zalezi od lokacie a situacie. Napriklad momentalne je v Irsku priemerne mesacne najomne niekde okolo 1200-1500 eur za 70m2 trojizbak 15 minut busom od centra mesta (2x spalna, obyvacka, kuchyna, kupelna). Splatka 30r hypo pri 5% uroku a 200kEUR pozicke je asi 1000e, teda ovela menej, ako najomne v rovnakej oblasti. Ani pri najvacsej krize to najomne nezliezlo pod 900e. Takze ak niekto kupil pred boomom, alebo v poslednych 12 mesiacoch, je na tom lepsie s hypo, ako v podnajme.
To pořád nic nemění na faktu, že když zaměstnanec přijde o práci, tak nebude schopen nic vydělat a práci třeba dlouho nenajde = hypotéka nepočká a začíná koloběh. Pokud máme pronájem, většinou mi majitel počká i pár měsíců, krom toho můžu se odstěhovat klidně do jednopokojáku na pár měsíců, když bude nejhůř.
Vše souvisí se vším a je třeba nad tím uvažovat stejně jako nad původním příspěvkem Johna.
Ver tomu, ze len velmi tazko najdes majitela nehnutelnosti, ktory si do jednoizbaku nastahuje rodinu, v ktorej nikto nepracuje. Nehovoriac o tom, ze (hlavne male) deti potrebuju stabilitu prostredia, a ak sa stahujes z vacieho do mensieho, musis si zaplatit stahovanie a nejaky sklad, kam das veci, co sa ti do toho jednoizbaku nezmestia, teda dalsie naklady nad ramec obycajneho stahovania. Plus zmena adresy vsade (trvaly pobyt, banky, telco operatori atd), to tiez stoji cas a peniaze.
Standard, co (minimalne v Irsku) vyzaduju landlordi je potvrdenie z prace, ze si zamestnany, vypis z uctu (mas otvoreny ucet v Irsku), referencie od predchadzajuceho landlorda (nerobis problemy, platis nacas) a kopiu pasu / ID.
Zaroven ak ma niekto dlhodobo problem sa zamestnat, tak je otazne, naco si tu hypoteku zobral, ked po jeho schopnostiach nie je dopyt.
To je opravdu případ jen Irska a UK obecně 😉 tady to tak rozhodně nefunguje. Ty prostě pořád hledáš důvody, proč něco nejde nebo proč je HPP výhodnější. Pak jak říkám, bych debatu ukončil, protože se nestřetneme v pochopení.
Jasne, koncime 🙂 Spytam sa ta o 15 rokov a mozeme porovnat, kam si sa ty dostal s podnikanim a ja s HPP 🙂
Vydělávám zatím podnikáním 3x tolik co bych dostal na HPP, takže to určitě špatně nedopadne 🙂 ale rád porovnám a nechám si poradit.
Se neshodnete, protože Irsko je poměrně normální země.
Kdežto český banánistán má teď největší rozdíl ve zdanění na světě, kdy zaměstnanecká práce je daněna cca 50% a práce OSVČ něco přez 20%.
Ale prosímtě .. 🙂 daně jsou srovnatelný, to co se odvádí za zaměstnance není daň.
je to tak… i kdyz jsem zastancem podnikani tak to neni nejaky vselek, ktery muze delat kazdy a kdykoliv..
Proc mam pocit ze inspirace prisla ode me. Pokud miniaturni vyplata znamena normalne ziju. normalne funguju. jen proste nemam na nove ferrari. tak beru 1. problem je ten ze pokud budu drit 15 let tak sice pekny ze firmu prodam za brutalni penize ale budu tak zdechlej ze bud rad kdyz tech 15 let preziju. Pokud to je tak ze minimalni vyplata je ze nebudu mit co do huby a budu resit jestli si koupit k parku i chleba tak volim 2. Otazka je jestli budu resit ten parek s chlebem prvni 2-3 roky a pak se to zlepsi tak je jasny ze 1 protoze ono by to nikdy nemelo zustat jen u parku s chlebem. Protoze pak je neco spatne
15 let je obrovsky dlouhá doba. Po roce a půl dření jsem toho měl tak akorát. Jako zaměstnanec dělám to, co mě baví (mám kliku :), a nemusím řešit to ostatní (v mém případě byznys), co mě otravuje.
Proč starší lidé rádi vzpomínají na komunisty? Protože v té době byli mladí a život měli na háku. Nejsem žádný kalič, celou vejšku jsem místo hospod pracoval, ale teď jsem rád, že si můžu žít podle svého tempa (a to jsem teprve “načal čtvrté gumy”). Protože mě práce baví, jsem workoholik, ale dělám to protože chci, ne protože bych jinak neměl co do úst.
Koupit si po 15 letech vše, nač si vzpomenu, je krásná myšlenka, ale tou dobou už klidně můžu být 10 let mrtvý 🙂
Samozřejmě, pokud bych měl 15 let makat na něčem, co mě baví, nebo být zaměstnán jen pro peníze na pozici, která by mě nebavila, šel bych raději makat.
ani podnikání ani práce není jistá, žijeme v době vysoké flexibility, kde zaměstnanci, firmy, i celé národy skákají jak elita píská… nikdo neví, co bude za rok nebo zítra… ale jelikož jsou oba druhy nejisté, tak podnikání přináší větši zisky, v lepším případě hned od začátku 😉
určitě jednička a to i bez té vidiny prodeje za balík. Dlouho o tom přemýšlím, co mě vlastně táhne a po 7 letech podnikání jsem se nechal zaměstnat. Krylo se to s narozením prvního dítěte, takže jsem si říkal, že život nabere jiný směr, najdu realizaci jinde než v práci a v budování svého podnikání. Budu mít jistotu stálého příjmu bez výpadků atd atd. Tři roky jsem to vydržel, byl jsem aktivní zaměstnanec, dokonce se dočkal i kariérního růstu … ale … nějak mi to nestačí. Ona ta pravidelná a slušná výplata ve skutečnosti není žádný velký benefit. Je to jen odměna za to, že pomáháte naplňovat sny a vize někoho jiného = majitele firmy. Ale já jsem přišel na to, že chci naplňovat svoje sny a vize a to jako zaměstnanec za sebelepší výplatu nemůžu. (dokážu si představit případ, kdy to jde, ale s tím zkušenost nemám 🙂 )
Takže ta vize je vždycky lepší a je to hnací motor. Svět ženou vize ne jistota
takže tak
Není o čem přemýšlet, jediný nad čím bych přemýšlel by bylo, jak tu firmu dostat do takových obrátek, aby to nebylo 15 let, ale 5. A nemusí mě to bavit ani z 10%. Cíl je jasný, vydělat prachy! A jestli by někdo neměnil zaměstnaneckej poměr, tak je z mýho pohledu bud stastnej a nebo jenom línej, znechucenej a plnej výmluv, protože každej jsme originál a dokážeme hodně, jen to chce to pozitivní myšlení a nepřestávat věřit a dřít na sobě..
#2, ovšem s tím rozdílem, že zaměstnancování nahradím podnikáním 😉
Tak předpokládám,že výsledek takové ankety tady je vcelku jasný. Ale my nejsme skladníci. Prostě si myslím, že ten sociologický vzorek je tady pro tvé potřeby nevyhovující.
Jasne ze 1.
A nemyslim si, ze penize jsou jasne tim cilem. Spis jen indikatorem… Nebo tak.
Jde o cestu. A co ses sam zac.
A kecy o hypotece a detech s tim nesouvisi.
Budem driet a bude ma to bavit? Potom to nie je drina.
Určite by som si vybral 1. možnosť. Vlastne ja už touto cestou nejak aj kráčam. Ale nie je to len pre vidinu budúceho veľkého zisku. Je to životný štýl ktorému možno veľa ľudí ani nikdy neporozumie. A strašne veľa to človeka naučí… Ale nie je to cesta pre každého, to je jasné
To je to nejhorší – že zaměstnanci, se chovají jako by měli jistotu příjmů až do doby, než je z práce vyhodí. Pak naříkají že se o ně někdo jiný (stát) nepostará..Za mně jednoznačně 1.
Dělám 1, ale zas tak miniaturní výplatu nemám 🙂
Už mě ty Johnovy výběry trochu serou.
Takže:
A) Je jedno jestli si vyberu 1 nebo 2, mě stačí už ten základ, že jsem neomylný prorok.
B) Takové vysokoškolačce co už má po pětadvacítce, dáváte s možností 1 zároveň – nebudeš mít nikdy své vlastní děti.
.
.
Z) Co takhle možnost páchat nějaké výnosné zločiny s průběžným zakopáváním lupu, s tím že buď se to za 15 let promlčí nebo při nejhorším už opustíte věznici a pak se budete luxusně a v klidu flákat až do smrti.
Marginálně se vyplatí určitě 1. Přežíváte, plat taky máte (sice nic moc extra, ale pokud “tvrdě” pracuji tak víc peněz nepotřebuji jelikož nemám čas na to, abych utrácel) a nakonec firmu prodáte a potom si ideálně dalších 15 let můžete žít podle svých představ. Je to ale jen názor studenta VŠ….
Zatim asi “1”, ale jen “na pul plynu” bez ty brutalni driny od nevidim do nevidim, ale i bez jakychkoliv myslenek na nejaky snovy exit. Spis prispet do rodinnyho rozpoctu a mit moznost flexibility a svobody (= pres den se venovat diteti a pracovat po vecerech, nocich, vikendech). Ale posledni doubou hodne premyslim i o moznosti navratu do “2” – tady v US bych totiz pravdepodobne mela vyrazne lepsi podminky nez v CR. Takze ted je jen otazka jak velky by mel byt ten plat, aby mi to za to stalo…
Pokud bych si měl vybrat mezi svobodou za třeba i 30 tisíc dolarů ročně a mezi prací 9-5 za 100-120 tisíc ročně – tak prostě první možnost vyhraje. Být na fulltime je dřina, nic člověk nebuduje, jen roky do CVčka a nakonec se nadře víc než při podnikání. Nemusí to být extrémní dřina, jde jít i pomalejšími kroky a u toho udržovat rodinu – ale to už záleží na tom, v čem se podniká.
OK, a co treba plat $200k rocne nebo vice? urcite tam je nejaka hranice, ktera by to prevazila. Ale jinak souhlasim s tebou s temi mensimi kroky a zaroven si ten zivot taky trochu uzivat.
Jinak tahle cela debata nema moc smysl. Za prve neni jistota ani tech 15 let ani toho dream exitu a za druhe nebavime se v konkretnich cislech, nevime kolik je ten plat ani kolik by byl ten exit.
Má to pro mě smysl v tom ohledu, že bych se rád díky práci na fulltime dostal na delší dobu do US, o ty peníze tolik nejde. Pokud bych měl ale uvažovat o HPP tady nebo v UK, tak by ta nabídka musela být opravdu více než perfektní.
U nás designerů je to obecně složitý – kamarád dostává nabídky ze západu právě na podobné částky – 150-250 tis. dolarů ročně, komplet zaplacení víz na 5 let dopředu, zajištění bydlení, přesunu věcí, různý bonusy atp. .. Ale taky to okamžitě odmítá, protože je to pro něj v tomhle ohledu nevýhodný.
Sakra to je dobry napad.. mel jsem napsat vyplata $200k rocne v porovnani vydelat na podnikani $12 milionu za 15 let. Pak by si to lidi dokazali lepe predstavit
Ani jedno, me vyhovuje lifestyle business. Sice jsem rok a pul makal 7 dni v tydnu abych se dostal na nejaky prijem (ktery mi nezabere moc prace prubezne)… Ted uz mam ovsem relativne pohodu a za rok az dostanu rezidenturu v Australii se stehuju do SE Asia. Prave proto abych nemusel drit xx let.
Vrátím se k předchozímu postu ohledně nižší cash odměny versus vyššího příspěvku na důchod. Je jasný, že každý člověk má jinou náturu, uvažování majitele firmy a zaměstnance-dělníka se většinou diametrálně liší.
Nemyslím si, že majiteli přísluší rozhodovat, co je pro dělníka výhodné. Lidi pracující za 10$ na hodinu (a žijící v Los Angeles) mají úplně jiný lifestyle než John, život celkem na hovno (pokud je to permanentní stav a ne jen dočasná brigáda při škole nebo tak). Pak je logické (a nelze se tomu divit), že preferují instant gratification v podobě 1-2k USD jako jednorázový bonus (což je částka, kterou možná nenaspoří za rok), za který si mohou udělat nějakou materiální radost (koupit si lepší auto, placatou televizi, splatit dluh na kreditce, …).
Jinak k té původní otázce – 15 let je hrozně dlouhá doba a já bych to nevydržel. A navíc to není úplně nejlepší příklad, protože buď začne být firma po pár letech relativně úspěšná (a člověk nemusí živořit) a nebo úspěšná není. V případě důchodového fondu je to pro většinu zaměstnanců spíš 30 let, čekání což se dost blbě visualizuje jako nějaký reálný bonus od zaměstnavatele 🙁
Fandore, 15 let bude trvat, nez se rozjede Skrblik.cz.. to je mozna jeste optimisticka hranice.. Takze 15 let prece nemuzes psat, ze trva dlouho.:-))) Jinak $10 neni zas tak spatny.. pro cloveka co nema zadnou kvalifikaci nebo zkusenosti. Je to normalni startovaci mzda. Rozhodne to neni dramaticky jak pises, ze by meli zivot uplne na hovno. Na ty lidi se musis podivat nez udelas takovy zaver.
Upřímně s tvým názorem nesouhlasím, nebo alespoň s částí. Jednak 15 let pro firmu vůbec není dlouhá doba, alespoň ne pokud buduješ firmu a ne rychlokvašku. Znám hodně firem co mají za sebou rok dva a mají ramena jakou mají továrnu na peníze, ale kvalita je příšerná.
Za další $10 na hodinu pro skladníka není zas tak špatný, v albertu (Johne to je něco jako supermarket :)) mají pokladní a pracovníci kolem 7tis kč a na naše poměry (žiji v Pha) to je opravdu málo a jsem rád, že to nemusím dělat. A pokud jde o ten bonus lepší auto si za 1-2K fakt nekoupíš, spíš tak za 12, pokud se tedy bavíme o novém nebo zánovním autě, ale i horší sračka tě vyjde alespoň na 5
pro jistotu: těch 7k v Kc je mysleno jako mzda mesicni 😉 maka se cca 200h mesicne… hrubeho kolem 50Kc/hod.
Johne tak když se ti tak strašně moc líbí myšlenka platit zaměstnancům bonus v podobě důchodového pojištění, tak to prostě udělej, nás nemusíš přesvědčovat co dává větší smysl. Smysl každý pochopil, ale ne každý si ho dokáže vybrat. Máš to to samé jako s tímhle dotazem, ne každý chce být podnikatel tak zvolí druhou možnost stejně jako skladník hotovost na ruku…
ne vsechny chci presvedcit:-))))
To já vím, že mě přesvědčovat ani nechceš :))))
Já si vybral možnost 3
1. variantu jsem si zkusil na 5 let a opravdu mi to nestojí za to odříkání (někdy stěží minimální mzda), když vím, že v mém oboru dostanu zaplaceno tak, že kdybych si to 15 let odkládal, tak by to byly taky pěkné peníze. Nehledě na to, že i tak za 15 let nebudu mít jistotu, že firmu prodám za brutální peníze
2. variantou si procházím po přestávce znova teď. Ale protože vydělám o něco více, než potřebujeme na každodenní útraty, tak se peníze snažím spíše investovat, než utratit.
Ono záleží jak to má kdo nastavené a jaké má možnosti výdělku. Když chce být někdo kosmonaut, tak asi než zakládat firmu na vývoj lunárních modulů, jednodušší způsob jak toho dosáhnout bude nechat se zaměstnat u NASA. Když chce být někdo prodejce na trzích, tak bude asi nejlepší pořídit si živnosťák. A když chce být někdo investor, tak si musí pořídit peníze a investovat (např po návratu z kosmu, nebo z trhů)
jo to zni rozumne. Ono stejne spousta lidi podnika a nevydela temer nic.. .mene nez v tom zamestnani. I kdyz to nechteji slyset a radeji jsou optimisti.
IMHO dost zalezi na tom kolik je vam let a v jakem zivotnim obdobi se nachazite
15 let??? neexistuje, co kdyz 14. rok umru? to si radsi budu tech 14 let v klidu zit 🙂
5 let? jen v pripade, ze aktualne neplanujeme dite, protoze bych prvni roky prcku, za penize nevymenil 🙂
me se libi jak tolik lidi porad operuje s tou smrti, ze za chvili umrou:-)
jestli to nebude tim, ze s tim ma spousta lidi bolestnou zkusenost
Pracujeme na 1. Děláme vše pro to, aby to netrvalo 15 let :-)).
Tak at se dari!
Ja si myslim ze na tomhle vubec nezalezi. Dulezity je delat to co te bavi a naplnuje a to absolutne neni o penezich.
Zkusim napsat priklad,
1. varianta spociva v tom ze budu denne ve stresu, shanet klienty, nervovat se s lidma co neplati faktury a 60% casu travit tim co me absolutne nebavi (byrokracie, delat strategicky rozhodnuti apod.).
Johne vidim obcas jaky problemy musis resit a ne opravdu tohle neni pro me.
2. budu zamestnanec a budu delat presne ten omezenej vysek co me bavi – hrat si s technologiema a byt jenom jedno maly kolecko v celym stroji. Ale delam co me bavi a vzhledem k tomu ze mam super sefa, tak i obrovskou volnost cehoz si vazim.
Takze jednoznacne varianta c. 2 🙂
No samozrejme. Resim spoustu sracek co me nebavi… je to tak.
Už jsem si vybral… 1) bez jistoty, že firmu prodám. kupodivu po dvouch letech jsem zjistil, že jsem si vybral 1) a přitom mám podmínky jako dva, ale jsem sám sobě šéfem.
Ono to “stěstí” kupodivu vždycky přeje těm kdo mají odvahu a chtějí makat.
Johne, za pět let prodám dle 1) a sejdeme se ve statech. Ve triceti to bude akorat zacit znovu a ve vetsim…
1. ale pár výjimek! 15 let strašně dřít znamená jednoznačný infarkt / mrtvička. Výkonnost bude klesat. Hemeroidy jako tanker. Deprese, tachykardie, labilita a já ještě nevím co. Prostě pracovat každodenně co to tělo dovoluje a je to ještě zábava. Žádný takové jako teď je neděle, tak se nedělá tvl a podobně (často to potkávám) a po 16 hodině nebudu brát telefon. Největší drzost co jsem zažil, tak to je zavolejte sektářce, ona vás pošle do bylinkové zahrádky za mně.
Miniaturní výplata? Nevím co to je miniaturní, ale jestli tím myslíš 13000Kč čistého v Česku, tak to hraničí s existencí.
Kdybych měl děti, pořád číslo 1 ale samozřejmě děti nesmějí hladovět a krvácet kvůli tomu, že táta je šťastný a že za 15 let prodá firmu. Potom ty peníze dítěti budou skoro k ničemu, ale na druhou stranu prvňáček s mobilem za 1K$ je divný.
2. Někdo rád prožírá peníze takřka doslova. Co dodat..
Ty jsi Johne strašně zaujatý, protože tobě se business vydařil. Možná je to tím, že to umíš, máš štěstí nebo něco jiného. Ale chci říci, že na internetu jsou příběhy spoustu lidí, kteří pracovali tvrdě, fakt tvrdě, a dnes nemají nic a možná mají i dluhy a těchto lidí je daleko více než těch úspěšných. A rozhodně neplatí tvrdá práce = úspěch, z části ano, ale není to všechno.
Jestli chceš koukni na http://blog.bignerdranch.com/4428-dont-start-company-kid/
no vsak ja s tim souhlasim.. ja znam mraky lidi, kteri drou a stejne se jim nedari…
Ono bohuzel drina neni primo umerna uspesnosti, spis je to multiplikator…kdyz ty rozhodnuti co clovek dela jsou spatny z jakyhokoliv duvodu, tak znasobeni drinou se nestanou dobrymi. Je to holt kruty.
Ten odkazovaný článek je zajímavý. Díky, určitě to stojí za přečtení a je tam hodně dobrých doporučení a informací. Na druhou stranu, celkové vyznění považuji za nešťastné a myslím si, že se autor mýlí. Opravdu není tak těžké podnikat a neriskovat přitom vše. Myslím si, že kdo čte delší dobu Johnův blog, tak ví jak na to.
A je také pravda, že podnikat asi nemůže úplně každý. Jsou prostě lidé, kteří se na to nehodí a budou daleko spokojenější v pozici zaměstnance.
3. 😉 Podnikat, v tom co me celkove bavi(dejme tomu z 60-80%), ale ne za miniaturni mzdu, mit nejakej dopad. Momentalne mi to tak v podstate funguje. S financema jsem spokojenej, mam X nasobek mzdy tady v cechach(podle mesice teda) – vydelam kazdopadne vic nez utratim. Asi jsem nenarocnej 🙂 Moc bych nerozlisoval jestli se mi povedlo vydelat treba 30-50 mil. za 15 let nebo nekolik miliard. Pro jednoho cloveka/rodinu je oboji dostatecny, pokud nekupuje letadla nebo neskupuje byty(obrazne). Spis jde o to jestli mam i jiny ambice nez ten osobni prospech z tech penez…
A ono ta drina je fakt relativni. Podle me proste jde delat drinu a zaroven se bavit. Jsou prace kdy jsem neco delal 12-15 hodin, bylo to psychicky/fyzicky narocny ale tesil jsem se az to budu delat znovu. A neco delam 20 minut a silim z toho jaka je to strasna pruda, protoze mi to nic nerika.
Jinak jeste k tem 15 letum premahani – za 15 let az to clovek proda, tak mozna si da oraz na rok dva, bude si chvili uzivat. Ale co pak s tema miliardama? Zainvestovat to do dalsiho podnikani a znova delat 15 let neco co nema rad? Ja nevim, asi bych se z toho zblaznil takhle fungovat 🙂 Ale nekomu to treba takhle vyhovuje protoze ma jiny priority a ten pocit ze tu neco vyznamnyho zanecha prevazi(asi by to tak melo byt?). Svym zpusobem to obdivuju tu silu se takhle hodne premahat. Mozna na to zmenim postupne nazor 😉
Pri tomto rozhodovaní pre mna niesu najdí´ležitejšie peniaze. Najdí´ležitejšia je ta sloboda. Posledných 6 rokov som bol zamestnaný a už ma neskutočne štvalo ze sa vo firme robia blbosti, mí´j názor nikto nepočúvam, a musím s úsmevom vždy povedať super ideme na to. Pri podnikaní si robím veci po svojom. Samozrejme aj ja spravím kopu blbosti ale robím to čomu verím, chybám sa človek asi nevyhne. Toto je pre mna dí´ležitejšie ako to kde koľko zarobím. A tvrdá práca mi od určitého momentu nevadí. Neviem možno je to tým ze som firmu rozbiehal popri zamestnaní a nebolo času na sťažovanie sa 😀
Člověk, který stojí o to vybudovat velkou firmu si zvolí vždycky jedničku i s tím rizikem, že ho 14 rok přejede autobus. Zvolí si jedničku, protože mu full time práce přinese víc smyslu než houpání v síti. Člověk, který si zvolí jedničku, tak jde mu vůbec o ty peníze? Nebo až prodá firmu stejně za rok rozjede novou?
Rád svůj názor nechám zpochybnit, děkuji 🙂
prvá možnosť by mala byť lepšia ale vyberie si ju len málo ľudí
On ten bod 2 je takovy… dle mne ne moc realny pro lidi, kteri to tady ctou: Druha veta totiz s prvni vubec nemusi byt ve vztahu a klidne muze byt i u bodu jedna (drit, mit primerene prosperujici firmu a zaroven utracet).
A naopak ad 2: pokud jsem zamestnanec s vybornou vyplatou (a nejsem ve statni sprave), tak mi to zrejme trochu pali – a proc bych tedy (vse) utracel, misto abych si setril – a prubezne si kupoval nejake ty nemovitosti, ktere mi zaruci fin. nezavislost?
Mám v tuto dobu obojí. Jsem jak zaměstnanec na plný úvazek – zcela jiné firmy a sama podnikám(OSVČ) v jiné oblasti, ale volila bych “opět” tu samou cestu 🙂 … navíc děti už mám (2 dcery), takže nemusím vybírat ani jednu z možností a ani se zříkat možnosti být mámou :-). Jen zcela určitě vím, že tady v ČR za mojí firmu nedostanu “brutální peníze” ani za 15 let a ani nikdy jindy a peníze “utrácím” stejně tím způsobem, že je “vrazím” do firmy, takže se peníze musí točit … takže práce a zase práce, … ale nebýt v ČR, tak si ten blázinec “užívám” mnohem víc 🙂 … Po všech stránkách 🙂