Kdyz jsem drive zacinal ruzna podnikani tak jsem si myslel, ze je potreba neustale premyslet jak firmu co nejvice rust. Vydelane penize jsem znovu investoval. Porad jsem premyslel jak ziskat vice zakazniku, jaky marketing delat, jake nove pomucky koupit (pocitace, vybaveni, apod.). Kdyz jsem mel stesti a ziskal dobre zakazky tak jsem vsechny vydelane penize znovu investoval do rustu. Moc jsem nesetril, protoze jsem mel pocit, ze zpusob jak to delam je nejlepsi zpusob jak podnikat. Hodne casto jsem investoval zbytecne. A doslova vyhazoval penize z okna. Mel jsem totiz v hlave pocit, ze to je spravny zpusob jak to ma byt.
Porad jsem nejak doufal, ze se neco obrati. Ze nastane nejaka obrovska zmena, ktera me umozni vydelat obrovske mnozstvi penez najednou. Bud, ze firma strasne vyroste, najde nejaky investor nebo ze firmu prodam.
Proto jsem casto utracel zbytecne. Delal jsem ne vzdy dobra rozhodnoti. Mel jsem v hlave cile, kterymi jsem to moje jednani omlouval.
Kdyz jsem prijel do Las Vegas na konci roku 2001 tak jsem to zkusil delat jinak. Zacinal jsem s malo penezmi. A mel jsem hruzu z toho, ze kdyz neuspeju tak se budu vracet do CR bez penez a bydlet s manzelkou u jejich rodicu:-). V USA byla v roce 2001 zrovna ekonomicka recese. Vse co melo souvislost se softwarem a Internetem (coz byl tehdy muj obor) bylo v uplne depresi. Tohle vsechno prispelo k me extremni opatrnosti. I kdyz jsem zacinal v uplne novych oborech tak jsem hned od zacatku chtel z firem dostat co nejvice penez. Do podnikani jsem investoval jen minimum. Jen to naprosto nezbytne. Nad kazdym nakladem jsem premyslel. A delal jsem to az skoro do extremu. Cekal jsem na to, az firma vydela $100, abych do ni investoval $20 (treba za placeny hosting misto free hostingu zdarma). Pracoval jsem z domu, abych usetril naklady. Malou kancelar za 400 dolaru mesicne jsem pronajmul az kdyz firma vydelavala mesicne 3-4 tisice dolaru. A to jsem mel jeste pocit, ze riskuji. Ze tech 400 dolaru je dost velky naklad. Byl jsem az paranoidni v tom, jak jsem cekal co se vsechno muze pokazit. A premyslel jsem neustale jak co nejvice usetrit ve firme a minimalizovat rizika. Kdyz jsem koupil prvni kancelar tak jsem jen pracoval na tom at splatim pujcky at mam mininalni mesicni naklady. Kdyz jsem mel pocit, ze muj cas neprinese dostatecna vylepseni v prinosu penez tak jsem radeji venoval cas rozjeti neceho noveho. Porad jsem premyslel co se muze pokazit a co budu delat kdyz se to stanu. Chtel jsem byt na vse pripraveny. Ja vim, ze jsem uz o techto zacatcich psal. Ale tady se zameruji na jiny pohled. Proste na tu zmenu mysleni jak k podnikani pristupovat.
Podnikani nebylo najednou zpusob jak vybudovat nejaky sen, ktery zmeni muj zivot nekdy v budoucnu, protoze vydelam moc penez. Nebyla to sazka v pokeru (all in), kde bych venoval vsechny penize a cas jedne veci a cekal na obrovskou vyhru. Podnikani muselo byt zpusobem jak vydelavat penize okamzite a dlouhodobe. Tak aby mne mohlo okamzite zivit, umoznit setrit na horsi casy a investovat , abych se zabezpecil i kdyby se prestalo jednou darit. Cilem bylo aby vetsina penez mohla jit mimo firmu a nemuselo se vse investoval do firmy. Proste podnikani se muselo stat tovarnou na penize. A to hned. Bud neco zacne vydelavat hned s moji min. investici (kdy vse udelam narychlo a nedokonale). Nebo to nestoji ani za to vice rozvijet a vylepsovat. A kdyz to zacne vydelavat tak se penize nejenom pouziji na rozvoj, ale hlavne na investice. Podnikani se musi stat zpusobem, ktery me pomuze nejrychleji se maximalne zabezpecit. Bez toho abych cekal na nejaky zazrak. Musi to tak fungovat nejlepe hned s minimalnim rizikem. Kdyz by to tak nemelo fungovat, tak radeji vymyslim jine podnikani. Proste jasna pravidla ze kterych nejsem ochotny uhnout ani o pid. Zadne vymluvy, ze se to jednou zlepsi. Zadna velka rizika. Proste vymyslet co nejjednodussi zpusob, ktery bude fungovat.
Nerikam, ze to kazdy musi delat presne jak ja. Ja jsem sel skutecne do extremu. Ale jako zpusob mysleni to doporucuji.
Mne sa osvedčilo byť striezlivý v každej investícii a robiť to striedmo. Či už investícia do firmy, splácanie dlhu alebo iné náklady. To, že si míňal len 10 % na náklady na kanceláriu je asi celkom dobrá stratégia.
V každom prípade sú obory, kde si myslím, že je treba byť trpezlivý a rast príde postupne (návštevnosť web stránok a portálov).
Toto je velmi moudry blogpost. Pod to bych se podepsal. Tesat do kamene.
Vždy dlouho přemýšlím jestli investovat, jenže to často vede k tomu, že nakonec neinvestuju. Někdy se ukáže, že to bylo dobře, někdy naopak. Ale to je normální.
Zato pokud vím, že investovat chcu, raději investuju čas, protože je cennější než peníze.
John & Vembl,
Diky Vam obom za vyborne blogposty !
Idealny stav je ked podnikate v odvetviach, ktore su zaroven aj vase hobby. Potom cloveka investovane peniaze nemrzia.
Ked to navyse aj vynasa, tak je to uplne super 🙂
Vembl: Já do všeho hnet taky vlítnu :), lepší je podle mě se snažit dělat co se dá, než nedělat nic. A i ty prohry člověka něco naučí.
Jak by člověk poznal tu pravou cestu, když by nevyzkoušel co se dá…
Je zajímavém odkud se dá získat peníze. Občas něco přečtu (třeba od Ahyda, jak prodává odkazy na doménách s PR), a hurá už se jede prodávat, a mám z toho peníze každý měsíc, a přitom, kdybych to nečetl, tak o takové možnosti ani nevím…
Bez zkoušení neznámého a nebo čtení názorů jiných se člověk nikam neposune. A nejde být jen teoretikem, člověk si vše musí zkusit.
I když vyvylit čtvrt mega do obchodu je dost husté. Ale nic si z toho nedělej, ja taky teď připravuji vlastní a doufám, že to propadák nebude…
Dalsi vyborny clanok. Ja som velmi podobnej povahy. Takisto casto premyslam nad roznymi ci uz mensimi alebo vacsimi investiciami do firmy (kvoli rastu) ale vacsinou vsetko po premysleni zavrhnem.
Je pravda, ze treba sledovat IBA zisk a nie velkost firmy / pocet zakaziek / pocet klientov atd… Naco mat 100 klientov, urobit mesacny obrat napr. 15 000,- € a zisk 1000,- €, ked moze clovek mat trzby napr. 3 000,- € a zisk 2200,- €? V urcitych biznisoch sa to da. Najma v tych, kde nemaju projekty okamzitu potrebu dorucenia – napr. tvorba e-shopu. Ten nikto nepotrebuje zajtra. Ak ano, tak ho _chce_, ale urcite nepotrebuje. Staci ho presvedcit, ze sa to neda stihnut skor ako o mesiac. Da sa to casovo rozdelit s inymi projektami a stihnut zohnat aj v pripade potreby dalsiu pracovnu silu… ktora samozrejme moze pracovat z domu a mozem jej platit na fakturu, cize usetrim na kancelarii a na odvodoch atd atd.
V zaciatkoch som mal neustale vnutorny nepokoj, ci nemam investovat viac do reklamy. Nakoniec som neinvestoval ziadne peniaze, iba cas (rozmyslanim) – kompletne cele som si to premyslel a teraz viem zohnat novych klientov a zakazky aj bez vynalozenia akychkolvek penazi.
John: Možná, že to není pravda úplně ve všech oborech a úplně za každé situace, ale tvůj pohled a dlouhodobé úspěchy ukazují, že ta strategie funguje.
Můj strýc, který má několik úspěšných firem vždycky říká, že je potřeba “přestat si lhát do kapsy” a dívat se na věci ryze z pohledu výdělek/náklady/zisk. Zažil jsem jak jednou řešil velký propad tržeb v jednom ze svých podnikání a bez nějakých dlouhých okolků propustil polovinu zaměstnanců a začal všechno dělat úplně jinak. I když to rozhodnutí vyhodit 10 lidí bylo těžké, tak v konečném důsledku mu umožnilo přežít a časem zjistil, že těch 10 lidí mu vůbec nechybí.
Já s tímhle přístupem k podnikání mám poměrně problém a spíše se vždy snažím najít nějaké řešení a “zázračnou formuli”, která mi umožní vydělávat více peněz než abych musel nastoupit před zaměstnance a říci jim tebe, tebe a tebe už nepotřebuji.
Ono totiž někdy stačí udělat opravdu jenom malou změnu a věci najednou fungují lépe. Proto se spíše snažím vytrvat pokud to jde a najít něco co by situaci zlepšilo, než abych šel dělat něco jiného.
Někdy třeba stačí nabídnout nějaký produkt nebo zavedenou službu úplně jinak než to dělá konkurence. Prostě tu službu pojmenovat jinak a udělat z ní něco trochu jiného. Tohle někdy dokáže neuvěřitelně s prodejem zahýbat.
Chce to ale pokud možno dělat ty změny s minimem nákladů. Já jsem se toho vždycky také nedržel a zbytečně jsem utratil za ta léta určitě už několik milií³nů korun jenom za to, že člověk měl pocit, že ta a ta služba je pro něj nepostradatelná a že je rozhodujícím měřítkem pro dosažení úspěchu.
Třeba internetový obchod. Dělal jsem 2 internetové obchody (počítačové hry a parfémy) a s oběma jsem tragicky pohořel a skončily pro mě hlubokou ztrátou. A to jenom proto, že jsem si myslel, že se z mé nabídky každý podělá a hned si něco koupí. Ty shopy měly úžasnou grafiku a prostě vypadaly hezky. Jenomže je bylo nutné plnit daty nikoli přes XML nebo nějakým jiným inteligentním způsobem, ale muselo se to všechno ručně zadávat do účetního softwaru se kterým to bylo propojeno. Pamatuji si tehdy, že jsem trval na propojení s účetním softwarem. A to byla kravina.
Kdybych býval využil nějakého open source řešení tak bych měl e-shop za pár kaček. Takhle jsem ale zaplatil 60 tisíc za e-shop a dalších 200 tisíc mě stála zaměstnankyně, která půl roku obchod plnila daty, pěkně ručně a hezky ručně vkládala obrázky.
A prodeje byly ubohé. Prodávali jsme pořád strašně málo a práce s obchodem a s balením, apod. bylo strašně moc.
Nakonec jsem to s hlubokou ztrátou zavřel.
Přitom to ale mohlo fungovat i s minimem času. Stačilo třeba udělat nějaký drop shipping s Vivantisem a jenom jim posílat objednávky, brát z nich provize a o nic víc se nestarat.
Podobnou chybu jsem udělal s DirectoGLOBAL. Nechal jsem se ukecat programátorem, že je to celé špatně a musí se to předělat. Byl jsem totiž zoufalý z toho, že je tam plno chyb, apod., a tak jsem zavrhl studenty – programátory, kteří mi řekli, že by je dokázaly opravit až za 2 měsíce a nechal si to udělat celé znovu.
Jenomže i to nové řešení mělo své mouchy a programátor je nebyl schopen dotáhnout do konce a vyřešit. A tak jsem v tom zase utopil další peníze.
Naštěstí jsem se ale konečně poučil a znovu jsem začal důvěřovat studentům, kteří pro mě dříve něco dělali a hlavně již mají zkušenosti s velkými projekty. Třeba to DirectoGLOBAL nyní úplně předěláváme a bude z něj velmi jednoduchý a doufám, že i znovu úspěšný reklamní systém.
Naštěstí jsem zatím všechno vždycky tak nějak ukočíroval a vyřešil, protože mě stále živí především překladatelská a tlumočnická činnost, ale spousta těch nákladů byla úplně zbytečně vyhozené peníze, které jsem mohl investovat mnohem účelněji.
To John a Vembl: To co ste tu obidvaja napisali je skutocna realita, toto iste som aj ja pochopila, ale musela som sa poucit na vlastnych chybach a zbytocne stratit urcitu ciastku penazi.
Tieto 2 clanky presne hovoria o tom ako podnikat, coho sa vyvarovat a mali by byt vo vsetkych priruckach o podnikani. Dakujem Vam, ze ste to napisali.
Tak tohle bych si mel asi zaramovat, jelikoz to prvni je presne muj dosavadni pristup.Take si uvedomuji, ze neni idealni, takze za tento clanek davam 10/10.
Je mi totiz primo sity na miru – presne ty rady, ktere se mi jednou doufam v necem pomohou. To je vlastne duvod mych pravidelnych navstev tohoto blogu. 🙂
A timhle jsi u me Honzo stoupnul o dalsi stupen na pomyslnem rebriku uctyhodnosti a obdivu. Fakt pekny cteni. Kez by se tim ridili v podnikani vsichni…
nejak se nemohu rozhodnout, jestli mam nebo nemam souhlasit. bezpochyby to pro johna funguje, ale presto si nemyslim, ze by to byl univerzalni navod na uspech. ja sam jsem investoval 3 roky zivota a podstatnou cast prijmu do rozvoje firmy a myslim, ze ta investice byla celkem uzitecna – verim, ze to co jsme za tu dobu vybudovali mne zajisti na zbytek zivota a rozhodne mi to poskytuje prostor venovat se dnes novym projektum bez vetsich obav o mou i jejich budoucnost …