Je to blby takto nahlas rici, ale doopravdy lidi jsou sami strujci vlastniho stesti. Ono se to nehodi takto rikat, protoze vetsina lidi co nejsou spokojeni sami se sebou se utesuji tim, ze nejake okolni podminky jim nepreji a proste nemaji to stesti jako nekdo jiny. Jenze ono to tak fakt neni.
Mam to vedecky vysledovane, kdyz s nekym resim nejaky business. To co bych ja udelal naprosto bez vahani, protoze to muze byt neco co pomuze memu podnikani bude pripadat nekomu dalsimu jako nedostatecne dobre. Nebudou motivovani. Budou nad tim premyslet. Vzdy budou mit pocit, ze nemaji ty idealni prostredky aby mohli delat svou praci. Vzdy jim neco chybi. A nikdy se neodhodlaji k akci. Ja to naprosto nechapu, protoze sam skocim po kazde prilezitosti a prijdu na to jak co zrealizovat s omezenymi zdroji co mam.
Kdyz to reknu uplne blbe a primitivne tak je to takovyto pristup: Ja bych podnikal, kdybych mel krasne auto, prijel do prace v nadherne vybavene moderni kancelari, sexy sekretarka prinesla kafe a takto krasne zacnu den. Ale kdyz to nebudu mit hned od zacatku tak se mi do toho podnikani moc nechce.
Jenze kdo doopravdy chce neco dosahnout tak bude sedet na zemi nebo na nejake papirove krabici ve sklepe bez oken. A kdyz udela vsechny spravne kroky tak bude uspesny. Dosahne vseho, ale jen to zabere nejaky cas. A po ceste se musi prekousnout tyto ruzne neprijemnosti a veci co se nam nechteji delat … a pracovat za podminek, ktere nam uplne nevyhovuji. Ono se to vsechno pocita a cim vice se clovek soustredi na GETTING THE JOB DONE tim lepe! Vsechno ostatni je nedulezite.
Na jednu stranu budme radi, ze ti co “nemeli stesti” nebo se “nenarodili tak dobre” existuji, protoze pak je tu vetsi prostor dosahnout uspechu. Kdyby meli vsichni tah na branku, asi by to bylo o dost tezsi.
A na druhou stranu me nekdy dost vytaci s takovymi lidmi komunikovat, protoze mam tendenci jim argumentovat, ze to neni o tom se dobre narodit, ale makat a najit tu cestu i kdyz to stokrat nevyjde. A to je blbost, nema smysl ztracet cas s temito lidmi, oni chteji totiz jednoduchou cestu a veri ze existuje neco jako “uspech pres noc, snadno a bez prace”… Neprestava me to prekvapovat, kolik dospelych lidi tomu opravdu veri.
Pochopitelne stesti je taky treba, ale kdyz chybi, musi se bojovat.
Právě ti lidi pak tahají spoustu nadějných duší dolů, protože v podstatě už od malička u “neúspěšných” rodičů, prarodičů, ve školách nám vštěpují onu zastaralou myšlenku, která dělá z našeho mozku kolovrátek, točící se pořád dokola jen okolo co nejlepšího vzdělání ve škole, práci od rána do večera pro někoho jiného za pár šupů a hurá do důchodu s nuzáckým minimem. Je škoda, že jen málokdo, hlavně u základního vzdělávání dokáže opačné principy do dítěte vštípit, hodně to pak ovlivňuje celý budoucí život.. A stejně tak se s podobnými lidmi setkáváme po celý život, proto se kolikrát stane, že se radši člověk na rok skoro uzavře a rozjede business rychleji a efektivněji, než za 10 let s vlivem okolního prostředí
Mno zase uprimne budme radi za ty dary,protoze jak jinak by se CZ uzivila bez pracovniku na linkach v automobilkach,zelezarnach atd ? Ale je fakt ,ze ty bezne lidi lituji v tom,jak si mysli optimisticky,ze se o nej stat postara a ono naopak,v dobe soucasne 30nicke generace uz pak za 35let zrejme na duchody nezbyde nic a nebo nejaka almuzna na urovni opravdu hladomoru.A nebo mezitim se karty otoci a budeme kolonii asie naopak vyrabet my pro ne.
Tesat do kamene! Je az alarmujici, kolik lidi si tohle neuvedomuje.
Prostě v životě platí, že největším nepřítelem úspěchu jsme si sami. Nejlepší školou je padnout až na dno, a muset se z toho vyhrabat vlastními silami. Není umění být úspěšný pokud za mě někdo mé neúspěchy vyřeší tím, že mi dá peníze nebo mě nasměruje na správnou cestu, ale dokázat si všechno vybojovat sám přináší člověku takový hrozně hezký pocit uspokojení. Důležité je stále vytrvat a zkoušet nové věci a nenechat se ničím a nikým odradit. Člověk ani nemusí vymýšlet něco nového, ale kolikrát stačí okopírovat něco co už funguje a jen o trochu to vylepšit.
jj dobre je na to skoleni v MLM :-))) To me fascinuje,ale jelikoz nejsem tak zmanipulovatelny jak bezny clovek,tak me to spis fascinuje,jak se dokaze i z VS lidi udelat masinka uvazujici jen na to az bude mit ferrari,jachtu,barak :-)) Zazil jsem par lidi co takovym skolenim prosli a byli nezkutecne zfanatizovani …
Moc pěkně napsáno. Shrnul jsi tím myšlenky mnoha knih, které tento článek, tyto věty kudrlinkují, aby z jedné myšlenky udělali knihu.
Nezlobte se, ale mě článek i komentáře přijdou jako kecy těch co měli opravdu mimořádné štěstí a “dobře se narodili”.
Včetně mě a mého komentáře samozřejmě 🙂
Nebo myslíte, že všichni na světě mají přístup ke vzdělání, lékařské péči, elektřině, nebo dokonce k internetu? Opravdu má každý stejné možnosti a šance se prosadit? Blbost.
Tak ono bavi se tady ti lide o CZ,USA a ne nekde o africe,takze nesrovnavej nesrovnatelne.Samozrejme vse i podnikani potrebujes aspon trochu stesti 🙂 A v cz moznosti ma spousta,ale nechce se jim,jsou pohodlni.Chcou mit jistoty – vyplatu,bydleni atd. proste vsichni zvykli ze socialismu. Je jinak co se tyce skoly zajimave,ze ti,co to nekam dotahli v podnikani,tak casto ve skolach nijak nevynikali ba meli i problemy :-))
Ano, znám hodně lidí co říkají jak by podnikali, téměř vždy to je podpořené nějakým kdyby. A to kdyby znamená, že oni vlastně podnikat nechtějí
Kdyby vetsinou znamena jejich lenost,neochota neco objetovat a hlavne si za to nest zodpovednost. Peceni holubi litali tak mozna v 90tych letech,kdyz zacinal i John a jini..Dneska to ti mladi tak jednoduche nemaji,i kdyz treba na netu se da vymyslet spousty bludu na vydelek 🙂
Naprostej souhlas, pod to bych se podepsal. Já rád říkam: jaký si to uděláš, takový to máš. Většina lidí my říká: já bych podnikal ale nemam peníze na rozjezd. Potřebuju nějákej nápad. Bojim se že to nevyjde a zkrachuju. Legálně tady nejde vydělat. prostě klasický výmluvy
Problém vidím v dogmatech jako “Najdi si dobrou práci, vydělávej hodně peněz a měj jistotu”. V ČR ještě dojem že ten, kdo má hodně peněz, musí krást a je to tady. A pak ta vytrvalost. Už rok a půl ryju ústy v zemi, závazky narůstají, firma je v útlumu, propouštím, ruším kanceláře, ale to k tomu patří, to je ta škola, kterou si někteří asi musí projít, aby pochopili, o čem je podnikání. Měl jsem dojem, že to půjde samo, nezamýšlel jsem se nad výdaji a dokud bylo odkud čerpat finance, čerpal jsem. Teď už není kde čerpat a přichází to pravé podnikání. Hlavně vytrvat, nenechat se zastrašit, překonat problémy. Těším se, až to překonám a řeknu si, že jsem to zvládnul, i když jsem měl chuť se na všechno vysrat…
Tohle je snad nejlepší příspěvek na celém blogu. 😉