A mam pocit, ze kolem me je strasne moc firem co je naprosto miluji. Vetsinou to jsou lidi co maji zaplacany cely den schuzkami a konferencnimi hovory. Kdyz jim zavolam, ze potrebuji neco urgentniho vyresit tak nemaji cas. Problem je, kdyz to je nas dodavatel a stane se fakt nejaky velky pruser. Treba se u nich stane nejaka chyba a najednou nemuzeme odesilat zasilky. To je okamzik kdyz zavolate deseti lidem se kterymi jste se setkali na osobni schuzce a ani jeden z nich vam nezvedne telefon nebo nezavola do 10 minut zpet. Oni v podstate ani zavolat nemuzou protoze maji ten den kompletne zaplacany a neni prostor na reseni neplanovanych problemu. Ale pak miluji naplanovat schuzku o mesic pozdeji a na te se pobavit jak teda vsechno uz zase dobre funguje a ze teda neni zadny aktualni problem (udelaji carku a je hotovo).
Ja to delam presne obracene. Snazim si ten den vubec nezaplacat a byt pripraven resit ty necekane problemy. A v celem duchu funguje nase firma. Neni to zadna veda. Jsme produktivni. Mame cas na praci. Proste jen odmitame ztracet cas necim co stejne nedava moc smysl.
Dalsi perla s temito konferencnimi hovory a schuzkami je, ze lide co je tak maji radi je jeste vetsinou nezvladaji manazovat. Mockrat se stane, ze se hovor musi pozdrzet. Je to skoro jako pravidlo. Muzeme posunout hovor nebo schuzku o 30 minut? Nebo o hodinu? Nebo na dalsi den?
Porad se drzim zkratka. A slusne ty hovory odmitam. Snazim se vyresit veci okamzite, aby schuzka nebo hovor nebyl nutny. Ale mam pocit, ze zacnu zaujimat mnohem radikalnejsi postoj. Ono totiz CAS JE STRASNE DRAHOCENY. Velmi vyrazne si uvedomuji, ze ten muj uspech nikdy nebyl kvuli tomu, ze bych promarnil cely den na schuzkach nebo telefonnich hovorech. Ten muj uspech je v tom, ze kazdy den dokazu firmu posunout kousek kupredu. Kazdy den neco vymyslim, vylepsim.. proste a jednoduse mam cas PRACOVAT.
A ono mezi nami ten konecny uspech je ciste jen o VYSLEDCICH. Bud vas nejaka cinnost k tem vysledkum posune nebo vas ti lide kolem vas a ruzne BUSY cinnosti jen od vysledku oddali. Kazdy den se to secita. Uplne malickosti. Promarneny cas. A najednou po par letech zjistite, ze jste se moc daleko neposunuli. Treba jen kvuli tomu, ze jste se snazili byt slusni a neodmitnout nekoho kdo se s vami chtel schazet a plkat o nepodstatnych vecech.
To je skvělý mindset. Už nějakou dobu si v různých situacích říkám “jak by se zachoval John” a snažím se jednat podle toho. Ještě to není dokonalé, ale přibližuju se :))
On každý dokáže jenom plkat, ale když jde o kopání, tak toho se většina lidí štítí.
jo, tohle je totalne zvraceny, ale na druhou stranu – a ted mluvim z vlastni zkusenosti – obchodaci ve firmach jsou k tomuhle tlaceny, schuzky, hovory atd, proste vytvareni vztahu. ale ono tomu vztahu opravdu vic pomuze, kdyz zakaznikovi pomuzes a vyresis aktualni problem ve chvili, kdy to potrebuje. tyhlety schuzky pro schuzky uz nikdy vice 🙂
Je vidiet, ze ste nikdy nepracovali vo velkej multinarodnej korporacii lokalizovanej na viacerych kontinentoch… To by som potom rad videl tento mindset… A pracu bez konferencnych hovorov 🙂
Mám zkušenosti z obojího a mohu říct, že conf cally nejsou žádným extra hybatelem činností. Spousta z nich byla zbytečných a nikam firmu nebo oddělení neposunula. Čímž neříkám, že jsou 100% zbytečné, ale mnohdy jde opravdu jen o conf cally pro conf cally a udělání si čárky, že jsem se tento týden neflákal…
Taky mi prijde, ze specialne s ‘remote teams’ (coz je v podstate veskera prace v dnesni dobe, protoze klient malokdy sedi v te same kancelari jako dodavatel; u velkych firem ani sami zamestanci nesedi v jedne mistnosti natoz jedne budove ci dokonce stejne zemi) se pres konferecni hovor vyridi dost veci naraz a hlavne, clovek v jeden cas dostane k telefonu vsechny, kteri potrebuji byt informovani o projektu. Vetsina lidi dela na vice vecech najednou a tech emailu a requestu jim chodi miliony a kdyz si vsichni usporadavaji priority nezavisle na nasich projektech…tak jinak nez pri konferencnim hovoru ci schuzce s jasnou agendou stanovenem na presny cas, se ty nase projekty taky muzou odsouvat a odsouvat…
Ale vazne by zajimalo, jak to delaji jini bez tech conferencnich hovoru ci schuzek…clovek se ma vzdy co ucit.
Tohle je přesně to, čeho se obávám. U některých přátel, jenž se již zařadili do pracovního procesu dokonce pozoruji, že si tento zlozvyk přenesli do soukroméh života: Když s nimi něco domlouvám, tak trvají na osobním setkání a na něm se dokola ujišťují o věcech jenž jsme v podstatě rozhodli již na telefonu. Také se tohoto děsím, neboť v profesi architekta se musí dost času věnovat právě jednání s klienty a dodavateli.
Potřeboval bych šablonu, jak důležité partnery, na které musím být slušný, poslat s podobnými nápady na nesmyslné schůzky někam. Oni celou dobu žijí v úplně jiném prostředí, vypadá to, že to vůbec nejsou schopni pochopit… Těm lidem chybí aspoň pár let zkušeností z práce v menší firmě, pak by to třeba byli schopni pochopit. Jenže oni většinou zahájili svou kariéru v nadnárodní korporaci a nikdy nic jiného nedělali. Stejná deformace jako třeba u politiků, kteří nikdy nedělali nic jiného než politiku.
Update: Právě jsem otevřel e-mail od jednoho z našich partnerů. Rozhodli se s námi jednou týdně pravidelně probírat jak nám to hezky spolu jde… Myslí si, že je to skvělý nápad. Grhhhhhhh!!!
Tenhle clanek me dost zaujal, protoze ja jsem na vazkach ohledne toho, kde je ta balance mezi produktivitou a zbytecnymi schuzkami.
Snazim se pracovat efektivne a dobre, ale jsem to ja v nasi firme, kdo se snazi udrzovat meetingy a to pravidelne. A nemuzu si pomoct, ale vidim, ze to ma pozitivni vysledky.
Duvod je ten, ze ikdyz to nekdy vypada jako ztrata casu, prijde mi, ze kdyz se s klienty dlouho nevidim, tak nam ten obchodni vztah zacina nejako ochabovat, spoluprace zacina byt jakoze jsme na opacnych stranach barikady (oni se snazi tlacit cenu dolu, my jsme nastvani, ze na nas tlaci, prestavame si jejich zakazek vazit atd.)…a je to pak jen horsi a horsi.
Naopak, kdyz se clovek s nimi sejde, staci i jednou za tri mesice, jako lidi si popovidame z ‘oci do oci’, popovidame si i o blbostech jako jsou prazdniny a pocasi, najednou si vsichni uvedomi, ze vsichni jsme jenom lidi a jde tady predne o to, aby se nam spolu dobre spolupracovalo, obe strany prosperovaly ze spoluprace a ne aby nekdo vehementne usetril, oskubal toho druheho a myslel si, jaky ‘dobry deal’ udelal a v dusledku ztratil dobreho dodavatele nebo klienta.
Stejne je to s dodavateli. Kdyz s nekym splupracujeme dlouhodobe, tak si davam zalezet, abychom ten vztah budovali. A prijde mi, ze pres strohe emaily a skype chaty se tohoto nedocili. Takze i presto, ze si cenim casu sveho a svych dodavatelu, kdyz mam cas je navstivit osobne, tak to udelam, a pokud s nimi pracujeme na plny uvazek, tak i trvam na pravidelnych video Skype callech…zase proto, aby se ta lidska stranka businussu nezapomnela…
Monza je to muj ‘zensky’ pristup, ale prijde mi, ze clovek nemuze byt ‘efektivni’ s lidmi, kdyz ten kontakt ve forme schuzek anebo alespon VIDEO skype callu chybi.
Zajimave by bylo o tomhle popovidat nekdy na zivo :))
A ted zpatky k poradne praci a emailum…;)
To je rozumný a zajímavý názor. Donutil mě k zamyšlení co a kdy mi vlastně nejvíce vadí, protože s mnoha lidmi se potkávám vlastně docela rád a rád si s nimi popovídám i telefonicky. Jenže to jsou vše lidé, kteří se mi nesnaží vnutit plánovaný conference call. V podstatě vůbec nevadí, když mi někdo neohlášeně zavolá, v pár větách vyřešíme problém a když máme oba čas, tak klidně můžeme třeba další půl hodiny mluvit o dovolené nebo politice. Pokud jde o osobní setkání, je to podobné. Rád se s někým potkám, když jsem někde poblíž. Zavolám, zda má čas a případně se stavím třeba na kafe. Většinu času se určitě nebudeme bavit o businessu. Jenže to je dnes opravdu čím dál těžší. Velké firmy mají své lidi, kteří jsou skutečně placeni za vykazování schůzek, to je jejich práce a musejí jí mít pevně naplánovanou. Potom spolupráce malých a velkých firem vázne. Přestože by obě strany spolupracovat nutně potřebovaly, ten “kulturní” rozdíl je prostě skoro nepřekonatelný. Nevím, jakou mají zkušenost jiní, ale mě se zatím dost dobře spolupracuje s asijskými firmami. Netrvají na osobních setkáních a telekonferencích, jsou ochotní jednat rychle a věcně. Na druhou stranu, člověk si u nich moc osobních přátel asi neudělá.
Tady v UK je to uplne stejny… dvou a vice hodinovy meeting o necem co se da rict ve dvou vetach je bezna napln dne. Oni maji pocit ze kdyz mluvi tak je to vlasne taky prace.
Ja v tomhle vidim jeden z duvodu proc jsou lidi nejen z CR uspesny ve svete. Jit rovnou na vec nebo rict vec naprimo bez okolku je nekde primo revolucni pristup ktery se ceni ..stejne tak jako common sense.
Tak tak, na SR a v CZ to proste funguje na priamo, ide sa rovno na vec ziadne obkecy nic za hodinu je vyriesene to co inde riesia 10 hodin. zistene po rozhovore s Belgickym obchodnikom ze oni idu na zakaznika uplne okolo, ale na 100% ho chytia. My ideme napriamo a mame rozhovor s 50 ludmi a oni 5 ludmi za ten isty cas. A uspesnost je lepsia.
Dokud budou firmy, které jsou ochotny lidem platit jen za to, že ty konferenční hovory a schůzky realizují (téměř nezávisle na výsledcích), tak se v tomhle ohledu bohužel asi moc nezmění.
Dokázat si ohlídat zcela nekompromisně vlastní čas je podle mě absolutně klíčové.
je
Ja to vnimam tak, ze zapalit si denne cigaro v 15ti letech, znamena ve 40ceti letech rozdil treba statisicu korun v majetku. Proste je to tak, ze kazdy ma cas relativne stejny, ale to co s nim udela ho pakovym efektem posune tam “kam si pral”…
No jo no. Někteří lidi se rádi flákají a tyhle videokonference k tomu využívají. Zabere to mnoho času a to jim vyhovuje. Já nevim, jak vydrží něco dělat a ví že je to zbytečné. To je hrozny. Já bych se zbláznil. Mám takové pořekadlo: Není nic horšího, než ztracenej čas!
Co dodat 🙂
http://cdn.baekdal.com/2008/meetings.jpg
LOL
Mluvím z mé vlastní zkušenosti: Proto je většina českých podnikatelů
neúspěšná v Číně, neboť my Češi na to nemáme nervy stále dookola se scházet a mluvit o tom stejném. Než se dohodne obchod trvá klidně i rok a více – týká se to vývozu zboží/služeb do Číny (obráceně, tedy import to je ba naopak rychlý proces). Jiný kraj, jiný mrav 🙂
pracoval som v roznych sw firmach alebo v it oddeleniach velkych korporacii. a toto co popisujes mi na tej praci vadilo. casto som polovicu pracovneho dna presedel na roznych poradach kde sa riesili blbosti ktore by sa dali povedat dvoma-troma vetami v jednom polminutovom telefonate. ale ono nie, musela byt na to schodzka. pamatam si, ze ked som s poslednou pracou praskol tak veduca za mnou bezala po chodbe a kricala “tu lepsiu pracu nezozenies, rozmysli si to!”. neviem, doteraz mam pocit, ze ona za “lepsiu pracu” povazuje nieco, kde rano po prichode do prace si moze precitat noviny a popijat kavu.
fakt je, ze po tom co som odtial odosiel a zacal pracovat “na seba” som s platom isiel vyrazne dolu. na 10% svojho povodneho platu, par msiacov ma zivila manzelka a uspory. v kapitalizme je to krute. ale postupne som k zarobku pridaval. tu som ho zvysil o 500 za mesiac, potom iba o 200, ked sa zadarilo zrazu som mal o tisicku viac. este stale po 3 rokoch nie som na tom co som mal v poslednom zamestnani, som tak na 80% toho platu (neratam inflaciu). lenze PRACUJEM! normalne mozem sediet od rana do vecera a ladit algoritmus, spravit lepsi frontend,… alebo sa pobavim so zakaznikom co potrebuje. ono to ide. a ma to svoje vyhody – pozriem do kalendara, zajtra je streda, dalsi deadline mam buduci tyzden utorok, som nieco dopredu tak zbalim rodinu a ideme na celodenny vylet. nedela v stredu!
navyse som zistil, ze nielen okolo it sa toci svet, pribral som dalsi a dalsi byznys ktory s it ma spolocne iba to, ze oba maju web a ucto. takze uz sedim na troch stolickach a nemam pocit, ze nestiham. proste den sa naplanuje pracou, casto sa ani neplanuje, proste plynie a cez den sa maka.
ide to. posledne ked som isiel zaviest (vlastnorucne vyprodukovany) tovar do prahy a isiel som okolo centraly csob, pozerajuc sa do tych presklenych stien my tych ludi prislo luto. ja som sedel v aute, za chvilu som mal vykladat nieco za co mi zakaznici ruky bozkavaju a nik v cr (a pochybujem ze vobec v europe – aspon som nenasiel pri patrani ziadnu konkurenciu), po vylozeni som si dal v klude kavu, precital emaily a isiel som na schodzku so zakaznikom kvoli sw ktory mu robim na mieru. dva odlisne svety, moji zakaznici netusia o tom druhom.
makajte, nekecajte! 🙂
Američani jsou na tohle specialisti, conference cally, kde je 5-8 lidí kvůli kravině co by 2 vyřešili spolu mailem jsou na denním pořádku.
Většina schůzek je určitě zbytečných… Nedávno jsem hledal nové dopravce na balíkovou a paletovou přepravu. Přesto, že by stačil jeden telefon a dva maily, měl každý dopravce potřebu se zastavit a pořádně to probrat 😀 Náplň rozhovoru: Posíláme balíky, hmotnost je 0-50 kg. Tahle věta mi zabrala na jednotlivých schůzkách dohromady skoro týden a asi cisternu uvařeného kafe 🙂
Ale na druhou stranu, některé schůzky jsou extrémně efektivní. Je asi rozdíl v jak které zemi. Nedávno jsme si udělali výlet za naším německým partnerem. Chtěl jsem čistě vidět firmu, výrobu… Nešlo o nic konkrétního. Domu jsme se vraceli s investicí v podobě prakticky neomezeného množství zboží na náš sklad s neomezenou dobou splatnosti. Lepší, než Den D :D. Jsem si jistý, že bez této schůzky by se to nestalo.
Jak uz nekdo nize naznacil, aniz bych polemizoval o zcela zrejme neefektivite a mrhani casem u podobnych zhovadilosti (at uz maji nazev telekonference, meetingy, porady), jsou tyto “vymyslenosti” domenou snad vsech nadnarodnich korporaci a velkych firem.
Je nad slunce jasne, ze podnikatele, ci firmy s progresivnim managementem, se k tomuto nesnizi, protoze vi, ze je to ve finale k nicemu. Vlastne jeste hur, “minusuje” to vysledky firmy a nejen to, taky ubira elan tem, kteri by jinak pro firmu “plusovali”.