Vyhlasil jsem nove firemni pravidlo: Nikdo si uz nesmi v praci uvarit caj, kavu nebo horkou polivku! Mame takove ruzne instatni k dispozici, ale s tim uz je konec.
Odpoledne se totiz jedna zamestnankyne oparila. Byla to nova slecna, kterou jsem najmul minuly tyden. Nekdo ze spolupracovniku ji zacal rikat “Crazy Mary”. Kdyz totiz mela prijit na zamestnanecky pohovor tak stihla asi desekrat zavolat a s obrovskou panikou v hlase se ptala jestli nemuze prijit na pohovor o den drive. Mela strach, ze kdyz prijde pozdeji tak uz si vybereme nekoho jineho. A vydrzela volat skoro kazdou hodinu. Ja jsem si rikal, ze je asi hodne motivovana takze jsem to nebral vazne kdyz stavajici zamestnanci rikali, ze zase vola Crazy Mary (a ze doufaji, ze ji nezamestnam).
Zamestnal jsem ji a trosku se to potvrdilo, ze ta prezdivka sedi. Nedokazala totiz vydrzet pracovat dele nez 30 minut aniz by vybehla pred kancelar a zapalila si cigaretu. Prvni den se pred kancelaremi valelo aspon 20 cigaret. To me iritovalo tak jsem ji rekl, aby ty spacky hazela nekam do kose. Kourit neprestala, ale cigarety jsem uz nikde nevidel. Ale zase jsem nebyl moc spokojeny s praci. Takze jsem s ni musel promluvit a trosku ji varovat. Se svou slovanskou povahou jsem vetsinou pro americany velmi konfrontacni. Rekl jsem ji narovinu, ze pro jeji preziti v teto firme musi ukazat vice nez dela. Jinak ze ji budu muset vyhodit. Americky pristup by na stejnou situaci byl: Delas fakt super job, ale mozna by to slo trosicku vylepsit v nejakem detailu… (You are doing great job, but…). No a ja to delas great job nerikam, kdyz si to nemyslim. Coz je pro hodne lidi brutalni kulturni sok. Uz jsem nejednou dohnal nektere zamestnance ke slzam (treba fakt mirnou kritikou prace).
Po tomto varovani Mary chtela ukazat, ze je pracant a dokonce omezila koureni tak na 5-6 cigaret (spolupracovnici rikali, ze si sama pro sebe nahlas narika u stolu … I want a cigarette… I want a cigarette..). Deficit z koureni nahradila cajem. Za den si uvarila asi 20 caju. Stihla me namocit uterky, hodit je do drezu, rozsypat caje v me sbirce z celeho sveta (vcetne velkeho vyberu bylinkovych caju z CR)… proste udelat bordel jak to jen slo. Taky ma zvyk nalet varnou konvici vrchovate vodou a pak si udela maly salek caje. Nejenom to trva dlouho nez se voda ohreje, nedava to smysl a taky je to nebezpecne. To jsme zjistili v pozdnich odpolednich hodinach. Mary si nalevala z vrchovate konvice vodu do salku a oparila si ruku.
Bylo to obrovske drama a stres. Kricela, stenala, narikala.. Podle toho kriku jsem chtel volat pohotovost, ale to mi zakazala. Chtel jsem aby sla k doktorovi (na ruce nic videt nebylo), ale taky nechtela. Chtela hrdinne pracovat. Ale i po ctvrthodine pod studenou vodou jsem ji jen slysel stenat a narikat. Musel jsem trvat na tom, ze musi jit k doktorovi nebo domu. Nechtela, ale byl jsem neoblomny.
Po teto zkusenosti jsem po americku svolal zamestnance a sdelil jim, ze ve firme je nove pravidlo. Nikdo si uz nesmi varit caj nebo cokoliv s horkou vodou. Ostatni zamestnaci se nestastne ptali: Proc? My jsme se prece neoparili. My za to nemuzeme. Rekl jsem prisne: To nevadi. Je to nove pravidlo (company policy) a musite ho dodrzovat. Takto to totiz v Americe funguje. Jeden idiot udela nejakou vec a pak se vytvori pravidlo a aplikuje se na vsechny. Pro me jsou takoveto situace trosku takovy soukromy humor a sleduji jestli si mysli ze to myslim vazne nebo si z nich delam srandu.
Asi bych to delat nemel, ale je takovy zpusob jak si davam zabavu do kazdenni prace.
Druhy den jsem Mary vyhodil. Zjistil jsem ze pozadavala transakce do ucetnictvi kam vubec nemela. Proste binec v ucetnictvi, ktery nekdo bude muset nekolik hodin opravovat. Kdyz jsem ji pekne sdelil, ze ji uz nebudu potrebovat tak vypukla obrovska scena, coz se mi snad jeste nikdy nestalo, protoze americani to vetsinou berou v klidu. Rekla mi, ze jsem “jerk”, tekly slzy, pak nechtela odejit… musel jsem klidnym hlasem rikat, ze trvam na tom aby odesla.
A ted mame v kancelarich nadherny klid. Zbyvajici zamestnanci jsou stastni, ze ruzne drama jsou za nami. A znovu na plno pracujeme.:-)
Zajimava zkusenost 🙂 tak me napada .. kdyz beres noveho cloveka, nechavas urcity vliv na rozhodnuti zda-li ho prijmout i na pocitech ostatnich lidi co s tim clovekeme budou pracovat? Zeptas se jich pote co ten zajemce odejde jak na ne pusobil a ovlivni te to trosku?
Co to znamena "jerk" ? 🙂
A kdyz uz je pryc, nestalo by za to zrusit to "bezpecnostni" pravidlo?
Protoze kdyz se to prezene, tak si pak clovek ani neskytne 😉
Heh, príjemne ma pobavil tento článok.
Ale to pravidlo je fakt kruté, chudáci ostatní zamestnanci…bez kávy, vydržia to? 🙂
Ve firmě máme jednoho, který snad celý den kouří fajfku, naštěstí se v jejich dílně nepohybuju, ale zajímalo by mě, co říkají ostatní na ty jeho vanilkové a jiné zajímavé tabáčky 🙂 Pak jsme měli jednoho, který celý den psal SMSky a nebyl snad den, kdy by nebyl v práci pod vlivem. Když jednoho dne zablokoval asi ve 12:00 záchod, kde namol usnul, šéf usoudil, že toho bylo dost. Šel poslední den zkušební doby, naštěstí. Na USA se mi líbí to jednoduché rozvázání poměru, potřebujeme teď propustit dva lidi kvůli špatné pracovní morálce a ještě jim budeme muset dát odstupné. Věřím, že Damoklův meč v podobě okamžitého propuštění musí na pracovníky skvěle fungovat. Říkám to proto, že bych tohle riziko sám potřeboval pocítit.
To vis ze jo.. cim vice lidi dela pohovor tim lepe.
Bezpecnostni pravidlo jsem uz zrusil:-)))
Teda mě někdo říct, že už si nesmím dělat v práci čaj, tak bych asi rozmýšlel, jestli pro takového ****** chci ještě dál pracovat…
To mi připomnělo jednoho bývalého zaměstnance, jehož první věta poté, co se dozvěděl, že má výpověď byla "Co tomu řekne máma?", bylo mu asi 25 let a slzy taky byly.
LLook: oni asi vedeli, ze to prehanim.. a ze to myslim ze srandy… ale je to takovy muj cerny humor ktery kopiruje ruzna blazniva pravidla, ktere si velke firmy casto vytvori. Cerny humor protoze ono se fakt nekde stava, ze zamestnancum davaji nesmyslna pravidla.
Veľmi vtipná príhoda. Momentálne riešim niečo podobné – vlastním istý, vcelku populárny blog v angličtine. Ide o projekt, ktorý má pomerne silný komunitný potenciál, preto som sa rozhodol urobiť "konkurz" na ľudí, ktorí by pomáhali robiť obsah. Stanovil som určité pravidlá s tým, že množstvo obsahu je ľubovoľné.
Môj prvý "zamestnanec" (nie je to platené – výhoda komunity) robí všetko, ako sľúbil. Bez problémov a rád. Po čase sa ozval ďalší záujemca, no postupne zisťujem, že je to len obyčajný "wanna-be", ktorý sa potrebuje ukazovať pred ostatnými. Začínal výborne s veľkými slovami a skončilo to tak, že jeho prácu nakoniec robím ja. Medzičasom mal záujem riešiť administratívnu časť mojej stránky, ku ktorej som ho samozrejme nepustil, následne mal veľký pocit sklamania. (Kontá vo WordPresse sú určené len na publikačné účely, čiže nič horšie ako publikácia nevhodného postu sa stať nemôže. V "zlom" prípade sa kontá dajú zmazať v priebehu sekundy.)
Tretí záujemca (z Kansassu, predošlí dvaja z Austrálie a Mexika) bol úžasne inciatívny – všetko sa chcel naučiť, v učení sa nového nevidel žiadny problém, chce sa projektu venovať. Ale to len kým sa dostal k loginu do WP, potom nadšenie zjavne opadlo; po napísaní dvoch mailov vysvetľujúci celý princíp blogu stále žiadna odpoveď. Vidím to na posledný výstražný mail a ak nepríde odpoveď, na zmazanie konta.
Naozaj nechápem, prečo sa ľudia hrabú tam, kde vedia, že aj tak nič nespravia.
David N: brečela taky? 🙂
Někdy si říkám, jestli si tyhle příběhy John nevymýšlí 😀
Johne, myslím si, že to čeho se snažíš ve firmě dosáhnout, to je vysoké efektivity a pracovního nasazení, je rozhodně správné, jenom bych zauvažoval, zda-li neexistují lepší způsoby, jak toho dosáhnout.
Vtípky o pravidlech, ačkoli se ti mohou zdát tobě samotnému směšné, tak můžeš na druhou stranu srážet svojí autoritu a například až jednou opravdu budeš myslet něco vážně, tak si mohou zaměstnanci myslet, že vtípkuješ, protože třeba to pro ně bude znít hloupě, i když tobě to tak nepřijde, ale nedokážou poznat, kdy to vlastně bereš vážně.
Jako rozhodně nemám právo nějak zasahovat do tvého manažerského stylu, to asi nikdo z komentátorů, nicméně sám se zamysli, jestli vede k lepším finančním výsledkům, nebo si spíš hraješ s lidma pro své potěšení, ale třeba na úkor finančních výsledků a celistvosti kolektivu, což nemusí být přesně, to co si přeješ.
Porad to nejde byt seriozni a nekdy je potreba trosku humoru aby se vypustilo napeti. Zivot prinasi silene situace sam o sobe.
I ja jsem parkrat za svuj zivot zazil silene sefy, kteri davali ukoly nebo pozadavky, ktere se nedali splnit. I ti se tim treba bavili a cekali na to jaka bude reakce. V duchu treba vedeli, ze nejaky ukol ani nejde splnit, ale podle toho jak kdo reagoval vedeli na koho se muzou jak spolehat.
Taky si tim proveris, ktery zamestnanec jen nasleduje a posloucha. Nebo kdo treba vyvine iniciativu a udela neco co je dobre pro firmu (i kdyz to treba odporuje nejakym pravidlum). Zachrani ksef, zakaznika, trosku porusi pravidla…
Myslim, ze to je normalni… Taky si myslim, ze to funguje obracene. Treba zamestnanec, ktery je dobry si zase dovoluje obracene. Neprijde do prace, prijde pozde, zaspi… cokoliv… protoze vi, ze ho nevyhodim a klidne mi rekne do oci, ze se mu chtelo spat… Ja tohle beru jako taky humor, ktery se zase zkousi na me.
Tak jako co si budeme povídat, hraješ si s lidma a čekáš, jaké budou reakce, nicméně jak říkáš, je to hra a i když máš všechny esa v rukávu, můžeš udělat blbou chybu a prohrát.
Dělal jsem ve firmě, kde si management rozehrál svoje hry – bohužel ke škodě managementu zaplatil zaměstnancům školení za stovky tisíc (nenechal si podepsat žádné smlouvy o spolupráci) no a pak zaměstnancům vyhrožoval vyhazovem. Došlo k takovému mírnému přerozdělení bohatství, kdy vyškolené zaměstnance koupila konkurence a management ve své hře dost prohrál 😀 Jj, na téhle firmě mnoho lidí včetně mě zbohatlo 🙂
John asi fakt nemá co dělat, a musí mu to jít samo.
Protože já zas nechápu, proč když se k němu hlásí tolik lidí, tak vezme takové nervově labilní jedince.
Ale zase nevidím do hloubky, třeba nejde ani tak o kola, ale hlavní záměr je milion pestrých zkušeností, a multimilionářem se plánuje stát na té knize o radostech a strastech podnikání 🙂
Jerk most often means a disagreeable person, usually male, but has two varieties. On the one hand it refers to a selfish, inconsiderate, or unfair man, or "bad boy." But alternatively it means something very different, a naive and foolish man, only roughly synonymous with nerd.
Johne, tedka jen doufat, ze te Crazy Mary pekne po americku nezazaluje, jak je to tady ve Statech zvykem, to opareni vrelou vodou by ji mohlo nahrat viz. McDonalds case….mozna priste budes muset mit na varne konvici varovani "pozor vrela voda "….:)
Presne tak…
"…Pro me jsou takoveto situace trosku takovy soukromy humor a sleduji jestli si mysli ze to myslim vazne nebo si z nich delam srandu…"
Jen aby se ti tvůj soukromý humor časem nevymkl z ruky. Znám bohužel dva podnikatele, kteří taky nejdřív dědali fóry a pozorovali co na to zaměstnanci, postupně jak stářli se tomu zaměstnanci přestali smát, teď se přiblížili důchodovému věku a když teď slyším co dělají, tak si říkám že jsou to nemocní psychopati a měli by se léčit.
Mě se ty Johnovy řeči o "fórech" taky nelíbí, je to dost necitelné, ale někdy mám stejný cynický postoj k lidem .
Naopak chápu, proč ji John vzal. Si myslel, že má o práci obrovský zájem, a že bude pro firmu velký přínos příjmout někoho, kdo bude chtít tak strašně pracovat, že vše skončilo jinak, je už smůla.
Jinak to "pravidlo" chápu taky. Kdyby jen té Mary zakázal si vařit kávu, tak ho zažaluje za diskriminaci, takže bylo nutné udělat pravidlo pro všechny :).
A, že bude Johna žalovat mě napadlo taky, bych se ani moc nedivil…
"I want a cigarette" 🙂 haha, tohle mě opravdu dostalo, je vážně naprosto mimo, jestli si i mluvila pro sebe, možná by potřebovala odbornou pomoc 🙂
Dle meho nazoru je skoda omezovat kvuli jednomu nesikovi vsechny zamestance.Kolikrat treba ranni ci odpoledni kava cloveka ''nakopne'', cimz se zvysi pracovni nasazeni.
Paklize neni nekdo schopny,bez urazu si udelat caj,tak patrne nebude schopny ani delat praci,kterou po nem potrebuji – ta muze kolikrat vyzadovat vetsi zodpovednost za nasledky nez popalena ruka.
V posledni dobe zase rikam americkym zamestnancum, ze se musi naucit cesky (kvuli klientum na Shipito, aby rozumeli ruznym poznamkam, apod).
Tako to je taky tak vazne/ nevazne.
Tak teda doufam, ze se me to ne nevyplati:-))))
Ta paní s touto maniodepresivní poruchou měla být už dávno v péči psychiatrů.
No samozrejme pridavam i vlastni napad.Ja osobne bych po teto zkusenosti zakoupil automat.Otazka male financni rozvahy je,jetstli by se vyplatil.Zalezi na poctu tvych zamestancu(ktery sice neznam) nicmene jestli se bude firma rozrustat(coz bys asi chtel),tak to budoucnost urcite ma.
já bez čaje, to radši odejdu 🙂
Prosim ta, si spisovatel alebo podnikatel?
Sú to skutocne pribehy? Ak je to vsetko realita, tak ti poviem, ze si naozaj velmi talentovany. Neviem prestat citat tvoje prispevky. Z normalnych nudnych tém robís zábavné historky. Dakujem = )